Proto je podle mě zásadně důležité dělat věci v pořadí: 1) to co mi přinese okamžité peníze – 2) marketing a hledání nových klientů – 3) drobné změny, které zlepší produktivitu a až potom vše ostatní.

Loňský rok byl pro mě neúspěšný právě z toho důvodu, že jsem se tohohle nedržel.

Cituji z knihy Benajamina Kurase – Jak přežít padouchy.

Henry Ford

Negativista rekne, ze nic takoveho nikdy potrebovat nebude(a ani nechce), clovek co se diva dopredu vi, ze se mu cokoliv se nauci bude do budoucna hodit.

Určitě je nelze o čemkoli přesvědčit konfrontací jejich názorů, to zaujmou obrannou pozici. Také je nelze přesvědčit rychle, třeba na posezení. Spíš než o přesvědčování lze mluvit o hlodání, ale přinejmenším to většinou možné je.

tomeec: Právěže to podnikatelský život odvážnějším neulehčí. To je taková rozšířená pověra, že čím méně konkurence, tím pro podnikatele lépe. Ve skutečnosti je to přesně naopak.

nedávno se tu vyskytl článek o hromadném investování (každý dá třeba pár babek na projekt a dává zkušenosti hlavnímu leaderovi).

Johnovi se intership v USA moc nevydařil, takže co kdybychom to napravili a udělali jakýsi internship přes internet, na kterém se může podílet kazdy, kdo za sebou ma maly ci velky uspech v podnikani a zasle motivacni dopis, proc chce byt investorem.

Leaderem by mela byt osoba se srdcem pro podnikani (staci zaslat motivacni dopis s kratkym planem) a jakousi krátkou anotací, o čem projekt je, aby se na něj přihlásilo co nejvíce solidních investorů. Projektů může běžet třeba více.

Hodne ctenaru tu ma neco spolecneho, a asi to je urcita vira v uspech, takze verim, ze se lavina strhne.

Moznost by ale byla zalozit firmu v USA, ale i v CR – proc ne, zaviselo by na druhu podnikani. Dalsi spolecnou veci bude malo casu investoru se venovat leaderovi. Nebudeme se chtit venovat tomuto podnikani treba dele nez 10 min. denne. A dale myslim, ze by John mel byt spravcem vkladu, protoze mu verim. A urcite i ostatni. Nicmene pro vstup do projektu by mela byt urcita pravidla a prvni, co mne napadaji jsou napr.:

1) prihlaska projektu do terminu (treba konec unora, 2009),

2) vkladem je mysleno predplatne na min x mesicu,

3) projekt by se resil pouze pres online planovaci program – napada mne Goplan,

4) musí se jednat o internetový projekt i ve spojeni s kamennym podnikanim, sluzbou, ale zaměřený na masovější užití, konkurenceschopný,

5) Leader si musi verit a jit za svym, musi umet presvedcit investory,

6) Omezeny pocet investoru na kazdem projektu,

7) investoři mohou získat dohromady např. 40% obch. podílu, 60% musí mít Leader (vezměte to z psychologického hlediska toho Leadera, který se na to jinak vykašle).

Leader musí psát svůj deník, na čem dělá přímo na tom Goplanu a investoři mohou přímo komentovat (neveřejný blog).

Věřím, že se najde dost dobrodruhů na to, aby doplnili i oni své připomínky.

31. ledna, ve 22:00 středoevropského času se vrátím k tomuto vláknu a věřím, že tu bude víc názorů, které posbírám a sepíšu a John by je mohl snad vyvěsit jako článek k recenzi a opravám.

Johne, určitě i Tebe něco napadlo, jinak bys o tomto tématu nepsal dříve. Těším se…

Vzdyt pokud lide prestanou byt negativni, tak se zvysi i kvalita jejich osobniho zivota. A o tom to prece je. Muzu mit i normalni povolani a byt na svoji praci hrdy a byt hrdy na to, ze jsem neco dokazal – dokazal neco, v cem me me okoli podcenovalo. Ten pocit je k nezaplaceni, to jiste vsichni tady vime.

A kazda takto presvedcena duse za to rozhodne stoji.

Problem je v tom, ze my mame na svet hodne jiny pohled, nez ti negativiste. Vidime veci, ktere oni nevidi a klidne to muze byt i proto, ze je videt nechteji. Kazdopadne myslim si, ze spousta z nas kdysi taky tyto veci nevidela; az prislo neco, co nam otevrelo oci. Cili jedine, co musime udelat je otevrit oci tem ostatnim.

Lidi bych zjednodusene rozdelil do dvou skupin: ti, kteri jsou ochotni poslouchat a ti, kteri ochotni poslouchat nejsou. Moje osobni zkusenost mi rika, ze lidem, kteri jsou ochotni poslouchat neni az tak tezke ukazat tu spravnou cestu a myslim si, ze jsou si vedomi, ze toto je ta spravna cesta.

Lidem, kteri nejsou ochotni poslouchat, nema smysl rikat nic o podnikani, protoze nejsou ochotni poslouchat. Tyto lidi je potreba nejdriv presvedcit, ze poslouchat ma smysl. Dokud se toto nepovede, tak oni poslouchat nebudou. A cim razantneji s nima budes diskutovat, tim vice se oni zatahnou. Proto se s temito lidmi neda hned mluvit ve stylu: "Kdo chce, hleda zpusoby, kdo nechce, hledat duvody.", ponevadz tim je hned stavis do pozice "kdo nechce", coz vyvolava negativni emoci a oni se s Tebou bud prestanou bavit uplne, nebo prestanou premyslet a budou slepe argumentovat stylem: "Musim za kazdou cenu vyhrat diskusi.".

Prace s takovymi lidmi je tezsi, mnohem tezsi, ale pri spravne strategii (a ja ji sam jeste poradne nemam vypilovanou) se da jim ukazat ta spravna cesta. A pokud je donutis alespon zacit premyslet, tak je to jen a jen dobre, protoze oni uz kolem sebe nebudou sirit tolik negativismu.

Ja osobne mam svoji teorii "spontanniho usmevu". Pokud se Ti na diskutujicim podari vyvolat usmev, ktery oni sami nejsou schopni kontrolovat, tak mas vyhrano. Takovy usmev urcite sam dobre znas – kdyz Ti nekdo rika neco tak uzasneho a zajimaveho, tak se proste zacnes usmivat . A presne o tom to je – pokud dokazes na negativistovi vyvolat takovy usmev, pak z Tebe je (pripadne bude) vyborny obchodnik .

Umel bych toho na toto tema napsat mnohem, mnohem vice…. ze zacinam uvazovat, ze si zridim blog .

(viz Tvůj odstavec: …pokud ty lidi nechces presvedcit, tak je nepresvedcis – ovsem kdybys to skutecne chtel, tak by se Ti to nakonec povedlo.)

Kazdopadne si myslim, ze ma smysl vyuzit kazdou situaci si s takovymi lidmi promluvit, protoze jinak se ta nalada a postoj spolecnosti tezko zmeni. Cim vice lidi bude aktivnich a podnikavych, tim vice pozitivnich prikladu ti ostatni uvidi a zacnou premyslet jinak. Je to rozhodne dlouhodoby proces, ale verim, ze v konecnem dusledku je to proces spravny.

A v podstate tento Tvuj blog je jednou z tech "presvedcovacich" metod. Vy, kteri jste pred ctenim tohoto blogu mysleli "negativne" a John vam otevrel oci – kde jste? Ozvete se a ukazte Johnovi, ze presvedcovani smysl ma .

Mirim k tomu, ze kdyz clovek podnika, obcas se neco nepovede. O produkt nebo sluzbu neni zajem, atd. Pokud je to jedina cinnost dane firmy, tak konec prijde pomerne rychle, nicmene pokud ma firma produktu vice, muze se polomrtvy projekt udrzovat docela dlouho – a pritom to uzira zdroje na jine cinnosti.

Jak se rozhodujete kdy neco ukoncit a kdy to jeste nechat?

"Kto chce, hľadá spôsoby. Kto nechce, hľadá dôvody."

Je fascinujúce sledovať, ako to v praxi funguje. Stačí počúvať čo ľudia hovoria, keď sa narazí na nejaký problém. Ak vymenúvajú dôvody prečo to nejde, nemá zmysel sa s nimi ďalej baviť. Ak začnú rozmýšľať nad spôsobom ako ten problém obísť alebo čo by sa dalo zmeniť aby to šlo, tak sa to určite podarí.

Mimochodom, keď ma niekto požiada o spoluprácu na nejakom projekte, tak počúvam sám seba. Ak mi v hlave naskajuje zoznam všetkého, čo v tom projekte bude problém, nejdem do toho. Viem že sa mi do toho podvedome nechce. Ak naopak hneď uvažujem, ako by sa dali vyriešiť problémy ktoré tam nastanú, viem že ma projekt bude baviť a že do toho mám ísť.

Asi by to ale chtelo dodat, ze pred kazdym uspechem je mnoho neuspechu, mnoho zklamani, a neskutecna pile, vetsinou mravenci prace.