Dneska jsem dostal zpravu, ze Board of Directors pojistovny Guardian schvalila kontrakt na prodej teto budovy v Memphisu:
Zhruba za tyden se vse uzavre, poslu penize a budu ji vlastnit. Byla to velmi zajimava transakce.
1. Vubec nesmlouvali. Tohle se mi jeste nestalo, aby prodavajici vubec nesmlouval. Nabidl jsem vyrazne mene (-30%) nez byla cena za kterou se budova prodavala. Ocekaval jsem, ze se sejdeme zhruba v prostredku. Ale presne co jsem nabidl bylo akceptovano.
2. Od agenta, ktery byl velmi sdilny jsem zjistil kolik za stejnou budovu nabidli jini kupujici prede mnou. Podobne nabidky jak byla ta moje byly prodavajicim zamitnuty. Ja jsem schvalne nabidl podobnou castku, protoze jsem chtel od nejake nizke castky zacit vyjednavat. Nedostal jsem ani jednu protinabidku. Po dvou mesicich se sesli reditele a vse schvalili. Tohle byl docela sok a jeste se mi to takto nestalo. Osobne jsem mel strach, ze je nizkou cenou urazim (to se mi jiz nekolikrat stalo i kdyz jsem nabidl jen o 10% pod cenu).
3. Jednim duvodem proc to bylo schvaleno bylo to, ze moje nabidka byla velmi jednoducha. Zadne podminky (nepozadoval jsem inspekce), nepotreboval jsem pujcku (penize mam nachystane)… Jiz jsem vicekrat zjistil, ze snadne podminky jsou casto dulezitejsi nez cena. Takze na tom jsem mou nabidku postavil. Snazil jsem se byt nejlepsim kupujicim jakeho muzou najit (jen ta cena co jsem nabidl byla vyjimkou).
Jeste jak se vsechno stahuje do stejneho casoveho obdobi. Pred tydnem jsem koupil byt na Floride u ktereho jsem cekal 4 roky na uzavreni. Dnes jsem zjistil, ze transakce v Memphisu byla schvalena a v tom okamziku mi zavolal agent z Kalifornie jestli mam porad zajem o kancelare/sklad zde v Kalifornii (psal jsem o ni zde). Bylo poledne, nalil jsem sampanske, ze oslavime koupi v Memphisu. A behem 20 minut se ozve tento agent, ze prodavajici Kalifornske budovy je teda konecne pripraven to prodat. Trvalo strasne dlouho nez se rozhoupali k prodeji. Tohle je nejvice nervy drasajici na takovychto investicich. V dobe kdy je chci udelat tak druha strana vetsinou nemuze. A pak to prijde vsechno najednou v jednom okamziku… Takze pak nemam ani cas si to poradne vychutnat a rovnou premyslim a znovu kombinuji co a jak udelat:-) Ale tak to je.
Popularity: 13% [?]



16 responses so far ↓
1 teekey // Apr 3, 2007 at 6:45 pm
+0
asi trochi fadni otazka, na kolik takove sidlo muze vyjit?
2 John Vanhara // Apr 3, 2007 at 7:04 pm
+0
Tak tomu jsem se chtel vyhnout, abych toho nerikal az moc:-)
3 Libor // Apr 3, 2007 at 7:31 pm
+0
Teekey: cista spekulace: Honza tu v nejakem minulem prispevku psal, ze offer byla $34.35 za sq. foot. a ted pise, ze nabidl minus 30%, takze cena vychazi 0,7 x 34.35 t.j. $24 za sq. foot. Kolik byla celkova cena za budovu je celkem jedno, protoze vic stop = vyssi vybrany najem. Jenom ty najemniky pro nejlepe kazdou stopu te budovy ted sehnat, driv, nez se tam nastehuji squatteri a budou si uvnitr zapalovat pri priprave barbecue ohnicky
4 John Vanhara // Apr 3, 2007 at 8:39 pm
+0
Na tom to presne bude zaviset. Kdyz se mi to podari rychle pronajmout tak to bude zlaty dul. Kdyz to zustane prazdne tak to bude nic moc…
5 John Vanhara // Apr 3, 2007 at 8:51 pm
+0
Co si myslim, ze je zajimave, ze pro tuto velkou firmu, to byla asi tak mala transakce, ze se te nemovitosti chteli doslova zbavit. Banky a pojistovny nechteji mit nemovitosti ve svem ucetnictvi… Banka se zabavenymi nemovitostmi je povazovana za rizikovou. Takze to vidim jako hlavni duvod proc tak jednali. Ani asi nechteli moc ztracet cas vyjednavanim. Hlavne ze se to pro ne vyresilo.
6 TonyK // Apr 3, 2007 at 9:31 pm
+0
Podle me je to typicky zpusob jednani namezdneho managementu. Nekdo z vlastniku nebo top managementu na ne tlaÄ?il, ze se toho majà rychle zbavit, nebo jim nevychazela bonita…
Tak to prodali tomu, kdo zrovna byl k dispozici. Tomu se rika byt ve spravny cas na spravnem miste
7 Cappy // Apr 4, 2007 at 5:51 am
+0
To jak fungujà velké firmy je velmi legraÄ?nÃ.
8 marek // Apr 4, 2007 at 8:37 am
+0
mno možná proto jsou tak velké
9 Cappy // Apr 4, 2007 at 2:14 pm
+0
PrávÄ› že asi ne nikoliv. Bráno podle statistik, existuje neskuteÄ?né množstvà firem, které dominovaly různým oborům v ekonomice zhruba pÅ™ed 30 lety a dnes už – v daném oboru – fakticky neexistujÃ.
PÅ™Ãklad kdysi: obor poÄ?ÃtaÄ?e, IBM PC – roky 1980 – 1990
PÅ™iklad dnes: obor poÄ?ÃtaÄ?e, Nenà jediné PC, které by bylo do IBM….
Velké firmy jsou globálnÄ› postiženy nÄ›Ä?Ãm, co bych nazval “rozkladem zevnitÅ™” a pokud nefungujà na stejném principu jako tÅ™eba McDonald, tak jsou po odchodu zakladatelů takto zlikvidovány (vlastnÃmi zamÄ›stnanci).
10 John Vanhara // Apr 4, 2007 at 2:32 pm
+0
Coz je docela ale taky smutny… vybudovat nejakou velkou firmu stalo hodne energie.
11 Cappy // Apr 5, 2007 at 6:25 am
+0
To John:
Na jednu stranu je to smutné – ale na druhou stranu to vytvářà nové pÅ™Ãležitosti pro nové podnikatele a pÅ™irozenÄ› zabraňuje monopolizaci trhu.
NavÃc si ty firmy za svojà zkázu mohou samy.
Je tÅ™eba si uvÄ›domit, že hierarchie drtivé vÄ›tÅ¡iny firem pÅ™ipomÃná hierarchii stÅ™edovÄ›kého královského vojska. Znà to neuvěřitelnÄ›, ve 21. stoletÃ, ale je to tak.
Na Ä?ele je král (šéf) a vÅ¡e se soustÅ™edà kolem jeho pÅ™Ãkazů a jemu podÅ™Ãzených velitelů. Nižšà velitelé majà ambici stát se za každou cenu výššÃmi veliteli. Vyššà velitelé se snažà zÃskat jeÅ¡tÄ› vÄ›tšà slávu na úkor celého vojska a ženou pěšáky do nesmyslných bitev. ObyÄ?ejný pěšák nenávidà vlastnà velitele vÃce, než protivnÃka, protože vÃ, že za vyhrané bitvy nikdy nebude adekvátnÄ› odmÄ›nÄ›n, ani se nikdy nestane velitelem. V nejhorÅ¡Ãm pÅ™ÃpadÄ› za vyhrané bitvy bude slavným nÄ›kdo jiný. Pokud v bitvÄ› náhodou padne král, pÅ™evezme vojsko jiný král, který si dosadà vlastnà velitele a tak vnitÅ™nà boj velitelů nastane nanovo.
Stuktura stÅ™edovÄ›kého královského vojska nereprezentuje kvalitativnà obraz schopnostà vÅ¡ech Ä?lenů vojska a pÅ™Ãkazová hierarchie vyžaduje maximálnà posluÅ¡nost. Tak sice zabraňuje lajdáctvÃ, ale neumožňuje kreativitu. V takové struktuÅ™e nenà možné prosadit dobré myÅ¡lenky, nové nápady, jakkoliv by byly geniálnÃ, protože neexistuje rozhodovacà pravomoc, která by dokázala rozliÅ¡it zrno od plev.
Jedinou obranou jsou rozsáhlé autonomie (franchise) nebo umožnÄ›nà zamÄ›stnancům, aby se plnou mÄ›rou podÃleli na úspÄ›chu, který sami vytvářÃ. Zároveň je nutné kontrolovat, proÄ? jsou nÄ›kteřà zamÄ›stnanci ve firmÄ› a ve své Ä?innosti úspěšnÄ›jšà než ostatnà a tÄ›m ménÄ› úspěšným neustále dávat takové nástroje, aby se jednoho dne stali úspěšnými. Fluktuace zamÄ›stnanců (dezerce, vyhazovy) neznamená = Å¡patnà zamÄ›stnanci, ale vždy = Å¡patný velitel.
12 John Vanhara // Apr 5, 2007 at 7:29 am
+0
No ja jen doufam, ze nevybuduji takove stredoveky model ve me firme v Las Vegas:-) Zatim se to soustredit kolem mych prikazu:-)
Co bych za to dal aby nekteri zamestnanci meli zajem neco delat, rozvijet se, ridit, prinaset napady, apod…. Vetsina lidi chce vice penez, ale nechce se jim nic delat. Delaji naproste minimum ktere jim projde:-)
Aspon na tom mam postavenou firmu a kazdym dnem si rikam, ze to je zazrak, ze fungujeme a vydelavame. Je to postavene na tom, ze lidi az na velke vyjimky budou delat uplne minimum a s tim musim pocitat a postavit firmu ktera bude fungovat za tohoto predpokladu.
13 Cappy // Apr 5, 2007 at 9:34 am
+0
No, nemám takové ego a takovou drzost, abych Ti Å™Ãkal, jak se to má dÄ›lat – ale budu si jen tak nahlas pÅ™emýšlet a filozofovat – a když to bude nÄ›jaký nesmysl, tak to ber pls s rezervou.
Ten Tvůj pÅ™Ãstup je asi O.k. Asi by mÄ› nenapadlo nic lepÅ¡Ãho, než se pokusit vystaÄ?it s minimem (taky, co by mi zbylo….).
No na druhou stranu bych Å™ekl, podle toho jak to popisujeÅ¡, to vypadá, že Tvoje firma funguje vlastnÄ› jenom dÃky tomu, že vÅ¡echny ostatnà firmy okolo fungujÃ… úplnÄ› stejnÄ›.
ÄŒili ty nad nimi – ani oni nad tebou – nemajà žádnou výhodu. I ostatnà zamÄ›stnavatelé budou mÃt podobnou strukturu zamÄ›stnanců – jeden dva hodnÄ› dobré, zbytek Å¡edý průmÄ›r, co se nepÅ™etrhne.
Jaké by to asi bylo, kdyby si mÄ›l ve firmÄ› jen ty Å¡piÄ?kové zamÄ›stnance? A vÅ¡ichni ostatnà mÄ›li jenom ten Å¡edý průmÄ›r?
Asi by to bylo super.
To se ale neudÄ›lá jen tak. Ten obecný systém zamÄ›stnávánà se bude muset troÅ¡iÄ?ku nabourat. ProstÄ› se bude muset udÄ›lat nÄ›jaký jemný hacking – nabouránà systému ve tvůj prospÄ›ch. A opÄ›t otázka: Jak?
Psychologicky.
O Ä?em to mluvÃm: TradiÄ?nà systém zamÄ›stnávánà má slabinu. Vezmi si to z pohledu zamÄ›stnance. NÄ›co jiného pÅ™eci je, když jdeÅ¡ pracovat do firmy, protože chceÅ¡ práci – a úplnÄ› nÄ›co jiného je, když jdeÅ¡ pracovat do firmy, protože v té firmÄ› chceÅ¡ pracovat.
Když je to pro tebe, jako pro zamÄ›stnance, ta snová, vytoužená firma, ten zamÄ›stnavatel snů, u kterého tÄ› Ä?eká jenom nebe na zemi, tak se pÅ™etrhneÅ¡, aby si dokázal, že si tam tu práci zasloužÃÅ¡.
ÄŒili teoreticky, kdyby z té tvojà firmy jednoho dne byl takový ten malý realitnà Google, jak ho plánujeÅ¡, tak se dá vytvoÅ™it image, na jejÃmž základÄ› se lidi budou prát, aby u Tebe mohli pracovat. Pak ti tam budou trávit celé dny a noci, nedÄ›le i dalšà svátky a jeÅ¡tÄ› si budou Å™Ãkat, jakou to majà v životÄ› kliku, že nezůstali pÅ™ed branami, jako tisÃce ostatnÃch.
Já si myslÃm, že ta psychologie firmy zaÄ?Ãná u maliÄ?kostÃ. Mnohokrát si tady vzpomÃnal toho Warrena Buffeta – a vezmi si, jakým vozem, miliardář jeho formátu, jezdil?
Byl to starý Lincoln Town Car. NeskuteÄ?ná herka, o kterou by si normálnà Ä?lovÄ›k neopÅ™el ani kolo. A proÄ? to Buffet dÄ›lal?
Podle mě to byla normálnà psychologická kamufláž.
Jaký je to rozdÃl, když máš šéfa, kterej jezdà horšà károu, než má ten nejposlednÄ›jšà vrátný – a šéfa, který má nového Mercedesa každý mÄ›sÃc? ZatÃmco jeho sekretářka má co dÄ›lat, aby vyÅ¡la s výplatou?
V tvém pÅ™ÃpadÄ› by bylo asi dost extrémnÃ, nechat si do USA dovézt nÄ›jaký řádnÄ› korozà prolezlý Polski Fiat 126p s upadnutým výfukem, párkrát se s nÃm stavit v práci a sledovat, co na to budou zamÄ›stnanci Å™Ãkat.
Ale když zamÄ›stnanci vidÃ, jaké penÃze teÄ?ou firmou a kolik se z toho dostane k nim, zbývá psychologický boj jako jediná možnost, jak zamezit rozkladu zevnitÅ™. ProstÄ› se zavedou vnitÅ™nÄ› komunistické pomÄ›ru, kdy to vypadá, že majà vÅ¡ichni stejnÄ› a navÃc majà vÅ¡ichni pocit, že když trochu máknou, vydÄ›lajà si hned zÃtra 10x tolik.
To se pak schválnÄ› nechajà realizovat i ty nejÅ¡ÃlenÄ›jšà nápady (ale pÅ™iměřenÄ› levné), protože ty lidi okamžitÄ› dostanou ten kreativnà “drive” a jdou za tÃm jak buldoci.
StaÄ?à prostÄ› Å™Ãct, vymyslete a zrealizujte nÄ›co, co pÅ™inese firmÄ› o 10 procent vÄ›tšà zisk a za ten mÄ›sÃc dostanete 5x vÄ›tšà vyplatu. Cash, Ä?istá ruka.
14 xdream // Apr 6, 2007 at 1:01 pm
+0
to je utopie. Na zamestnance to chce vyvazenou smesku cukru a bice.
Nejlepsi jsou odmeny za vykonost firmy, ty mne vzdycky rozesmeji nejvice. Kdyz budes vyborne pracovat, tak firma bude mit lepsi vysledky. Clovek maka celej rok a zrovna blbej rok firma v minusu a bonusy nikde.
Normalni odmena je ksichtovne, ktere zamestnanec dostane na zaklade toho jak se libite nejblizsimu sefovi. A pak kdyz se firme dari tak da vsem odmeny, kdyz se nedari tak neda. Ale hrat si na to, ze kdyz uklizecka lepe uklidi zachody tak tim prispeje k zisku firmy, je blbost. Proste odmena musi byt postavene na vykonu konkretniho jedince, ne na ukazatelich ktere nelze ovlivnit.
15 John Vanhara // Apr 6, 2007 at 5:08 pm
+0
Na tomhle nazoru taky neco je. Nemuzeme ovlivnit vse. At uz pracujete jakkoliv.. vzdy jsou okolni vlivy. Docela s tim souhlasim. Kdyz jde ekonomika v nejakem oboru dobre, tak vsichni vydelavaji.
16 Cappy // Apr 7, 2007 at 1:53 pm
+0
Ano. Utopie to asi je. Ale nic lepÅ¡Ãho mÄ› nenapadlo… Bohužel. Jinak nikdo nezpochybnil, že by odmÄ›na nemÄ›la být postavena na výsledcÃch každého jednotlivce. PrávÄ› naopak.
Je vÄ›Ä?ná Å¡koda, že tyto názory neÅ™ešà žádný z popsaných problémů. Je to jen shrnutà “zavedené praxe”, ve které stÅ™edovÄ›ký model “cukru a biÄ?e” zůstává, ve kterém zamÄ›stnanci Å™eÅ¡Ã, jak se zalÃbit nejbližšÃmu šéfovi a ve kterém se slÃbeným odmÄ›nám smÄ›jÃ.
Nedá se popÅ™Ãt, že to “nÄ›jak funguje”. Ale to je asi tak jediná pozitivnà vÄ›c, která se o tom dá Å™Ãct….
Napis komentar