Podnikani v USA

Mam naprosto stejne zkusenosti jako John. Dve obrovske pravdy: Spolecnik musi byt nekdo s kym mate chut travit cas…a druha: Cim vice si spolecnici doplnuji sve silne stranky (misto prekryvani) tim je vetsi sance na uspech. Presne takto to bylo v nasem pripade.

[to Martin Hinner] "A pokud jde o nejake ‘doplnovani’, to se da snadno resit zamestnancem." – neda. Mame s tim svoje zkusenosti. Jednak najit dobreho cloveka je tezke. V malych firmach potrebujete aby clovek umel hodne veci. A to najaty zamestnanec neumi. V tomhle momente nepomuze ani motivace na zisku apod. Urcite jde najimat zamestnance – ale nikdy ne jako nahrada za spolecnika.

Já mám zase naprosto stejné zkušenosti jako Martin Hinner výše. Zrovna nyní jeden můj kamarád řeší podobný problém. Založil firmu s partnerem, který měl kontakty na nějaké potenciální klienty, jenomže po čase došlo k tomu, že jim jeden z těch velkých klientů nezaplatil a dostali se do velkých finančních problémů. Můj kamarád to chtěl udržet a sehnat jiné zákazníky (a začalo se mu to i dařit), ale jeho společník to chtěl prodat konkurenční firmě za pakatel. Rozhádali se jako psi a nakonec to můj kamarád raději vzdal a souhlasil s prodejem a založil pak novou firmu, kde je jediným společníkem on. Něco podobného potkalo i další mé známe a po zkušenostech a věcech které jsem zažil bych nikdy v životě nechtěl nikoho za společníka. Vždycky je lepší sehnat na to zaměstnance a časem mu dát důvěru a nechat ho firmu třeba řídit. Ale vždy je nutné, aby firmu vedl jeden člověk a o jejím směřování rozhodoval jenom jeden člověk. Tohle je můj názor, třeba má někdo jiný, ale já bych tedy rozhodně nikdy nikoho do podnikání jako společníka nevzal.

"Spolky – čertove volky"

Mal som spoločníka, po roku sme sa rozišli. Teraz medzi sebou občas obchodujeme. Ak spoločníka, tak len preto, že klady su vacsie ako zapory. Ako velky klad je to, ze spolocnik donesie do firmy financie a vy know-how.

Ja to riešim, že každý kto so mnou spolupracuje má nejaké % zo zisku na projektoch. A je mi jedno či je študent, zamestnanec alebo spoločník. Takža platí jednoduchá rovnica, dobrý projekt a snaha = dobrý výplata. Zatiaľ mi to funguje vcelku fajn, všetci sa snažia a ja som im dal potrebnú motivíciu, ktorá im možno v iných formách chýbala.
Niekoľkokrát sa mi stalo, že som mal v hlave projekt vymyslený na 100% ale potom prišiel programator a priniesol do projektu svoje nápady, potom niečo pridal účtovník a bolo to ešte lepšie ako môj “100%” projekt.
ďalšou vecou je, že ja firmu berem ako živý organizmus, ktorý neustále rastie alebo umiera. To závisí od jednotlivých zložiek firmy. Pokiaľ nefunguje jedna zložka, firma upadá a upadá.
Najviac ma mrzí, keď teraz vidím, ako všetci mladý ľudia si myslia, že môžu zarobi za rok milióny, lebo aj týpek ABC to dokázal, len škoda, že nevidia, že týpek ABC je jeden a ľúdí čo to nedokázali je xxx krát viac.

Spoustu dnes uspesnych spolecnosti zakladali dva ci tri lide.

Bavit je to prestane driv nebo pozdeji. Ve finale velet a prebirat zodpovednost muze jen jeden, spolecniky muzete klidne najmout jako zamestnance. Potom nehrozi rozkol nazoru a rozpad firmy. Znamy podnikal se ctyrmi spolecniky, kvuli neschodam to museli rozpustit, nikdo nebyl schopen vyplatit ostatni, kdyz doslo na majetkove vyrovnani. Ve finale maji vsichni prd, firma uz neexistuje, ti chytraci co to zpunktovali se ve finale maji jeste hur nez pred tim – do kupy uz to ale nikdo neda.

Ja mam teda spis investora nez spolecnika, tj. on mi plati ted penize a ceka ze se mu to vrati v % z prijmu. Zatim to funguje bezvadne, do niceho mi nemluvi coz mi vyhovuje, pokud to bude vydelavat verim ze to tak bude dal.

Problém je v tom když si jeden bude myslet, že dělá víc, nebo když se neshodnou na tom kam s firmou dále jít…

Podle mě je to jen zdroj problémů. Aby to fungovalo tak by se ti lidé museli navzájem strašně tolerovat, být asertivní, oba být stejné povahy a děsní pracanti a najděte takové dva stejné lidi, to je opravdu vyjímka…

Většinou je to tak, že jeden člověk je do všeho hrr, strašně toho nakecá, a pak nic nedělá (nebo ho to přestane bavit). Otázka je, jak dlouho to bude druhého "poctivce" bavit odvádět mu procenta.

Každá věc musí mít jednoho šéfa, takže bych do společníka šel jen pokud bych třeba komplet vedl technologie a on obchod. Hlasování nebrat a pokud u těch klíčových problémů (prodat firmu?) dojde na hlasování, mělo by se předem (založení firmy) dohodnout, jak se to rozhodne v případě patu.

Doma si házíme korunou, ale těch případů, kdy se nedohodneme, je málo do roka.

Ja bych to videl uplne stejne….. vidim velke vyhody: 2 lidi, dvojnasobny vklad, dve hlavy….

Hlavni je jak si s tim clovekem sednete, se spolecnikem travim rad cas, je to muj sparing parner na treninkach atd…. umime se pobavit, stejny smysl pro humor a velmi casto se pristihneme ze mame naprosto stejne mysleni a stejne silne stranky…. Me to vyhovuje a vzhledem k tomu ze vidime obden tak verim ze i druha strana nema nic proti