Hrajte pod svoje možnosti, zlenivíte a zemřete. Hrajte nad ně, a za běhu se spousta naučíte, pochopíte, a i ta pravděpodobnost výhry se bude zvyšovat – to jak se jeden snaží je strašně moc ovlivněné výškou cíle.

Neříkám že je dobé jít all-in bez jakékoliv rezervy, ale kdyby byl John povaha které stačí první místo v okresní lize, tak teď nemá XYZbikes ani Shipito.

Ale to je z mé mladé perspektivy, chápu, že pak s věkem přijde moment, kdy se člověku změní hodnoty, a říká si – mám to všechno zapotřebí když už mám stejně dost? Ale u Johna mi přijde, že ho to ještě pořád byví, a bez výzev by se nudil .

V tomto případě by to u mně asi bylo o tom zjistit, jak to udělat, abych byla spokojená s tím, co mám teď. Jasně, že pokud by se našla nějaká normální (s běžným rizikem) cesta, jak podnikání rozvíjet, tak bych do toho asi šla. Ale asi nikdy ne z toho důvodu, abych měla ještě víc peněz, protože chci víc. Pak se člověk nikdy nezastaví a nebude spokojený ani když bude mít všechny peníze na světě. Případně skončí zpátky v chatrči

Njn, holt kdo nic nedělá nic nezkazí, ale toto jsem tedy podělal řádně. Už brzy snad ale bude líp. A pokud máš stále zájem o tu Francii, třeba časem budu schopen trochu pomoci.

Má. Znalost češtiny a českého prostředí a přítomnost v USA.

Uznávám, že ve velkém se dá i bez toho, ale …

"Potkal jsem v Kalkatě řidiče rikšy jménem Rinzai, který ač byl smrtelně nemocen a byl tak chudý, že musel před smrtí prodat svou kostru, přesto byl plný vnitřní radosti a víry. Uvědomil jsem si, že jsem potkal mystika, on žil a já jsem byl mrtvý." (Anthony de Mello, Cesta k lásce)

miesto 1x $10, je lepsie 10x $1 = zisk mas rovnaky ale riziko omnoho nizsie.

a ked sa ti dari teraz, neznamena ze sa ti bude aj za 5 rokov.. sak to sam dobre vies..

zober si kolko firiem je na burze a kolko z tych malych sa dostane do s&p 500, alebo sa len vobec udrzi na tej burze dlhsiu dobu a neskrachuje.. je omnoho lahsie vybudovat X malych firiem jak jednu obrovsku…

a v shipito nemas ziadnu extremnu barieru ani konkurencnu vyhodu, teda keby dotoho niekdo chcel ist vo velkom tak ta prevalcuje…

Krom toho, o zkušenosti nepřijdeš nikdy, záleží taky asi na věku, mě je 26, takže to vidím takhle, ale chápu, že někdo ve 40ti už prostě chce jen dožít.

Polozil bych si otazku zda bych sel do opravdove ruske rulety. Tedy ze bych si z revolveru vyndal pulku naboju, prilozil si ho k hlave a stiskl spoust…

To by musela byt naprosto extremni situace kdy by mi slo o zivot abych tohle udelal. Urcite to neudelam v situace kdy jsem zabezpeceny a delat takove hlouposti mne nic nenuti…

Lenost a nespokojenost je motor. Lenost v tom smyslu, ze si chci usnadnit to, co delam. Nespokojenost v tom smyslu, ze vzdy muze byt lepe.

Jinak jsme jeste na stromech a John v CR jako Honza.

Ale uznavam, nekdy velke chteni pusobi sebedestruktivne.

Peniaze pre podnikanie by som bral ako akcelerator.

Koniec koncov, nejaky ten rok cakania stoji za to aby clovek nemusel zbytocne riskovat.

Nicméně v tomhle případě ani nešlo tak o to, že bych riskoval všechno. To vyplynulo až následně, kdy došlo jednak k věcem, které jsem nemohl ovlivnit (penalizace, chyby v aplikaci) a jednak k věcem, které jsem vyložene pokopal sám (různé speciální akce, unáhlený prodej, apod.). Paradoxní je, že jsem dostal týden poté co jsem ten projekt koupil nabídku na to, abych ho za půl miliónu prodal. Měl bych na tom tedy více než 100% zisku. Odmítl jsem a byla to chyba.

Ale tohle "skolné" bylo skutečně tak drahé, že si podruhé investici do něčeho takového hodně rozmyslím.

Ještěže mi zůstaly ty překlady, které mě dnes opět živí.

To Misha: Taky myslim ze kdyz to cloveka bavi, proc nejit dal, nezkouset vice veci!

Myslim ze podnikani je jak kupa sena, nekteri se podnikateli nikdy nestanou, protoze jim seno nevoni a boji se ze se o nej poipichaji…nekteri ale radi uzivaji zivota a tak se senem provrtaj, poskacou v nem a kdyz je po vsem tak se proste usadi nahore a uzivaj slunce….a tak je to podle me i s podnikanim….a i s Johnovou otazkou…protoze priste clovek vleze do vetsi kupky sena, protoze shora se lépe kouká na svět:-)

Pokud firma slape i bezemne, jak to Johnovi slape a mel bych te prace plny zuby jak bych mel po urcite dobe jak se znam dal bych firmu do dobrych ruk aby se mi o to starali. Sebral bych 1/3 zisku a pustil bych se delat jinej biznis, bud ktery by mi pozvedl jeste vic spolecnost ktera vynasi nebo se pustil do neceho jineho, co by me bavilo. Cili bych se hral. Kontrolu bych stejne mel nad firmou. Otazka 50/50. O biznis clovek muze prijit akymkolvek spusobem a to nemusi udelat ani zadnej pruser. Vid Island.

Pro vetsinu lidi co podnikaji v tom co je bavi nejde ani tak o penize jako o dobry pocit z podnikani. Ted jde o to v cem John podnika – jestli je to "zakladani startupu a investice do nemovitosti" a nebo chce Shipito dotahnout nekam dal. Mozna John uvazuje o vstupu firmy na burzu nebo o nejakem jinem zpusobu vstupu kapitalu a rozjet to ve velkem.

Muj nazor na toto riskovani je takovy, ze bych do toho sel s jednou tretinou sveho kapitalu, zbytek bych si nechal pro klid v dusi (a pripadne na klidne stari kdyz se to nepovede) v dobrych investicich (nemovitosti, akcie).

Myslim ze tady konci ekonomicka teorie i terorie podnikani a vstupuje zivotni postoj a zivotni priority. Podle me k tomuhle uvazovani dospeje velice nepatrne procento lidi a je to urcite k oceneni se dostat do takove situace.

Ja jako vetsina tady co nikdy nebyla v te situaci bych zustal urcite ve stadiu jedna – protoze to je i tak o dost met vys nez na cem jsem ted. Proste to mysleni clovek podle me nema dokud neni v te situaci a vlastni pili/stestim nedospeje do inkriminovaneho stadia.

rozdil mezi 10M a 100M je mensi nez rozdil 10M a -10K na uctu.

Přece když vám nic nechybí (a bavíme se hlavně o materiální stránce věci, ale patří tam třeba i zdraví nebo mezilidské vztahy), může mít člověk spoustu jiných motivací měnit svět, a třeba i přostřednictvím podnikání. Třeba jen ta nejjednodušší, že ho to prostě baví a přináší mu to uspokojení.

Takže odpověď na Johnovu otázku vlastně vyplývá automaticky – bude tě to naplňovat, bavit, přinese ti to radost? Pak klidně riskuj, podnikej ještě ve větším měřítku, rozjížděj nové firmy.

Pokud to budeš dělat jen pro to, aby ses měl ještě líp a patřil do jednoho procenta nejbohatších lidí na zeměkouli, tak se nikdy stejně líp mít nebudeš.