Zjistil jsem, ze cim vice casu mam tim vice ho promrham aktivitami, ktere nemaji nejaky velky prinos. Treba kdyz vim, ze muzu pracovat 12 hodin denne, tak delam hodne zbytecnosti. Kdyz vim, ze mam k dispozici par hodin, tak v tech par hodinach zvladnu neskutecne mnozstvi prace.
Je to paradoxni, ale casto ten nedostatek casu mi pomuze urcit priority co bych mel doopravdy delat a co jsou zbytecnosti.
Prisly mne dva kontejnery plne zbozi. Musel jsem kolem toho docela dost behat. Poprve jsem prebiral zasilky ve vlastnim skladu. Musel jsem to zkoordinovat, zajistit lidi na vylozeni kontejneru, ted musim nafotit nove zbozi a vse zadat na web. K tomu se mi ozyvaji zakaznici co chteji take vyuzivat muj sklad na posilani zbozi nebo jako virtual office. Takze toho je docela hodne. A vim, ze nechci skoncit tak, ze budu neustale pracovat. Takze nejenom deleguji, ale take osekavam co neni nezbytne nutne. Citim, ze to tak musim do budoucna delat jeste vice. Ten casovy tlak mne pomaha lepe rozhodovat co je skutecne dulezite.
