Podnikani v USA

Kryspin: Nekteri treba ani nevi kdo Paul Graham je, takze ja diky za odkaz, zajimavy cteni, na ktery bych jinak urcite nenarazil (protoze bych to jinak vubec nehledal)

To John Vanhare: To snad ani neříkejte. Takhle spousta zaÄ?ínajících podnikatelů pÅ™ijde o iluze jeÅ¡tÄ› dříve, než stihnou dostat první ránu osudu.

Ano, možná je to tak lepší, alespoň vÄ›dí, do Ä?eho jdou – ale otázka je, co s tím?

Rozumíte: Konstatovat, že prší – je jedna vÄ›c. Pak můžete zaÄ?ít nadávat na to, že prší – a pÅ™i tom zoufale snít o sluníÄ?ku (tradiÄ?ní metoda uvažování).

Nebo to zařídit tak, aby “prší” pÅ™inášelo užitek a radost. No ale pak by to asi chtÄ›lo vybudovat nÄ›jaké zařízení na zachytávání deÅ¡Å¥ové vody, kterou by se tÅ™eba dala zalévat ovoce nebo zelenina.

RozhodnÄ› lepší, než si kvůli “prší” pustit plyn a chvíli nevÄ›trat.

(Nevím co na to dále říct, nemám potÅ™ebné znalosti a informace. Takže teÄ? tady budu chvíli zmatenÄ› blábolit. Nebojím se to pÅ™iznat, koukejte mÄ› opravit, pokud to bude potÅ™eba. Díky)

Když se ohlédnu do historie, tak podobný problém už naÅ¡i pÅ™edkové nÄ›kolikrát museli Å™eÅ¡it – Jak vůbec zaÄ?ít podnikat? Jak realizovat super nápady? Jak si splnit sny? Jak nezkrachovat? Jak získat peníze do zaÄ?átku nebo na rozvoj? Situace byla v průbÄ›hu let následovná. Dala by se komentovat jako “no money era”.

1) Kvůli faÅ¡ismu, kdy zemÄ› sponzorovala svými zlatými rezervami a bankami Hitlerovská vojska (-45 tun zlata…nenávratnÄ› vÄ?udu).
2) Za komunismu zemÄ› pÅ™iÅ¡la v letech 1948-1989 o vÅ¡echen investiÄ?ní kapitál (a nejenom ten, už v roce 1953 pÅ™iÅ¡el totální krach ekonomiky)
3) I za první Republiky pÅ™iÅ¡la stejným způsobem o tento, když musela nést finanÄ?ní následky kolapsu Rakouska-Uherska a s tím spojenou hyperinflaci.

NaÅ¡i pÅ™edkové to Å™eÅ¡ili drobnými investiÄ?ními spoleÄ?nostmi, které ale kvůli absenci vhodných zákonů zkrachovaly, stejnÄ› jako ty narychlo ustavené záložny po roce 1989 (navíc zakládané podvodníky). Dalším způsobem byla spotÅ™ebitelská a výrobní družstva a jeÅ¡tÄ› nÄ›kolik drobných pokusů. Výsledky ale byly nevalné. FinanÄ?ní krach a s tím spojená deziluze napáchala straÅ¡né Å¡kody.

Problém je v tom, že od té doby jsme se nikam nepohnuli. PotÅ™ebujeme nÄ›co jako “podnikatelskou Å¡kolku”, kde by se zaÄ?ínající byznys mohl od plenek neruÅ¡enÄ› vyvíjet a nad kterým by stál nÄ›kdo zkuÅ¡ený a korigoval to tak, aby docházelo k minimu průšvihů, hlídaly se výdaje a tak dále.

Možná by se hodily i nÄ›jaké “money supermarkety” nebo tak nÄ›co. Ale ne souÄ?asný krysí systém, ve kterém se krysy požírají víceménÄ› navzájem, místo toho, aby spolupracovaly. Když si dneska půjdete do banky pro úvÄ›r – jaké z toho budete mít skuteÄ?né výhody? VyjádÅ™eno Ä?íselnÄ›, 0,0000 žádné. Když koneÄ?nÄ› seženete investora, jak psal John, jaké z toho tedy budete mít výhody? Vybudujete firmu a pak co? Pak o ní pÅ™ijdete. Když už peníze dostanete, jak zařídíte, že nezkrachujete? Nijak. I ten Adolf Adi Dassler 2x zkrachoval – a dnes je z toho Adidas. Můžeme říct, že jako zaÄ?ínající podnikatel nesete vÅ¡echna rizika a nikam pÅ™ed nimi neuteÄ?ete. Mezi úspÄ›chem a neůspÄ›chem je tenká hranice a záleží i na Å¡tÄ›stí, i když si to mnozí odmítají pÅ™iznat. Ironií je, že jako úspěšný drobný podnikatel banku ani investora ve skuteÄ?nosti nepotÅ™ebujete. Ale bez nich se na úroveň skuteÄ?ného byznysu hned tak nedostanete. V globální ekonomice není Ä?as nÄ›co 20 let budovat – pÅ™itom globální ekonomika pÅ™ináší tÄ›m schopným neomezené možnosti. Ale je tÅ™eba si uvÄ›domit, že na dobré nápady nemá patent nikdo a když nÄ›co neudÄ›láte vy, tak to udÄ›lá nÄ›kdo jiný. Schopnost pružné reakce je nesmírnÄ› důležitá. Bez kapitálu to ale nejde, takže jsme tam, kde jsme byli.

Přemýšlejte co by se dalo. Už Baťa říkal:

Investuji do 10-ti projektů….
DevÄ›t z nich straÅ¡nÄ› zkrachuje….
Ale ten desátý — ten stojí zato!

> Slovaci su bohuzial duchom mali ludia
To Ivan: nevěřím, že existuje nÄ›co jako “duch lidí jedné národnosti”