Podnikani v USA

Osobne se vubec nezhrozim, protoze premyslis naprosto spravne. Co budou delat lidi zavisli na charite, pokud najednou ti kteri prispivaji zmizi – nikdo je nenaucil nic jineho, nez proste prispevky prijimat.

BTW Charity jsou velice casto jen cerne diry na prani penez, znam par lidi co delali v nejakych nadacich a drtiva vetsina z nich musela odejit kvuli jejich fungovani – nebyli schopni konfrontovat sve idealy a nadseni s realitou fungovani takovych spolku.

Na jednu stranu máš určitě pravdu, že vytvořením pracovních míst pomůžeš lidem mnohem víc, než sponzorováním případů, které si uvedl.

Na stranu druhou existují problémy, které se podnikáním nevyřeší. Jako příklad uvedu výzkum léčby rakoviny. Když ti ten problém přijde důležitý a máš na to dost peněz, jinak než přímým sponzoringem to nepodpoříš (pokud teda nezaložíš vlastní výzkumný ústav ).

Obecně se podle mě nedá říct, že podnikání je lepší než charita, ale v případech, které jsi zmínil v článku, to určitě platí.

nemyslím si, že by tyhlě věci stály proti sobě – naopak, každá firma a kadý podnikatel by si měl uvědomovat, co je to společenská odpovědnost, přestože je společnosti užitečný už tím, že vytváří pracovní místa a dává lidem práci. Právě solidarita, pro kterou se sám rozhodnu a sám si vyberu neziskový projekt nebo organizaci, kterou podpořím, je přínosnější než vynucená solidarita vysokými daněmi a jinou regulací.

Podobné myšlení, popsané v bodu 2, by totiž mohlo svádět k postoji, že jsem společnostu už dost užitečný jen tím, že vytvářím pracovní místa a tím moje společenská odpovědnost končí. Odpovědný vůči společnosti by měl být každý jednotlivec, a to ať je to zaměstnanec, důchodce nebo podnikatel – jinak bychom mohli společnost omezit na čistě ekonomický model toku peněz, zboží a služeb – ale takto jednoduchý naštestí svět není.

Souhlasim a jeste doplnim, bod 1. tj charita by se mela pouzivat na kratkodobe problemy. Pro lidi, kteri se ocitli z jakehokoliv duvodu v tezke situaci, napr prave v nasi dobe, kdy se hodne propousti. Charita by mela pomoct max. v horizontu jednoho roku, aby clovek preckal spatne obdobi a mohl si najit nejaky zdroj prijmu. Dlouhodoba charita podle me nic neresi, jen nechava lidi zkysnout v jejich spatnem stavu a nekteri se s tim treba i smiri a stanou se z nich bezdomovci. Charita by mela zaroven motivovat a napojovat lidi na nejake dlouhodbe programy ktere je prevezmou a vrati zas do normalniho zivota.

Samozrejme vse ve vysledku zalezi na kazdem cloveku, to jen ze ten bod c2., jako treba vytvareni pracovnich mist je soucast tech dlouhodobych reseni…

Pavle: "Charita by mela zaroven motivovat a napojovat lidi na nejake dlouhodbe programy ktere je prevezmou a vrati zas do normalniho zivota." – taková charita jen naučí lidi dát ruce za záda s tím, že se o ně vždycky někdo za peníze ostatních postará, z toho co jsi napsal se mi víc líbil model "rok a dost" – máš roční "grace period", pokud jí nevyužiješ na sebevzdělávání a shánění práce, tak na tom chodníku skončíš stejně. Viz Johnův minulý příspěvek o pádu na dno a motivaci.

Kez by takhle premysleli vsichni…

Absolutní souhlas. Pracovní místa pro lidi, čili dostupná práce, je opravdu věc, který by si měl každý vážit. A spousta lidí si tenhle fakt uvědomuje, až když je pozdě, nebo při příchodu krize.

Keff: ano, ten to argument chápu, ale vzhledem k obecné nefektivitě státu zde budou vždy lidé, kteří budou považovat jakoukoli výši daní za pro ně příliš vynucenou solidaritu.

Pokud někdo solidární být nechce, tak je to samozřejmě jeho volba, ale nemůže očekávat, že až to bude někdy potřebovat, tak budou ostatní solidární s ním (a zdaleka nejde jen o peníze). Někdo tomu říká třeba osobní karma, mě stačí pravidlo, že se ke svému okolí chovám tak, jak bych chtěl, aby se ono chovalo ke mě.

Navíc, mnohem přesnější je pojem "společenská odpovědnost" než socany a komunisty zprofanovaný výraz "solidarita" – a pod společenskou zodpovědnost se zahrnuje nejen to, když dáš prachy na jakoukoli dobročinnost (kam se tato debata sklouzla – charita vs. pracovní místa), ale třeba i to, že tvoje firma poskytuje rovné příležitosti všem zaměstnancům, že ženy nedostávávají ve tvé firmě za stejnou práci mín než muži nebo že se chováš odpovědně vůči životnímu prostředí.

Protože pokud klidně vytvoříš tisíc pracovních míst, ale budeš při výběru zamestnanců někoho bezdůvodně diskriminovat nebo budou dostávat ženy za stejnou práci méně než muži, tak je tvoje společenská odpovědnost a tvůj přínos nulový, přestože tvoříš pracovní místa a dáváš lidem práci.

Poslední argument, který je pro společenskou zodpovědnost firem na té elementární úrovni – tj. finanční. Neziskový sektor, který potřebuje peníze, tady bude vždycky, protože jsou obory, ve kterých je stát neefektivní a pro firmy jsou nezajímavé. Peníze na nej mohou jít ze tří zdrojů – z veřejných peněz (tj, z daní, s malou efektivitou a bez možnosti volby), z peněz fyzických osob (kteří použijí už jednou zdaněné peníze a tudíž část těchto prostředků dají nedobrovolně pryč, navíc jsou zde vysoké transakční náklady) anebo z firemních peněz (na základě volby podnikatele, odečitatelné z daní, jednoduché). Pro mě je tento způsob zdaleka nejefektivnější formou podpory neziskového sektoru.