Je vÄ›Ä?ná Å¡koda, že tyto názory neÅ™eší žádný z popsaných problémů. Je to jen shrnutí “zavedené praxe”, ve které stÅ™edovÄ›ký model “cukru a biÄ?e” zůstává, ve kterém zamÄ›stnanci Å™eší, jak se zalíbit nejbližšímu šéfovi a ve kterém se slíbeným odmÄ›nám smÄ›jí.

Nedá se popřít, že to “nÄ›jak funguje”. Ale to je asi tak jediná pozitivní vÄ›c, která se o tom dá říct….

Nejlepsi jsou odmeny za vykonost firmy, ty mne vzdycky rozesmeji nejvice. Kdyz budes vyborne pracovat, tak firma bude mit lepsi vysledky. Clovek maka celej rok a zrovna blbej rok firma v minusu a bonusy nikde.

Normalni odmena je ksichtovne, ktere zamestnanec dostane na zaklade toho jak se libite nejblizsimu sefovi. A pak kdyz se firme dari tak da vsem odmeny, kdyz se nedari tak neda. Ale hrat si na to, ze kdyz uklizecka lepe uklidi zachody tak tim prispeje k zisku firmy, je blbost. Proste odmena musi byt postavene na vykonu konkretniho jedince, ne na ukazatelich ktere nelze ovlivnit.

Ten Tvůj přístup je asi O.k. Asi by mÄ› nenapadlo nic lepšího, než se pokusit vystaÄ?it s minimem (taky, co by mi zbylo….).

No na druhou stranu bych Å™ekl, podle toho jak to popisujeÅ¡, to vypadá, že Tvoje firma funguje vlastnÄ› jenom díky tomu, že vÅ¡echny ostatní firmy okolo fungují… úplnÄ› stejnÄ›.

ÄŒili ty nad nimi – ani oni nad tebou – nemají žádnou výhodu. I ostatní zamÄ›stnavatelé budou mít podobnou strukturu zamÄ›stnanců – jeden dva hodnÄ› dobré, zbytek Å¡edý průmÄ›r, co se nepÅ™etrhne.

Jaké by to asi bylo, kdyby si mÄ›l ve firmÄ› jen ty Å¡piÄ?kové zamÄ›stnance? A vÅ¡ichni ostatní mÄ›li jenom ten Å¡edý průmÄ›r?

Asi by to bylo super.

To se ale neudÄ›lá jen tak. Ten obecný systém zamÄ›stnávání se bude muset troÅ¡iÄ?ku nabourat. ProstÄ› se bude muset udÄ›lat nÄ›jaký jemný hacking – nabourání systému ve tvůj prospÄ›ch. A opÄ›t otázka: Jak?

Psychologicky.

O Ä?em to mluvím: TradiÄ?ní systém zamÄ›stnávání má slabinu. Vezmi si to z pohledu zamÄ›stnance. NÄ›co jiného pÅ™eci je, když jdeÅ¡ pracovat do firmy, protože chceÅ¡ práci – a úplnÄ› nÄ›co jiného je, když jdeÅ¡ pracovat do firmy, protože v té firmÄ› chceÅ¡ pracovat.

Když je to pro tebe, jako pro zamÄ›stnance, ta snová, vytoužená firma, ten zamÄ›stnavatel snů, u kterého tÄ› Ä?eká jenom nebe na zemi, tak se pÅ™etrhneÅ¡, aby si dokázal, že si tam tu práci zasloužíš.

Čili teoreticky, kdyby z té tvojí firmy jednoho dne byl takový ten malý realitní Google, jak ho plánuješ, tak se dá vytvořit image, na jejímž základě se lidi budou prát, aby u Tebe mohli pracovat. Pak ti tam budou trávit celé dny a noci, neděle i další svátky a ještě si budou říkat, jakou to mají v životě kliku, že nezůstali před branami, jako tisíce ostatních.

Já si myslím, že ta psychologie firmy zaÄ?íná u maliÄ?kostí. Mnohokrát si tady vzpomínal toho Warrena Buffeta – a vezmi si, jakým vozem, miliardář jeho formátu, jezdil?

Byl to starý Lincoln Town Car. NeskuteÄ?ná herka, o kterou by si normální Ä?lovÄ›k neopÅ™el ani kolo. A proÄ? to Buffet dÄ›lal?

Podle mě to byla normální psychologická kamufláž.

Jaký je to rozdíl, když máš šéfa, kterej jezdí horší károu, než má ten nejposlednÄ›jší vrátný – a šéfa, který má nového Mercedesa každý mÄ›síc? Zatímco jeho sekretářka má co dÄ›lat, aby vyÅ¡la s výplatou?

V tvém případě by bylo asi dost extrémní, nechat si do USA dovézt nějaký řádně korozí prolezlý Polski Fiat 126p s upadnutým výfukem, párkrát se s ním stavit v práci a sledovat, co na to budou zaměstnanci říkat.

Ale když zamÄ›stnanci vidí, jaké peníze teÄ?ou firmou a kolik se z toho dostane k nim, zbývá psychologický boj jako jediná možnost, jak zamezit rozkladu zevnitÅ™. ProstÄ› se zavedou vnitÅ™nÄ› komunistické pomÄ›ru, kdy to vypadá, že mají vÅ¡ichni stejnÄ› a navíc mají vÅ¡ichni pocit, že když trochu máknou, vydÄ›lají si hned zítra 10x tolik.

To se pak schválnÄ› nechají realizovat i ty nejšílenÄ›jší nápady (ale pÅ™iměřenÄ› levné), protože ty lidi okamžitÄ› dostanou ten kreativní “drive” a jdou za tím jak buldoci.

StaÄ?í prostÄ› říct, vymyslete a zrealizujte nÄ›co, co pÅ™inese firmÄ› o 10 procent vÄ›tší zisk a za ten mÄ›síc dostanete 5x vÄ›tší vyplatu. Cash, Ä?istá ruka.

Navíc si ty firmy za svojí zkázu mohou samy.

Je třeba si uvědomit, že hierarchie drtivé většiny firem připomíná hierarchii středověkého královského vojska. Zní to neuvěřitelně, ve 21. století, ale je to tak.

Na Ä?ele je král (šéf) a vÅ¡e se soustÅ™edí kolem jeho příkazů a jemu podřízených velitelů. Nižší velitelé mají ambici stát se za každou cenu výššími veliteli. Vyšší velitelé se snaží získat jeÅ¡tÄ› vÄ›tší slávu na úkor celého vojska a ženou pěšáky do nesmyslných bitev. ObyÄ?ejný pěšák nenávidí vlastní velitele více, než protivníka, protože ví, že za vyhrané bitvy nikdy nebude adekvátnÄ› odmÄ›nÄ›n, ani se nikdy nestane velitelem. V nejhorším případÄ› za vyhrané bitvy bude slavným nÄ›kdo jiný. Pokud v bitvÄ› náhodou padne král, pÅ™evezme vojsko jiný král, který si dosadí vlastní velitele a tak vnitÅ™ní boj velitelů nastane nanovo.

Stuktura stÅ™edovÄ›kého královského vojska nereprezentuje kvalitativní obraz schopností vÅ¡ech Ä?lenů vojska a příkazová hierarchie vyžaduje maximální posluÅ¡nost. Tak sice zabraňuje lajdáctví, ale neumožňuje kreativitu. V takové struktuÅ™e není možné prosadit dobré myÅ¡lenky, nové nápady, jakkoliv by byly geniální, protože neexistuje rozhodovací pravomoc, která by dokázala rozliÅ¡it zrno od plev.

Jedinou obranou jsou rozsáhlé autonomie (franchise) nebo umožnÄ›ní zamÄ›stnancům, aby se plnou mÄ›rou podíleli na úspÄ›chu, který sami vytváří. Zároveň je nutné kontrolovat, proÄ? jsou nÄ›kteří zamÄ›stnanci ve firmÄ› a ve své Ä?innosti úspěšnÄ›jší než ostatní a tÄ›m ménÄ› úspěšným neustále dávat takové nástroje, aby se jednoho dne stali úspěšnými. Fluktuace zamÄ›stnanců (dezerce, vyhazovy) neznamená = Å¡patní zamÄ›stnanci, ale vždy = Å¡patný velitel.

Co bych za to dal aby nekteri zamestnanci meli zajem neco delat, rozvijet se, ridit, prinaset napady, apod…. Vetsina lidi chce vice penez, ale nechce se jim nic delat. Delaji naproste minimum ktere jim projde:-)

Aspon na tom mam postavenou firmu a kazdym dnem si rikam, ze to je zazrak, ze fungujeme a vydelavame. Je to postavene na tom, ze lidi az na velke vyjimky budou delat uplne minimum a s tim musim pocitat a postavit firmu ktera bude fungovat za tohoto predpokladu.

Tak to prodali tomu, kdo zrovna byl k dispozici. Tomu se rika byt ve spravny cas na spravnem miste