Psychologie a placeni faktur

Dva clanky o placeni najmu vzbudily pozornost. Pro ty co pochybuji, ze psychologie hraje nejakou roli v takovychto rozhodovani chci ukazat jednoduchy priklad.

Vemte si, ze vlastnite firmu. Cash flow je slabe. A na stole vam lezi faktury od dodavatelu. Vite, ze muzete zaplatit jen polovinu z nich. A druha polovina bude muset cekat, nez budete mit dalsi penize.

Podle jakych hledisek se budete rozhodovat komu zaplatit?

Jeden z dodavatelu je treba na dovolene a prijede az za mesic. Takze proc mu nezaplatit pozdeji, asi si toho ani nevsimne.

Nejaky dodavatel je prudic a uz vam poslal predem pripominky s fakturou a bankovnim spojenim. No tomu mozna zaplatite rychleji, protoze je videt, ze si to hlida.

Dalsi dodavatel treba zna osobne vaseho investora ve firme. A kdyz mu nezaplatite tak si mu bude stezovat. Vite to, ze se to tak stalo v minulosti. A investor vam pak da kartac. Coz nechcete, takze tuto fakturu taky zaplaite hned.

Nejaky dodavatel je na vas vylozene zavisly. Jste jeho nejvetsim zakaznikem a kdybyste odesli tak z toho ma obrovsky problem. Takze tomu zaplatite uplne naposledy, protoze vite, ze jste v silne pozizi a on ve slabe. Muzete ublizit vice jemu nez on vam.

Nekdo vam je treba sympticky tak mu chcete platit rychleji, nebo naopak nekoho se vice bojite tak mu zaplatite rychleji.

Dal jsem jen par prikladu ale toto vsechno hraje roli. Vubec bych nepodcenoval co vsechno hraje roli, kdyz podnikate. A pripravoval se predem na situace a uvedomovat si je. Treba pravidlo sily/slabosti je nesmirne dulezite. Kdykoliv jste ve slabe pozici tak toho drive nebo pozdeji druha strana vyuzije. Je to jako zakon dzungle.

ShareShare on FacebookTweet about this on Twitter

9 thoughts on “Psychologie a placeni faktur

  1. Ked som mal taketo problemy s cashflow, tak som to robil tak, ze som neplatil ani 1 fakturu az kym sa mi neozvali aj s upomienkou. Takto som dokazal nahrat aj 15+ dni a FA som nemusel platit naraz, ale postupne ako sa mi veritelia ozyvali. Bolo to nechutne obdobie a nastastie je uz za mnou 🙂

  2. Toto je ale jasne, ale Rudy mluvil o necem jinem. O sporu mezi co vedome chceme a po cem skryte, nevedome touzime. To, co jsi popsal, je standardni uvazovani.

  3. Nikdy jsem nedlužil ani korunu. Vše zaplaceno před splatností.
    Odběratele dělím na 4 skupiny :
    A – nevím o nich
    B – občas problém, ale ve splatnosti
    C – chlupatý deky ( po splatnosti, ale po urgenci platí )
    D – ZMRDI ( dodávku zboží berou jako neomezený úvěr – okamžitě ukončit spolupráci)

  4. Je to přesně tak jak píšeš. Jenom to podle mě není žádná složitá psychologie. Pokud nájemník skutečně nemá dostatek finančních prostředků (což je docela zásadní vědět a je třeba si to zjistit co nejdříve), tak platí dlužníkům podle nějakých priorit.
    My, kteří jsme podnikali nějakou dobu v ČR, s tím máme (bohužel) asi více zkušeností než Američané a mohli bychom je nejspíš vyučovat, jak z dlužníka dostat peníze. Zažil jsem to mnohokrát, naštěstí jen z jedné strany, tedy z pohledu toho, kterému někdo peníze dluží. Pokud ten člověk nějaké peníze má, ale může zaplatit jen někomu, vyplatilo se mi vždy být velmi důsledný až otravný. Je ale dobré i vysvětlovat, proč zrovna zaplatit mně je velmi důležité pro jeho firmu a pro její budoucnost. Mimochodem, tohle jsem jednou dělal i tady v USA. Pak mám velmi slušnou šanci, že své peníze dostanu jako jeden z prvních – pokud tedy někdo z věřitelů nenasadí do hry Vasila s kvérem (to už je jiná liga, na to nehraju) nebo možná toho profesionálního PhD psychologa 🙂

  5. Mě se líbí, jak v ČR všichni platí mobilním operátorům a na zbytek kašlou… Proč? Protože mobilní operátor dá pokutu za pozdní placení a přes to nejede vlak, prostě člověk zaplatí pokutu.

    Být to na mě, tak po splatnosti jim hned pošlu novou fakturu s pokutou.

  6. Obecně v česku zaplatí dlužníci nejprve telefony, elektřinu a bankovní úvěry, následně zaplatí firmám, ze kterých mají strach, nebo kde jim reálně hrozí pokuta, potom až všem ostatním a na závěr kamarádům, protože ti přece počkají, když jsou to kamarádi. Pokud se chcete posunout v hierarchii výše, je třeba buďto dostatečně prudit, nebo si následně zvolit nějakého silného zástupce, který bude dostatečnou autoritou (pravnika, později soud a na závěr exekutora).

  7. Nemuzu uverit, co se tady resi za tema a jake jsou k tomu nazory. Podnikam 10 let a krom tri nebo ctyr pripadu, kdy proste nedorazil mail nebo se realne zapomelo nekomu neco rict, jsem nikdy nemel zavazek po splatnosti. Totez ocekavam od svych partneru, jinak bych s nimi uz nespolupracoval. Chapu, ze to vyzni strasne naivne, ale stavet (i pri rozjednu podnikani) na tom, ze si vezmu zadarmo uver od svych dodavatelu a vedome jim pozde zaplatim fakturu, je zjevnou znamkou toho, ze dlouhodobe stejne nemuzu uspet.
    Na druhou stranu proc se divit – i evropska socialisticka legislativa jde milovymi kroky smerem k ochrane dluzniku, misto abychom takovou existenci povazovali za zlodeje – ono totiz pro veritele je takovy uver nebo dluh po splatnosti presne stejna situace jako kdyby byl splaceny vcas a hned nasledne mu ten dluznik penize ukrad.
    No nic, mel jsem jen pocit, ze by neco takoveho melo aspon zaznit…

  8. Kdysi jsem dostal na starost firmu, která dlužila všude naokolo. Můj postup byl takový, že se nejprve zaplatilo malým firmám, bytostné závislých na nás a poté se seřadili závazky od nejmenších. A platilo se podle toho, aby se co nejvíce vřřitelů uspokojilo a přestali volat. Lépe se domluvím s pár velkými firmami na postupném splácení dluhů a současném dalším odběru materiálu, než se stovkou nešťastných živnostníků.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *