Podnikani v USA

20 responses so far ↓

• 1 Fastcompany.com // Apr 24, 2008 at 3:51 pm

  Jsi uplnej filozov.
  Priklanim se k variante cislo jedna.

• 2 Broken Dream // Apr 24, 2008 at 9:46 pm

  Některé věci si člověk za peníze nekoupí

• 3 Petr S. // Apr 24, 2008 at 10:30 pm

  To je na mě příliš filozofie takhle v pátek ráno a ještě před kafem
  Já bych řekl, že v rámci “mírného pokroku” je lepší varianta dva, ale ta první má víc lákadel Pujdu si asi ještě lehnout a trochu o tom popřemýšlet

• 4 Ivo // Apr 24, 2008 at 10:43 pm

  A vyhrává varianta číslo 3, všechno jde když to udělá někdo za mě

• 5 Lukas // Apr 25, 2008 at 12:22 am

  Četl jsem v EURU článek s Fidelisem Schlee a zaujal me tento nazor: “Verim tomu, ze penize jsou chytre. A kdyz je nekdo strasne moc chce a dela vsechno proto, aby je ziskal, k nemu neprijdou, protoze vedi, ze si je nezaslouzi. Musite mit dobry pocit z vaseho byznysu, a pokud jej mate, pak vam nuly na konte prirustaji naprosto automaticky. Pokud byznys plan zalozite jenom na tech nulach, pak se vám nepovede. Penize neprijdou a zustanete na nule.” Mam to overene na lidech, co se snazi sec muzou v necem podnikat, ale porad jsou na nule.

• 6 Arpád Deméther // Apr 25, 2008 at 12:36 am

  sedet a narikat nebo nekecat a makat, kdo toho vic dokaze :o)

• 7 Vindobona // Apr 25, 2008 at 1:56 am

  Rozlišuju tři skupiny:
  1. Nejšťastnější jsou lidé co o nic neusilují.

  2. Jiný druh lidí na víc zase nemají. Třeba proto, že jsou neschopní ale myslí si jak jsou dobří a ten pocit jim ke štěstí stačí.

  3. Někdo jiný se furt snaží, studuje, tvrdě pracuje, vydělává ale stejně nikdy není spokojen s tím co dosáhl.

  BTWBudha prý řekl: “100 věcí mám. 100 starostí mám”

• 8 Libor Fikr // Apr 25, 2008 at 2:00 am

  Jde všechno, když se chce. Člověk si ale na začátku nesmí klást velké cíle. Pěkně postupně. Nemůžu si na začátku říct, vydělám 100 táců a ono to nejde. Je potřeba si říct, že vydělám třeba 20k, potom 50k a pak třeba skočím na těch 100. Pěknej článek k tomu napsal Cayman.

• 9 Andy // Apr 25, 2008 at 2:07 am

  Pekny post : )

• 10 Djouzef // Apr 25, 2008 at 3:27 am

  Doporucuju na toto tema dokument Status Anxiety - http://www.youtube.com/results?search_query=status+anxiety&search_type=

  Vzdycky je to o tom jak si to nastavim v hlave. Podle me muze bejt clovek stastnej tak i tak.

  Ten dokument krasne ukazuje co se nam v hlave snazi nastavit spolecnost. Vsechno a (skoro) vsichni jsou dnes hnani penezma. Kdyz nemam Aston Martin a 100 mega v bance znamena to ze nemam bejt stastnej se svym zivotem? Dokaze si clovek nekdy rict “Tak a ted uz mam dost..”

  Podle me ne, i kdyz si to hodne z nas mysli.

  Me hodne pomaha se obcas podivat na dokument o nejaky Aficky zemi.. Mam co do huby, kde spat a takovej luxus jako mir v zemi v ktery ziju..Bohuzel abych byl opravdu svobodnej a mohl delat pouze a jen to co chci ja k tomu jsou potreba penize. Musim se proste vykoupit z “Rat race”. To me zene dopredu..

• 11 Looky // Apr 25, 2008 at 3:31 am

  To ja si troufam rict, ze vsechno teda rozhodne nejde. Kdyz uz pominu to, ze kazdy clovek ma jiste dusevni i fyzicke hranice, za ktere zkratka jit nemuze, pak tu je jeste nejaky trh, ktery se z jednotlivce na zadek neposadi. Jedina cesta jak uspesne podnikat, je podle me mit spravne a realne odhady prilezitosti a rizik, a tedy umet i priznat, ze neco nejde. Ve smyslu, ze projekt nema realnou sanci uspet. A naopak do toho, co sanci ma, pak investovat energii, tedy vedet, ze kdyz bude chtit, tak to pujde.

• 12 Laiwis // Apr 25, 2008 at 5:16 am

  Djouzef: Souhlasím s tebou.

  Člověk by měl dávat na první místo “duševní spokojenost” dobře vycházet s přáteli atd.
  Když to vše funguje nebo aspoň částečně myslím, že to má i dobrý dopad na podnikání a dosahování svých cílů.

  V týdnu jsem se chvíli díval na fotbal a tam komentátor mluvil o jednom fotbalistovi. Že si prý jako malý vysnil být fotbalistou a aby toho dosáhl a získal sílu, protože ho fyzicky příroda moc nevybavila, pil odvar ze žab. Což je opravdu velká motivace něčeho dosáhnout

• 13 Pavel Zemlinka // Apr 25, 2008 at 5:33 am

  Opet reklama na Briana Tracyho - How to become a millionaire. Hledejte audio na torrentech nebo si to kupte. Hodně muziky za málo peněz.

  Vindobona - buddha učí dobré věci Kdo se dá na cestu kultivace mysli tak to zužitkuje i pro business. Rozvojem různých schopností se obrní proti “nástrahám” prolhaného světa…

• 14 p // Apr 25, 2008 at 5:47 am

  Jak rika Looky, kazdy ma prece jen svoji kapacitu. Proto clovek musi byt schopny udelat jakysi prunik - viry ve sve schopnosti a viry ze dokaze co bude chtit. Pak pokud se nachazi vas cil v pruniku techto dvou presvedceni a pokud se vira ve vase schopnosti zaklada aspon trochu na realite(mate to v hlave v poradku-tj. respektujete zakonitosti tohoto sveta), je tam hodne velka sance ze cile dosahneme

• 15 Tom Podlesny // Apr 25, 2008 at 9:29 pm

  Vse jde, jen to clovek nesmi vzdat hned pri prvni prekazce nebo neuspechu. Je to jen o sile vule. Uspeji jen ti, co opravdu chteji neceho dosahnout a nehledaji jen vymluvy. Podivejte treba na Johna

• 16 endorfin // Apr 26, 2008 at 9:06 am

  Ta první verze má určitě něco do sebe. Ale připadá mi to takové žití v nevědomosti. Ta druhá varianta je mnohem svobodnější. Pro toho, kdo ji ale nenaplní se může stát frustrující. Snad tak nedopadnu. Zjišťuji totiž, že opravdu změnit své cca 10 let trvající návyky není žádná brnkačka…

• 17 Jirka // Apr 29, 2008 at 5:15 am

  Českým lidem se líbí varianta 1, zatímco asiatům varianta číslo 2. Tuhle jsem dostal studii z AV ČR, zabývala menšinami v Česku. Konstatovalo se, že děti vietnamských a čínských rodičů mají ve škole vynikající prospěch, drtivá většina z nich mluví několika jazyky a pokračuje na vysokých školách. Asijští rodiče investují do svých dětí a pokud vietnamské dítko přinese ze školy jinou známku než výbornou, je to tragédie. Asiati v Česku se nepodílejí na českém sociálním zaopatřovacím modelu a jedou si po vlastní koleji, drží se asijského standardu, kde sociální systém jsou děti a tak to je nutí k pracovitosti a kladení si vysokých cílů.
  Naproti tomu české lidi nic nenutí k žádným cílům, protože český stát, báťuška se vždycky postará.

  Víte jaký je rozdíl mezi českým zaměstnancem a indickým zamšstnancem? Když řeknu indickému pracantovi co má udělat, odpoví “yes sir” a udělá to. Sice pomalu, ale udělá. Když řeknu českému pracantovi co má udělat, odpoví mi? “Já myslím, že to nejde, že by to jako se mohlo udělat jinak …” a vylíčí mi vlastní českou cestu, tak aby se vlk nažral a koza zůstala celá, jinými slovy, aby nemusel hnout prstem, mohl se válet a žvanit….

• 18 pepperos // May 5, 2008 at 9:37 pm

  Já jsem spíš druhý tip. V tohmle směru nemám českou povahu.

• 19 Vembl // May 6, 2008 at 2:20 am

  Souhlasím s Jirkou. Já osobně si myslím, že náš největší problém (a to nejen problém Čechů, ale Evropanů vůbec) je způsob výchovy dětí. Hodně rodičů totiž dětem umetá cestičku a všechno za ně řeší, a oni se o sebe potom nedokážou postarat. Moje teta žije od 80. let v Kanadě a já za ní každý rok jezdím a vždycky mě něčím překvapí. Naposledy mi říkala, že svému synovi prodala svůj starý dům za tržní cenu. Já jsem jí na to namítl, že je to přeci blbost, proč mu to nedala zadarmo, a ona mi řekla, že by v Kanadě jinak nepřežil - člověk se o sebe musí umět postarat sám a musí to naučit své děti, protože věčně tu rodiče nebudou. Proto, i když s politikou USA a Kanady v mnoha směrech nesouhlasím a zažil jsem v obou zemích již dosti zajímavých situací:), musím přiznat, že v jednom směru mají před námi Evropany velký náskok, a to v tom, že učí své děti znát hodnotu peněz již od útlého věku. Proto je taky ekonomika USA jedna z nejrozvinutějších na světě.

• 20 Honza // May 11, 2008 at 6:05 am

  Souhlasím, nejlepší výchova dětí je realita

Napis komentar