Podnikani v USA

V tomhle musím souhlasit se Zadirrem. Alespoň v překladatelství to takto funguje. Jakmile člověk jednou sníží cenu, tak klienti již pořád chtějí překlady za tu nižší cenu a zvýšení ceny je velmi obtížné. Mě se nejlépe osvědčila strategie typu: "Víte, já bych vám mohl dáte nižší cenu, ale musel bych potom ten překlad někde ošidit. Buď bychom nemohli provést důkladnou korekturu nebo bych to musel dát někomu méně zkušenému, a to nechci. Rád bych naší práci udělal tak, abych za ní mohl dát ruku do ohně." Na tohle 80% klientů řekne – OK, souhlasím a zbylých 20% řekne, že jim stačí levnější řešení. O těch 20% ale hodně často člověk potom přijde, protože to jsou klienti, které zajímá jenom nejnižší cena a odchází hned ke konkurenci, pokud jim nabídne jenom o pár korun levnější cenu.

Já funguji u nás často jako nákupčí, a pokud firma-dodavatel navýší a nedokáže to odůvodit externími vlivy (např. stoupla nafta) či chtěnou přidanou hodnotou, potom si dělám nové poptávkové řízení, říkám si že se "vydírat" nenechám.

Dobré řízení ušetří dost peněz – svého času jsem obeslal 50 firem na výrobu log – polepů na auta. Rozptyl nabídek za sadu byl od 270 korun do 1650, většina chtěla 500 – 600. Dal jsem to jedné firmě z Ostravy, byla nejlevnější o fous, ale loga pak ořezala kost, rozdělila jeden polep na 2 kusy aby ušetřila na přenosné fólii. Při příští dodávce jsem vzal druhou nejdražší z Klatov, kteří dodnes dělají perfektně.

Chci říct že poměr cena/výkon je velmi ostře sledován, alespoň ve firemním sektoru, ale pokud jsou všichni dodavatelé v požadovaných parametrech stejní, cena pak vyhrává, ale kvalita je sledována i nadále.

Nu s tím se nedá než souhlasit. Ostatně pokud někdo studuje personalistiku (nebo alespoň projde nějakým takto zaměřeným kurzem), tak se to dozví jako jednu ze základních pouček. Úplně nejhorší je ovšem nasadit vyšší částku na začátku a pak ji snižovat nebo třeba jen nechávat stejnou, zatímco ostatním ve firmě plat roste – pro zaměstnance je to pak naprosto demotivující faktor, který se negativně projevuje i v odvedené práci.

No s timhle bezpodminecne nesouhlasim, ale jde taky o typ spoluprace. Pokud se jedna o vztah typu ze udelam zakladni produkt(napr. software), ktery vim ze bude potreba vylepsovat, pridavat funkce atd. klidne nabidnu schvalne nizsi cenu abych mel zakaznika “pojisteneho”.Stejne tak mozna v pripade zamestnance, co nastupuje nekam poprve. Anebo kdyz clovek prodava masove produkty jako kole, urcite, tam plati cim levnejsi tim vetsi prodeje. Na druhou stranu pri vetsine ostatnich dohod co jsem delal, kde jde treba i o kvalitu nejen o tom jak levne se to udela…pokud jsem nebyl vyslovene v nouzi, tak jsem si promyslel kolik chci a pak jsem pozadoval vic. Skoro pokazde jsem to dostal. Snazim se drzet realnych hodnot(tj. ne misto 20 tis 35 tis), a taky pocet kroku nehnat do extremu, vetsinou staci jeden az 2 “upresnujicich” mailu kolik to teda bude. Ale zas bych nepozadoval nizsi cenu nez ve skutecnosti chci, a pak nejak dokazoval zakaznikovi ze musi zaplatit vic, prijde mi to vychcany a takovym clovekem bych uz priste nespolupracoval Na druhou stranu, kulturni rozdily…clovek se musi prizpusobit…u amiku to asi bude fungovat, takovy to “selling product” to je jejich.. Takze mozny je, ze v USA lip funguje tenhle pristup.

No k tomu affil webu na práci:

Myslím, že v momentě, kdy shání někdo práci, postupuje při výběru zaměstnavatele

úplně jinak.

1) co chci dělat a co mi daná firma může přinést Bčkové firmy bez jména nabízející "oborový růst" mají nulovou hodnotu a musí platit, naopak velká jména mohou nabídnout menší mzdu.

2) nabídnuté platové rozmezí

3) na pohovor, kde není předem známo o co se hraje (platové rozmezí), teprve v absolutně největší nouzi. Jít na pohovor, hodinu se nechat zpovídat, někdy zkoušet, a pak se dozvědět částku poloviční než byla očekávaná? Ne díky.

On je zase problém, že pokud si zde zaměstnanec řekne nízko, ve většině případů na tom zůstane.

Možná v USA to funguje jinak, ale když vezmu zpětně, když jsem byl ještě zaměstnanec, tak i přes kvalitní práci, se kterou byli spokojeni, a přes množství odvedené práce byla tendence nepřidávat na platě. Což ale John do svých úvahách nezahrne, čímž se dostate oni Yuhů do virtuální neplatné poučky.

Už pár roků nejsem zaměstnanec, ale pracoval jsem postupně po několika firmách na Moravě a nikdy jsem nezažil zvýšení platu (dokonce ani u sebe, ani u kolegů). Vlastně zvýšení platu jsem zažil jen jednou, a to v Plzni. Takže na mě s myšlenkou začít níže s tím, že budu doufat, že mi pak zaměstnavatel zvýší plat na mě nechoďte. Nefunguje to tak. To jsou dvacetileté zkušenosti.

Proto také většina lidí tady se snaží zjistit, jaký plat je přiměřené si říci. Je jim totiž jasné, že když si řeknou málo, tak už se na 99,9% nedostanou na normální plat. A když si řeknou příliš, nevezmou je následkem chybných teorií lidí typu Yuhů, kteří si neuvědomí, jak to chodí.

Možná v Praze, či v USA to funguje jinak. A navíc seznam určitě není typická firma, podle které by se měli ostatní řídit.

Ale jak říkám, už mě to netrápí a nechci už být zaměstnanec. A nemusím už řešit chybné teorie o platech od lidí odtržených od reality.

Věřím, že v případě Johna to funguje, protože John má eminentní zájem na tom, aby vše fungovalo dobře a obdivuji ho. Ale v Česku to tak nefunguje, protože je zde jiné prostředí.