Category Archives: Osobni zkusenosti

Me vzpominky na 17. listopad 1989

Byl jsem v poslednim rocniku gymnazia Lerchova v Brne. Jeste nez nez zacali demonstrace tak jsem mel pocit, ze se neco ve spolecnosti musi stat nebo ze tady nevydrzim.

V tretim rocniku jsem na chmelove brigade zacal intenzivne planovat emigraci s kamaradem Radkem. Premysleli jsme o Americe, ale rikali jsme si, ze americani se vzdy do vseho politicky serou, ze to asi neni nejlepsi zeme kde zit. Tak jsme myslenky presunuli na Australii. Detailne jsme delali plany. Bavilo nas to. Premysleli jsme kde vezmeme penize na cestu. Radek mel obrovskou sbirku auticek Matchbox. A rekl, ze ji klidne proda a nasi cestu takto zafinancuje. To jsem tehdy fakt ocenoval. Zive si pamatuji jak delame plany v ubytovne na te brigade. Pritom se divame z okna, kde policajti zastavili nejakeho cizince (myslim, ze rakusaka) v aute. A pak mu dukladne probirali cele auto. Tohle bylo docela normalni scena. Komunisti byli podezrivavi a chteli vedet jestli nahodou cizinec nejede rozvracet nas komunisticky rezim (treba nejakymi letaky, apod). Po brigade z intenzivniho planovani emigrace seslo. Jen tak mimochodem z Radka se stal soudce a hned po revoluci se zamiloval do investovani do nemovitosti. V tomto byl hodne predemnou, protoze ja jsem tu jeho fascinaci investovani do nemovitosti tehdy vubec nesdilel.

Na podzim jeste pred listopadem jsem se spoluzakem Ivanem chodili po centru Brna a lepili tajne na vylohy nalepky “Pustte Cibulku”.  Ja jsem poradne nevedel kdo Cibulka je. Vedel jsem, ze je to nejaky disident.  Ivan byl v tomto vzdy o dost dal. Vedel kdo je kdo a co delat. Mel i vymyslene techniky jak ty nalepky lepit. Treba se tak lezerne zadami oprete o vylohu, jakoze na nekoho cekate. A pritom to rukou nalepite. Pak odejdete pryc. Tohle bylo presne neco od ceho nas rodice strasne zrazovali. Neudelej nejakou kravinu. Nerekni neco proti rezimu. Zkazis si zivot. Nebudes moct studovat. Nedostanes se na vysokou. Nebudes moc delat praci co budes chtit delat.

Moji rodice meli velky strach. Kdyz zacali na namesti Svobody demonstrace tak jsem kazdy den chodil. Nevim presne kolikrat to bylo, ale mam pocit, ze to trvalo min. tyden. Ze zacatku jen par desitek lidi. Pak par stovek. Kazdy den se cetlo kdo se pripojil. Zacalo to studenty. Pak se pripojili treba zamestnanci nejake fabriky. Nebo nejakeho oboru. Takze jsme vzdy tleskali a jasali, ze nas je vice. Moji rodice byli na nervy, ze si zkazime zivot. Ze nam policajti daji po hube. Ze nas zavrou. Jednou jsem po demonstraci prisel domu a muj otec, ktery me par hodin predem nadaval at nikam nechodim, rekl, ze tam byl taky. Mel jsem radost, ze nas je cim dal vice.

Tohle ale bylo obdobi, kdy jeste nebylo jasno, ze vyhrajeme. Porad jsem citil, ze to je tak pul na pul. Zacinalo se hodne diskutovat. Treba jsem sel po ulici a uplne cizi lide se chteli bavit o tom co se deje. Nekteri moji kamaradi meli pocit, ze se stejne nic nezmeni. Ze komunisti u moci zustanou. Ze nema cenu demonstrovat, protoze si tak maximalne koledujeme o nejaky pruser.

Ke zlomu doslo kdyz zacali kolovat famy, ze v Praze zabili nejakeho studenta. Nikdo nevedel poradne co. Oficialni media vse popirali. Ale tohle byl katalyzator, ktery presvedcil i lidi co byli na vazkach.

V Divadle na Provazku a v ruznych klubech byly schuze v malem komornim prostredi s ruznymi lidmi, kteri se pozdeji dostali do cela nove politiky a vlady. Uprimne jsem nikoho neznal. Treba Milose Zemana, ktery mluvil z pozice cloveka z prognostickeho uradu a rikal, ze se proste ten rezim musi zmenit, se to takto nemuze v zadnem pripade fungovat dal. Ponechme jakekoliv jine nazory nebo co se z koho vyklubalo, nebo jakou kdo mel motivaci. Ale v te dobe jsme nejak tak hltali kazdy nazor. Na jedne schuzi byl Vaclav Klaus a dalsi lide, ktere jsem tehdy poprve verejne slysel.  Chteli jsme vedet co se deje. Chteli jsme nejake informace ktere nejsou totalne filtrovane cenzurou.

Jeste takova perlicka se spoluzakem Ivanem. Behem demonstraci jsme nedokazali jen tak sedet ve skole a ucite se treba matematiku nebo cestinu, jako ze se nic nedeje. Chteli jsme to diskutovat s ucitely. Proste jsme nedokazali jen tak sedet a ucit se. Vetsinou se s nami ucitele chvilku bavili a pak se snazili nas dale ucit co se mame ucit. Problem nastal v predmetu Obcanska Nauka. Tam jsme totiz meli ucitelku co nam doopravdy rikala strasne blaboly a ono se to nedalo vydrzet. Treba nam vysvetlovala proc je kapitalismus spatny. Mam pocit, ze to rikala jako nejakou osobni zkusenost. Kdyz pry vejdete do obchodu (supermarketu) tak tam je tolik zbozi na regalech. A vsechny ty znacky se snazi, abyste si koupili tu jejich. Takze delaji ty obaly tak strasne barevne, ze vas za chvili uplne zacnou bolet oci. A mam pocit, ze ta ucitelka z toho dostala i zanet spojivek. Jen pro vysvetleni v komunistickych obchodech toho fakt na vyber moc nebylo. Mozna dva druhy cokolady (sojova pochoutka Nektar a Studenstska pecet a ta jenom nekdy). Bezne se neco shanelo. Proste regaly v obchodech takove poloprazdne. Nevim jestli tohle presne bylo ono, ale Ivan to u jedne takove prednasky nevydrzel, sundal si botu a hodil ji po te ucitelce. Byl z toho strasny pruser. Ani nevim proc jsem v reditelne s tim Ivanem skoncil i ja. Byli jsme tam oba a rikali zastupci rediteli, ze takove nesmysly uz nemuzeme poslouchat. A on jen krcil rameny, protoze vedel, ze doba se meni. Takze k zadnemu trestu nedoslo. Jen se dival na me a rikal neco at zkusim Ivana trosku kontrolovat. Ze se jako nic nedeje a ze chape, ze to co nas uci je nesmysl.

Cela spolecnost se zacala transformovat. Tak ohromnou atmosferu jsem nikdy nezazil. Mel jsem pocit, ze najednou vsichni lidi zacinaji tahat za jeden provaz. Citil jsem ze to dokazeme.  Kdyz si vzpomenu na tu energii tak mi i ted naskakuje husi kuze na zadech. Kdyz si na to vzpomenu tak se me hrnou slzy do oci. Fakt si nemuzu pomoct. Nikdy jako chlap nebrecim. Ale tohle cele obdobi co jsem prozil me tak hrozne ovlivnilo.

Dodalo mi to strasnou silu do zivota. V dobe kdy me bylo kolem 18 let jsem zazil, ze i veci, u kterych si myslime, ze je nikdy nemuzeme zmenit, ze zmenit jdou. Zmenit cely rezim. Zabehly system. Neco u ceho nasi rodice ztratili nadeji. A najednou jsem jako mlady clovek videl, ze to jde. Tohle samotne me navzdy nabylo tak strasnou silou, ze z ni cerpam cely svuj zivot. Jakekoliv problemy, ktere mam pri budovani mych firem. Jakekoliv problemy co musim prekonat. Vzdy mam pocit, ze jsou uplne trivialni v porovnani s timto. A kdyz toto slo. Tak proste vsechno jde!

Definice uspechu

U JB na blogu se rozvirila trosku debata o tom co je jaka ztracena generace. Pro me to je spise otazka toho jak kdo definuje uspech. Nevidim v tom nic dramatickeho. Kazdy z nas mame nejake svoje hodnoty. Pro kazdeho je dulezite uplne neco jineho. Nemuzeme byt vsichni stejni. A taky nemuzeme vnucovat svoje hodnoty nekomu jinemu bez toho aby nas zajimalo jestli ty hodnoty ma stejne.

Naprosto fandim nekomu kdo je na volne noze. Nebo zije jako rentier z nejakych webu nebo pronajmu garazi. Nevidim v tom naprosto nic spatneho. Kdyz se uskromni tak muze mit fantasticky zivot s volnosti is relativne malo penezmi. Pocka si na slevy na letenky. Zbytecne nepreplaci. Muze cestovat kolem sveta. Ma svobodu.

Nekdo je rad jako zamestnanec. Ma relativne klid. Kdyz dela pro slusnou firmu tak i treba trosku volnost. Nemusi riskovat jako podnikatel co rozjizdi vlastni firmu a casto v ramci te organizace ma sanci vydelavat mnohem vice, nez kdyby byl na volne noze.

Nekdo chce svobodu. Nekdo chce mit volny cas. Nekdo chce penize. Nekdo chce mit moc nad lidmi. Kazdy to mame uplne jinak.

Kdyz si ty hodnoty zacneme porovnavat tak zjistime, ze byste vlastne ani nechteli co ma ten druhy clovek, kdyz zjistite co to treba skutecne obnasi. A ten druhy clovek zase by vybec nechtel co mate vy. Nekomu na volne noze muze pripadat fantasticke, ze je sam a nechtel by mit  starosti s firmou a zamestnanci. Ja zase v tom mit zamestnance problem nevidim a jsem , ze je mam.

Podobne to je i s definici uspechu. Ja treba nemam rad moc jako definici uspechu, ze nekde startup ziska od investoru penize. Mam pocit, ze to je jen zacatek cesty. Prostredek k tomu abysme videli co teprve dokaze. Ale kdyz se podivate na media tak asi pro vetsinu lidi je to raisovani penez ta definice toho uspechu. Ale zase, je to fak osobni vec. Nekomu jinemu zase nesedi, kdyz se rekne, ze firma ma zisk. A vidi uspech v necem jinem. Treba v tom, ze roste. A firmu co ma zisk a neroste by  nechtel.

Myslim, ze si kazdy tu definici uspechu asi musime hodne uvolnit z toho sveho uzkeho pohledu (vcetne me). Uspech je, kdyz se lidi o sebe umi postarat a necekaji, ze se treba o ne bude starat stat. Jestli vydelavaji malo nebo hodne, maji velkou firmu nebo jsou na volne noze je irelevantni. Uspech je kdyz jsou lidi spokojeni. Kdyz se o neco pokouseji. A v tomto nam vsem internet neuveritelne pomohl a pomaha. Dava nam moznosti a prilezitosti se rozhodnout jak chceme zit.

Takze kluci JB i Fandore jste oba uspesni! I kdyz kazdy jinak.

Cenne informace jsou na dosah, ale pritom skryte

Co je naprosto iritujici jak obrovska dostupnost velmi cennych informaci, ale dokud clovek nevi co ma hledat tak nic nenajde. Proste ho ani nenapadne co by mel hledat. Jake klicove slovo pouzit. Ono ruznych textu je na internetu strasne moc. Naprosta vetsina nema moc velkou hodnotu nebo je doslova odpad.

Nekdy neco usilovne hledam. Pak staci nejaky maly naznak, kterym smerem jit. A Google to pak vyjasni. Jen ziskat ty naznaky je cim dal tezsi.

Navod jak budovat Lifestyle business

Tohle jsou moje zasady jak vybudovat lifestyle business. Venture kapitalisti casto pouzivaji tento termin lifestyle business v hanlivem pojeti. Pro me je lifestyle business vrcholem umeni jak podnikat. Beru to jako nejefektivnejsi zpusob na vydelani penez, zajisteni osobni svobody a kvalitniho zivota.

1. Firma musi rust organicky. Organicky rust je ten nejlepsi rust. Ladite a hledate takove prilezitosti, ktere prinesou nejvice zisku. Kdyz neco nejde tak to nevadi. Vymysli se neco jineho. Nejste svazani nejakym business planem nebo ocekavanimi. Prilezitosti vytvarite sami za behu. Proste zkousite a zkousite az neco zacne fungovat.

2. Na zacatku toho musite delat vice najednou. Pri budovani lifestyle businessu se nemuzete uvazat na jeden napad nebo myslenku. Musite si sami priznat, ze asi nejste tak genialni, ze by hned prvni napad byla ta vyhra. Takze toho zkousite vice a mate neustale otevrene oci na dalsi prilezitosti. Ono se to vybarvni samo a najednou uvidite co se rozjizdi a jde temer samo (a ono to tak skutecne je). Cim vice toho dleate najednou tim vice se ucite. Cim vice se ucite, tim rychleji prijdete na to na cem se da vydelat.

3. Delate vse s minimalnimi naklady. Nejde o to byt prvni na trhu. Nekupujete si nejakou casovou vyhodu za cenu astronomickych nakladu. Spise kazdy krok delate chytre, s malymi naklady, efektivne.. timto si budujete zaklad, aby vase firma byla silnejsi nez konkurence. A zaroven minimalizujete riziko, kdyz nejake podnikani budete muset ukoncit. Ukonceni nejakeho podnikani neni zadna tragedie. Bud skoncite v plusu nebo jen s minimalni ztratou, kterou pokryjete z jinych aktivit.  Proto je tento pristup k podnikani temer bez rizika.

4. Neutracite zbytecne za reklamu, ktera je vetsinou stejne malo efektivni. Pouzivate ciste jen reklamu a marketing, ktere prinesou okamzite prodeje a zisky. Tzn. utratim 5 dolaru, abych vydelal 10 dolaru v prvni objednavce. Nejdete zbytecne agresivne. Nedelate slozite vypocty co je lifetime value zakaznika. Kdyz vydelate vice nez utratite na prvni objednavce tak jste na tom dobre. Staci jednoduche pocty. Kdyz to nevychazi tak za tu reklamu neutratite. A vymyslite jiny zpusob jak  jak ziskat zakazniky (treba tim, ze se vyrazne odlisite od konkurence jak to podnikani delate).

5.  Lifestyle firma ma zisk. Startupy vetsinou nedokazou za svoji existenci vydelat zadne slusne zisky. A jejich majitele vydelaji az kdyz firmu jednou prodaji (coz byva hlavni cil jejich snazeni). U lifestyle businessu nejde o to budovat firmu na prodej. Budujete firmu tak, aby vam zustala na cely zivot. Strategicky budete delat ty nejlepsi rozhodnuti na zajisteni dlouhodobe ziskovosti. Tim padem vam bude vydelavat hodne penez kazdy rok. Jestli ji jednou budete chti prodat je uz vase vec. Ale tim, ze je ziskova i ten prodej bude snazsi realizovat podle vasich podminek. Hlavne mate svobodu se rozhodnout a nebyt do niceho tlaceni.

6. Svoboda. Muzete delat rozhodnoti podle tezko meritelnych hodnoceni, ktere ale vam davaji smysl. Treba, ze nechcete dojizdet daleko do prace a mate kancelare kousek od domu. Muzete mit kancelare u more nebo treba na horach. V Lifestyle podnikaji je presne toto dulezite a hraje to obrovskou roli. V reci cisel muze byt najem nekde o par dolaru levnejsi, ale vas zivot nebude mit takovou kvalitu kvuli ztrate casu z dojizdeni. Jste svymi pany a muzete si delat co chcete.

Byrokracie

Casto mam pocit, ze ruzna byrokracie me dokaze sebrat vice energie nez jakakoliv tezka prekazka v podnikani.

Konecne se mam hotove vsechny danova priznani. S cim dal vyssim poctem firem a komplexnosti podnikani nabobtnala i ty moje priznani. Osobni priznani ma pres 200 stranek. Jen si to prochazet a kontrolovat je jak cist nejakou velkou knihu. Firemni priznani dohromady dalsich zhruba 500 stranek.

Z tohoto mi je doopravdy na bliti. Co bych dal za to, kdyby vlady dokazali vymyslet nejaky super jednoduchy system na placeni dani. Neco co se nemusi slozite pocitat, neexistuje spousta vyjimek a pravidel na ktere se musi davat pozor. Tohle je moje podnikatelske prani do budoucna!

Jak potesit sefa

Uplne jednoduche pravidlo pro kohokoliv kdo ma nejakeho nadrizeneho.

Kdyz komunikujete s nadrizenym tak neopomijejte dobre zpravy. Kazdy sef vetsinu sveho casu resi nejake prusery (stiznosti, problemy, apod.). Ono to je velmi ubijejici. Kazdy vetsinou nechce sefa zbytecne otravovat a jde za nim az kdyz je to teda vazny a ma nejakou hodne spatnou zpravu. A ty svetle okamziky v kazdem dni jsou situace, kdy neco funguje. Ono je i strasne otravne zjistovat ruzne statusy projektu. Proc neco neni uz hotove. Proc to trva tak dlouho. Proste to k te praci patri, ale je to otravne.

Naopak velmi prijemne je, ze kdyz v mailboxu nebo pri osobni komunikaci prevazuji informace co je vsechno hotove.  A taky kdyz to je hotove rychle. Nekdy treba neco jde udelat behem par minut, ale je zase otrava na to cekat nekolik dnu. Kdyz to odcipa a dostanu po par minutach odpoved, ze je neco hotove tak mam okamzite radost.

Takze to je moje rada. Kdyz neco udelate tak proste dejte vedet.  Pozitivni zpravy jsou vitane.

Nejvetsi prekazka

Nejvetsi prekazka k uspechu je to kdyz  se uz ted mate dobre a pohodlne. Je to pak  nesmirne tezke najit motivaci  neco budovat a delat zmeny. Proste mate pocit, ze uz mate docela prijemny zivot tak proc se zbytecne drit (protoze ono to je drina nekam se posunout kupredu).

Naopak kdyz mate malo nebo nic a najdete v sobe vnitrni motivaci to nekam dotahnout tak vas uz nic nezastavi. Ono kazde zlepseni bude strasne motivujici. A dosahnout i malych zlepseni nebude zas tak tezke, protoze zacinate odspodu. A cim vice zlepseni dosahnete tim vice budete motivovani toho dosahnout jeste vice.

Kdy me prace bavi

Vite, kdy me bavi nejvice podnikat? Kdyz vsechno nejak tak rychle odsipa a jde kupredu. Clovek ma az pocit, ze to jde snadno.

Takove ty okamziky, kdy nemusite cekat na odpoved emailem. Misto abyste cekali tyden a pak dostali omluvu, ze dotycny zrovna nemel cas tak ta odpoved prijde okamzite. Kdyz kazdy udela vse co ma udelat velmi rychle a bez dlouheho cekani.  Kdyz se nejaky obchod rychle dojedna a nikdo  zbytecne nechytraci.

Proste za ten den udelate obrovske mnozstvi prace a pohnete se kupredu. Tohle mam doopravdy nejradeji.

Doufam, ze to vydrzi cely rok 2014!