Venture kapitalisti a investori chteji investovat do firem, ktere budou uspesne. Cim uspesnejsi tim lepsi. Uspech znamena, ze firma bude rust a bude vydelavat. Cim vice penez dokaze vydelat tim lepe.
Urcite nechteji investovat do firem, ktere za chvili zkrachuji. Nebo jeste predtim nez zkrachuji budou potrebovat dalsi investice. Investori nechteji situace, kdy se jen utraci penize a nikdy neni zisk. A nakonec vse skonci neuspechem.
Jenze z toho vyrusta obrovsky paradox.
Cim je jasnejsi, ze firma bude uspesna tim mene potrebuje venture kapital. A investori se dostavaji do situace, ze je pro ne hodne tezke vyjednavat.
Na jednou stranu by chteli, aby firma do ktere investuji strasne stala o tu investici. Cim vice ji bude potrebovat tim snadnejsi bude pro investory dostat vyhodne podminky. Podnikatel, ktery penize skutecne potrebuje je schopen udelat cokoliv, aby tu investici dostal. Investor ma radost, ze mu podnikatel pristoupil na temer jakekoliv podminky. Vsichni by meli byt spokojeni. Ale je tohle obchod o ktery investor skutecne stal?
Neni lepsi udelat velkorysejsi obchod s firmou, ktera zas tak penize nepotrebuje?
Myslim, ze bankeri se uz toto pravidlo naucili. Kdyz skutecne potrebujete penize (pujcku) tak vam temer nikdy nepujci. Kdyz penize vubec nepotrebujete tak vam je cpou. A jeste si kladou cim dal mensi podminky (nizsi uroky, jednodussi pravidla, rychle vyrizeni, nizsi downpayment… aspon tady v USA).



