Podnikani v USA

12 responses so far ↓

• 1 fandor // Jan 29, 2007 at 2:18 pm

  Graham je polobuh, stravil jsem snad 2-3 noci ctenim tech jeho eseju. Jsou pekne poskladany v knizce Hackers and Painters. A mimochodem, porada svoji starupschool v breznu, napisu o tom neco k sobe na web.

• 2 kryšpín // Jan 29, 2007 at 2:19 pm

  Tak teď jste mě docela zarazil. Ve své RSS čtečce vidím nápis “Jak začít startup”, tak s nadšením otvírám článek a po první větě nadšení upadá na nulu. On je tu jen odkaz na anglický článek, který si dokáže každý vygooglit.

• 3 John Vanhara // Jan 29, 2007 at 2:30 pm

  Sorry, ale ten original je tak dobry, ze se k tomu neda moc napsat. A treba kazdy to nezna, takze by to ani nehledal.

• 4 DC // Jan 29, 2007 at 5:39 pm

  Kryspin: Nekteri treba ani nevi kdo Paul Graham je, takze ja diky za odkaz, zajimavy cteni, na ktery bych jinak urcite nenarazil (protoze bych to jinak vubec nehledal)

• 5 Cappy // Jan 29, 2007 at 9:58 pm

  K tomu článku mám několik výhrad. Tak zaprvé předpokládá, že se budoucí podnikatel nachází ve vyspělém tržním prostředí (čili že není v Evropě).

  (Pokud by to někoho zajímalo, tak tady je moje zkušenost, přečtěte si jí dvakrát, než se do něčeho pustíte)

  Tak tedy:
  V článku se vůbec nepočítá s fenomény, jako je “získávání zakázek za využití obálkové metody”, “regulace trhu” nebo “striktně uplatňovaný hygienický předpis” (vůči konkurenci kamaráda).

  Co se týká shánění kapitálu, s tím mám osobně ty nejhorší zkušenosti. Patrně to bude mou vlastní neschopností, nicméně opravdu nemám duševní sílu někomu něco 50x vysvětlovat. Tím pádem jsem ani “seed” kapitál nesehnal - natož abych kapitál navýšil tak, aby se dal vyrobit prototyp budoucího produktu. Protože nekradu a poctivou prací bych na takový projekt vydělával hodně dlouho, šel jsem radši dělat něco méně náročného - ale to je jiná kapitola.

  Při jednání s rizikovými kapitalisty jsem měl co dělat, abych zachoval chladnou hlavu a občas někomu nedal bombu mezi oči. Zkoušel jsem to tedy alespoň po telefonu a emailovou konverzací. Jeden pan investor pokládal za nutné se mě během hodinového telefonátu 15x zeptat, kolik je mi let. Když jsem ho ubezpečil, že mi vážně není *.náct, a řekl jsem mu, kolik mi je, tak se pro jistotu zeptal znova.

  V další agentuře po mě chtěli jakýsi rozsáhlý podnikatelský záměr s podrobnou účetní rozvahou. Plný optimismu jsem najal fin. analytika a právníka a dal dohromady požadovaný materiál, přiložil výkresovou dokumentaci a posouzení odborníkem, který se za posudek zaručil a k podpisu připojil i razítko. Vzali to s tím, že si nechají 1 rok na rozmyšlenou. Tak jsem jenom tak nadhodil, že na tom není co zkoumat, že už tam mají všechno napsané a co se týká financní, že jsou všechny výhody na jejich straně. Stačí říct ano/ne, na to se nemusí rok čekat. Čímž jsem je asi urazil, takže neřekli nic a už se neozvali.

  Té znechucenosti se prosím nedivte. Už to tak postě funguje, že ke kapitálu se dostane spíše dobrý lhář a fabulátor, než člověk schopný otevřeně popsat rizika. Třeba zakladatelům společnosti Intel (největší výrobce procesorů na světě) stačilo k získání rozsáhlého rizikového kapitálu (napřed 10 000 a pak 2,5 mil. dolarů) sepsat jednoduchý záměr, který i s gramatickými hrubkami zabíral 1,5 stránky. A to se psal rok 1968.

• 6 Martin Hruška // Jan 29, 2007 at 11:49 pm

  cappy: co bys taky chtěl v zemi, kde každý hrabe, ale nikdo nechce nést riziko. Stačí si zaběhnout do banky a zkusit požádat o podnikatelský úvěr. V zahraničí (a dřív i u nás) je bankéř na malém městě vážený člověk, který všechny zná, dokáže ohodnotit možnosti a rizika a aktivně vyhledává příležitosti půjčení peněz. Ano, někdy i sám zaběhne za šikovným podnikatelem, který sám nevidí možnosti a vnutí mu nějaký výhodný úvěr, čímž se podnikatel úspěšně rozšíří a spokojení jsou oba. A samozřejmě - nese zodpovědnost za svá rozhodnutí a má nos na úspěšné projekty.
  Jenže u nás to takto nefunguje. Bankéř neví nic, je to nějaký rychlokvašený zmrd (podle d-fense) z VŠE, který nechce nést žádnou zodpovědnost. Takže všechny půjčky musí být zcela stoprocentní a přezajištěné. Jenže kdo má možnost zajistit úvěr, ten si většinou půjčit nepotřebuje.
  Je to opačný extrém oproti porevolučním letům, kdy se rozdávaly stamiliony na libovolnou pitomost.

• 7 Jarek Jesenský // Jan 30, 2007 at 7:35 am

  Cappy: K tomu aby člověk získal peníze jen “na ksicht” je bohužel potřeba být nejen vynikající např. technolog s patentem, ale také asertivní, zdvořilý a schopný řečník a prezentátor, což ne vždy jde dohromady.

  Se zbytkem ohledně Česka máte pravdu, stejně jako Martin Hruška.

  Jsem zvědav, kdy a zda se i v Česku objeví malí soukromí investoři (velcí už tu jsou, desítky firem), které zaujme třebas i projekt s počáteční investicí pouze 0,5 miliónu Kč a návratností do jednoho roku.
  Takových projektů tady leži stovky až tisíce, což je možná v konečném důsledku zajímavý profit i pro cizince uvažujícího jen v dolarech.
  Druhá varianta je, že musíme počkat, až vzniknou legálně bohatí Češi, kteří znaje místní prostředí a přemýšlející v korunách budou ochotni několik takových menších projektů podpořit (samozřejmě za účelem zisku, ne charity).
  Otázkou je, za jak dlouho může vyrůst český podnikatel do stavu, aby dokázal (třeba i mimo svůj obor) odhadnout, nakolik je předložený projekt reálný a potenciálně ziskový, když do takového rizikového rozhodování nejdou ani čeští bankéři, kteří k tomu mají vysoké školy, celé know-how své banky a pod.?

• 8 John Vanhara // Jan 30, 2007 at 9:33 am

  Neda mi to, ale jeste k tomu musim neco rici. To co lidi jsou ochotni podstoupit v USA, aby sehnali kapital by v CR byl malokdo ochotny udelat.

  Ziskavani penez je FULL TIME job. Znamena to, ze nedelate nic jineho treba pul roku nebo rok. Litate po cele americe, platite si letadla, hotely, mate nekonecne mnozstvi schuzek. Procekate desitky hodin na letistich. Do oci vam nikdo nerekne “NE” (pro pripad, ze by ten vas napad byl dobry tak at si nezavrou dvere).

  Navic to musite umet dokonale prodat! To mi verte, ze lidi z CR to moc neumi (vcetne me). Kdyz vidim jake odhodlani nekteri podnikatele maji tak je obdivuji. Cim mene uspechu mate za sebou tim tezsi ten proces bude. A meritko co je povazovano za uspech je velmi vysoko. A k tomu musite mit perfektni nadseni, prezentaci abyste zapusobili na lidi od kterych penize chcete.

  A kdyz vam nekdo penize da tak muzete velmi rychle ztratit kontrolu nad firmou. Delat veci ktere se vam delat nechce a nebudete mit v podstate jinou moznost.

  Ja jsem liny napsat jen nejaky business plan nebo nekam letet na schuzku, takze radeji podnikam jak podnikam:-)

• 9 Cappy // Jan 30, 2007 at 8:10 pm

  To John Vanhare: To snad ani neříkejte. Takhle spousta začínajících podnikatelů přijde o iluze ještě dříve, než stihnou dostat první ránu osudu.

  Ano, možná je to tak lepší, alespoň vědí, do čeho jdou - ale otázka je, co s tím?

  Rozumíte: Konstatovat, že prší - je jedna věc. Pak můžete začít nadávat na to, že prší - a při tom zoufale snít o sluníčku (tradiční metoda uvažování).

  Nebo to zařídit tak, aby “prší” přinášelo užitek a radost. No ale pak by to asi chtělo vybudovat nějaké zařízení na zachytávání dešťové vody, kterou by se třeba dala zalévat ovoce nebo zelenina.

  Rozhodně lepší, než si kvůli “prší” pustit plyn a chvíli nevětrat.

  (Nevím co na to dále říct, nemám potřebné znalosti a informace. Takže teď tady budu chvíli zmateně blábolit. Nebojím se to přiznat, koukejte mě opravit, pokud to bude potřeba. Díky)

  Když se ohlédnu do historie, tak podobný problém už naši předkové několikrát museli řešit - Jak vůbec začít podnikat? Jak realizovat super nápady? Jak si splnit sny? Jak nezkrachovat? Jak získat peníze do začátku nebo na rozvoj? Situace byla v průběhu let následovná. Dala by se komentovat jako “no money era”.

  1) Kvůli fašismu, kdy země sponzorovala svými zlatými rezervami a bankami Hitlerovská vojska (-45 tun zlata…nenávratně včudu).
  2) Za komunismu země přišla v letech 1948-1989 o všechen investiční kapitál (a nejenom ten, už v roce 1953 přišel totální krach ekonomiky)
  3) I za první Republiky přišla stejným způsobem o tento, když musela nést finanční následky kolapsu Rakouska-Uherska a s tím spojenou hyperinflaci.

  Naši předkové to řešili drobnými investičními společnostmi, které ale kvůli absenci vhodných zákonů zkrachovaly, stejně jako ty narychlo ustavené záložny po roce 1989 (navíc zakládané podvodníky). Dalším způsobem byla spotřebitelská a výrobní družstva a ještě několik drobných pokusů. Výsledky ale byly nevalné. Finanční krach a s tím spojená deziluze napáchala strašné škody.

  Problém je v tom, že od té doby jsme se nikam nepohnuli. Potřebujeme něco jako “podnikatelskou školku”, kde by se začínající byznys mohl od plenek nerušeně vyvíjet a nad kterým by stál někdo zkušený a korigoval to tak, aby docházelo k minimu průšvihů, hlídaly se výdaje a tak dále.

  Možná by se hodily i nějaké “money supermarkety” nebo tak něco. Ale ne současný krysí systém, ve kterém se krysy požírají víceméně navzájem, místo toho, aby spolupracovaly. Když si dneska půjdete do banky pro úvěr - jaké z toho budete mít skutečné výhody? Vyjádřeno číselně, 0,0000 žádné. Když konečně seženete investora, jak psal John, jaké z toho tedy budete mít výhody? Vybudujete firmu a pak co? Pak o ní přijdete. Když už peníze dostanete, jak zařídíte, že nezkrachujete? Nijak. I ten Adolf Adi Dassler 2x zkrachoval - a dnes je z toho Adidas. Můžeme říct, že jako začínající podnikatel nesete všechna rizika a nikam před nimi neutečete. Mezi úspěchem a neůspěchem je tenká hranice a záleží i na štěstí, i když si to mnozí odmítají přiznat. Ironií je, že jako úspěšný drobný podnikatel banku ani investora ve skutečnosti nepotřebujete. Ale bez nich se na úroveň skutečného byznysu hned tak nedostanete. V globální ekonomice není čas něco 20 let budovat - přitom globální ekonomika přináší těm schopným neomezené možnosti. Ale je třeba si uvědomit, že na dobré nápady nemá patent nikdo a když něco neuděláte vy, tak to udělá někdo jiný. Schopnost pružné reakce je nesmírně důležitá. Bez kapitálu to ale nejde, takže jsme tam, kde jsme byli.

  Přemýšlejte co by se dalo. Už Baťa říkal:

  Investuji do 10-ti projektů….
  Devět z nich strašně zkrachuje….
  Ale ten desátý — ten stojí zato!

• 10 Steve // Jan 31, 2007 at 2:46 am

  A to je to v Cechach jeste pomerne dobry. Zkousejte neco rozjet na Slovensku a to jsou teprv nervy. Ale mozna je to fakt jenom subjektivni.

• 11 Ivan // Feb 9, 2007 at 4:36 am

  A kedy bolo Slovensko v niecom lepsie ako Cesko Slovaci su bohuzial (musim si takto nasr… do vlastneho hniezda) duchom mali ludia.

• 12 TZ // Feb 9, 2007 at 5:44 am

  > Slovaci su bohuzial duchom mali ludia
  To Ivan: nevěřím, že existuje něco jako “duch lidí jedné národnosti”

Napis komentar