Jedna z veci na kterou mi trvalo si v Americe zvyknout jsou kulturni rozdily a vyznam urcitych slov nebo zpusobu jednani. Treba v Americe slovo “OK” neznamena nejaky velky souhlas. Kdyz nekomu neco navrhnete a rekne vam OK tak jen bere na vedomi co rikate. Neznamena to “ANO”. Muze to klidne znamenat “NE”. Takze treba nekomu nabidnete nejaky obchod nebo spolupraci a on vam rekne OK tak to znamena jen to, ze vzal vasi nabidku na vedomi.
Kdyz se nekoho zeptate jak se ma a on odpovi OK, tak to neznamena, ze se ma dobre. Je to jako byste rekl, ze skoro jako nic moc. Po americku je potreba rici na otazku “How are you?” tuto odpoved: GREAT! (skvele) nebo alespon GOOD (gramaticky to nedava smysl, clovek by ocekaval WELL, ale vetsina americanu co znam rika GOOD, jako dobre):-)
Americani take neradi rikaji “NE”. Je to negativni, takze hodne casto radeji najdou zpusob jak vam rici NE nejakym pozitivnim zpusobem. Je to na vas, aby vam to doslo, co je ta odpoved. Je treba povazovane za slusnejsi neco ignorovat nebo najit nejakou vymluvu nez rovnou rici NE. Napr. chci aby nejaky zamestnanec prisel v Sobotu do prace (ja tohle nikdy nechci, ale je to priklad). Zeptam se ho jestli muze prijit a on mi urcite neodpovi NE. Kdyby to totiz rekl NE tak je to povazovano za hodne velkou drzost. Jde o to, ze to pak vypada zamestnanec do prace prijit nechce. Ale on prijit chce (aspon to tak musi vypada) a pak se naskytne situace, ktera mu to znemozni. Musi proste ukazat, ze hodla prijit a pozdeji si najit nejakou hodne dobrou vymluvu. A zamestnavatel se na neho nebude zlobit. Obzlvast kdyz je ta vymluva dobra. Proste se takove situace stavaji, tak proc se na nekoho zlobit, kdyz se snazil prijit a nevyslo to.
Stejne to funguje v businessu. Kdyz za mnou nekdo prijde s nejakym navrhem a mne se vubec nelibi tak to nereknu naplno, ze to je blbost. V Americe reknete, ze to je “INTERESTING”. Znamena to ale, ze to je zajimave? Spise ocekavejte, ze se zadny obchod neuzavre. Odpovedi je take zadna odpoved. Divite se proc vam nejaky partner prestal odpovidat na emaily? Je to zpusob jak vam rici, ze se mu nabidka nelibi. Nebude se s vami hadat nebo argumentovat. To je neslusnost. Proste vas vyignoruje. Je to povazovano za slusnejsi. Zkuste mu poslat lepsi nabidku a uvidite, ze se najednou ozve a nadsene se s vami bude bavit jako by se nic nestalo.
Taky je neslusne nechavat vice vzkazu na telefonech nebo posilat opakovane emaily. Kdyz s vami nekdo neco delat nechce (nebo od vas neco koupit), tak tim, ze ho budete komunikace bombardovat tomu nepomuzete (spise si uskodite a kompletne zavrete dvere). Jde o to, vse delat slusne. I kdyz neudelame business dneska tak ho treba udelame zitra. Cim mene konfliktu tim lepe. Slusne jednani je velmi dulezite.
Me rady berte s rezervou. Nemusi platit vzdy a za vsech okolnosti. Ale jsou to postrehy vysledovane po peti letech delani businessu v USA.
Popularity: 54%
23 responses so far ↓
1 Josef Řezníček // Sep 4, 2007 at 6:24 pm
Prave studuji v USA High School jako exchange student z ceska. Je pravdou, ze OK pouzivam nejen pri souhlasu, ale i kdyz si nejsem jisty ci chci konverzaci prevest k jinemu tematu. Je to takove univerzalni nic nerikajici slovo.
O slove “interesting” jsem si az doted myslel, ze to znamena zajimave a v businesse bych cekal, ze se po vyrceni tohoto vyrazu obchod uzavre. Zajimave.
2 Ivo // Sep 4, 2007 at 9:41 pm
ok, beru tvé názory Johne na vědomí
a já se pořád divil, že moji američtí klienti na webdesign většinou odpovídají perfektní, skvělé, úžasné a a tak podobně - skoro se cítím trapně. naproti tomu češi jsou zvyklí odpovědět ok, dobré a hotovo.
3 speedy // Sep 4, 2007 at 10:20 pm
Dik za ozrejmenie toho preco niektori ludia prestanu komunikovat. Fakt som doteraz zil v naivnej predstave, ze su neseriozni a ejhla ona je to slusnost
4 dsm // Sep 4, 2007 at 10:54 pm
Američani jsou, zdá se, velmi upřímný národ ;-)))
5 LLook // Sep 5, 2007 at 12:16 am
To mi trochu připadá jako v Jistě, pane ministře, kde používali urážky typu “podnětné” (=ztratíte tím hlasy) nebo dokonce “odvážné” (=ztratíte tím volby).
Ono se to časem dostane i k nám. Když vás třeba někdo nechce zaměstnat, tak už i tady kolikrát řekne, že vám zavolá. Taky už jsem kolikrát slyšel, jak někdo “nezvolil zcela nejvhodnější postup”, místo jasného sdělení, že danou věc prostě zmrvil.
Ale je fakt, že zatím vesměs platí, že zatímco slova Američanů bývají “ano-ano, snad-snad” a slova Čechů bývají “možná-možná, ne-ne”.
6 teekey // Sep 5, 2007 at 1:12 am
no musim se priznat, ze vetsinu toho tak nejak uz pouzivam a setkavam se stim bezne v okoli, ale o “business prostredi” se nejedna. Je naprosto bezna vec, ze kdyz se se mnou nekdo bavi tak pouzivam OK jako neutralni. Slovicko zajimave (interesting) jsem byl zvykli naopak pouzivat u zenskeho pohlavi, jakmile se mi jednou podarilo rici o divce ze je zajimava, pristi schuzka uz se nekonala
V mem slovnicku je protikladem v tomhle smyslu “divna”… Ikdyz ted jsem si vzpomnel, ze jsem kdysi videl v nejakem “prijmacim testu” do zamestnani i otazku “cinni vam problem rikat NE”, ale je pravda, ze kdyz za vama nekdo prijde, ze neco potrebuje, tak se jen tezko odmita - rika NE, jeste hur to de, kdyz je to vas chlebodarce 
7 espoo // Sep 5, 2007 at 7:06 am
Ja nemam zadne zkusenosti s americkym ani ceskym businessem, ale coby cesky zamestnaec muzu rict, ze co se napriklad “sobotniho prichodu do prace” tyce, funguje to u nas podle mne stejne. Taktez pouzivani OK se IMHO i u nas posunulo spise k vyznamu “beru na vedomi” popripade “beru na vedomi a souhlasim”.
8 Patrik Jíra // Sep 5, 2007 at 7:16 am
Přesně díky neznalosti této vlastnosti se můj pracovní výlet do USA zvrhnul ve fiasko.
Snažil jsem se vyjednat si práci -j ednal jsem s několika lidmi, kteří mohli něco udělat, ale každý z nich reagoval přesně jak je popsáno v článku - z mého pohledu dal najevo jasný příslib práce, v jejich americkém slovníku to ale vypadalo úplně jinak. A opět přesně podle článku jsem jednoho z nich uháněl opakovanými emaily a docílil akorat totální ignorace vší snahy o komunikaci. Škoda, nedošlo mi to včas:-)
9 Laďa Toral // Sep 5, 2007 at 9:42 am
Ono to tak funguje i u nás, mám pocit že to záleží i na věku protějšku.
Lidé cca. 30+ už nemají problém pochopit nepříliš nadšené přikývnutí nebo ponechání bez reakce jako jasné ‘je to blbost’. Naopak u někoho je lepší to říct rovnou, ušetříte si pak vyhrocení situace, což nakonec neprospěje ničemu.
10 honza // Sep 5, 2007 at 1:08 pm
NJ, tohle pokrytectví (co jiného to je, říkat něco jiného, než si myslím) mi leze na nervy, ale ono to bohužel dost často jinak nejde… Viděl jsem teď nějaký dokument o důchodcích, kde si jeden velice liboval, že konečně může mluvit upřímně, protože u důchodců se to toleruje, jako stařecký vrtoch… Je mi z toho poněkud ouzko…
No a ten výraz v článku “vyignorovat”… to je takovej paskvil, že snad nemá cenu ho ani komentovat… Tedy, ehm… vyignorovat je takové zajímavé slovo…
11 Martin Keller // Sep 5, 2007 at 10:37 pm
Re: Honza - nemyslím si že je to úplně jednoznačně pokrytectví, u nás když tě nekdo štve v práci, tak mu to taky otevřeně většinou neřekneš. Často kdyby člověk každému řekl, co si v tu chvíli myslí, moc přátel a spolupracovníků by asi neměl.
12 LLook // Sep 6, 2007 at 12:53 am
Martin Keller: To je jistě pravda, ovšem nic nemění na tom, že to je pokrytectví. Kdyby člověk každému řekl, co si v tu chvíli myslí, to by byla upřímnost (a ta se vyplácí asi stejně jako poctivost…).
13 Langoš // Sep 6, 2007 at 6:02 am
Nechápu jaký má smysl vymýšlet a luštit nějakou “paralelní” řeč, když nakonec stejně všichni vědí že “zajímavé” = “nezájem”.
14 John Vanhara // Sep 6, 2007 at 11:47 am
Jsou to kulturni rozdily. Jako pokrytectvi to vypada u lidi, kteri to neznaji. Kazdy narod je holt zvykly jednat trosku jinak. A cim drive to clovek pochopi a prizpusobi se tim lepe.
To, ze se spousta lidi treba ve sluzbach v CR tvari nasrane nebo otravene bych taky nebral za nejakou dobrou kvalitu (jako ze to je uprimne). Kdyz se na me v USA usmivaji tak mi je celkem jedno jestli je to uprimne nebo ne. Hlavne jde o to, ze jsem zakaznik, chci mit dobre sluzby a treba ten usmev k tomu patri:-)
15 Vilém Málek // Sep 7, 2007 at 7:42 am
Toto je přesně ten druh chování, pro který USA nemají rádi všude na světě. Pokrytectví dovedené ad absurdum, pokrytectví jdoucí tak daleko, že se stává novým amorálním kódem jednání.
Divím se, že zde tolik lidí vyjadřuje podobnému chování podporu. Tito lidé by si měli uvědomit, že přimou-li podobný kód chování za “normální”, poškodí tak především sami sebe (když už jim jsou ostatní ukradení).
Lidé se zde vzdávají svého práva svobodně vyjádřit svůj názor. Co je špatného na tom říci otevřeně komukoli, že s ním obchod uzavřít nechci, že ho na dané místo přijmout nechci, že se s ním stýkat nechci? Co je na tom neslušného, nekorektního, nesprávného?
Ba co víc, někteří lidé jdou tak daleko, že si podobné myšlenky ani nepřipouští, prostě je vytěsní. To je sebepoškozování nejhrubšího zrna - dobrovolné vymývání mozků. Něco takového vám neudělá ani ta nejzkaženější vláda, zato si to radostně uděláte sami.
Lidé, kteří dopouštějí podobnou zhůvěřilost a prosazují ji a vnucují ostatním jako normu chování, páchají nejen zločin sami na sobě, ale také usilovně podřezávají větev pod společností, ve které žijí. Společnost, která se cíleně vyhýbá byť i jen náznakům konfliktních situací, která nedokáže své problémy definovat, protože sama zdeformuje vlastní jazyk tak, že ztratí prostředky pro vyjádření svých problémů, nemůže ani tyto problémy efektivně řešit.
Je to kulturní sebevražda - ovšem bez krve a vždy s úsměvem
16 Petr Lněnička // Sep 7, 2007 at 10:34 am
How are you? It is good. - proto good a ne well :). A ok skutečně není ano ale spíš “dobře, rozuměl jsem”. Souhlas spíš dostanete nějakým slovesem, např. Ok I agree. Let’s do it. … A pokud řeknou “It is ok”. Znamná to “Je to dobré” tedy něco jako za tři. Tohle je právě rozdíl mezi ve škole učenou angličtinou (českým učitelem) a praxí.
17 Petr Lněnička // Sep 7, 2007 at 10:36 am
Mezi podobné rozdili, jejíž neznalostí by jste se hodně poškodili, je třeba , že amričan se NIKDY nezeptá kolik berete peněz a taky se to nikdy neříká (né že by je to nezajímalo, ale prostě je to tabu).
18 Borek // Sep 7, 2007 at 12:05 pm
Angličtina má opravdu takovou tu jazykovou “slušnost” zabudovanou hodně hluboko, čeština je daleko přímější.
Jinak good je v pořádku - taky se řekně “you’re looking good” a ne “… well”. Přídavná jména versus příslovce je jedno z těch záludnějších témat anglické gramatiky…
19 Dalibor Nekovář // Sep 10, 2007 at 2:34 am
To: Vilém Málek
Netvrdil bych to až tak extrémně. To,že prodavačka v Americe se neustále směje, není přece žádná duševní sebevražda. Patří to k její práci, stejně jako bussinesman musí nosit oblek. Ve své práci taky musím nosit oblek,je to svým způsobem také pokrytectví,ale produktivní pokrytectví. Nedokážu si představit,že bych ke klientovy přišel s džínách a trtičku. A můžu toto oblečení mít radši,ale stejně si ten oblek vezmu. Protože to je důvod k uzavření obchodu,tudíž zisku peněz. A to samé má prodavačka,když se nebude smát,nikdo ji tam nebude chodit a nakupovat a ona nebude mít zisky-peníze.
20 Jarek Jesenský // Sep 13, 2007 at 11:09 am
John: Děkuji za další drobné, ale dost zajímavé info, člověk se má pořád co učit ;-).
prostě dostatečně nezaujal.
Zatímco s OK, nebýt příliš negativní a pod. nemám sám od sebe problém, ignorance mi zatím ještě pořád dost vadí. Když mi např. na mail neodpoví majitel 100x větší firmy, pochopím to že má holt jiné starosti a že jsem ho (či jeho sekretářku
Naposledy se mi však stalo, že český obchodní partner, se kterým se korespondenčně znám přes pět let a sám měl zájem o jeden náš projekt (jako první mne oslovil) mi najednou neodpověděl na cca čtvrtý e-mail ohledně totoho obchodu. Po čase jsem mu tedy zkusil zavolat na mobil a nic. Opět po nějakém tom týdnu (abych nebyl moc otravný) jsem mu tedy zase zavolal, nezvedl to zase, tak jsem mu nechal vzkaz na záznamníku. Uplynul měsíc a nic, takže až díky Johnovi vím o třetí možnosti, tedy že ten člověk zřejmě ztratil o obchod se mnou zájem a holt je buď ž tak “amerikazovaný”, nebo neslušný, nebo neumí říkat NE (což bych velmi přivítal, kdyby mi to na rovinu řekl a já kvůli němu nemusel tři týdny ztrácet čas tím, že jsem nejednal s nikým jiným).
21 Jarek Jesenský // Sep 13, 2007 at 11:17 am
Petr Lněnička:
Tvrdíte že v USA není slušné se ptát na mzdu a že se to neříká, ale jakto že jsou známy a tedy zveřejňovány platy jak manažerů obchodních firem, tak třeba hokejistů NHL?
Nechtěl jste to napsat spíš o Česku, kde se lidi (včetně tech hokejistů co svůj plat v USA zveřeňovali) fakt stydí přiznat svůj příjem, často s výmluvou na prý příznačnou českou závistivost (kterou já ze svého okolí neznám, neberu-li v úvahu anonymní hlupáky z internetových diskusí).
22 Langoš // Sep 19, 2007 at 8:20 am
Jarek Jesenský: Jo to se mi stalo taky, člověk (relativně známý na č internetu) se mi ozval, kvůli případné koupi webu, vytáhl ze mě cenu, kterou zřejmě dodnes vydýchává, protože se ani nezmohl na mail typu “to ses zbláznil?”.
Zvláštní komunikace se nám tu rozmáhá…
23 Jarek Jesenský // Sep 19, 2007 at 10:51 am
to Langoš:
Tohle bych ještě chápal, jako jeden ze způsobů zjištění nezveřejněné ceny, ale ten můj zájemce napřed sám cenu nabídl, poté jsem sdělil svou představu já, v posledním mailu jsme v podstatě došli k oboustranně přijatelnému kompromisu a od té doby je najednou komunikace ze strany zájemce (jedna z nejvýznamnějších CZ internetových firem, jednal jsem přímo s majitelem, nebyl to tedy žádný “hej počkej” klučina či studentík) v podstatě nulová - nechápu :-(.
Napis komentar