Našel jsem na zpravodajském server ihned takový přehled toho, kdo dnes vlastní domy, obchody a jiné nemovitosti na Václavském náměstí v centru Prahy, s nadpisem “Čechům patří už jen polovina “Václaváku“. Teď pominu ten nešťastný podtext tohoto přehledu a to primitivní dělení na “my” (ti báječní a hodní, co úpí pod cizím kapitálem) a “oni” (ti zlí cizáci, co nám všechno berou). Spíš jsem se s Vámi chtěl podělit o to, jak vlastně Ti majitelé k těm nemovitostem přišli a ukázat na příběhu jednoho z nich (říkejme mu třeba Jakub W.) jak se dá takového úspěchu dosáhnout. Tady je jeho příběh..
Pan Jakub se narodil v Británii. Jeho tatínek byl tapický self-made-man a vydělal si vlastní pílí slušné peníze ve farmaceutickém a chemickém průmyslu. Co dělala maminka nevím, ale když Jakub dostudoval, tak absolutně netušil, co bude dělat. Otec mu proto babízel, že může pracovat u něho, ale Jakub to odmítl, protože chtěl něco dokázat sám. A tak potom co dostudoval, nějaký čas cestoval stopem po Evropě a přemýšlel, co vlastně bude dělat. Nakonec ho napadlo, že se vydá do tehdejšího východního bloku, a podívá se jak to tam vypadá. Rozhodoval se mezi ČR a Maďarskem. Ale vzhledem k tomu, že jedna z jeho babiček byla Češka, tak se nakonec vydal do ČR.
Když přijel do Prahy, tak se mu v ní ihned zalíbilo a rozhodl se, že se tu na nějaký čas zdrží. Na jedné z procházek Prahou si všiml, že se v Praze nabízí málo upomínkových předmětů pro turisty. A tak ho napadlo, že udělalá pár triček s potiskem motivů Prahy a pražských památek, ty prodá a něco si tak přivydělá. Chodil teda po Praze a ta trička nabízel turistům. Šlo mu to překvapivě dobře, takže si za čas otevřel stánek, pak malý obchod, pak obchod se sklem a dalšími českými tradičními výrobky, až z toho byla celá síť prodejen s různými dárky a upomínkovými předměty. Vydělané peníze investoval do svojí první nemovitosti, pak do další a další a pak do celé řady dalších firem, které tu ale nemá smysl popisovat…
Pointa toho příběhu je v tom, že na jeho místě mohl být dneska kdokoliv z Vás. Mohl jsem to být třeba já, kdo by měl nemovitosti na lukrativní adrese.
Stačilo se sebrat, a stejně jako on, jít něco dělat.
PS. Nikde není psáno, že se něco podobného musí povést právě Vám – ale vyloučit se to taky nedá – dokonce na tom můžete být ještě mnohem lépe!
