Snazil jsem se vyresit urcity teoreticky problem. Ono je to celkem jedno co to je, protoze to podobne funguje u ruznych problemu.
Cetl jsem spoustu informaci na Internetu. Googloval jsem jak silenec. Snazil jsem se ve vsem vyznat (na Internetu je spousta balastu a je tezke vytridit dobre informace od spatnych). Treba pet hodin v kuse jsem intenzivne cetl, premyslel a hledal reseni. Bolela me z toho hlava. Porad jsem nemohl najit to prave. Citil jsem dost velky pocit frustrace. Vypadalo, ze zadne reseni neexistuje (ktere by bylo dostatecne levne a davalo smysl).
Dnes v noci jsem to vyresil. Neco me v noci probudilo a v polospanku se mi vybavilo co mam udelat. Najednou se mi to vsechno nejak spojilo a zjistil jsem, ze to problem vlastne vubec neni. Reseni je jednoduche. Nechapu, ze me to nenapadlo uplne na zacatku. Krasne a elegantni reseni. Mam ted jasny plan podle ktereho muzu dal pokracovat.
Cim vice je clovek frustrovany a cim vice hodin da do intenzivniho hledani reseni, tim vetsi je pravdepodobnost, ze to reseni k nemu prijde v nejakem okamziku, kdy nad problemem zrovna nebude premyslet. Nejdrive se mozek musi nakrmit co nejvetsim mnozstvim dat. Cim vice a cim intenzivneji se problem studuje tim lepe. Pak to chce relaxovat. Jit si zasportovat. Prospat se. Kdyz neprijde reseni tak to opakovat dalsi den. A reseni se objevi. Funguje me to takto perfektne.



