Category Archives: Startupy

Valuace u startupu

Z vlastni zkusenosti zavidim startupum co nemaji zadne zisky. Je pro ne mnohem snadnejsi “vykouzlit” hodnotu (valuaci) firmy, aby tomu venture kapitalisti a investori uverili. Je to totiz fakt jen o presvedcovacich schopnostech a ne nejakych realnych vysledcich.

Fakt jim to zavidim. Ale ono je pro ty startupy tezke nepodlehnout optimismu. Staci se podivat na Angel.co a videt, ze je docela normalni dat valuaci u zacinajiciho startupu tak na 4-8 milionu dolaru. A to treba ani nemaji poradne revenues.

Sam vzpominam na doby kdy jsme bleskove rostli. Revenue $8M. Zisk $1M a horko tezko jsem byl schopen dostat valuaci 10x zisku. Tzn. valuaci $10M. Je to az skoro komicke. Pritom bych vzdy radeji bral firmu co milion uz dokaze vydelat nez firmu co prodelava/je v zacatku/nic neni overeneho. Tohle rikam jako z pohledu investora. Jenze moc takovych firem jsem jeste nepotkal.  No je to fakt zajimava doba ve ktere zijeme. Samozrejme muzete namitnout, ze ty valuace zalezi na pontecialu firmy. A ja s tim naprosto souhlasim. Naprosta vetsina tech startupu co nemaji poradne revenues a zadny zisk skonci (nechtel jsem rict skarede, ze zkrachuji). To je realita. Zadne malovani na cert. Kouknete na statistiky. Takze i z tohoto pohledu ten potencial nemaji zas tak velky, kdyz se na to clovek diva realne. Ale asi kazdy chce byt nejak klaman. Nebo chce byt optimista a doufat ve velkou vyhru v kasinu.  A kdyz uz je tam ten zisk tak se uz tolik snit neda. Ma to uz nejaky zaklad v realite od ktereho se to odviji.

Startupovy Zen

Vzdycky kdyz vidim nejakeho podnikatele nebo startup, ktery je naprosto spokojeny s tim jak vsechno je tak mam pocit, ze to je obrovsky “red flag” (varovny signal).

Kdyby to bylo u nekoho kdo ma velmi dobre rozjetou firmu, ktera vydelava velke prachy, tak je to relativne OK. To ze takovy clovek trosku usne na vavrinech neni zas takovy problem. Dobre rozjeta firma pojede a bude vydelavat jestli hodne dlouho.

Kdyz ale to stejne vidim u nejakeho zacinajiciho startupu tak me to desi. Startup, ktery nevydelava. Nikam se poradne nehybe. Ale zakladatele jezdi po konferencich, startup soutezich, jednaji s mentory, schazi se po akcich, buduji kontakty, potkavaji velmi zajimave lidi…. a vsechno je to strasne bavi. I kdyz nakonec to nemusi vubec nic prinest. Resi kokotiny. Ruzne filozoficke otazky co se stane az budou strasne uspesni. Jestli ten mozny budouci uspech vubec unesou. Vsichni zakladatele i zamestnanci jsou obrovsti kamaradi.  Kazdeho ta prace strasne bavi. A vsechny naprosto bavi byt spolu dohromady co nejvice casu. Protoze je to vsechno strasne super.

Uprimne jsem to takto nikdy nemel. Samozrejme me prace celkove vice bavi nez nebavi. Ale vetsinu casu me to obzvlast v tech pocatecnich stadii docela sere. A to vcetne vsech lidi co se mnou delaji. Nejsem nikdy spokojeny s tim jak se to rychle (pomalu) zene kupredu. Porad mam pocit, ze by vsichni mohli delat rychleji. Ze se maji vykaslat na reseni volovin a hlavne to dodelat. Proste se to ve me dusi. Jsem nasranej. A snazim se na nikoho nervat a byt v klidu, abych je zbytecne nevynervoval. Tohle asi stoji nejvetsi osobni usili. Ale v zadnem pripade nemam pocit, ze jsem spokojen uz s tou cestou na kterou jsme se vydali. Doslova jsem nasranej, ze nejsme tam kde mame byt. Az kdyz vidim, ze se k nejakemu cili blizime, napr. ze uz vydelavame dobre penize tak se mi trosku ulevi a muzu si dovolit pocit, ze jsem trosku spokojeny.

Pratele, vemte tento clanek jak je napsany. Strasne vam zavidim, kdyz dokazete vsechno milovat a byt spokojeni i kdyz podle vysledky tomu neodpovidaji. Kdyz je pro vas ta cesta uz cil tak jen dobre pro vas!  Ja to mam presne obracene. A doopravdy vam vsem zavidim!To je pro me docela tezka vec na tom podnikani. Ten pocit frustrace, ze vsechno nejde okamzite zaridit a zrealizovat jak to chci. Ze je predemnou mraky problemu. Sracek, kterymi je potreba se probrat. Spousta ztraceneho casu, protoze nevim ktera schuzka nebo telefon pro me budou uzitecne. Ktera akce prinese co potrebuji. Moje zkusenosti jsou, ze vetsina casu je naprosto promrhana. Vzdy doufam, ze delam dobra rozhodnuti a poustim se jen do toho co skutecne prinese nejaky smysl. Neuzivam si to. Jsem ke vsemu kriticky. Sere me to. Mam na to malo casu, abych stihl vsechno co bych potreboval. A az se vsim prokousu tak to je teprve uleva. Ale ono to strasne dloho trva.

90% lehke (nekdy tezke) nasranosti. Na zaver 10% dobreho pocitu, ze to nakonec dobre dopadlo.