Ochrana pri nakupu kartou

Nedavno se mi polamala vec, kterou jsem kupoval online a platil kreditkou. Zkousel jsem kontaktovat vyrobce, ale zatim nemam zadnou odpoved (ubehlo par dnu). V USA je to se zarukami trosku divocejsi. Neni zde nejaka povinna ochrana spotrebitelu, takze si kazdy muze nastavit zaruku na sve vyrobky jakou chce.

Vzpomnel jsem si, ze mozna mam nejakou zaruku primo na te kreditni karte. Nikdy jsem to v minulosti nezkousel. Platil jsem Amexem a v Google jsem nasel tento link na Purchase Protection.

Vcera jsem tam online vyplnil co jsem koupil. Chteli videt datum transakce, castku za zbozi bez postovneho a co jsem koupil (jen kratky popis). A pak co se s tim stalo. Jestli se mi to ztratilo nebo rozbilo.

Dnes mi prisel email, ze mi davaji kredit a proplaci mi to v plne vysi. Nadhera. Nemusel jsem dodavat zadne dokumenty. Zadne faktury nebo dukazy. Nemusel jsem nic nikam posilat. Jen mi proste vratili penize zpet.

Velmi pekny benefit pri placeni kreditkou!

Jak poznat registrace s falesnymi udaji?

Hledam tip jak prijit na to, ze nekdo vyplnuje registraci s nesmyslnymi udaji.

falesne registrace

Tohle je typicky priklad. Je potreba vzit v uvahu, ze mame klienty uplne z celeho sveta. To znamena, ze treba nemuzeme jednoduse kontrolovat treba krestni jmeno vuci nejake databazi krestnich jmen.

Nechceme zneprijemnovat zivot vetsine slusnych klientu, ale zaroven chceme presne odchytnout tyto pripady viz. obrazek.

Mate nekdo nejaky prakticky napad jak to vyresit?

Definice uspechu

U JB na blogu se rozvirila trosku debata o tom co je jaka ztracena generace. Pro me to je spise otazka toho jak kdo definuje uspech. Nevidim v tom nic dramatickeho. Kazdy z nas mame nejake svoje hodnoty. Pro kazdeho je dulezite uplne neco jineho. Nemuzeme byt vsichni stejni. A taky nemuzeme vnucovat svoje hodnoty nekomu jinemu bez toho aby nas zajimalo jestli ty hodnoty ma stejne.

Naprosto fandim nekomu kdo je na volne noze. Nebo zije jako rentier z nejakych webu nebo pronajmu garazi. Nevidim v tom naprosto nic spatneho. Kdyz se uskromni tak muze mit fantasticky zivot s volnosti is relativne malo penezmi. Pocka si na slevy na letenky. Zbytecne nepreplaci. Muze cestovat kolem sveta. Ma svobodu.

Nekdo je rad jako zamestnanec. Ma relativne klid. Kdyz dela pro slusnou firmu tak i treba trosku volnost. Nemusi riskovat jako podnikatel co rozjizdi vlastni firmu a casto v ramci te organizace ma sanci vydelavat mnohem vice, nez kdyby byl na volne noze.

Nekdo chce svobodu. Nekdo chce mit volny cas. Nekdo chce penize. Nekdo chce mit moc nad lidmi. Kazdy to mame uplne jinak.

Kdyz si ty hodnoty zacneme porovnavat tak zjistime, ze byste vlastne ani nechteli co ma ten druhy clovek, kdyz zjistite co to treba skutecne obnasi. A ten druhy clovek zase by vybec nechtel co mate vy. Nekomu na volne noze muze pripadat fantasticke, ze je sam a nechtel by mit  starosti s firmou a zamestnanci. Ja zase v tom mit zamestnance problem nevidim a jsem , ze je mam.

Podobne to je i s definici uspechu. Ja treba nemam rad moc jako definici uspechu, ze nekde startup ziska od investoru penize. Mam pocit, ze to je jen zacatek cesty. Prostredek k tomu abysme videli co teprve dokaze. Ale kdyz se podivate na media tak asi pro vetsinu lidi je to raisovani penez ta definice toho uspechu. Ale zase, je to fak osobni vec. Nekomu jinemu zase nesedi, kdyz se rekne, ze firma ma zisk. A vidi uspech v necem jinem. Treba v tom, ze roste. A firmu co ma zisk a neroste by  nechtel.

Myslim, ze si kazdy tu definici uspechu asi musime hodne uvolnit z toho sveho uzkeho pohledu (vcetne me). Uspech je, kdyz se lidi o sebe umi postarat a necekaji, ze se treba o ne bude starat stat. Jestli vydelavaji malo nebo hodne, maji velkou firmu nebo jsou na volne noze je irelevantni. Uspech je kdyz jsou lidi spokojeni. Kdyz se o neco pokouseji. A v tomto nam vsem internet neuveritelne pomohl a pomaha. Dava nam moznosti a prilezitosti se rozhodnout jak chceme zit.

Takze kluci JB i Fandore jste oba uspesni! I kdyz kazdy jinak.

Cenne informace jsou na dosah, ale pritom skryte

Co je naprosto iritujici jak obrovska dostupnost velmi cennych informaci, ale dokud clovek nevi co ma hledat tak nic nenajde. Proste ho ani nenapadne co by mel hledat. Jake klicove slovo pouzit. Ono ruznych textu je na internetu strasne moc. Naprosta vetsina nema moc velkou hodnotu nebo je doslova odpad.

Nekdy neco usilovne hledam. Pak staci nejaky maly naznak, kterym smerem jit. A Google to pak vyjasni. Jen ziskat ty naznaky je cim dal tezsi.

Emoce pri prodeji nemovitosti

Doopravdy musim rici, ze nemovitosti radeji nakupuji nez prodavam. Ono obzvlast u tech residencnich to byva casto emocionalni zalezitost.

I kdyz jsem si myslel, ze jsem docela imunni a ty emoce do obchodovani nedavam, tak to neni pravda.

Jde mi treba o ruzne kulturni strety. Kdyz se s nekym na necem domluvim (cena, podminky) tak ocekavam, ze podle te domluvy pojedeme. Nekdo jiny muze mit pocit, ze potom co se domluvi zacne prichazet se spoustou dalsich pozadavku a vyjednavani v podstate nikdy neskonci. To co ja beru jako konec vyjednavani tak on muze brat jako zacatek vyjednavani. Jinymi slovy jsme domluveni na finalni cene, takze zacnou hledat zpusoby jak tu cenu stahnout co nejvice dolu.

Jednani se skupinou lidi. Za normalni okolnosti je kupujici a prodavajici. Jenze ten kupujici muze byt cela rodina. Syn, ktery bydli s rodici a ti mu dum pomahaji koupit. Ve vyjednavani je to pak chaos, kdy  kazdy clen rodiny dava konfliktni pozadavky a meni pravidla. Domluvite se s kupujicim, ktery podepisuje smlouvy, ale jiny clen kupujiciho rodiny ma jiny nazor. A znovu zacinate od zacatku.

Kupujici a jeho agent vam neustale leze do baraku neco kontrolovat. Normalne je nekolik situaci kdy davate pristup do domu, ktery prodavate. Inspektorovi. Odhadci. Walk-through. Ted se mi poprve stalo, ze agent a kupujici chteli pristup do domu zhruba kazde dva dny a neustale premysleli kde najit neco co se jim nelibi. On se teda nikoho moc neptal jen tam porad chodili. To ze tam byly jsem videl podle ruznych znameni. Odsunuty nabytek, kdy hledali nejake zavady na mistech, ktere jsou zastaveny nabytkem. Jednou odsunuly skrine a nejak asi pritom nekdo zranil, takze na bilem koberci byla takova rozmazla krvava skvrna (kam se nekdo z nich to zraneni utrel). Jindy si tam chodili na zachod (na cislo dve) a zanechat na mise hnede zabarveni.

No jiny kraj, jiny mrav. Ale uz to bylo i na me dost:-). Nejtezsi byl nekonecne vyjednavani o tom co jak chteji opravit. Ono to bylo hlavne o vyjednavani a prinaseni pozadavku, aby se stahla cena. I teda v dobe, kdy uz se o nicem vyjednavat nemelo. Zase to byla velka lekce do dalsich kseftu na co si mam davat pozor:-).

Data k P2P pujckam

Jestli si nekdo chcete trosku pohrat s daty ohledne P2P pujcek tak tady jsou verejne k dispozici pro Lending Club:

https://www.lendingclub.com/info/download-data.action

Jde o to dokazat si vymyslet takove filtry na pujcky, ktere zajisti nejvetsi navratnost (s ohledem na rizikovost a mozne ztraty).

Ale cim vice komplikovanejsi filtry vymyslite tim rychleji klesa pocet pujcek, ktere tem filtrum budou odpovidat. Takze pak nastava druhy problem, ze vam na ucte sedi hotovost a nemuzete ji dostatecne rychle uplatnit.

Jde o to najit spravny kompromis. Ty filtry nesmi byt moc omezujici. Ale na druhou stranu cim vice omezeni date tim lepsi vynos jste schopni dosahnout.

Me teda na tom procesu asi nejvice bavi testovani si tech ruznych teorii.

P2P pujcky v USA pres firemni ucet

Kdyz jsem v minulosti psal o P2P pujckach tak v komentarich padly dotazy jak investovat, kdyz to neni otevreno investorum mimo USA.

Jednou moznosti je zalozit si firmu v USA, coz muze kdokoliv na svete. Pres tuto firmu pak jde na Lending Club udelat firemni ucet. Je to identicky ucet jako je osobni jen s tim rozdilem, ze si ho nemuzete zalozit sami online. Poslete email do Lending Club a ti vam poslou formulare, ktere vyplnite a poslete emailem zpet.

Me se investovani do P2P pujcek velmi zalibilo, takze jsem nedavno vytvoril i ten firemni ucet. Trvalo to presne jeden den. Poslal jsem formulare a telefonem mi zavolali heslo k novemu uctu. A vse uz funguje.

Dalsi rozdil u firemnich uctu je, ze pozaduji min. investici 50 tisic dolaru (u osobnich zadna minima nejsou). Ale nevim do jake miry to nekdo hlida. Ucet se chova uplne stejne jako osobni. Takze jde pridavat penize i postupne po mensich castkach. Je ale mozne ze to nejak hlidaji a doporucoval bych to jen nekomu kdo aspon tech 50 tisic investovat chce.

Muj vynos je ted aktualne:
Automated Investing Account Summary   Lending Club
Ten vynos uz zahrnuje predpoklady na ocekavane ztraty a je snizen dolu.

Zkousim jeste druhy pristup kdy se vse investuje automaticky. Pres algoritmus se vybiraji top pujcky s predpokladem nejvetsiho vynosu. Na toto chci pouzit novy ucet a videt ten rozdil oproti filtrum, ktere jsem si nastavil manualne sam. Zatim ten algoritmus vychazi o dost lepe, nez jakekoliv manualni filtry co jsem zkousel sam.

Ta krasa na Lending Club je, ze mate k dispozici API a historicka data vsech pujcek. Muzete si analyzovat obrovske mnozstvi pujcek podle spousty kriterii. A podle toho si vytvaret modely co si myslite, ze bude nejlepe fungovat (nejvetsi vynos, nejmensi ztraty)

V tomto si myslim, ze je obrovska sance pro ruzne obchodni modely. Investovani do P2P pujcek je novinka. Verim, ze naprosta vetsina lidi nechce vymyslet jake filtry si maji nastavit. Chteji dat investovani na auto pilot a vedet, ze nejaky program za ne vybere ty nejlepsi pujcky. Treba nejak optimalizovane podle toho jak moc chteji kazdy den investovat. Prvni vlastovky se na tomto poli zacinaji objevovat, ale jsme doopravdy v zarodku neceho noveho.