Byl to muj prvni zazitek first class s Japan Airlines. Jak jsem jiz psal tato cast cesty na dovolene byla kompletne za mile, ktere jsem vydelal na kreditkach (Citi Aadvantage). Citi dava bonus 25,000 miles kdyz utratite $750. Kdyz si zalozite 2-3 karty tak mate na takovouto letenku. First class u JAL stoji 65,000 miles (business 50,000 miles, economy 25,000 miles).

Zacitek cesty prvni tridou zacal v JAL (Japan Airlines) Sakura lounge.

Loni jsem byl v JAL business class lounge. Vypada velmi podobne. Jidlo je v podstate stejne. Jen ve first class lounge je o dost mene lidi (jeste mnohem mene v porovnani s lounges u jinych aerolinek).

Ja jsem si dal Miso polevku, pak jeste jednu polevku (uz nevim co to bylo), vynikajici hovezi kari s ryzi a chleba.

Dalsi hlavni rozdil byl, ze ve first class lounge si muzete dat masaz. U recepce se zapisete. Reknete jestli chcete masirovat zada nebo nohy. A pak zajdete do prislusne casti, kde masaze delaji japonske maserky. Je to zdarma. Soucast letenky. Pekne odreagovani pred letem. Vyplati se prijit na letiste drive a vse vyuzit.:-)

A ted uz k letu. Sedadlo bylo trosku jine nez jsem videl jinde. Stul byl primo prede mnou na takove kolejnici. Takze kdykoliv se clovek mohl zvednout od jidla a jit treba na zachod. Uplne kompletne se dal odsunout dopredu nebo k sobe. Kdyz jedete s nekym koho znate tak si muzete stahnout prepazku mezi vami. Jinak to jsou takove ohranicene suites.

JAL take rozdava pyzama. Bylo to neco tak napul mezi pyzamem a teplakovou soupravou. Jeste nez letadlo vzletne tak vam ho donesou. Jdete na zachod. Prevlecete se do pyzama. Pred zachodem ceka letuska. Odebere vam z ruk vase obleceni, posklada ho a ulozi do skrine na vesak. Trosku me to bylo hloupe,aby skladali moje obleceni, ale neda se jim moc odmitat.

Tak a ted moje neojblibenejsi tema. Jidlo. Japan Airlines jidlo bylo podle ocekavani trosicku vice exoticke. Urcite to je poznat i z obrazku.

Nebo treba tady z jidelnicku.

Neco jako tlacenka:-)

Kobe beef steak. Reknete si jak ho chcete udelat (medium rare, medium well, apod.)

Po zakusku muj oblibeny japonsky zeleny caj. To uz je pro me skutecne jako droga. Uz jenom ta krasna barva me fascinuje.

Po veceri nejake filmy.

Pak spanek. Jdete si vycistit zuby a mezitim vam pripravi postel. Nejsem zadny drobecek (192 cm), ale vsude se bezproblemu vejdu.

Jediny problem byl, ze tento let byl relativne kratky! Clovek si nestihne poradne odpocinout. Nez se naji a podiva na nejaky film tak ubehne dost casu a pak je na spanek nezbyde dostatek casu. Skutecne mam radeji delsi lety, protoze se da vsechno stihnout a jeste poradne vyspat.

V Los Angeles bylo odpoledne. Takze po probuzeni mate dalsi jidlo.Na vyber toho bylo skutecne moc. Ruzne testoviny, sandwiche, michana vajicka, apod. Ja jsem mel chut na polevku a ovoce.

Sakra mam zase chut nekam letet:-).

Ruzne kreditni karty nabizi ruzne bonusy. Ja ted nejvice sleduji nabidky ve forme airline miles (asi je kazdemu jasne proc):-). Nedavno treba byla promotion od Chase bank, kde zakaznik dostal 100 tisic British Airways miles za zrizeni kreditni karty (50 tisic za zrizeni karty a dalsich 50 tisic po utraceni prvnich 2 tisic dolaru pres kartu). Sto tisic mil staci na dve letenky z USA do Evropy a zpet nebo treba na jednu letenku v business class (tam i zpet). To byla skutecne velkorysa nabidka (uz skoncila).

Vetsinou se nabizi mensi bonusy. Treba 25 tisic mil. Sem tam se objevi neco agresivnejsiho jako nabidka vyse, ale na kratsi omezenou dobu. Jinak behem roku je porad  z ceho vybirat. Neni problem si vyridit par karet a letet nekam zadarmo. A lidi to tak delaji.

Ja jsem takto letel pred par tydny za mile z Tokya do LAX. Puvodne jsem mel letenku pres American Airlines. Jejich First class neni spatna, ale jine aerolinky ji maji lepsi. Tyden pred odletem se mi to podarilo zmenit na Japan Airlines (jsou ve stejne letecke alianci ONEWORLD, takze to zmenit slo).  Na to jsem se skustecne moc tesil. Jejich First class byl zazitek. Chybi vam reportaz? Predpokladam, ze ne. Uz jsem nechtel znovu opruzovat dalsimi fotkami jak jim 8 chodu v letadle:-). Ale bylo to velmi zajimave. Uplne jina konfigurace sedadel nez jsem zazil u jinych spolecnosti. Jidlo vynikajici. Stalo to za to.

Ale zpet k tematu. Mile muzete od leteckych spolecnosti kupovat i pro svou firmu a pak je davat jako bonus za vyuzivani vasich sluzeb vasim zakaznikum.  Nad tim zrovna premyslim, protoze si myslim, ze to docela funguje. Aspon v Americe urcite. Lidi jsou schopni pro mile udelat hodne veci. Staci se podivat na ruzne diskuze na internetu, kde resi kde dostanou kolik mil, kdyz neco koupi.  Tohohle vyuzivaji  i banky, ktere se snazi protlacit sve platebni karty. Spoji se s nejakou aerolinkou a nakupi od nich mile. Ty pak rozdavaji svym zakaznikum. Nevim za kolik nakupuji banky, ale normalni cena je kolem 2 centu/mile.

Takze beru ten priklad Chase & British Airways. Zakaznikovi davali 100 tisic mil za kreditku. 100 tis. x 2 centy = 2 tisice dolaru. Takze za jednoho noveho zakaznika pro kreditni kartu zaplatili 2 tisice dolaru! Kdyz se nad tim takto zamyslim, tak je to zajimave co jsou firmy schopny delat pro ziskani zakazniku. Otazka je jestli se jim to vubec vyplaci. A jakou na tu transakci nasadi hodnotu.

Mezitim pravnici od prodavajiciho udelali kompletni smlouvy na zaklade vsech papiru, ktere jsme si pri vyjednavani vymenili (offer & acceptance, counter offers, a ruzne term sheets). Vyjednavalo se totiz do posledniho detailu. Do jakeho terminu musim pozadat o pujcku. Do kdy ji vyridit. Kdy delat ruzne inspekce. Kdy se vse uzavre. Byl jsem rad, ze vzali jako vzor kopii smlouvy, kterou jsem pouzil na zacatku roku 2008 na koupi meho stavajiciho skladu. Protoze to jsou temer identicke budovy tak zmenili jen par veci. Je to mene prace to procitat. Majitel toho projektu (AMB) pouziva nejakou pravnickou firmu ze San Francisca a ja vzdy ziram jak rychle na vse dokazou nastoupit (po tom co se vyresilo dojednavani mezi agentama, kteri zastupovali me a prodavajiciho). V podstate behem par hodin vse pripravili. Z minule si pamatuji, ze odpovidali behem par minut na emaily, ktere jsem treba poslal v 9-10 vecer.  Pocitam, ze toho pro AMB delaji hodne, takze se maximalne otaci, aby jim vyhoveli co nejvice vstric.

Prodavajici tlaci maximalne na to, aby se vse uzavrelo co nejdrive. Ja proti tomu nic nemam. Cim drive dostanu novy sklad tim lepe. Dokonce i ti bankeri  z Bank of America me stihli zavolat drive nez jsem se jim stihl ozvat. Totiz lidi z AMB jim zavolali jeste drive nez jsem mel akceptovanou offer. Kdyz me totiz vcera volal banker  tak jsem tusil, ze mi AMB pristoupi na cenu. To je prozradilo, ze uz to je rozhodnute a chteji jen poslat bankere na vyzvedy, jestli financovani projde bez problemu. Bank of America financovala vetsinu prodeju (i ten muj predchozi kup a rikaji, ze jsem mel dost rezervu), takze jsou schopni to dat na nejaky “fast track” (melo by to jit rychle).

Behem tech 14 dnu co jsem prijel z dovolene jsme najmuli dalsich 6 lidi pro Shipito! Nedalo se to totiz vubec stihat. Po vanocich byl 14 dnu pokles. Dokonce pokles o 30% z prumeru za prosinec. Moc dlouho to nevydrzelo. Ted uz jedeme zase o 30% vice nez prumery za prosinec. Takhle rychly rust jsem jeste nezazil u zadneho podnikani. Poslednich 4-5 mesicu je hodne divokych.

Presne pred 14 dny  jsem pristal letadlem z dovolene. Nacerpanou energii jsem chtel pomalicku vyuzit pro dalsi rozvoj firmy. No netusil jsem, ze za 2 tydny budu mit akceptovanou smlouvu (offer) na koupi dalsiho skladu.

Od patku minuleho tydne probihalo tvrde vyjednavani. Tam a zpet. Napsal jsem tzv. low ball offer. Low ball znamena, ze navrhnete nizkou cenu. Nechtelo se mi totiz moc rozhodovat a rikal jsem si at mi pomuzou se rozhodnout. Kdyz pristoupi na nizkou cenu tak to vezmu. Kdyz se urazi a poslou me “nekam” tak nic delat nebudu. Jenze oni se chytli a zacali posilat counter offers. A ja jsem zase posilal counter offers zpet.

Dneska jsme se dohodli. Posledni counter offer se lisila jen o $1 za ctverecni stopu. V podstate to bylo rozdil mensi nez 8 tisic dolaru. Ale chteli mit posledni slovo a asi dobry pocit, kdyz uz prodavaji o dost levneji nez puvodne chteli.

Je to skoro jako nejake znameni. Tesne vedle meho skladu je dalsi budova. V nasem arealu je asi 22 podobnych budov. Za posledni 3 roky vsechny prodali. Jen tato jedna zustala. Parkrat byla v escrow (malem prodana). Ale vzdy se neco pokazilo (buyer nemel penize). Takze jakoby nejakym zazrakem tato budova cekala na me.

Ta nalevo je moje. Ta napravo ted za chvili taky.:-)

již před časem jsem tě informoval o nově vznikajícím multi affiliate systému s prosbou, zda bys zveřejnil informace o tomto projektu, čemuž ses nebránil. Vzhledem k tomu, že na tvůj blog navštěvuje řada potenciálních uživatelů a to dokonce z obou stran „barikády“, byl bych velmi poctěn, pokud bys životní pouť systému WebExSys.com zveřejnil. Tedy k věci.

Na trhu provizních programů je situace taková, že kromě pár opravdu dobře fungujících partnerských programů, které jsou soustředěny na několik málo oborů, prakticky neexistuje kvalitní síť, která by umožňovala obsahovým webům svůj potenciál zpeněžit. Toto není jen můj názor, ale lze se s ním setkat na celé řadě diskuzí, kde se také vyskytuje řada postesků nad vysoce nastavenými minimálními výplatními částkami.

Co se týká povědomí široké masy majitelů e-shopů o affiliate programech, není snad ani co napsat. Řada z nich ani nechápe o čem je řeč, vidí jen složitou administrativu, cenově velmi náročnou implementaci, případně jim ruce svazuje nutnost zakoupit drahý SW, který by vše vyřešil, ale investici vidí jako nejistou. To vede automaticky k jejich odporu k čemukoliv.

Vezmeme-li v úvahu některé připomínky, podněty a přání obou skupin a přidáme trošku mé invence a vznikne WebExSys.

V krátkosti představím hlavní vlastnosti systému, které by měly přesvědčit potencionální uživatele k registraci, po níž pochopitelně následuje kýžený efekt, který se nepochybně dostaví

Co dostane e-shop:

- provizní systém, který je okamžitě k použití, zcela zdarma
- jednoduchou implementaci, která spočívá ve vložení dvou sekvencí kódu, jenž správce webu zvládne v několika minutách
- skupinu již registrovaných partnerů připravenou okamžitě nasadit provizní linky na své weby
- možnost stanovit si provizi a to buď globálně, nebo individuálně dle konkrétní skladby objednávky
- reklamní prostor zdarma, platí se jen za realizovaný obchod
- nárůst návštěvnosti a s tím spojený růst povědomí o značce
- posílení pozice stránek ve vyhledávačích díky množství zpětných odkazů
- nárůst počtu objednávek
- možnost objednávky schvalovat v systému
- správu partnerského programu včetně technické podpory obstará WebExSys, e-shop obdrží pouze jednu fakturu měsíčně za realizované objednávky

Co dostanou partneři:
- jediné přístupové heslo k celé řadě různého sortimentu
- provize z jednotlivých e-schopů se sčítají, proto je snadné dosáhnout na výplatní minimum, které je přiměřeně nízké
- technickou podporu připravenou řešit požadavky
- účet mohou využívat i jako e-shop (a naopak)
- motivační program zvyšování provizí, věcné bonusy

Jako každý začínající projekt i WebExSys se za dobu své existence (cca 2 měsíce), potýkal s celou řadou problémů. Jednoznačně tím největším bylo špatné načasování startu, kdy v době těsně před vánoci neměli obchodníci čas a chuť experimentovat. U partnerů je pak zřetelná obava z nového systému, jeho funkčnosti a solventnosti.

WebExSys si klade za cíl být jednoduchou partnerskou platformou pro e-shopy a spolehlivým partnerem obsahovým webům, které nebudou mít potřebu hledat jiný provizní systém, ale i partnerem pro webstudia, která mohou partnerský kód implementovat do dodávaného e-shopu a zajistit si tak hezký pasivní příjem. Solidnost je naším hlavním krédem. Chystáme také řadu soutěží a akcí sponzorovaných e-shopy a podařilo se odstartovat opravdu famózně, momentálně probíhá soutěž o letenku pro nejlepšího „letenkáře“, která mimochodem běží od 1. února, takže kdo rychle naskočí, má ještě velké šance.

Jistě je hodně co vylepšovat, především sehnat dostatek shopů a partnerů, nasbírat zkušenosti a potvrdit svou pozici, ale pevně věřím, že projekt má šanci na úspěch. Elán zatím nechybí.

Díky za tvůj čas

Robert

Je to takovy malicky tripod, ktery se otaci 360 stupnu. Dokonce pozna kdyz se mu do zaberu dostanou nejaci lide. Zaostri na obliceje. Dokonce pracuje s tim fotakem tak, ze pozna kdyz se lide usmivaji. A kdyz to najde lidi nebo nekoho kdo se usmiva tak to je okamzik, ktery vybere a stiskne sam o sobe spoust. Vse automaticky. Postavite to nekam doprostred party a cely vecer bude delat snimky sam o sobe.

Tady to vidite v akci.

Na nejakou party mi to pripada jako paradni vec. Muzete si nechat poslat pres Shipito z USA.:-)

Japonsko je pro me nejoblibenejsi destinace na dovolenou. Je to zeme, ktera me naprosto fascinuje. Tezko se to popisuje. Clovek tam musi jet, ale s otevrenyma ocima. Hodne lidi tam jede jen jako turisti a pak se vrati zpet a rikaji, ze treba v Japonsku se neda nic jist a zhubli 10 kg. Mysli si, ze japonci ji kazdy den jen sushi. Jenze to neni pravda. Ani ja moc sushi v Japonsku nemam cas jist. Vetsinou jim normalni jidla (podobna Western cuisine), ktera jsou vzdy trosku vylepsena.

Fotky z Osaky jsem uz publikoval. Tady jsou fotky z Tokya.

Z Osaky do Tokya jsme leteli letadlem. Cely let trval jen 45 minut. Kdyz letim takovy let v USA tak dostanu maximalne napit. Nic jineho letusky nestihnou. V tomto letu s Japan Airlines stihli servirovat jidlo a pak jeste zakusek s cajem. Byl to neuveritelny frmol, kdyz vezmete v uvahu cas nez letadlo vzletne, dostane se do urcite vysky, pak mate chvilku na jidlo a uz se pristava.

Vybral jsem si japonskou variantu jidla (mohl jsem mi i western styl, ale chtel jsem experimentovat). Japonci maji radi od vseho trosku. Neni to kuchyne, kde byste jedli maso a brambory. Vzdy musi byt vice ruznych chodu, aby jidlo bylo co nejvice pestre. I jidlo v letadle tomu odpovida.

Ale zpet k Tokyu.  Asakusa  Senso-Ji temple. je msto kam pri kazde navsteve Japonska zavitat.

Je to nejstarsi budhisticky chram v Tokyu. Tohle misto me neuveritelne pritahuje. Skutecne tam citim neuveritelnou energii. Neda se to popsat, ale ma to v sobe obrovske kouzlo.

V chramu se muzete octistit od vseho spatneho. To nesmi chybet. V kazdem chramu je nekolik ruznych ukonu co muzete udelat. Treba na sebe nechate jit kour, ktery vam vyleci ruzne casti tela. Vice uz to popisovat nebudu at si nereknete, ze jsem uplny blazen, kdyz to tam delam:-).

V okoli chramu je spousta ruznych obchudku. Ja si tam vzdycky neco rad dam. Bud nejake jidlo do ruky nebo treba horke sake.

V Japonsku mam hrozne rad kontrast historie a super moderniho tesne vedle sebe.

Akasaka – moje nejoblibenejsi oblast v Tokyu. To je misto kde doporucuji najit hotel. Hlavne kdyz se chcete dobre najist. Je to misto preplnene restauracemi. Je to misto kam jezdi sefove firem kazdy den po praci na veceri a drinks se svymi zamestnanci.

Asakusa

Asakusa – Asahi Beer building. Budova ma symbolizovat pivo, ale lidem to pripomina vselicos.

Ginza

Ueno Park

Shibuya – znama krizovatka v Tokyu. Chodci prechazi najednou vsemi smery.

Tokyo Metropolitan Government Building - vyhlidka zdarma na mesto.

Odaiba ostrov – umele vytvoreny ostrov, kde je vsechno mozne. Hlavne zabava. Sidlo televize Fuji. Socha svobody jako v USA. Muzeum a showroom Toyota (muzete se tam projet jejich auty nebo hybridy) nebo simulaci jizdy v zavodnim aute.

Na ostrove Odaiba jsou i lazne (Odaiba Onsen Monogatari) udelane v historickem stylu z obdobi Edo.

Z hloubky 1400 m cerpaji mineralni prameny. Muzete se koupat uvnitr nebo i venku pod sirou oblohou. Ten kontrast zimy venku a horkych pramenu je fantasticky.

Po prichodu si vyberete Yukata (neco jako zupan) ve kterem chcete chodit. Staci rict jake cislo.

Prevlecete se a pak tam muzete stravit cely den.

Jsou tam ruzne restaurace, venkovni lazne, vnitrni lazne. Spolecne prostory. Mista na odpocinek. Date si pivo nebo zmrzlinu. Po par hodinach jste naprosto vyrelaxovani.

Lazne na foot massage (chodite po kamenkach v horke vode).Mysli se na kazdy detail, takze vyfasujete jeste fesnou bundu, abyste nezmrzli.

Zbytek lazni je oddelen pro muze a zeny. Chodi se na hanbato, takze zadne fotky se delat nemuzou.:-)

Ale zpet k memu oblibenemu tematu – JIDLU!!!!

Libi se mi jak na ulicich Tokya  najdete spousty malickych restauraci nebo trhu, kde se prodava vsechno mozne. Je to obrovsky stimul v tom co vsechno clovek vidi. Staci se jen prochazet a vstrebavat.

Zaroven vite, ze jste ve velmi bezpecnem prostredi s temer nulovou kriminalitou. A i kdyz si date jidlo ve nejake levne restauraci tak vite, ze vse bude ciste a dobre. Nemusite mit o nic strach. V zime treba doporucuji  na zahrati si dat RAMEN polevku. Kdyz nekde vidim ramen shop tak neodolam a musim si dat. Ty zlute lupinky byl cesnek (mnam):-)

Naprosto obdivuji pozornost k detajlum.  Treba staci takovyto sandwich a cappuccino v kavarne. Krasne zabaleny v krabicce.  Nechybi mokry ubrousek na utreni ruk pred jidlem.

Tempura – je jedno z mych nejoblibenejsich jidel. Ruzna zelenina nebo seafood obalene v testicku a usmazene. Namocene ve specialni omacce a servirovane na ryzi. Je to neuveritelne jednoduche a dobre jidlo.

V lednu byl v Tokyu Sumo turnament. Konaji se 6x rocne. A je to zazitek, ktery take stoji za to.

Na stadionu si muzete dat Sumo stew (Chanko-Nabe). Je to polevka se spoustou zeleniny a masem. Je to jidlo co presne ji Sumo wrestleri dvakrat denne se spoustou ryze. Polevku jsem zkusil a byla vyborna.

Kdyz jdete na Sumo tak si pujcite male radio (nebo treba mate svoje) a muzete poslouchat komentar i v anglictine behem sledovani zapasu.

Kratke video jednoho  zapasu:

Cim lepsi zapasnici tim vice “foru” delaji nez zacnou.

Tak to mozna uz z Tokya staci. Kdyz jsem prochazel fotkami tak by ten clanek mohl byt asi nekonecny.:-) Mozna jeste nekdy napisu o jinych zazitcich z Tokya, ktere se sem nevesly.

Pred kazdym rozhodnutim, ktere delam nad timto takto premyslim. Kazda cesta nese svoje uskali. Nikdy to neni tak, ze by existovala nejaka zazracna formule, ktera by prinasela jen same plusy.

The Yo-Yo Life of a Tech Entrepreneur

Velmi zajimavy clanek (v anglictine). Rad vidim, kdyz se sem tam objevi nejaky clanek, ktery da nahlednout trosku do reality. Nekdy mam sam trosku cerne svedomi, ze nedelam uplne vsechno pro uspech. Odmitam ruzne prilezitosti, ktere by nekdo “hladovejsi” a agresivnejsi vyuzil. Nekteri lide to moc nechapou. Jenze je to tim, ze pokazde premyslim jake to rozhodnuti bude mit dusledky.

• Mesicne spali $500,000.
• Venture kapitalisti do ni nalili 17.5 milionu dolaru
• Firma uz spalila 18.04 milionu dolaru
• Ted dostali dalsi 3 miliony dolaru, aby mohli zrealizovat IP
• Firma vydelala 36 tisic dolaru v roce 2009. Ne miliony. Ne stovky tisic. Ale 36 tisic USD!
• Hlavni investor Warburg Pincus vlastni 31%.

Me to docela po ranu pobavilo. Cely clanek zde.

Pred rokem muj sklad v Kalifornii byl plny kol.

Prosinec 2008

Na Shipito stacilo velmi malo mista. Zhruba 10% skladu (par regalu, ktere jsou na fotce nize jen castecne).  Ono to tak vlastne bylo mysleno. Shipito melo slouzit jen na vyuziti prostoru, ktery nevyuziji kola. A take doplnit prijmy v dobe, kdy je slaba sezona. Proste jen takova doplnkova cinnost.

Prosinec 2008

Nasleduje fotka z prosince 2009 (o  rok pozdeji).  Shipito zabira 60-70% skladu. Ruzne plochy, kde drive byly kola jsou ted vyuzivany bud na skladovani baliku nebo na manipulacni prostor. Regaly se zaplnuji rychle. Hned jak se trosku uvolni prostor tak pridavame dalsi.

Prosinec 2009

Rosteme ted tempem, ze kazdy mesic musime pridat dve takoveto rady regalu. Znamena to 4-6 mesicu nez vycerpame vsechen prostor. Bohuzel zadne dalsi patro stavet ve skladu nemuzu (podle building code me to mesto nepovoli).

Uz jsem podruhe mluvil s realitnim agentem. Jsou tady nejake moznosti co koupit. Tentokrat by to ale musel byt opravdu hodne velky sklad. Treba aspon 30,000 sq. feet (3 tisice m2).

Ale je to trosku v horsi oblasti. Tam kde ted jsem zadne vetsi sklady na prodej nejsou. Takze bych se musel posunout nekam jinam. Cesta do prace by pro me byla misto 8 minut treba 25 minut. Ja vim, ze to je strasna vymluva, ale rad jezdim domu na obedy a strasne se mi nechce dojizdet do prace tech 25 minut:-).

Je to vzrusujiici ale i desive na to rozhodovani co dal. Taky vim z vlastni zkusenosti, ze se vse muze zmenit. Uz jsem vicekrat zazil podnikani, ktere rostlo raketovym tempem a pak se najednou neco zmenilo. Pocitam s tim, ze se to muze stat i tady.

A nedejboze kdyby se neco zpomalilo tak nechci mit na krku  dalsich par milionu dluhu navic. Dluhy nejradeji splacim. A to jsem chtel letos  delat. Zacit posilat vetsi platby bankam at je sklad s minimalnimi dluhy. Je to moje mysleni, kdy jsem radeji konzervativni a premyslim, ze muzou prijit i horsi casy. Mam rad ten pocit, ze nemusim platit nic za najem (nebo splatky) nemovitosti ve kterych podnikam. I tento muj sklad v Kalifornii byl pro me uz dost velke sousto. Byla to nejvetsi investice co jsem kdy delal a nejvetsi dluh co jsem si vzal. A myslel jsem, ze mi ta velikost vydrzi vecne. Ne jen na 2 roky!

Zatim nad tim muzu jeste rozjimat. Chvili. Nez se to stane naprosto urgentni.

Pozadovane znalosti:

Ke kazdemu bodu uvedte stupen znalosti, prilozte reference na jiz dokoncene projekty, a nekolik ukazek zdrojoveho kodu, ktery demonstruje pouziti uvedenych pozadovanych technologii. Poslete na email david@incparadise.com. Deadline na odpovedi do 5. unora, 2010.

Ty hory kolem Las Vegas jsou hned hezci kdyz na ne napadne snih.

Kousek za mestem – zasnezena poust.

V kancelari to vypadalo, ze je vse v poradku. Vzdycky to vypada, ze dostanou lepsi naladu kdyz se za nimi podivam. Ted mi rikali, ze jsem zesedivel od posledni navstevy:-).

Taky to vypada to, ze krize mozna trosku opadava. Pocet nove zalozenych firem zacina znovu rust. Chci toho ale ve Vegas rozjet trosku v letosnim roce. Nove sluzby a par experimentu.

Pak nekde sdelite nejakou takovou pozitivni zkusenost. A vzdycky se najde nekdo kdo vi, ze to nejde. Proste vzdycky ma perfektni argument proc by to nemelo jit. Nebo proc jemu to jit nemuze. Jenze vy vite, ze to jde.

Detailni navod takovemu cloveku davat nechcete. Protoze kdyz nekdo hleda duvody proc to nejde tak to fakt nepujde.   Je to skoda casu takoveho cloveka vodit za rucicku a venovat mu spoustu casu presvedcovanim. Nestoji to za to. Ono ho to stejne nezajima a nechce se poucit nebo zjistit jak na to. To by se dokazal zeptat a prijit na to jak to implementovat na svou situaci.

At radeji zije v tom svem svete a utesuje se tim, ze vlastne nic nejde. Pak muze byt v klidu, ze mu nic neutika.

Cely clanek.

Na kreditky se toho totiz da nahonit strasne moc:
Vetsina dodavatelu bere kreditky. My platime kreditkama uradum, telefony, elektrinu, vodu, kancelarske potreby, postovne, Fedex, UPS, apod.

1. Najit japonskou maserku.
To je klicove a snad by to nemel byt problem, protoze v Torrance je obrovska populace Japoncu. Maserka bude pravidelne chodit k nam do kancelare.  Musi to byt ale autenticke presne tak jak kdyz si date masaz v Japonsku. Na posouzeni kvality mam ted dobrou kvalifikaci.

2. Znovu nastartovat solidni rust na IncParadise.
Mam v hlavne par veci. A chci se do toho agresivne pustit. Kvuli krizi se vse zpomalilo, ale uz neni duvod na nic cekat. Je do toho potreba poradne slapnout. Uvazuji taky najmou nekoho na marketing. Bud externe nebo na internship (nebo taky na trvalo pracovat do USA). Muze to byt klidne nekdo z CR. Ale hledam skutecne mozek, ktery me nadchne myslenim a napady. Nechci jen cloveka co bude cekat az mu reknu co delat. Nebo nekoho kdo bude chrlit neprakticke pytloviny. Jde o to neco navrhnout, ale taky to umet dotahnout do konce a napady podlozit (vypoctem, testem, experimenty, apod.).

3. Udelat z Shipito leadera na trhu.
A tim myslim celosvetovy trh. Jednickou je ted MyUS.com. Jejich sklad je sice 5 x vetsi nez nas. Ale poctem zasilek jsme se dostali na 35-40% jejich objemu. MyUS podnika v oboru od roku 1997. Shipito od roku 2008. Ten casovy naskok je velka vyhoda, ale za nasi kratkou existenci jsme rychle vyrostli. Myslim, ze jeste nejake eso dokazeme z rukavu vytahnout.

Zavolate IRS s udaji k vasi nove firme a a EIN vam vydaji hned po telefonu.

Telefon na IRS primo pro tento ucel. 1-215-516-6999

Prisli na to investori z Kanady a Australie, kteri ted zakladaji firmy jak zbesili a nakupuji nemovitosti v USA.

Poslednich par dnu uz zacinam premyslet nad ruznymi novymi napady. Hlava si dokonale odpocinula a uz premyslim co a jak dal. Je to nebezpecne si takto odpocinout, protoze pak se vzdy dalsiho rozjede:-). Ta nastradana energie se musi nekam vypustit.

Meli jsme stesti na lokalni pruvodce., kteri nam toho hodne vysvetlili.  To je absolutne nejlepsi vec kdyz kamkoliv cestujete. Mesto a ruzne pochoutky jsme prozkoumali s kamaradkou (japonkou) co zije v USA a zname ji z Las Vegas a jejimi dvema kamarady primo z Japonska. Ti neumeli skoro vubec anglicky. Takze jsem procvicil mych par slovicek z japonstiny a zbytek byla domluva rukama a nohama.

Nemohl jsem se zastavit a neustale delal fotky z okna pokoje naseho hotelu. Pokazde bylo jine svetlo a me to tak uchvacovalo a porad jsem mel chut fotit.

Jen takova zajimavost. Hotel mel recepci na 22 poschodi (dole pod nim byla kancelarska budova). A na tom 22 poschodi byl kostel. V Japonsku je ted velmi popularni mit svatbu v krestanskem kostele. Takze takto udelali docela pekny kostelu uprostred mrakodrapu.

V Osace je vsechno o businessu a jidle. Moznosti na dobre jidlo je strasne moc. Kavarny, pekarny, ruzne restaurace jsou na kazdem rohu. Kdyz je nekde hodne dobre jidlo tak se vytvari fronty, protoze vsichni chteji to nejlepsi.

Takze nasi kamaradi chteli jit presne do urcite restaurace na urcite jidlo, protoze vzdy vi kde to je nejlepsi:-). I kdyby se tam muselo jet metrem a chvilku pockat ve fronte tak jim to stalo za to. Treba do teto restaurace jsme museli jit na ramen polevku.

Tohle je Hakata styl ramen. Tenoucke nudle a veprovy vyvar. Je to dobrota.

Kdyz jste v Osace tak je par jidel, ktere musite zkusit. Je to treba Okonomiaki (Osaka styl, vse nasekane nadrobno a zamichane. Jinde se to dela jinak). Je to takove “comfort food”. Cerstve zeli, maso (my jsme meli mix veprove, hovezi, kureci a sea food – treba kusy chobotnice), vajicko a troska mouky. Udela se z toho takova placka. V teto restauraci si to vlastne udelate sami. Tady se hodili nasi kamaradi, ze krasne vysvetlili co a jak. Obsluha anglicky neumela ani slovo. Bylo to takove misto kde se dela jen par jidel. Myslim tato restaurace je uz otevrena 60 let. Delaji to dobre a lide to vi.

Na stole je takova plotna. Donesou vam misky s mixem.

Na stole jsou uz nachystane i dalsi ingredience co budete pozdeji potrebovat.

Z misky musite opatrne vytahnout slaninu a dat ji na plotnu, aby se pekne propekla. Ta se tam da jako prvni.

Zbyvajici obsah misky musite dukladne promichat. Coz jde dost spatne, ale vsichni zduraznovali, ze se to musi udelat dobre jinak to nebude ono. Pak to nalijete na tu slaninu.

Uplacete to do tvaru takove placky.

Myslim, ze po zhruba 8 minutach se to obrati na druhou stranu. To je trosku umeni. Mate k tomu takove lopatky a je to potreba udelat docela rychle.

Jeste se to znovu 1-2 obrati po par minutach.

Pak pomaze hnedou omackou a posype takovymi lupinkami (susena ryba) a nasekanymi morskymi rasami (ususene droboucke kousky). Ty rasy se perfektne lepi na zuby na coz nas japonci  upozornili pred jidlem a zjistili jsme ze to je pravda kdyz jsme skoncili.

Uprostred mame jeste pecene nudle (soba). To jsme prihodili, aby toho nebylo malo:-)

Takto vypada hotove jidlo. V Osace se to ji primo tou zeleznou lopatkou. V Tokyu a jidne si to tou lopatkou nalozite na maly talirek a jite hulkami. Ja jsem zkusil obe verze.

Je to skutecne vyborne jidlo.

To ze jste zapojen do procesu vareni je u vice jidel. Jidle je pak vetsi zabava. Treba Korejske BBQ. V Osace je cela ctvrt, kde jsou same male restarace na Korean BBQ. Jedna vedle druhe. Dostanete maso a to si grilujete u sebe na stole. K tomu ruzne prilohy. Vynikajici.

U tohohle jidla jsme nemuseli nic sami varit tak nas aspon donutili si udelat omacku (rozdrtite sezamova seminka a nalejete omacku z konvicek na stole). Ta je pro namaceni smazeneho masa. V podstate jako cesky rizek, ale usmazene muzete mit jakekoliv maso. K tomu salat ze zeli a ryze.

Dalsi zname jidlo z Osaky je Takoyaki. Jsou to takove kulicky (uvnitr kousek chobotnice). Je to fakt vyborne. Je to takovy fast food co si koupite na ulici do ruky. Na tech kulickach je ta ususena ryba (tady to je myslim tunak). Je to nakrajeno na kousky tenke jako papir. Rozplyva se to na jazyku.

Po jidle bylo vzdy nutne dat zakusek. Kavaren, kde si muzete dat tzv. CAKE SET je v Osace strasne moc. Cake set je vzdy nejaky napoj (treba kafe) a zakusek za zvyhodnenou cenu.

Moznosti na mlsani jsou na kazdem kroku. Treba palacinky do ruky v kornoutku.

Nebo ruzne pekarny.

Aby to nevypadalo, ze fotim jen jidlo, tak par obrazku z Osaky.

Osaka Castle

Slavny most, kde se kazdy foti u techto neonu (Glico Man).

Ulice v oblasti Namba

Osaka Tower

Na tomto letu krome nas s manzelkou letel pouze jeden dalsi clovek v prvni tride. Takze pomer letusek k cestujicim byl dve letusky k jednomu pasazerovi. Myslim, ze i pro kazdeho cestujiciho v prvni tride byl k dispozici jeden zachod:-).

Sedadla byly zase suites – tzn. mate svuj vlastni dost velky prostor kolem sebe.

Tohle je prostor na ktery se divate kdyz sedite na svem sedadle.

Vetsi sedadlo jsem jeste nezazil v zadnem letadle. Nejsem zrovna nejmensi clovek. A to sedadlo bylo mnohem vetsi nez bych mohl potrebovat.

Kazdy takovy let je pro me kulinarskym zazitkem. Normalne nepiju vina nebo sampanske v cenove relaci $100-$200 za flasku. V prvni tride si to dopravam. Beru to, ze to patri k zivotni zkusenosti, zjistit jak takova vina chutnaji.

A pak znovu jidlo…

Cathay Pacific dal normalni zelezny nuz k priboru. V posledni dobe vidim, vzdy umelohmotny kvuli strachu z ruznych teroristu. Je to nesmysl a libi se mi, ze aspon nejake aerolinky se zbytecne neboji.

U jidla jsem sem tam koukl z okna na  vyhled.

Cathay me prekvapil, ze mysleli i na takove detaily jako ruzne psanou karticku s pranim.

V prvni tride je normalni, ze vas oslovuji vasim jmenem. Cathay i vedel odkud jsem priletel (den predtim) a hned jsme mohli vest nejakou konverzaci. Ja jsem jim rekl, ze zastavka moje zastavka v Hong Kongu byla jen za ucelem dat si cinskou polevku a cinske knedliky (a spanek).

Na zaver vyborny caj.

A kdyz videli, ze mi chutna tak me dali jeste par domu:-).

No rozmazlovali nas strasne. Nejhorsi je, ze se na to da strasne rychle zvyknout.

Takto to vypada z letadka pred pristanim v Osace.

Letiste postavene na umelem ostrove.

Tohle je zpusob jak funguji vetsinou ruzne nocni podniky v japonske Osace. Napr. na teto reklame zaplatite 980 Yenu (zhruba 200 Kc) a muzete po dobu jedne hodiny neomezene pit a jist. Pit samozrejme alkoholicke napoje.

Asiati maji mnohem mensi toleranci na alkohol. Staci jim treba jedno pivo a okamzite jsou cerveni v obliceji a trosku opili. Takze se nocnim podnikum takovato nabidka v Osace vyplaci. Nemusi se bat, ze by toho nekdo moc vypil.

Australsky Qantas se kterym jsme leteli ma totiz v Sydney naprosto nadhernou lounge. Prichodem do takove lounge ten let zacina. Misto cekani nekde s davem lidi si v klidu date neco k jidlu nebo relaxujete.

Sednete si treba na jidlo jako v restauraci. Vyberete si z jidelnicku neco dobreho. Obsluha je jako v nejake exkluzivni restauraci, ale s rozdilem, ze vse je zadarmo.

Muzete treba zkusit takovyto exoticky ovocny salat, nebo nejake klasicke jidlo. Vse je velmi chutne a kvalitni.

Pri jidle se kochate vyhledem na letiste a Sydney v dalce. Nebo se pripojite na internet, prectete si noviny, podivate na televizi, date si sprchu a klidne i masaz (zrovna tady to slo).

Jediny problem je, ze se nechcete moc najist, protoze spoustu jidla jeste dostanete v letadle. V letadle to je totiz znovu jako v restauraci. V prvni tride mate zase jidelnicek na jidlo a spoustu moznosti. Neda se to ani plne vyuzit. K tomu aerolinky nabizi kvalitni vina a jiny alkohol, takze ke kazdemu jidlu si vyberete exkluzivni vino, aby vam to vsechno krasne sedelo. Letusky pak cekaji na jakykoliv naznak, ze chcete neco dalsiho na jidlo nebo piti. Nekdy to je az skoro moc. Obzvlast kdyz je na nejakem letu pomalu vice letusek nez pasazeru v prvni tride.

Jidelni listek v letadle.

Nikdy bych neveril jak dobre jidlo se da v letadle pripravit. Takto treba vypadalo moje jidlo z jednoho letu  ze Sydney do Hong Kongu u Qantasu.

Predkrm. Ty oranzove kulicky jsou Ocean Trout Roe.

Polevka

Salat s cerstvymi fiky a serano sunkou.

Kobe Wagyu steak

Palacinky s ovocem jako zakusek.

Klasicka cinska polevka (Chinese roast duck and wonton soup) pred pristanim, abysme nahodou neodesli hladovi z letadla.  Ale vybrat jste si mohli i jine jidlo.

Letat prvni tridou, ale neni jen o jidle. Je to hlavne o tom, ze mate mnohem vetsi pohodli. Nemam fotky z meho letu do Hong Kongu, ale muzu pridat fotky z letu z Los Angeles do Sydney. Je to z noveho obriho Airbusu 380. Tam mate v prvni tride takovou suite (privatni prostor).

Na sedadle si muzete nastavit vsechno mozne pres maly dotykovy displej.

Vyfasujete toaletni potreby a pyzamo, do ktereho se klidne muzete prevleci jeste nez letadlo vzletne. Lidi se do neho prevlikaji i na lety, ktere jsou ve dne. Nekdy mi to pripada jako na pionyrskem tabore. Vsichni lidi prevleceni ve stejnych pyzamech. Z L.A. s nami letela herecka Nicole Kidman a taky to absolovaval v tom pyzamu. Je to pohodlne. A nepomackate si svoje obleceni.

Pak uz jen jite. To skutecne zabere par hodin s tim poctem ruznych chodu. Divate se na filmy a relaxujete.

Krome hluku rusicich sluchatek mate krasny 17″ displey na koukani na filmy nebo ruzne blbustky jako treba venkovni kamera.

Kdyz se vam chce spat tak si nechate rozestlat postel.

Je to radost takto cestovat. Prijedete krasne odpocinuti.

Ono challenge byl uz zpusob jak se v teto restauraci sedi. Na podlaze se zkrizenyma nohama nebo v klece.

Vysvetloval jsem jim, ze moc dlouho takto nevydrzim sedet. Odkyvali mi ze jo, ze nemusim mit strach. Na obed jsem sli do restaurace kde se sedelo normalne. Na veceri me dali takove prekvapeni. Ale dostal jsem misto u steny, takze to bylo v pohode. Oprel jsem se. Sem tam natahl nohy a uzival si japonskych specialit v autenticke restauraci kam zadni turisti nikdy neprijdou.

V anglicky se tam nedomluvite a ani nic neni anglicky napsano.

To hlavni jidlo co jime je hned prvni radek .

Hlavni chod byl takovy hrnec na stole, ktery se pred nami varil. Byli tam ruzne vnitrnosti, zeli, zelena cibule a par dalsich veci. Naprosto vyborne, i kdyz to tak nezni.

Po nejake dobe to vypadalo takto

A hotove takto:

Nejdrive se to ji jako polevka. Kdyz vyjite maso a zeleninu tak se do zbytku vyvaru nasype ryze nebo nudle, primychaji vajicka a mate dalsi jidlo.

Ale zpet na zacatek. Protoze to chvilku trva nez se takove jidlo uvari tak se ji ruzne predkrmy. Treba krydylka na chut.

Nebo i ruzne dalsi veci. Na mensi misce je korejske kimchi. Na vetsi misce je tajemstvi. Kamaradi chteli at to nejdrive ochutnam a pak mi reknou co to je. Byly to takove prouzky masa, ktere se zamichaly se syrovym vajickem a nejakou zeleninou. Chutnalo to dobre. Trosku palive, vyrazne.. nemel jsem nic proti te chuti.

I kdyz nevypadam, ze si to vychutnavam, ze? Mel jsem totiz docela strach co jim.

Byla to asi nejvetsi divocina co jsem kdy jedl. Srdce z kravy “sashimi style”, coz znamena kompletne na syrovo.

Dakujem za skoru odpoved.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Moje odpoved (ctenari doplnte dalsi)
1. Zacal bych s tim co jsem schopen zvladnout. Radeji jednoduseji. Naucit se za behu a postupne.
2. Klidne bych podnikal pri zamestnani. Kdyz to jde zvladnout, tak proc ne. Zbytecne riskovat se nemusi vyplatit.
3. Obor. Neda se moc radit v cem a jak. To si kazdy musi vymyslet sam podle toho co mu sedi, co chce delat a v cem si najde zpusob jak se prosadit. Jestli to bude znamenat prodavat levne nebo draho, znackove nebo neznackove… to neni dulezite. Zpusobu jak podnikat je vice a kazdy unikatni zpusob muze vest k uspechu.
4. Diky krizi je mozna prave ted jednodussi najit nove podnikani, protoze dochazi k velkym zmenam ve spolecnosti a podnikani. To prinasi nove moznosti.

Předem všechno nejlepší a hodně úspěchů ve všem co budeš dělat v novém roce.

Chtěl jsem se zeptat, jestli neplánuješ na blog napsat trošku víc o životě v Austrálii. Například jaké ti to tam připadá, jestli bys tam třeba chtěl jednou žít a na kolik by tam třeba vyšly životní náklady atd.

Myslím, že by to mohlo pár lidí (samozřejmě včetně mě) zajímat.

Díky, Martin.

Doufam, ze tady mame nejake ctenare, kteri ziji nebo podnikaji v Australii nebo na Novem Zelande, kteri by k tomuto mohli neco napsat. Ja jako turista, ktery sem prijel a chvilku nemuzu delat nejake fundovane zavery. Pouze velmi povrchni postrehy.

Pro nekoho z CR nebo SR je Australie a Novy Zeland urcite vice prijatelnejsi misto kde zit nez USA. Obe zeme na me pusobi tak napul mezi Evropou a Amerikou. Oproti Americe je zivot o dost pomalejsi, klidnejsi a vice v pohode. Obchody se neboji zavrit pres svatky. To byl pro me trochu sok a nejsem na to z USA zvykly. Kdyz je nekde hlavni sezona pro turisty tak se nic nezavira a vsichni se snazi vydelat penize. Tohle bylo hlavne videt na Novem Zelande, kde bylo spousta obchodu a firem zavreno na dlouha obdobi (od 20. prosince do 6. ledna). V USA a hlavne na zapadnim prostredi v Kalifornii nebo v Nevade je tohle nemyslitelne. Pro lidi co pracuji je to dobre. Pro zakazniky je to sem tam otrava, kdyz vidite, ze je na hodne mistech zavreno.

Nekteri k tomu, ze zaviraji pridaji i humor:

V Australii a na Novem Zelande je i mnohem vice svatku a dovolene. To je velky rozdil proti USA. V Australii kdyz nutite zamestnance pracovat o svatku tak mu musite zaplatit trojnasobek platu (aspon to tvrdili restaurace, ktere davali na svatky 15% prirazku k cenam, ze to je ten duvod). Takoveto ruzne prirazky jsou v Kalifornii taky nemyslitelne.

Myslim, ze pro lidi z Evropy to je pak mnohem prijatelnejsi se pristehovat do Australie nebo Noveho Zelandu. Je to proste podobnejsi zivotu v Evrope.  Amerika je skutecne porad velmi kapitalisticka a hodne lidi si to vubec nedovede ani predstavit. Pripada mi komicke jak se casto diskutuje, jak Amerika jde doleva diky Obamovi, apod. Malokdo chape jak moc je vse rozdilne.

Australie a Novy Zeland maji extremne jednoduchou imigracni politiku. Porovnavam z USA, ktere ji maji extremne slozitou. Pristehovat se do Australie nebo Noveho Zelandu skutecne neni problem. Neni potreba moc penez. Da se to zvladnout jednoduse. Tohle byl duvod proc jsem nad tim vicekrat premyslel, protoze imigracni politika v USA je skutecne frustrujici.

A jake jsou tady ceny? Me osobne pripada v porovnani z USA, ze je v Australii i na Novem Zelande o dost draz. Jak nemovitosti, auta tak treba jidlo v restauraci. I sluzby mi pripadaji o dost lepsi v USA. Rychlost obsluhy, cistota, voda zdarma v restauracich, free refills na soft drinks, oteviraci doba… to je vse v USA lepsi.  Myslim, ze to ma trosku i souvislost s tim jak je kde velky kapitalismus. V Americe se stlaci ceny na minimum a sluzby co nejlepsi, protoze je konkurene obrovska. Clovek se musi mnohem vice otacet, aby vubec prezil. Zaroven ti nejlepsi maji sanci vydelat hodne a mit velky uspech.

Jako turista musim rict, ze obe zeme jsou krasne. Urcite se sem vratim. Treba nekdo kdo tady zije neco prida jeste do komentaru.

Australsky Gold Coast – pripominalo mi Miami v USA

Cairns, Australie misto kam jet kdyz se chcete potapet na Great Barrier Reef. Jinak docela male a ospale mestecko.

Auckland, New Zealand.

Kdyz uz pisu takovy odhleceny post. Docela me nasledujici z australskeho supermarketu. Co si myslite ze to je? Neco na piti nebo cistici prostredek.  Cistici prostredek to neni. Je to sirup na piti.

Tohle byl muj Silvestr. Nejdrive jsme se jeli projet na plachetnici. America’s Cup Sailing Experience.

Asi pet minut me nechali kormidlovat a neprevratili jsme se!

Pak pred vecerem sauna na hotelu, kde meli krasnou vychytavku. Do teto misy se vytvarel cerstvy  na jemno nasekany led, aby se clovek mohl pekne po saune osvezit (treba nasypat na hlavu). Byla tam fotobunka. Kdyz byla misa pla ledu tak se prestal vytvaret.

Dalsi moznosti byla virivka nebo si zaplavat v bazenu.

Koukal jsem na to jak jsou v Aucklandu levne luxusni hotely. Tohle byl  Langham a stal kolem $100 na noc. V Australii by to byl aspon dvojnasobek.

Nakonec ohnostroj. Mozna jste ho videli v televizi. Byl pekny. A zapomnel jsem fotak:-(. S mistnimi lidmi a turisty jsme na sebe navzajem na ulici zakriceli Happy New Year. Par veselych lidi me nabizelo plechovky piva. Byla videt dobra nalada.

Mistni podnikatel najmul pekne slecny (Meter Maids), ktere se prochazeli po ulicich a kdyz videli, ze nekomu vyprsel cas na parkovani, tak tam par drobnych prihodily. Za steracem nechali vizitku, ktera to dotycnemu vysvetlila.

Neni to fantasticky marketing? Kdyz me nekdo takto nezistne zachrani od placeni pokuty tak bych mu to rad oplatil jako zakaznik a sel k nemu udelat nejakou utratu. Ono je totiz strasne jednoduche zapomenout do kdy si clovek to parkovani zaplatil. Vyborny napad a dobry marketing.

Takto Meters Maid vypadaji

Ten koncept se mi libi. Zkuste si o tom neco vice precist na Internetu. Take se mi libi otevrenost ve statistikach, aby si kazdy investor mohl rozmyslet jaky to je risk.

Tak a co kdyby se neco podobneho udelalo pro Angel financing? Podobny system? Lidi maji projekty a hledaji investory. Investori se boji investovat hodne penez, ale treba tisic korun by mohl investovat kdokoliv. A kdyz se slozi vice lidi tak to bude fungovat.

Nez tady  neco napisete do komentaru  tak to zkuste skutecne trosku nastudovat. Je to fakt promakany system. Je vyhodny jak pro investory tak pro lidi co chteji penize.