Prisla mi nova kredini karta Mastercard. V praci neoteviram postu. Je to prace navic, kterou jsem jiz davno delegoval. Delegovani ma vyhodu, ze nemusim delat spoustu ruznych ukolu. Ma to i nevyhodu, ze sem tam zamestnanci vidi az moc detailu. Ale me osobne to zas tak nevadi. Davam tomu prednost nez delat vsechnu dulezitou praci sam.
Zamestnankyne co otevrela obalku se lekla. Videla kreditku a na ni napsano, ze ma limit na utraceni ve vysi pul milionu dolaru.
Me to zas tak nevzrusilo, protoze jsem o karte vedel. Jen si v takovych situacich rikam, co si asi moji zamestnanci mysli. V Americe neni zvykem se moc vyptavat na osobni veci. Ceka se az se ten clovek sam sveri. Takze Americani se moc neptaji a vice se domysleji jak co asi je. Kdyz si vzpomenu jak jsem skrome zacinal, tak bych neveril, ze jednou budu treba takovou kartu mit. Uz si na takove veci zacinam zvykat, ale prvnich par let jsem mel pocit “nerealnosti”. Vsechno se vyvijelo tak rychle a porad jsem v te dobe bojoval uplne se vsim. Jazykova bariera, uceni se systemu jak vse funguje v USA a k tomu jsem rozvijel podnikani.
Jinak tech pul milionu neni nijak bez ruceni. Jine karty od Mastercard nebo VISA mam bez dalsiho ruceni max. na 50 tisic dolaru (vic se jim to moc nechce davat). U teto je navic ruceni jednou nemovitosti. Takze to neni uplne klasicka kreditka bez ruceni. Uprimne se ji ani nechystam nejak pouzivat. Jen kdybych chtel treba udelat nejakou investici. Treba koupit nejakou firmu a zaplatit jim za to kreditkou:-).




