Podnikani v USA

22 responses so far ↓

• 1 Ivo // Sep 17, 2007 at 9:45 pm

  Vypadá to opravdu skvěle, přeji aby kauf vyšel. Mohu se zeptat kolik průměrně prodáš kol?

• 2 Petr // Sep 17, 2007 at 10:19 pm

  No, mně by zas spíš zajímalo, kolik chtějí za nájem

• 3 kraja // Sep 18, 2007 at 12:17 am

  Můžu se zeptat alespoň přibližně, kolik stojí pronájem takové budovy v USA + nějaké detaily, podle kterých to lze srovnat s českýma cenama (typu plocha v m2 apod.)

• 4 Tomáš Libich // Sep 18, 2007 at 12:41 am

  Johne, a co to celé řešit ještě jinak? mít vlastní nic moc sklad v nějaké méně problémové oblasti, kam bys dal kola, využivat současný sklad jen kvůli distribuci a průbězně ho zásobovat koli, které už nebudou mít skladem. Myslím, že by se to dalo slušně řešit nějakým brigádníkem. Nevyšla by tato možnost úplně nejlevněji?

• 5 networ // Sep 18, 2007 at 1:38 am

  Ja bych mel spis dotaz jak to budes resit s expedovanim a s celou skladovou agendou, popr. co s nevyuzitim mistem.

  Krom toho, nezda se mi ze by jsi tam mohl mit u vstupu i showroom ?

• 6 markonius // Sep 18, 2007 at 1:40 am

  Zpomal a začni přemýšlet nad riziky. Znám podnikatele, kterého chytil strašný optimismus a měl dobré nápady, v té době to sice nikdo nechápal (vlastně ani já tomu nevěřil) a za 5 let se to na trhu stalo tak, jakou on měl vizi. Problém je v tom, že on zkrachoval a přišel o vše, protože přišel ve špatnou chvíli a dal do toho tolik peněz, že úplně vysál společnost kde ty prachy vydělal, zdroj příjmů vyschnul a on nebyl schopný financovat rozvoj.

  Takže se zamysli, z čeho financuješ rozvoj svého import-export byznysu a co se stane ve chvíli, kdy tvůj příjem peněz začne mít problémy, jestli stáhneš všechny byznysy k zemi. Tohle bance nevysvětlíš, mě krachuje jedna firma a potřebuji peníze na rozvoj druhé. Já například jdu tím, že každé 2 roky zdvojnásobím své příjmy, což je splnitelné a už se mi to od dob studijí několik let daří. V jednu chvíli jsem myslel, že to dál ani nepůjde a způsob se našel Ve chvíli, kdz začnu megalomanskz uvažovat o ze stonásobení, tak to vždy jde do kytek.

• 7 Tower // Sep 18, 2007 at 5:26 am

  Není tohle spíš psychologický problém? Mám pocit, že otázku vlastního skladu řešíte často a vždy se stejným výsledkem. Tedy z ekonomických a jiných podnikatelských důvodů jej zřizovat nechcete, ale osobně byste jej rád vlastnil. Což je docela dilema a zajímalo by mě, zda to není částečně způsobeno i tím, že tady o té firmě takto podrobně píšete.

  Asi nejdůležitější parametr je výdělečnost projektu. Zatím kola dovážíte z Číny s tím, že si je pomalu snažíte upravovat k obrazu svému a následně je prodáváte přes internet, ale kromě běžného dodání speditérskou firmou se snažíte kola také prodávat částečně klasickou formou přes kamennou prodejnu. Nevím, jak velký prostor k rozkvětu tento obchod nabízí, ale bez inovací to asi moc dlouho nepůjde a nejsem si jistý, zda budou nálepky stačit. Chci tím říct, že někdy asi nastane bod zlomu, kdy hlad po nových kolech vyprchá. vy se tomu snažíte předcházet tím, že držíte cenu na minimu a (podle jednoho z předešlých zápisků) si snažíte budovat partnerské prodejny, které vaše kola budou za provizi prodávat (nucené placené poskládání se dá brát jako forma provize pro obchodníka).

  Pokud tedy budete rozesílat kola těmto provozovatelům, kteří je budou po určité době skladovat, a zbytek bude rozesílat nějaká další firma za další provizi, moc nevidím důvod, proč budovat vlastní sklad. Situace je samozřejmě jiná, pokud byste plánoval podnikat i v jiných věech než jsou kola, nebo chtěl v té budově otevřít třeba studio zabývající se vývojem nových kol, ale to předpokládám asi nechcete.

  Každá firma by měla mít nadefinovaný nějaký bod, ke kterému chce její majitel dojít a od kterého se chce pak vydat zase k dalšímu. Jak s vaší firmou tedy nakládáte vy? Je to čistě komerčně založená společnost, srdcovka, nebo výzkumný projekt? KPodle článků spíš poslední dvě možnosti…

• 8 teekey // Sep 18, 2007 at 8:07 am

  ten barak je opravdu pekny na prvni pohled, snad bych rekl ze az moc pekny na prodej kol, ale kdyby se ti to podarilo zasadit to tveho projektu kancelari (jak to rozjizdis v Memphisu?), upravit nektere mistnosti, nabidnout za lakavou cenu klientum a ve skladovych prostorech mit kola, na tom by se asi vydelat dalo, ale jenom na kola by to bylo asi velky luxus. jinak uz jsi vyresil skladove hospodarstvi? Hlavne kdo ti to tam bude vsechno spravovat?

• 9 John Vanhara // Sep 18, 2007 at 8:00 pm

  V tomhle je ale ta krasa podnikani, ze to clovek ma sanci vymyslet k svemu obrazu.

  Kraja: Pronajmy takovychto skladu/kancelari se pohybuji okolo $1-$1.20 za sq. foot (ctverecni stopu). Tato budova ma velikost 7,600 sq. feet.

  Jak to budu resit kdybych ten sklad mel? Netusim… Musel bych nekoho zamestnat. Najit nekoho kdo mne ty kola bude chodit vykladat z kontejneru, protoze sam bych to nezvladl:-)

  Tomáš Libich: Kdyz uz budu mit neco sveho (ze nebudu vsechno outsourcovat jako ted) tak uz cely proces chci mit pod kontrolou. Nejradeji sklad i prodejnu na jednom miste. Jeden zamestnanec staci zvladnout oboji. Posilat baliky Fedex i skladat a prodavat kola.

  Tower: Mozna jsi uhodil hrebik na hlavicku:-))) Muze to byt psychologicky problem.:-) Podobne jsem koupil kancelare v Las Vegas a taky to moc nedavalo smysl z ekonomickeho hlediska, ale vubec toho nelituji. Samozrejme to ale propocitavam a vymyslim abych nezkrachoval. Musi to davat smysl a travim na tom dost casu.

  Ono taky jde o to, ze vsichni si zvykame premyslet podle toho v jakymi podmikami jsme obklopeni. A pak treba nevidime za horizont a jina mozna reseni. Myslim to tak, ze delam ten business urcitym zpusobem, ale da se treba delat jinak.

• 10 John Vanhara // Sep 18, 2007 at 8:08 pm

  Dnes jsem psal jiz treti counteroffer. Je to pisemna odpoved pri vyjednavani o koupi domu. Vychazi se z prvniho navrhu smlouvy (offer). A kdyz ji strana naprijme tak ji bud zamitne nebo napise counteroffer. A stejne tak muzu reagovat na jejich conteroffer. Takze ted uz se dohadujeme o par poslednich polozkach na kterych se zatim nemuzeme shodnout jako treba cenu:-)

  I kdyz se dohodneme tak mam porad jeste 30 dnu kdy si to muzu rozmyslet a nemusim budovu koupit. Z tohoto pohledu je to porad jeste docela hra a o moc nejde. Ale je to taky sance treba koupit dobrou nemovitost.

• 11 Jarek Jesenský - www.in4U.cz // Sep 18, 2007 at 9:39 pm

  > John Vanhara Says: Jeden zamestnanec staci zvladnout oboji. Posilat baliky Fedex i skladat a prodavat kola.

  Johne, ty jsi ještě asi nikdy neměl žádnou kamennou prodejnu, že?
  1) V takhle krásné budově musí ta kola nabízet “manažer v obleku” a ne servisák v montérkách umaštěných od oleje, přestože jde o levné a neznačkové čínské šunty.
  2) Když ti na prodejnu přijde zákazník, schopný si pár hodin o kolech vykládat, pak ti prodavač nestihne kola ani skládat, natožpak ještě posílat :-(.

• 12 dali // Sep 19, 2007 at 7:42 am

  To Jarek Jesenský: tak pod to se podepíši. Na druhou stranu je třeba začít, tohle už vyřeší situace a “jednoduše” se zaměstná nový člověk.
  To John: Napadlo Vás, že v prodejne nebudete vydělávat jen na kolech, ale je tu možnost prodávat příslušenství a to je pak to, co za něco stojí, alespon tedy z hlediska marže. No šak uvidíte, osobní kontakt je osobní kontakt, lámat někoho po telefonu, pres e-shop nebo v nabytém krámu je nebetyčný rozdíl

• 13 John Vanhara // Sep 19, 2007 at 9:04 am

  Jarku, tady jsme v Kalifornii.. kola muze nabizet nejaky “DUDE” v trenkach a tricku:-). V obleku urcite ne…

  Dali: Presne tak ty prislusenstvi jsou mnohem lepsi nez samotna kola z hlediska zisku. Tohle je smer nad kterym presne premyslim.

• 14 Jarek Jesenský // Sep 19, 2007 at 11:05 am

  Johne, proto jsem to “manažer v obleku” dal do uvozovek, ale stejně platí, i ty “trenky a tričko” by měly být čisté, zákaznice - ženy se např. dívají i na čistotu rukou a nehtů prodavače, což u servisáka obvykle nehrozí.

  Nehledě na to, že technicky nadaný člověk - servisák jen málokdy může být i vynikajícícm (přiměřeně ukecaný, asertivní, nabízející, vzdělaný v oboru, atd.) prodavačem (a obráceně).

  Jen ti chci naznačit z pohledu člověka co zaměstnával desítky lidí a provozoval síť maloobchodů, že “zlatý byznys přes Internet” :-), kde můžeš miliónové obchody dělat přes telefon či počítač klidně z postele, v pyžamu a neoholený.

  Jakmile se jednou pustíš do maloobchodu a budeš ho chtít dělat výborně (v nárocích na dokonalost jsme si myslím podobní), zapomeň na válení se na pláži a nechození do práce. Vždycky když přijdeš na prodejnu, budeš vidět a vědět, že bys to co tam předvádějí tři zaměstnanci ty sám udělal lépe a rychleji :-(.

  Výhodu máš v v tom, že nebudeš zaměstnávat Čechy, jiná nátura Američanů (tebou již dříve zmiňovaná) by ti mohla dopomoci k tomu, že to v tvém případě nebude až tak tragické, jako dělat maloobchod v Česku.

  Rozhodně ti budu držet palce, nechci tě odrazovat, jen tlumit tvé nadšení - vím jaký to je pocit vlastnit reprentativní prodejnu na náměstí ;-).

• 15 John Vanhara // Sep 19, 2007 at 8:38 pm

  Jarku nestras me.. ja se chci valet na plazi a do prace nechodit:-))))

  Myslim, ze to pujde zorganizovat. Nikdy to neni bezbolestne. Ted buzeruji cizi zamestnance ve skladu, ktery mi kola rozesila a nemam na ne zadnou paku. Uplne me deprimuje, kdyz vidim, ze na kazde krabici jsou obrovske sipky, ktera strana ma byt nahoru a oni to daji v 50% pripadech obracene. Pokazde kdyz tam jdu tak to vsem reknu (vcetne managementu), ale pokazde to je stejny problem. Kdyz se pak takto nasklada vice krabic na sebe tak se poskodi blatniky jeste predtim nez se kolo odesle. U vlastnich zamestnancu se ti tohle stane parkrat a pak je vyhodis. Najdes nekoho kdo je schopen se to naucit. V tomto to bude pro me mene prace a mene nervu.

• 16 Jarek Jesenský // Sep 20, 2007 at 4:36 am

  Jak říkám, principy obchodu jsou dle mého názoru všude na světě obdobné (zdvořilý a zkušený prodavač vydělá firmě více než hulvát co rozumí tomu co nabízí méně než zákazník), já holt mám povětšinou špatnou zkušenost s českými zaměstnanci (ze 100 přijatých se mi časem maximálně 20 ukázalo být výbornými lidmi na svém místě).

  Když už tady v Česku dobrého prodavače najdeš, tak i když ho dobře zaplatíš většinou hrozí, že ti buď uteče ke konkurenci (která mé lidi pořád oslovuje s nabídkou práce), nebo ti ukradne know-how a půjde si dělat to samé sám na sebe, nebo si prostě bude přivydělávat bokem a okrádat tě.

  Spousta obchodníků v Česku tedy raději zaměstnává důchodce, kteří už sice obvykle nejsou zrovna schopní prodejci, ale je u nich téměř 100% jistota, že majitele nebudou okrádat, ani podvádět.

  Z jiného soudku:
  Zaměstnal jsem třeba kdysi v jedné firmě dva ekonomy, záměrně jednoho staršího a druhého čerstvého absolventa VŠE, aby mou firmu nakopli do dalšího rozvoje, který jsem si myslel že tomu už já nemohu dát, když ekonomiku vystudovanou nemám.
  Po čase jsem bohužel zjistil, že cash-flow a podobné záležitosti pořád i v těch desetimiliónech korun měsíčně zvládám dělat z hlavy lépe, než ti dva vysokoškoláci dohromady.
  Ten starší nakonec raději vyměňoval žárovky a pod., než by přinesl nějakou přidanou hodnotu odpovídající jeho vzdělání a praxi (obchodní ředitel bývalého státního podniku) a mladší se akorát zašíval u compu - co jsem mu přesně nezadal, to neudělal.
  Jenže v tu dobu jsem mohl být v sídle té firmy maximálně 1 den v týdnu, takže jsem neměl čas ho pořád úkolovat, čekal jsem od těch dvou do jisté míry samostatnou práci :-(.

  Pokud tedy máš zkušenost, že za každého vyhozeného neschopného zaměstnance v USA ihned najdeš v každém oboru co potřebuješ někoho lepšího, pak do toho jdi, budu se těšit na tvé další zprávy z pláže ;-).

• 17 John Vanhara // Sep 20, 2007 at 7:20 am

  Moje zkusenost je, ze nemuzu od nikoho ocekavat vubec nic. Je uplne jedno jake ma vzdelani nebo zkusenosti zamestnanec ma. Proto tak casto zduraznuji, ze mam ruzne systemy podle kterych se zamestnanci musi ridit.

  Vysledky se musi dat zmerit. Nesmi se davat obecne cile napr. jako “poslunout firmu dopredu”. Musi se rici presne co dokazeme zvednout (treba prodeje), jak to udelame, co je potreba denne delat, aby se toho dosahlo. Tohle se musi udelat spolecne se zamestnanci (musi s tim planem taky souhlasit a verit mu) a pak dohlizet jestli to tak funguje. Je toho hodne prace navic, ale jinak to ani nejde.

• 18 dali // Sep 20, 2007 at 9:40 am

  to Jarek Jesenský: Jaké máte zkušenosti s odměňováním dle ekonomických výsledků společnosti? Např rozdělení x procent zisku apod?

• 19 Jarek Jesenský - www.in4U.cz // Sep 20, 2007 at 4:22 pm

  to dali:
  S těmi 20% dobrých zaměstnanců mám ohledně motivace výborné zkušenosti, např. mí obchodní zástupci by se pro mne roztrhli, byli ochotni se se mnou každý týden setkávat na poradách v pátek odpoledne (v letech kdy velká část Česka ještě byla zvyklá to ve 13:00 ve fabrice či kanclu zabalit a vypadnout na chatu), měli každý týden motivační soutěže a i já jsem z nich byl nadšen.
  Obchodního zástupce jsem v životě musel vyhodit jen jediného (na rozdíl od mnoha skladníků, řidičů a pod., vyhozených za nekvalitní práci), shodou okolností bohužel bývalého spolužáka, protože výrazně porušil firemní pravidla.

  Pro účetní, prodavačku, skladníka či řidiče však je motivace obvykle cizí slovo a i tyto skupiny zaměstnanců musí manažer umět přimět k maximálním výkonům za jejich spokojenosti.

  Proto jsem např. tým prodavaček cca 1x za půl roku pozval do vinárny či na diskotéku, v létě jsem pro celou firmu dělal nohejbalové turnaje (např. i proti týmům našich dodavatelů) s opékáním makrel a pod.

  Když však přijímám např. ekonoma, nekývne mi na základ ve formě minimální mzdy + motivační složka, takže po čase mohu zjistit, že na motivační složku kašle a že mu úplně stačí ten základ, který má ve smlouvě.
  Zaučit takové člověka ve firmě se stomiliónovými ročními obraty a s desítkami zaměstnanců však není práce na pár dní, takže pro mne jako majitele vůbec není jednoduché ho i po prokazatelně neuspokojivých výsledcích vyhodit, neb není záruka že vůbec seženu lepšího, nebo že ten nový nebude po pár měsících horší, než ten stávající :-(.

  Např. mladé účetní co mi byla doporučena Svazem účetních jsem při nástupu slíbil, že jí zaplatím jakýkoliv vzdělávací seminář z jejího oboru, takže mohla být po pár letech zdarma nabušená vědomostmi. Nikdy se do žádného kurzu nepřihlásila a místo toho jsem zjistil, že si v pracovní době chodí po firmě a nabízí lidem multilevelovou kosmetiku :-(.

• 20 dali // Sep 21, 2007 at 2:25 pm

  to Jarek Jesenský: díky, myslim tedy ze servis tj. sklad, ucto, doprava, proste podpora pro vykonani domluvenych obchodu asi postarda smyslu motivace vykonove a je lespi pripravit nejake normovani prace.
  S tím Vaším ekonomem nemůže být přeci problem paralelně zaměstnat druheho člověka a uvidí se …

• 21 Jarek Jesenský // Sep 21, 2007 at 4:57 pm

  to dali:
  K druhému ekonomovi viz můj příspěvek o jedno výše
  “Zaměstnal jsem třeba kdysi v jedné firmě dva ekonomy …”

• 22 dali // Sep 21, 2007 at 9:52 pm

  to Jarek Jesenský: No ja ani tak nemyslel druheho jako dalšího, v souvislosti s úvahou jej bez rizika na provoz nahradit.

Napis komentar