V Singapuru jsem prozil pekny zazitek jezeni jidla Yu Sheng (lo hei) u prilezitosti noveho cinskeho roku. Vice info o tomto jidle na Wikipedii. Sedeli jsme ctyri lidi u stolu. Hulkami michali a zvedali nudle a prisady jak nejvyse to slo. Rikali pritom prani do noveho roku. Kazdy chod a ingredience mela nejaky vyznam.

Nadhera. Proste se ted citim naprosto sebevedome, ze veskere stesti a uspech je do noveho roku (Draka ) naprosto pojisten:-).

Nasel jsem tady  letak online s obrazkem jidla primo z restaurace ve ktere jsme jedli.

Pohled z okna restaurace, kde jsem vecerel. Fotil jsem jako spravny turista.

Jenze tentokrat to byl trosku jiny zazitek a neda me to se podelit. Takze “asi” naposledy:-). Cesta letadlem byl “normalni” zazitek. Tam me toho uz moc neprekvapilo. Co se mi libilo a nadchlo bylo vyreseni prestupu z letu na let.

Letel jsem s Lufthansou pres Frankfurt. A tam ma Lufthansa vyborne vyresene ruzne prejezdy mezi terminaly pro pasazery prvni tridy. Let z Prahy do Frankfurtu je velmi kratky. A uprimne business trida neni zadny zazrak. Myslim, ze jedina vyhoda je, ze vedle vas nikoho neposadi. Takze sedite vedle prazdneho mista a dostanete neco najist. Takze tato cast je jen OK (po Americku OK znamena, ze to skoro nic moc).

Ale hned jak letadlo pristalo ve Frankfurtu, tak se mi to zacalo libit. Pristali jsme na takove te otevrene plose mimo terminal. U letadla cekaly pristavene autobusy pro cestujici, ale pro me tam cekal ridic s Mercedesem S500 a cedulkou “Mr. Vanhara”. Odebral mi prirucni zavazadlo. Dal ho do kufru. Sedl jsem do auta a frceli jsme do terminalu.

Privital me ve Frankfurtu. Bylo to zajimave takto rychle projet letiste. V ruznych zakulisnich cestach predjizdel uzitkova auta a po par minutach jsem byli na miste. Vylezl z auta a privedl me primo k brane, kde projdu pasovou kontrolou a hned za ni byla First Class lounge. Tohle byl super zazitek a chtel bych takto prestupovat vzdycky!

V loungi jsem jako prvni vec dal sprchu. Maji takove privatni koupelny. Daji vam kartacek, veci na holeni, apod.

Pak nasledovala snidane. Vyber byl pekny. Vidite, ze jim pouze zdrave a nizkokaloricky.

Pak jsem byl chvilku na internetu a nastal cas pokracovat v letu do Los Angeles. Na recepci me rekli, at prijdu v 10:05 a ze me znovu odvezou primo k letadlu. Mel jsem trosku obavu, protoze letadlo odletalo jiz za 20 minut. Ale jelo to jako po masle. Nahore v salonku meli specialni vytah. Do neho jsem vesel a sjel dolu. Tam cekala ridicka a zavedla me k autu. Jeste jsem ji stihl poprosit at me vyfoti.

Po ceste k terminalu, kde stalo moje letadlo, mi vysvetlila, jak to ve Frankfurtu funguje. Maji specialni First class terminal. Muzete tam prijet vlastnim autem klidne jen 30 minut pred odletem. Maji tam lidi, co se okamzite postaraji o zaparkovani vaseho auta. Vejdete dovnitr, tam maji specialni lidi na security. A pak vas hned odvezou k letadlu tak jako me. Takze cely check-in na let trva asi 10 minut. To je skutecne bomba a chtel bych kvuli tomu bydlet ve Frankfurtu.:-)

Do letadla jsem snad vstupoval jako posledni clovek. Usedl jsem a odletali jsme. Zadne cekani nebo zdrzovani. Vsude na me cekali. V letadle vedeli, ze prichazi Mr. Vanhara. No citil jsem se dobre:-)))).

Zbytek letu uz takova normalni klasika. Lufthansa nema na vyber tolik jidel jako nektere asijske aerolinky. Ale jidlo bylo dobre. V cele first class jeli jen tri dalsi lidi.

Spat se na sedadle dalo taky dobre.  Tohle je sedadlo po ceste do Los Angeles. Kdyz letite pres den tak vam postel neustelou a nedaji vam kompletni pyzamo (jen vrsek na prevleceni).

Kdyz letite pres noc tak mate postel jako jak kdyz jsem letel do Evropy. V tomto pripade to byla nejaka trosku starsi varianta sedadel, takze se omlouvali, ze nestihli upgradovat a zablokovali vzdy dve sedadla pro jednoho pasazera. Sedadlo, ale bylo kompletne vodorovne takze mista bylo dost. Spalo se  dobre. Nasledujici fotky jsou z prechoziho letu do Los Angeles.

Let zacina nejakym privitacim drinkem.

Dostanete toaletni tasticku.

Pyzamo a prezouvky. Pohodli musi byt.

Zkuseni cestovale se jdou hned prevlect jeste nez se vzletne.

Tak jsem se zvladl i sam v tom pyzamu vyfotit.:-)

A ted par fotek k jidlu. Nesmi chybet jidelnicek a vinny listek. Tohle beru vzdy jako kulinarsky zazitek, kdy si pekne sparuji vina ke kazdemu jidlu. Cesta pak fakt utece rychle.

Takze amuse bouche. Predkrm pred predkrmem.

Jako predkrm jsem dal kaviar a tunaka. Dalo se vybrat s dalsich moznosti.

Salat.

Halibut.

Zakusek.

Cappuccino

Kdyz se divam na nejake filmy, tak rad popijim caj.

Hodinu pred pristanim si muzete dat snidani. Na vyber toho je dost. Mel jsem chut na uzeneho lososa a pak jsem si nechal udelat michana vajicka. Oboji vyborne.

A i mezi aerolinkami jsou obrovske rozdily jak dobra ta first class je. Asijske Cathay, JAL, ANA, Asiana, Singapore jsou nejlepsi a americke nejhorsi. Pro me to vyhrava jako nejhorsi Delta.:-)

Takze vylet do Svedska se SAS jsem letel v business class. Nebyl to teda zazitek jako treba first class s JAL, ktery jsem popsal tady. Ale nebylo to zas tak hrozne. Takze jsem napsal trip report at vidite jak to zhruba vypadalo.

Prvni cast cesty jsem letel s United Airlines (Los Angeles – Washington D.C.). Americke letecke spolecnosti prodavaji tzv. first class pro lety po USA. Ale nenechte se zmylit. Rozdil mezinarodni first class a teto domaci first class je propastny. Nevim proc se ten produkt jmenuje stejne. Pro me jako zakaznika je to matouci. Kdybych takto letel timto first class letem tak bych v zivote nebyl ochoten zaplatit za doopravdovskou first class na zahranicnim letu.

First class po USA – jen trosku vetsi sedadlo.

Jidlo v United first class po USA. Strucne receno docela hnus. Vazne, neprehanim.

Z Washingtonu uz jsem pokracoval s SAS letem do Copenhagenu a pak do Gothenburgu. SAS business class neni vubec spatna. Sedadla nejdou uplne vodorovne sklopit, ale presto se v nich da docela dobre spat.

Jidlo a piti take vubec nebylo spatne. Napr. v porovnani s Deltou business class je SAS skutecne o dost lepsi.

Kdyz se podavalo jidlo tak se obsluha prevlekla.  Vypadali jako kuchari. To bylo docela vtipne.

A druhe jidlo hodinu pred pristanim.

Klidne bych s nimi letel znovu. Zas tak strasne to nebylo:-).

Kazda automobilka to dela trosku jinak. A k nejvelkorysejsim ted patri nabidka od Volva. Tu jsem nedavno vyuzil na vlastni kuzi.

Volvo to ma popsany tady. Zaplati vam letenku z USA, na letisti vas vyzvedne ridic s cedulkou s vasim jmenem, zaveze vas do hotelu, ktery na prvni noc Volvo take plati. Druhy den vas vyzvedne znovu ridic a zaveze do tovarny. Udelaji vam prohlidku tovarny. To bylo asi nejvice fascinujici videt jak vznika auto. Zacina to od obrovskych roli plechu, ktere se nastrihavaji na takove ctverce. A pak z tech kusu plechu jsou vyrazeny ruzne dily karoserie. Proste uvidite cely proces jak se vyrabi auto. V hale kde se auta svaruji je asi 800 robotu a jen 100 lidi, kteri jen tak dohlizeji na to jak roboti pracuji. Skutecne to je zazitek, ktery stoji za to.

Volvo take plati pojisteni (povinne ruceni) na prvnich 14 dni pro jezdeni po Evrope. Muzete si to prodlouzit az na 6 mesicu (za priplatek). Take nemusite odevzdavat auto na stejnem miste kde si ho vyzvedavate. Maji vice mist po cele Evrope kde se da auto predat.

Kazdou hodinu se sjizdi auta z Volvo tovarny pred hotelem, aby vyzvedli lidi, kteri bud prijeli na nejake jednani/business nebo v ramci European Delivery Programu.

Showroom na predavani aut.

Takto vypada showroom. Date si kafe a vyridite trosku papirovani. Slecny vam vysvetli co a jak. Kam volat kdyby se neco stalo s autem. Kam si naplanovat vylet po Svedsku.

Takto vypada delivery hall. S napetim cekate.  Otevre se ta brana. A privezou vase auto. Radujete se. Nechate si udelat fotku. Vse vam vysvetli jak se auto ovlada a muzete jet na vylet.

Zaparkujete venku. Jak vidite tak vsichni s cervenymi znackami jsou soucasti tohoto European Delivery programu.

Muzeta take zajit do Volvo muzea, kam vam daji vstupenky zdarma a je vzadelene par kilometru.

V zamestnanecke kantyne vas jeste pozvou na obed. Samozrejme na svedskou klasiku.

A pak uz jen zbyva road trip.

Je to neskutecne vyborny deal. Volvo vam ke vsem tem vyhodam da jeste slevu na auto zhruba 8% a navic neplatite destination fee (zhruba $800). Ceny aut v USA jsou uz i tak levne. Tohle je dalsi vyhoda, ktera se da vyuzit kdyz jste tady residentem.

Pomalu kazdy den jsem jedl ryby. Trosku potapeni. Podivat se pod vodou na zelvy, ryby a zraloky. First class lety na Hawaii jsou strasna bida, takze zadne foto necekejte. Je to prilis kratky let, takze krome trosku vetsiho sedadla to zadny zazitek neni.

Na Kauai beha ve volne prirode spousta divokych slepic. Je jich tam skutecne hodne a potkate je na kazdem kroku.

Kazdy havajsky ostrov ma jiny charakter. Stoji za to navstivit vsechny.

RTW letenka ma velke vyhody treba v tom, ze muzete skutecne letet kdy chcete. Neni problem si naplanovat oslavu Noveho roku v Sydney nebo v jine destinaci v obdobi svatku. Cena se nijak nezvysi. Takze i kdyz letite v obdobi kdy jsou normalni letenky drahe tak RTW je porad za stejnou cenu.

Ted se k tomu pridala dalsi velka vyhoda. Uz v minulosti lidi zjistili, ze RTW letenky stoji trosku jinak v kazde zemi. Treba si koupite letenku od Star Alliance. A ona bude stat jinak podle toho kde zacnete vasi cestu. A vzhledem k tomu, ze ted cestuje do Japonska malo lidi tak je ten rozdil oproti USA nebo Evrope dost velky.

Zkousel jsem zadat cestu kolem svete a rozdil byl 5 tisic  dolaru na first class letenku. Stejna cesta zacinajici z Japonska stala $12,500. Z USA to stalo $17,500. To je dost velky rozdil. Mozna se leknete, ze to je porad velka palka, ale u first class to stoji za to.

Prvni den jsem se kvuli jet lagu probudil brzy rano.Sel jsem se projit na ulici. Mam hrozne rad tzv. “street food”, takze jsem hned vyzkousel tento prvni stanek.

Plnene kapsy kuretem, houbami nebo chobotnicky na spejli byly lahudka.

Takto vypada oblast okolo Orchard Road.

V ruznych obchodnich domech nesmi chybet food court. Ja osobne mam rad jednoduche jidlo a najim se tam lepe nez v nejake luxusni restauraci.

Mam taky strasne rad cinske knedliky. Tady jsem musel jit rovnou dvakrat po sobe na obed.

Takhle jednoduse se objednava (staci se podivat na obrazky).

Mam strasne rad Chinese buns (v pare). To jsou taky takove knedliky, ktere vypadaji vice jak ty ceske. (nejsou na obrazku) Kolega cinan rikal, ze v cine si je hodne lidi loupe (snazi se odloupnout okrajovou vrstvu). Proc? Nektere mista, ktere pry delaji tyto knedliky v pare nemaji dostatecne technicke zarizeni. Takze na knedkliky prskaji vodu pusou. Pry jsou pak uplne chutove nejlepsi

Dalsi oblibene (a jednoduche) jidlo – Chicken rice. Libi se mi jak cinani dokazou vzdy vymyslet nejake luxusni jmeno na restauraci, i kdyby byla sebevice obycejna (Five Star…).

Predkrm – tofu. Jak vidite tak piju kokosovou vodu.  K chicken & rice dostanete takovou ridkou polevku. Ta je piti pro chude, kteri si nechteji kupovat nic jineho.

Dva zpusoby jak je kure uvareno.

Moje oblibena pekarna v Singapuru – BreadTalk. Je jich tam hodne a expanduji do jinych mist v Asii.

Japonske Yakitori, ale jako fast food v Singapuru. Naprosto vynikajici. Muzete si koupit treba jen jednu spejli s masem za $1. Jen tak na chut.

Nesmi chybet cerstve dzusy s ovoce, ktere si muzete koupit na hodne mistech.

Hot pot – takovy kotlik, kdy si sami na stole varite polevku a hazete do ni co chcete.

Ukazka surovin pro hot pot.

Takto to vypada v akci.

Vylet do Malaysie. Je to zhruba 30-40 minut autem. Zase jsem neodolal a musel si dat kokos.

Chilli crab – lahudka. Muj hostitel misto pouzivani klesti rozluskoval klepeta zuby.:-) Jsme v Malaysii a seafood je o dost levnejsi nez v sousednim Singapuru.

Jedli jsme toho vice (rybu a drunken shrimp) a hostitele rikali, ze urcite mam davat kosti na ubrus. Takto to vypadalo na zaver.

Takze to je vse z tohohle vyletu.. verte tomu, ze jsem tam i pracoval nejenom jedl

Tohle mi na zacatku letu rekl sef obsluhy na Singpore Airlines letu. A mel pravdu. To jak to ty asijske aerolinky umi je obdivuhodne. Mam v sobe treti sklenicku Dom Perignon. V hlavne me to zacina trosku bzucet. Takze ten pravy cas zacit psat prispevek na blog, ne?:-) Opravuji. Ctvrtou sklenicku. Nestihl jsem dopit do pulky a uz me znovu dolevaji. V Singapore First class se snazi udelat vse jeste predtim nez si clovek dokaze rict.

Nevim jak to delaji, ale vzdy hned kazdy vi, ze jsem Mr. Vanhara. Vejdu do letadla. Vedou me k memu sedadlu tam stoji dalsi letusak a znovu rika: Wellcome Mr. Vanhara. Tohle se pak nekolikrat opakuje kdyz poznavam dalsi lidi co se o nas pri letu budou starat. Nikomu se nemusim predstavovat.

Na zacatku letu nam rozdali toaletni balicek znacky Salvatore Ferragamo.

Pribory a talire jsou od navrhare Givenchy.

Stejne tak pyzamo, ktere vam na zacatku letu rozdaji musi byt taky znackove (Givenchy).  Proste vse musi byt dokonale. Je to neuveritelne jak tak mala zeme jako Singapore dokazala vybudovat asi nejlepsi aerolinku na svete. Skutecne to obdivuji.

Tohle letani ve first class s aerolinkami jako Singapore Airlines zpusobi, ze cestovani je znovu zazitek. Zkoumam menu a tesim se co budu vsechno ochutnavat. Zacinam kaviarem a pak se necham unaset dalsimi lahudkami z menu.

Mel jsem nutkani vyzkouset obe varianty predkrmu.

Polevka (ze cim vice chodu jidla, tim ten let rychleji utece).

Na zakusek nezbylo misto. Jsem plny. Tak jen ovoce, zeleny caj a jdu spat.

Spim.

Probouzim se a davam svacinu.

Tentokrat i ten zakusek.

A jen pro zajiimavost takto vypada let zpet. Jedl jsem totiz Japonskou verzi jidelnicku. Mate na vyber Western food (coz je jidlo co asi znate) a pak japonske divociny (dobroty).

Tak a jestli vas skutecne zajima co jsem jedl tak tady si to muzete precist.

Cesta zpet ze Singapuru do Los Angeles
Singapore Airlines maji specialni terminal ktery je uplne oddelen od normalniho terminalu. Prijedete ke krasne budove obklopene palmami a zeleni. Hned u dveri na vas cekaji, odeberou kufy a zavedou ke stolku kde si sednete nez vytisknou boarding pass. Pomer obsluhy k jednomu pasazeru je pet ku jedne. Po vyrizeni odchazite do first class lounge, ale asi abych se citil jeste duleziteji tak me rekli, ze me zavedou to PRIVATE ROOMS. Jakoze, first class lounge pro me neni dost dobra a pani me zavedla do dalsi lounge, ktera je jeste exkluzivnejsi:-). No vazne to s vami umi. To musim potvrdit.

Jen se na me podivejte. Sedim a nechavam se obskakovat.

Co nejvice obdivuji, ze obsluha presne vi kdo je kdo. Muzete kompletne vypnout mozek a az bude cas na boarding tak za vami prijdou a upozorni, ze je cas jit. Tohle si myslim, ze je uplne nejtezsi organizacne zvladnout a tady jim to slo.

Na ceste zpet do L.A. se ke me hlasi jedna letuska, ze me zna. Mr. Vanhara tak letite zpet? Ja si vas pamatuji, naposledy jste sedel na sedadle B1. Taky si me pamatujete? Odpovidam, ze ano (ale uprimne nevim). Je to takovy maly svet, ze? Loni si me pamatovali na Cathay Pacific letu. Ted v Singapore Airlines. Blbost, ale potesi to.

Takto vypadaji sedadla v prvni tride.

Znovu si uvedomuji jake mam stesti. Asi to neni to spravne slovo. Jsem strasne rad, ze me podnikani umoznilo takto cestovat. Me by to fakt nenapadlo, ze si takto budu jednou zit. Jeste pred par roky bych si rekl, ze to je utopie. Ted si to nedovedu predstavit, ze bych cestoval jinak. Je to presne okamzik, kdy si uvedomite jake obrovske moznosti kazdy z nas ma na tomto svete. Jen je potreba je trosku poodkryt. Zpetne vidim, ze jsem vse mohl delat o par let drive. Jen me to skutecne vubec nenapadlo.

Netusil jsem co je mozne a dostupne. Ted to vidim jasne. Taky je zajimave, ze sem tam nekomu radim co ma delat a on stejne vubec nevidi/nechape co mu chci rict. Dokonce i kdyz se rozciluji, argumentuji tak to stejne lidem nedochazi. I kdyz treba rikaji, ze je nejaky problem pali. Asi se kazdy k tomu musi dobrat nejak sam. Otevrit mysl a videt jaky potencial mame k proziti  zivota podle svych predstav. OMG, asi jsem fakt asi trosku ozralej a nemel bych ty prispevky na blog psat v tomto stavu:-).

P.S. Vetsinu clanku jsem napsal na palube letadla, ale publikuji se zpozdenim.

Let zacina sklenickou sampanskeho. Dostanete jidelni listek a vinovy listek. A pak zacinaji hody. Ke kazdemu jidlu jine vino a tak. Nejsem nejaky vinovy snob, ale ve first class si to naplno vychutnavam.

Japan Airlines maji novou konfiguraci first class. Nova sedadla jsou o dost sirsi nez puvodni.

Samozrejme nesmi chybet okamzite moznost se prevlect do pyzama, ktere vam nabidnou. V JAL mu rikaji relaxing wear. Na zachode jsem se prevlekl jeste nez letadlo vzletlo. Letuska cekala pred dvermi a dala me obleceni na ramenko, ktere schovala do skrine.

Predkrm

Salat

Hlavni jidlo Ja jsem si dal kachnu.

Manzelka rybu.

Zakusky a zeleny caj.

To je faze, kdy jsem vetsinou tak plny, ze si musim lehnout. Letusky rozestlali postel.:-)

V ruznych chvilkach svacinky. Treba vyborne ovoce.

Nebo ramen polevka.

Nebo yakitori (maso na spejli) s pivem.  To jsou moje ruzne jidla na chut pri sledovani filmu.

Kari.. rikate si mozna, ze jsem toho sezral hodne. Mate pravdu, ale jidlo bylo vynikajici a chtel jsem vse z toho jidelnicku vyzkouset. To se mi ale nepodarilo. Moznosti tam bylo moc.

Jidelni listek vypada takto

Palacinka s ovocem.

Tento blog post byl hlavne o jidle. Jen takovy maly detail z first class v JAL. Dostanete takovouto karticku.

Tady jen par mych vlastnich (a trosku nepovedenych fotek):

Co se mi libilo:

- mate takovou vlastni skrinku na bundu, boty nebo osobni veci. To bylo sympaticke.

- hranate okno s zaluzii, ktera se stahovala zmacknutim knofliku (modre nasvicene kdyz si roznete malou lampicku).

Trosku vice soukromi. Ty steny mezi jednotlivymi kojemi jsou docela vyssi nez drive.

Hledal jsem na TripAdvisor, ktery ryokan ma nejlepsi reviews. Byl to Shimaya Ryokan, ktery byl na prvnim miste v hodnoceni. Prvni sok byl trosku cena. Ubytovani v klasickem ryokanu neni nic levneho. Pobyt na dve noci vysel na pres 50 tisic yenu. Na vypisu z kreditky to bylo pres $600. To je docela palka. V Tokyu budete spat v krasnem hotelu za $150-$200. Ryokan mel svoje kouzla, ale i nedostatky. Jen se musim priznat, ze jsem nejak podle cen nehledal. Urcite se da najit neco levnejsiho. Spise jsem vzal ten Ryokan kvuli dobrym reviews. A chtel jsem si vyzkouset japonsky styl ubytovani.

Fotka ryokanu z venku:

Takto ubytovani v Ryokanu vypada (japanese style):

Pri vstupu do Ryokanu dostanete pantofle. A nez vstoupite do vlastniho pokoje tak si ty pantofle sundate. Spite v podstate na zemi (na matracich). Na zemi jsou slamove tatami. Dostanete konvici s horkou vodou a udelate si dobry japonsky zeleny caj. Cely pokoj mel jen jednu eletrickou zasuvku. V te byla zapojena televize. Tu jsem nezkousel ani zapinat. Ale kdyz jsem chtel dobit notebook tak jsem ji musel odpojit.

Pokoj mel i takovou terasku na ktere byl i zachod. Koupelna byla na druhe strane pokoje. Jinak na terasce byla zima jak prase, takze ty papirove dvere jsem vetsinou zaviral.

Takhle jsme spali. Neni to videt, ale jsou to dve tluste periny nad sebou jako u babicky. Melo to za nasledek dve veci. Bud me byla zima nebo vedro jak prase. Nic mezitim.

Japonsky styp koupelny. Nesmi chybet kyblicek na polevani. Koupelna mela jedinou chybu, ze tekla jen vlazna voda. To ale nevadilo, protoze v prizemi byli lazne s naprosto varici vodou. V Yudanaka je tolik termalnich pramenu, ze skoro kazdy ma u domu termalni lazne.

Na zachode mate specialni pantofle. Ty si obujete jen kdyz jdete na zachod a nesmite s nimi vyjit ven. Uz se mi to jednou podarilo ve Spa Worldu v Osace. Behal jsem v pantoflich ze zachodu po satne. To je obrovsky trapas. Proto delam osvetu a pisu jak teda v Japonsku chodi at se vam to nestane.

Manzelka nebo nejaka ta geisha vam udela zeleny caj a pak takto sedite a popijite. Ma to neco do sebe! To co mam na sobe se jmenuje Yukata. Muzete v ni chodit po celem Ryokanu a dokonce po venku. Je to normalni. Kdyz jste gaijin jako jak tak vam daji i navod jak si ji oblect.

Co ale bylo uplne nejdulezitejsi byl majitel Mr. Yumato. Se svou japonskou skromnosti me radikalne po telefonu rekl, ze skoro nemluvi anglicky. Ale mluvil (sice ne nejak dokonale), ale mel obrovskou snahu, aby jsme meli maximalni zazitek.

V Tokyu jsme koupili jizdenku na vlak do Nagana. V Nagano musite koupit dalsi jizdenku do Yudanaka. Tento kus cesty je pres soukromou zeleznici (ne pres JR – Japan Rail). V Nagano jsem teda koupili jizdenky a zavolal do ryokanu. Mr. Yumato se hned nabidl, ze nas vyzvedne na nadrazi. At koukam po hnedem autu. Fungovalo to dokonale a byl jsem rad, ze jsem predem zavolal.

V ryokanu nam vse ukazal a vysvetlil. Mel krasne sepsane co delat, kam jit na jidlo nebo co se vse v okoli da delat. A hned nabidl jestli nechceme jit do soukromych lazni s krasnym vyhledem na Yudanako. Bylo to asi 10 minut od naseho ryokanu kam nas zavezl autem.

Privani lazne z venku (do privatnich jsem mohl s manzelkou), jinak je to oddelene muzi a zeny (chodi se na nahato).

Nahrivate se ve vode a sledujete zapad slunce.

V ryokanech muzete mit i jidlo. Tak tuto moznost jsem vyuzil uz jen kvuli tem pochvalnym reviews co jsem cetl. Japonske lahudky jsem si nemohl nechat ujit. Kazda vecere mela nekolik chodu. To byl skutecne vyborny zazitek a tim jidlem se da ospravedlnit vyssi cena za ubytovani (jidlo bylo v cene).

Takto ta vecera zacala a pak prichazely dalsi a dalsi chody.

Druha varianta vecere. Jak vidite vzdy jsme si nejakou cast museli uvarit sami:-)

Na vecere meli takove privatni mistnosti. Obsluha vzdy prisla. Poklonila se. Vysvetlila co to je za jidlo. Odesli. Takto nekolikrat po sobe. Jidlo bylo fakt super. Cerstve, zajimave a chutne.

Na snidane meli zase jinaci mistnost s normalnimi zidlemi. Ja jsem si daval japonskou verzi. Manzelka western. Jak vidite japonska verze obsahuje kousek ryby. Mam pocit, ze me ta strava docela prospela.

Asi nejlepsi byly ty sluzby. Majitel ryokanu byl ochoten kdykoliv cokoliv zaridit. Chcete se podivat na snehove opice. Neni problem. Sednete s nim do auta. Zaveze vas do parku. Zpet muzete jit pesky nebo pro vas prijede. Nekteri navstevnici psali review jak sli zpet sami a ztratili se. Z nejakeho obchudku zavolali do ryokanu a Mr. Yumato pro ne prijel. Nam treba nabizel jestli nechceme jit lyzovat, ze nas tam taky zaveze. Proste nemusite mit strach, ze nebudete mit co delat.

Muj banker mi poslal emailem vstupenky. Ty na sobe maji carovy kod. Pres VIP vchod jsem se dostal k oddeleni kde jsou ty privatni koje. Na dverich je ctecka na carove kody. Strcite pod ni vstupenku a dvere se otevrou.

Uvnitr jako ve filmu. Nachystane obcerstveni. Sandwiche, hot dogy, kureci prsty, salaty, chipsy…. Pivo, vino a nealko.  Koukate na zapas. Sedite v pohodlnych sedackach.  Chodite si nabirat jidlo. Vubec to neni spatna kombinace.

Bylo tam par dalsich lidi z banky. Jeden clovek co se tesi az bude delat dalsi pujcku na sklad co koupim:-) Banker me predstavoval, ze jsem jeho nejrychleji rostouci firma ze vsech jeho klientu. Nevim jestli jen tak bullshitoval, aby me udelal radost. V Americe se to tak dost casto dela.  Patri to k te hre.

V  teto oblasti  je obrovske mnozstvi mineralnich pramenu s horkou vodou. A opice se chodi do teto teple vody ohrivat.

Cim dele byly opice v horke vode tim vice byli cervnejsi v obliceji. Jinak venku byla zima. Par stupnu pod nulou.

Tohle byl myslim “big boss”.  Opice uplne ignoruji lidi. Muzete k nim jit blizko a kaslou na vas. Jen se tak vyhrivaji a jsou lini se pomalu na vas podivat.

Do Yudanaka se dostanete vlakem. V Tokyu koupite listek na Shinkansen do Nagana. V Naganu prestoupite na mistni vlak do Yudanaka.

Takhle vypada mesto Yudanaka.

Po meste je velke mnozstvi verejnych lazni se vstupem zdarma. Jsou to takove miniaturni lazne o ktere se vzdy staraji sousedni baraky. Vypadaji takto. Kazde lazne maji trosku jinaci prameny a leci neco jineho.

Muzete zajit do miniaturnich mistnich restauraci. Treba na Soba noodle, ktere jsou v Nagano oblasti vyhlasene. Mate spise pocit, ze jste u nekoho doma nez v restauraci.

Prvni problem je jak se dostat na letiste. Vlastnim autem se mi nechtelo (parkovani je docela drahe). Ale neni problem si zavolat taxi a rici, at poslou nejake vetsi auto, protoze budu mit lyze. Zadny problem. Prijel minivan a ridic hodil lyze dovnitr.

Letiste a letecke spolecnosti jsou pripraveni na lyzare. I kdyz jsou lyze velke a tezke zavazadlo tak se za ne neplati zadne priplatky. To je velke plus. Na letisti jsou take pripraveni. Ve Vail maji takoveto misto, kde si vyzvednete lyze. Normalni zavazadlo prijde na bezicim pasu. Lyze cekaji venku.

Kdyz cestujete po Americe tak doporucuji najit hotel bud pres Priceline nebo Hotwire. U Priceline vyuzijte moznost, kdyz si urcite vlastni cenu kolik chcete platit za noc. Casto dostanete luxusni hotely za neuveritelne levne ceny. Hotwire vam zase rovnou ukaze cenu za hotel, ale jaky hotel to je se dozvite az po zaplaceni. Existuji ale ruzne weby, kde vam popisou ruzne navody jak poznat jaky hotel dostanete nebo kolik mate prihodit, abyste meli nejlepsi deal. Ja jsem treba podle vysvetlujicich ikonek u hotelu na Hotwire videl, ze ten hotel je tzv. ski in / ski out. Obujete si lyze primo u hotelu a sednete na lanovku. A pak po sjezdovce dojedete primo do hotelu. Takze to me stacilo k rozhodnuti, ze hotel je OK:-) Po koupi jsem videl, ze to je hotel Vail Cascade.

Kolem vanoc je na horach draho, ale i tak se dalo ziskat luxusni hotel pres Hotwire za polovinu ceny. Misto neco pod $400 na noc to bylo pod $200 na noc. To je jen navod pro cipare jak jsem ja:-). Jak usetrit tezce vydelane penize.

Hotel mel pekne vychytavky. Po prijezdu jsem jim odevzdal lyze, ktere uschovaji zdarma v jejich uschovne lyzi a vedle ni je hned prvni lanovka. Maximalni komfort, zadne dlouhe chozeni. Po skonceni lyzovani vam vse uschovaji. Maji promysleny detaily ze treba do lyzaku vedou hadice s horkym vzduchem, aby se krasne vysusily pres noc.

Tech vychytavek je tam vice. Treba pekny vyhrivany venkovni bazen a vyrivku.

Nebo fitness centrum s basketbalovym hristem.

Lyzovani bylo super. Spousta vleku a moznosti. Zadne fronty. Nejdelsi sjezdovka mela 6.4 km.

Kdyz byl clovek unaven z lyzovani tak na kopci bylo nekolik moznosti kde s najist.Na fotce 2 mile high BBQ.

Trosku jsem mel problem znovu lyzovat po prejezeni se barbecue na kopci. Na fotce je trojkombinace. Pulled pork, smoked sausage a pork ribs. Mnam:-)

Hned pod kopcem jsou mala mestecka, kde muzete zajit take na jidlo & piti.

Jen takovy detail. Vsude tam maji vyhrivane chodniky. Kdyz snezi tak nikdo nemusi shrabovat snih. Hned roztaje. Vypada to takto (stoupa para z tepleho chodniku).

Lyzovani v Coloradu doporucuji! Da se jet i bez lyzi. Koukal jsem na vybaveni v pujcovne a vypadalo hodne slusne.

Nektere karty nemaji presne nastaveny limit kolik muzete utratit (treba u karty Gold). Zni to zvlastne, ze kreditka nema nastaveno kolik muzete utratit? Ze zacatku ano, ale je to dobry system. Podle toho jak gold kartu pouzivate se vam limit zvetsuje. Cim vice utracite tim vice vam roste ten limit. Kdyz se zalogujete do sveho uctu tak maji sikovnou funkci, ktera vam rekne jestli si muzete dovolit urcitou transakci.

Zadate kolik chcete utratit. Po odeslani uvidite jestli transakce bude schvalena.

Dalsi vyhodou je, ze American Express spolupracuje s nekolika leteckymi spolecnostmi najednou. Vetsina kreditek umozni sbirat mile jen u jednoho programu. Tady si mile prevedete k letecke spolecnosti podle vasich predstav. Ta flexibilita je velkou vyhodou. Tohle je ukazka konkretni nabidky kam se daji mile prevest.

Vytvorite si ucet zdarma v frequent flyer programu u letecke firmy. Na American Express pak jen zadate pozadavek na prevod mil. Ten probehne zdarma. Je v tom dalsi vyhoda. Vetsina leteckych spolecnosti jsou soucasti nejake aliance. Takze mile prevedene k jedne aerolince umozni letet u jakekoliv spolecnosti, ktera je v alianci. A jeste davaji ruzne bonusy navic. Treba ted do konce prosince muzete prevest mile k British Airways a dostat 30% mil navic.

Ahoj Johne, super post. Byl bys prosim tak hodny a napsal neco vic o tom, jak presne jsi nasbiral a pouzil mile u Cathay Pacific?  Nedokazu pochopit, jak se ti podarilo zaplatit pouze 130 tisic mil za tak drahe letenky… kdyz jsem to zkousel u jine aerolinky, chteli me uctovat pocet mil odpovidajici dolarove castce (v tvem pripade by to tedy bylo pres 2 miliony mil).  Predem dekuji za pomoc!

Vim co myslis. Ono totiz existuje vice ruznych programu. U nekterych muzes ziskat letenku, ale vychazi to dost nevyhodne. Treba me chodi nabidky od ruznych kreditnich karet a hodne z techto programu nejsou vubec vyhodne.

V mem pripade co jsem popisoval u clanku byl let pres Cathay Pacific aerolinku, ktera  je soucasti One World Alliance. Do One World Alliance patri dalsi aerolinky jako American Airlines, Qantas, Japan Airlines, atd. (plny seznam zde).

Znamena to, ze si vyberu jednu aerolinku z aliance a u te sbiram mile, ktere pozdeji muzu vyuzit u ostatnich leteckych spolecnosti v ramci aliance. Ja jsem treba zapsan do programu na sbirani mil u American Airlines (Aadvantage). Takto treba vypada vypis z uctu. Sbiram mile za lety i utraty na kreditkach. Muzu dosahnout statusu a nasbirane mile pak jde pouzit na upgrady a take vymenit za letenky.

Nasbirane mile u American Airlines muzu vyuzit pro lety v ramci jakekoliv aerolinky u One World Alliance. Takze  treba u Cathay Pacific, ktera ma shodou okolnosti docela dost moznosti na lety first class.  U meho programu u American Airlines je cena za first class letenku vetsinou kolem 65,000 mil (za jednu cestu).

Jak ziskat mile

Mile jde sbirat za lety (koupite letenku za penize, letite a dostatenete mile), za utraty na kreditnich kartach, jde je kupovat (oficialne sem tam aerolinky nabidnou moznost mile koupit)… Ja nejcasteji sbiram mile za utraty na kreditnich kartach. Mam karty od Citibank, ktere prave spolupracuji s American Airlines.

Letenka za mile

Ne u kazde aerolinky je ale  jednoduche najit letenky za mile. Treba u Qantas (lety do Australie) je nutne rezervovat skoro 330 dnu dopredu. U jinych jsou letenky k dispozici pouze na posledni chvili (treba Japan Airlines). Nekdy nejde najit letenku z Los Angeles do Tokya primo, ale da se treba letet pres San Francisco tak to neni problem. Kdyz clovek nezna vsechny pravidla tak je frustrovany a ma pocit, ze ten system nefunguje.

Letenka za mile za jinou cenu u kazde aerolinky

Tak a ted to jeste trosku zkomplikuji. Kazda aerolinka ma jina pravidla na vymenu mil za letenky. U nekterych aerolinek to vychazi vice vyhodne. Jinde mene vyhodne (a jeste treba narazi velke poplatky za dane – napr. u British Airways). Odbornici na mile se v tom umi pohybovat a zapisou se treba do programu Air Canada (Aeroplan), ale pritom v zivote s nimi nikam nepoleti. Jen je pouzivaji na sbirani mil v ramci letu Star Alliance. Ono to totiz presne takto funguje. Muzu byt zapsan do programu u American Airlines, ale ziskam mile za lety u jakekoliv aerolinky v ramci aliance. A stejne tak muzu vymenit mile za lety v ramci aliance.

Vyhodne se daji koupit za mile letenky u Virgin Atlantic pres ANA miles (All Nippon Aiways). ANA ma totiz system, ktery funguje na vzdalenostech. Napr. letenka z New York do Londyna je vzdalenost pod 7,000 mil (zpatecni letenka), takze Upper Class letenka u Virgin takto prijde na pouze 63 tisic mil (tam i zpet)! Ale jen kdyz to zabukujete pres ANA program. Virgin by za stejnou letenku navic nauctoval zhruba $400 za palivove priplatky a ANA vam je nenauctuje.

Ktera aliance je nejlepsi na luxusni cestovani

Na luxusni cestovani (first class) je asi nejlepsi Star Alliance, na druhem miste One World Alliance a na poslednim miste SkyTeam Alliance (ktera je nejvice kritizovana na ruznych forech).

RTW letenky

Svet letenek za mile je hodne komplikovany. Ne vzdy se da sehnat co by clovek chtel. Takze i ja ruzne kombinuji. Nekdy to vypada, ze vsude letam zadarmo (za mile), ale neni to pravda. Vetsi cesty kolem sveta delam pres placene RTW (round the world) letenky. Vychazi to totiz velmi levne po rozdeleni na mensi useky. Pulku cesty letim pres RTW placenou letenku a treba v Japonsku RTW let prerusim a letim zpet do USA za mile. A po pul roce v ceste kolem sveta (RTW) pokracuji. Priletim do Japonska za mile a letim do Evropy a zpet do USA. Takhle jsem to udelal letos.

Co me ale v poslednim clanku zaujalo:

But I’d be willing to bet that in 10 years time, the number of airlines offering a first class product will be only a fraction of what we see today, and the size of first class cabins will continue to shrink.

Mam na to podobny nazor, ze first class letani bude cim dal vice mizet. Ten trend je videt.

Pribyva Premium Economy. First class ubyva. Vice v tom clanku. Je to skoda. Pro cloveka ktery se v tom nauci chodit (jak treba student Ben) to je ta prvni trida nejvetsi motivace. Pro me taky. Je to zazitek, ktery stoji za to (obzvlast u nekterych aerolinek). Cele cestovani dostava jinou dimenzi.

Pro ty ktere cestovani & mile zajima doporucuji sledovat blogy na BoardingArea. Neni to tak neprehledne jako diskuze na Flyertalk.

Kdyz mate hypoteticky volnych 100 tisic dolaru, tak je muzete poslat na ucet u BankDirect. Za kazdych $1,000 dostanete 100 mil mesicne (American Airlines Aadvantege). 100 tisic dolaru vam ziska 120, 000 mil.

125,000 mil staci na first class letenku temer kamkoliv na svete (tam i zpet).

Zdravim Johne,

vim, ze jsi takra odbornik na ruzne slevy co se tyce letenek apodobne, tak bych se te dovolil zeptat, zda nevis kde a jak nejvyhodneji koupit business letenky do USA. Letam casto do Baltimore na BWI airport, a do LAX a hlavne na ty delsi cesty do LA bych rad zkusil neco pohodlnejsiho nez economy class .

Jde mi od odlety z Prahy ale nebyla by problem ani Viden, ci Frankfurt. Dival jsem se na nekolik ceskych dopravcu ale ceny mi prisli az neuveritelne vysoky, tak porad doufam, jestli v tom neni nejaky figl.

Diky za odpoved

Michal

Zadny zazracny figl neexistuje. Je par moznosti:

1. Chce se to  divat na slevy, ktere sem tam aerolinky delaji. Pak se da business class letenka koupit za relativne rozumne penize. Je to ale omezeno jen na urcite obdobi a vetsinou se musi letenka koupit predem.

2. Druhou moznosti je sbirat mile treba za utraty na platebni karte. To se ale vyplati jen kdyz clovek utraci skutecne hodne.  Pak se daji mile vymenit za t business letenku nebo za upgrade.

3. Kdyz clovek leta hodne casto tak si muze u leteckych spolecnosti vybudovat status a dostava pak nejake upgrady zadarmo. Nekteri silenci v USA travi vikendy tim, ze letaji na bezcilne vylety jen, aby si vybudovali status.

4. Relativne levna moznost jak si vyzkouset business nebo first class je si koupit letenku kolem celeho sveta. Kdyz to pak rozpocitate na ty jednotlive useky tak to vychazi  levneji nez samostatne letenky do stejnych destinaci.

To me zaujalo. Nejaka jina lounge nez klasicka First class. Concorde letadla uz bohuzel neletaji, ale bylo by zajimave se podivat jaky zazitek meli cestujici ve specialni lounge primo pro ne.

Bylo to zase o stupen vyse. Krasne prostredi. Mnohem mene lidi nez v klasicke first class lounge. Na vse obsluha, kdy vam donesou cokoliv pod nos. Plnohodnotna restaurace. Pohodlne sedacky. Takze pridavam par fotek.

V pozadi je ta restaurace s privatnimi boxy.

Kdyby me na to mila pani na BA neupozornila tak bych netusil, ze takova lounge vubec v tomto terminalu je. First class lounge je totiz hned vedle, ale ma vchod uplne z jine strany. Vchod do Concorde lounge je docela schovany. Kdyz clovek nevi, ze tam je tak ho tam nenapadne jit.

Nechtel jsem davat jidlo. Jen jsem chtel vyzkouset  Tapas plate (jen tak na ochutnani vseho mozneho). Kvalitni suroviny. Bylo to vyborne.

Misto sprch maji takoveto Cabanas. Jsou to privatni mistnosti, kde muzete sami relaxovat. Date sprchu a zaroven mate misto na odpocinek.

Na stolku mate jidelnicek a tlacitko. Vyberete si dalsi obcerstveni a staci zmacknout na tlacitko, aby vam ho donesli.

Leteli jsme ze Sappora (severni ostrov Japonska) do Tokya. V Tokyu mala prestavka nez se pokracovalo do Londyna. Ve first class JAL Sakura lounge jsem se hned objednal na masaz. Muzete si vybrat jestli chcete namasirovat hlavu, zada nebo nohy. Je to jedna z vyhod teto lounge (krome jidla, piti, odpocinku, sprch, apod.). Vyborne osvezeni mezi prestupem na dalsi let.

JAL (Japan Airlines) ma inteligentne vyresen nastup do letadla. First class je uplne oddelena zvlastnim vchodem (od business i economy). Takze nikde necekate a nikde se s nikym necpete. Jen tak mimochodem zvlastni vchod se dela pro 9 cestujicich (to byl pocet sedadel na tomto letu). Jeli jsme ale jen ctyri lidi. Ja, moje manzelka a dva japonci. Na ctyri cestujic byli tri letusky. Na tech jedenact hodin letu jsem si pripadal jako kral. Doslova.

Nastoupime do letadla a letusky hned vedeli jaka mame sedadla (listky jsme jim nemuseli ukazat) a rovnou se ptali jaky byl let ze Sappora. Nevim jestli meli oznacene, ze s nimi leti dva gainjinove:-), ale bylo to prijemne. Tohle jsou detaily, ktere asijske aerolinky zvladaji nejlepe.

Usadime se v letadle a najednou prekvapeni. Jeden z flight attendants byl cech (zdravim Ondreje:-). Prisel nas uvitat a rovnou v cestine.  To byl docela sok, ze na nas takto zacne nekdo mluvit cesky v letu JAL Tokyo – Londyn.  Kdyz jsou v letadle ruzna hlaseni v anglictine a japonstine tak jsme dostali i hlaseni v cestine:-).

V prvni tride meli jen tri sedadla na celou sirku letadla.  Za to se nam stihli asi trikrat omluvit. Jak na letisti tak v letadle. Protoze nemuzeme s manzelkou sedet tesne vedle sebe. kazde sedadlo je totiz uplne samostatne a dost vzdelene od dalsiho sedadla. Jen jsem se usmival.

Hned jak jsme nalezli do letadla tak nam dali pyzama. Prevlekl jsem se a premyslel co delat s oblecenim. Pred zachodem cekala letuska obleceni prezala. Sla ho povesit nekam na vesak. Ani me nedali sanci si to nekam povesit sam.

Let byl zase kulinarsky zazitek. Obrovsky vyber jidel. Same lahudky. Exklusivni vina. Za stejne jidlo v restauraci bych se v Japonsku nedoplatil. Doopravdy zazitek, kdyz si vybirate jaka ruzna vina chcete pit naparovana k ruznym jidlum. Tezke se trosku neopit, protoze se nedalo ujit pozornosti letusek. Hned jak jsem trosku upil tak ji nekdo stihl dolit.

Jidla je na vyber moc. Japonske i western. Dal jsem steak. Nevypada moc lakave, ale dal se doslova krajet vydlickou. Lahudka.

Pak mi letuska donesla ukazat, ze dnes jime steak z krav v Okinawe. Japonci si potrpi na speciality. Kazda oblast ma svoje.

Svacinka pred pristanim. Ramen polevka a Yakitori.

Pal jsem lupl jeste omeletu z vajicek… byl hlad.

Neradeji mam tuto cast letu… kdy  vam pripravi postel na spani… vyberete si jestli se chcete nechat prykryt perinou nebo dekou…. a tak dale… Fakt vas rozmazli jak male dite.

Kdo nezkusil tak vrele doporucuji. Skutecne dostanete motivaci a chut na dalsi rozvoj. Na me to tak pusobi.

Beru to tak, ze pred par lety se mi o tom ani nesnilo, ze toto bude jednou mozne. Ted si nedovedu predstavit, ze bych mel cestovat nejak jinak.

P.S. Jinak kazda aerolinka neni uplne stejna. Zalezi na typu letadla i aerolince jakou first class experience ziskate. Na teto dovolene letime trikrat first class. Z Ameriky do Japonska (pres American Airlines), z Japonska do Evropy (Japan Airlines) a z Evropy do USA (British Airways).

Japan Airlines – naprosto nejlepsi zazitek
British Airways – neni spatne. Davaji pyzama. Jen se naposledy zhrozili, ze mi je jedno jake cervne vino budu pit. Rekl jsem jen tak obecne nejake cervene francouzske a pak dusledne opakovali dlouhe francozske nazvy, aby meli jistotu co vlastne chci (nebo si rikali co to je za vola, co to ani nedokaze vyslovit:-)))
American Airlines – jen OK (nedaji vam pyzamo).

P.S. Cely clanek jsem napsal v opojeni z vina a sampanskeho primo v letadle. Pak jsem udelal  novy navrh na brutalni expanzi Shipito do celeho sveta:-). Uplne jsem citil, ze na to bylo to nejlepsi rozpolozeni.

Da se pripojit i na Gmail. I kdyz odpovidani na emaily je trosku nouzove reseni (klavesnice).

Jen me zaskocilo, ze original verze byla mela o dost silnejsi chut i vuni (trosku praseci smrad) nez jsem zvykly z USA.

Sli jsme na veceri s jednou Japonkou. Chtel jsem nejake rady jak na obchodni jednani, ktere ma probehnout dnes vecer. Rikala, ze mam poradne a narovnane sedet (v te restauraci). Nebyt moc lezerni. Moc se nesmat. A kyvat hlavou a rikat pritom HAI (ano v japonstine).  Ze se jim to bude hodne libit a ukazu tim respekt. Trosku jsem to s ni trenoval u vecere a placeni. Manzelka dostavala zachvat smichu. Ja taky.

Japonci nadavaji, ze maji stejne problemy v jednani s cinany tak jak jsem mel ja. A ze s Japonci se jedna uplne jinak. Jen neradi rikaji ne, ale poradila me jak mam poznat, ze chteji rict ne… budou delat neco jako hmmmmm… a kyvat u toho hlavou.

Par fotek z mesta Fukuoka a co se bude vozit pres Shipito Japan:-).

Pauce, ktere cisti podlahu.

Keramicke noze.

Pro Cappyho:-) Robosquare

Pracovnici se zacinaji radit ke dverim kazdeho vagonu.

Prijzdi vlak

Za 10 minut je vklad kompletne uklizen. Pracovnici take pretoci sedadla (vlak ted pojede na druhou stranu, tak aby lidi nesedeli proti smeru jizdy). Nastupujeme a odjizdime.

Pusobi to zdanlive velmi jednoduse, ale kdo podnika tak vi, ze takto zorganizovat praci jednoduche neni. Dokazat takto uklidit vlak behem 10 minut mi pripada neuveritelne. Myslim si, ze tohle je fakt mozne jen v Japonsku. V Americe by to tak nefungovalo.

Jdu se s nim potkat v Nagasaki. Jdeme probrat blizsi spolupraci. Treba i to, ze by vzniklo Shipito Japan a posilali se veci z Japonska kamkoliv na svete. Podobne jak ted posilame z USA. Nejake existujici zakazniky mam co se uz na to ptali. Chteli kupovat nejake doplnky vyzivy, ktere se jinde nez v Japonsku neprodavaji.

Je to nejaka mala firma. Manzelsky par. A aby toho nebylo malo tak budou mit sebou jeste prekladatele. Podle emailu to nevypada, ze by neumeli anglicky. Ale mozna se neciti dostatecne sebevedome. Uz to vidim jaka to bude delegace. Ja manzelka a dalsi tri japonci. Predpoklam, ze to nebude jednoduche se domluvit.

Ale to nejdulezitejsi na zaver. Uz se ptali co vsechno chceme jist (pujdeme na veceri ochutnat mistni speciality):-)))  Uz chapete proc mam radost?

Muj hostitel (a budouci partner na podnikani) trval na tom, ze me neda ani chvilku na odpocinek. Priletel jsem v nedeli v poledne. Chtel jsem si dat zbytek dne pohov. Odpocivat u bazenu nebo jinak relaxovat a zacit pracovat v pondeli. Nemel jsem sanci. Vyzvedl me na letisti a okamzite zacal program. Od rana do vecera jidlo, zabava, vozeni po meste, prohledka Singapuru a diskuze o podnikani.

Citil jsem se az blbe jak moc se me snazil hostit. Doopravdy vse do extremu. Musel jsem byt opatrny co reknu, protoze okamzite to chtel vyplnit. Nemel jsem sanci zaplatit jedinou utratu v nejake restauraci.

Rikal me, ze Singapur nema zadne nerostne bohatstvi. Dokonce i pitnou vodu musi dovazet z Malajsie. Takze jedine co maji jsou sluzby a schopnost udelat si pratele po celem svete, aby s nimi mohli obchodovat. Proto dela maximum proto, aby si takto vybudovali vztahy. Tohle je jejich filozofie.

Jeho nejvetsi strach kdyz spolu zacneme pracovat je, ze casem zacnu to stejne delat s nekym jinym. Nevim jestli se mi to podarilo ho presvedcit, ze mu rad dam exklusivitu. Pro me je dulezite, abysme meli uspech. Jednani bylo hodne tezke. Obrovske kulturni rozdily v chapani a jednani. Myslim, ze moje otevrenost a uprimnost ho castokrat spise zaskocila.

Musim si to v hlave jeste vsechno zpracovat, protoze to byl skutecne “overload”. Hlavne premyslet o tom, co bylo jen naznaceno. Nebo co se nereklo nahlas, ale vyplynule ze situace. Kazdopadne to byla dobra skola mezinarodniho podnikani a obchodu.

Vyhled z okna jedne extravagantni restaurace. Fotky jidla budou nasledovat:-)

Predkrm. To prostredni bylo kapucino z bileho chrestu. Ostatni si nepamatuji, ale garantuji, ze to byla podobna divocina.

Ususena kuze z lososa. Pry ji susili pres jeden rok. Dalsi jidlo:-)

Rybi jazyky. To me zaujalo. Skutecne jazyky ze trech ryb. Tohle nebylo spatne.

Hlavni chod jehneci. Naprosto vynikajici. Rozplyvalo se na jazyku. Ale uznavam, ze to vypada zvlastne.

Zakusek na zaver.

Kdyz se me zeptate co me v Singapuru chutnalo nejvice? Je to strasne, ale na nejake luxusni restaurace si fakt zas tak nepotrpim. Nejvetsi pochoutka je pro me bylo kure z ryzi (chicken rice) za 4-5 dolaru!:-) Z takoveho fast foodu.

Dalsi zajimave jidlo jsem jedl v teto dim sum restauraci.

Byly to kureci nohy. To hnede v mysticce vlevo.

Nemohl jsem si nechat ujit zkusit ovoce Durian.

Je to hodne zvlastni ovoce. Hodne zvlastni chut a hodne zvlastni vune. Nekomu to chutna a nekdo do uplne nesnasi. Me to docela chutnalo. Zapijeli jsme vodou z kokosu.

Jeden z nasich nejvetsich zakazniku je firma ze Singapuru zabyvajici se logistikou. Delaji obchody po celem svete. Vetsinu velke ksefty pro ruzne vlady, armady, velke firmy, apod. Shipito vyuzivaji na ruzne drobnosti, ktere se nevyplaci posilat kontejnery.

Majitel teto firmy se mnou chce udelat joint venture. Rozjet Shipito v Singapuru odkud se pry vyvazi spousta veci do asijskeho regionu. Ale jste vice chce rozjet Shipito v Cine. V tom vidi obrovskou prilezitost. A jak ostatne taky. Posilani mensich veci a vzorku je z Ciny vzdy problem kvuli vysokemu postovnemu. Takze Shipito by tento problem mohlo vyresit.

Predbezny navrh vypada nasledovne. Rozjedeme spolecnou firmu nebo ode me koupi system jako franchise. Nechce abych nic investoval. Zaplati veskere naklady. Chce aby nas zamestanec prijel a naucil vsechno mistni lidi. Na to ty naklady udajne taky zaplati.

Mozna to bude skutecne zacatek nove MULTI NARODNI KORPORACE. Jak uz nekdo napsal v komentarich u minuleho clanku:-).

Fakt nevim. Letim se s nim osobne potkat a uvidime. Jen na par dnu. Poznat se. Videt co to je za cloveka. V podstate o nem nic nevim. Partner puvodne chtel rovnou letet do Ciny at najdeme sklad.

Skocil jsem na letadlo a zrovna cekam v Hong Kongu na prestup do Singapuru. Abych rekl pravdu to cestovani neni zas takova obet. Cathay Pacific aerolinka ma fantastickou first class. V obrovskem letadle Boening 777 je pouze 6 mist na first class. Separatni vchod v LAX a za cely let nevidite nikoho nez dalsich 5 lidi, kteri s vami leti. Economy a business class nastpuji jinacim vchodem.

Z Los Angeles se odletalo pozde vecer. V letadle jsem hned skocil do pyzama, ktere vam tam daji. Byl jsem prvni z tech sesti lidi jeste nez jsme stihli odletnout.Pohodli je pohodli. A proc si mackat slusne obleceni. Uprostred noci jsem si vzpomnel, ze bych si pyzamo mohl vyfotit. Tak jsem vzal fotak na prochazku na zachod a tam to zrealizoval:-).

Mohl jsem si vybrat jestli chci veceret nebo rovnou spat a dat si veceri pozdeji. Dal jsem veceri, ale protoze to bylo uz dost pozde tak jsem to omezil jen na par chodu:-D.

Kaviar a losos.

Houbova polevka

Salat se shrimps & scallop

Grilovany pork chop. Tohle fakt nechapu jak to v tom letadle udelali. Bylo to neuveritelne dobre.

Muj oblibeny zeleny caj.

Hned po jidle jsem vstal a sel si vycistit zuby do koupelny (v pomeru jedna koupelna na 3 cestujici, kde ji pokazde nekdo uklidi po kazdem pouziti). Nejaka letuska si toho vsimla a mezitim mi rozeslalal postel. Sedadlo se kompletne sklopi do vodorovne polohy. Pridaji prosteradlo a perinu.Kazdy ma takovou privatni “suite”. Cathay first ma jen tri sedadla na celou sirku letadla. Je to jeste vice mista nez normalni first class sedadla zaberou. Vetsinou jsou schopni dat ctyri.

V posteli jsem se podival na nejaky filmy a pak spal. Rano zase snidane (aby tady nebylo malo fotek s jidlem).

Udelaji vam co chcete. Cerstve michana vajicka nebo na panvicce. K tomu co chcete. Jako v restauraci.

Prilet do Hong Kongu. Mam cas, takze jsem skocil do Cathay Pacific lounge The Wing.  A dal si tam sprchu.

Ta byla naprosto fantasticka po 13 hodinovem letu. Obrovsky proud vody. Naprosta relaxace. Maji tam i privatni Cabanas, kde muzete relaxovat, polezet ve vane a pak na lehatku…

Dal jsem dalsi snidani v The Haven (restaurace v Lounge). Jidlo bylo naprosto fantasticke, takze se nedalo odolat a musel jsem ochutnat.

Pak jsem skocil na pocitac zkontrolovat emaily a napsat tento clanek:-).

Dalsi fotky z The Wing lounge.

Tohle je moje oblibena lounge. Treba v porovnani s tim co mame v Los Angeles se to neda srovnat. Byl jsem tady pred pul rokem kdyz jsme cestovali z Australie. Znovu se mi to pekne pripomnelo.

Cathay Pacific me prekvapili, ze v letadle vedeli kdy jsem s nimi naposledy letel. Nejenom se vzdy nauci jmena pasazeru a pak je tak zdravi.  Uvitali me zpet a podekovali, ze s nimi znovu letim:-). No jsem taky rad, ze jsem mel tu prilezitost.

Cathay Pacific je jedna z nejlepsich aerolinek. Letet s nimi v First Class je skutecne zazitek. Je to obrovsky rozdil oproti jinym aerolinkam. Kdo to nezazil tak se to da tezko vysvetlit. Ale o to ted nejde.

Jde o to cenu za letenku. Ta je docela brutalni. O moc levneji se to koupit neda. Na first class letenky se slevy nedavaji. Na business class jsou nejake slevove nabidky dost casto. Ale first class sedadel je vetsinou v letadle jen par, takze aerolinky tyto sedadla nezlevni.

Kolik si myslite, ze me to stalo v hotovosti? Byl to $100 za rezervaci po telefonu, protoze jsem to delal na posledni chvili. A $40.30 v taxach. Za letenku jsem zaplatil 130 tisic mil (2 x 65,000 za kazdou cestu).

Vidim v tom neskutecnou hodnotu. Nejhorsi je, ze jsem tyto moznosti mel na dosah poslednich 8 let, ale zacal jsem je vyuzivat az letos. Nikdy me to predtim netrklo. Nechapal jsem co to je za kravinu jak si lidi sbiraji mile na jejich kreditkach. Pritom jeste pred Shipito jsem mel podnikani v Las Vegas na ktere jsem to mohl vyuzit. Pres platebni karty platime temer vsem dodavatelum. Misto cash back karty (kde mi karta vraci 1% z utraty zpet) jsem mel davno pouzit karty na sbirani mil.

Ale vubec me to nenapadlo. Chybelo me to nakopnuti. Takhle to je se spoustou veci kolem nas. Jsou na dosah ruky! Jen ciste matematicky ukazka jak se to vyplati.

Pro ziskani 130 tisic mil je potreba utrati 130 tisic dolaru na karte (1 dolar = 1 mile). U cash back kreditky bych ziskal misto mil 1% zpet. To je $1,300. Takze to je castka + tax, kterou me ta letenka stoji. Letenka, ktera by stala pres 20 tisic se da koupit za $1,440.  Neuveritelne jak levne se daji koupit first class letenky.

P.S. Please nepiste pod clankem jak to v CR nejde! To me vzdycky dojme;-). Prectete si znovu tu tucnou vetu trosku vyse.