Schopnost analyzovat informace a spravne se rozhodovat

Zijeme ve skutecne informacne bohate dobe. Vse se da najit. Kdyz ma clovek vuli tak se prokouse k jadru veci. Daji se zjistit informace temer o vsem.

Presto je to pro me naprosto neuveritelne jak suverenne nekteri lidi veri uplnym hovadinam!

Drive jsem se snazil temto lidem ukazat nejakym argumentem, ze jsou na omylu. Ted to uz vzdavam. Je to totiz obrovska ztrata casu. Kazdy si na vse musi prijit sam. A i kdyby mu to trvalo cely zivot tak se to neda urychlit. Lidi veri cemu chteji verit.

Taky si myslim, ze na schopnosti rozpoznat a zhodnotit informace je zakladnim predpokladem jestli se clovek bude mit dobre nebo spatne. Ze na tom zalezi uspech. Dokazat zhodnotit co se deje kolem nas. Taky mit schopnost se kriticky podivat na svoje vlastni ciny. Vedet, kdy ma cenu dal zkouset a kdy ne. Je tady spousta prilezitosti jak vydelat spousta penez a jsou skutecne na dosah ruky. Jen delat ty spravna rozhodnuti je dost tezke. Vetsina lidi tapa a pak se rozhodouje podle davu. Nebo se pta na uplne spatne otazky, takze ani nemuzou dostat spravnou odpoved.

Spread the love

30 thoughts on “Schopnost analyzovat informace a spravne se rozhodovat

  1. rozpoznání­ dobra a zla je otázka stará tisí­ce let a zřejmě nebude nikdy zcela zodpovězená. Dva lidé se téměř vždy budou na stejnou věc dí­vat jinak a jinak ji vyhodnotí­. Na tom, že lidé dokáží­ věřit kde jaké blbosti nejeden vystavěl perfektní­ business a nacpal si kapsu. Neměl bych to za zlé žádné straně protože každá z toho vyšla s určitou zkušeností­ :o)

    Ostatně žádné rozhodnutí­ není­ špatné :o) možná neudělat žádné rozhodnutí­ může být ta horší­ volba.

    1. No me nejvice dostane kdyz se me nekdo pta co si myslim o jeho podnikani a jestli bude uspesne. To je vec co nejsem naprosto schopen nikomu poradit. To proste musi vedet ten clovek co se me pta sam jestli ma dostatek sily se s tim poprat. Ja do toho nemam co mluvit, protoze na me to vubec nezalezi. Ale presto se me dost lidi zepta a ceka na nejake “moudro”. Pro me je to od zacatku uplne spatna otazka.

      1. Na to jsem se chtel zrovna zeptat, co te k tomu clanku konkretne vyprovokovalo, tak mam odpoved 😉 Mam opacny problem, ze jsem nekdy zbytecne moc hluchy a i kdyz mi rikaji ostatni ze to je blbost tak na to kaslu a sam si pripadne natlucu nos. Ale i kdyz to byla nakonec “blbost” (nad moje sily), jsem rad ze jsem do toho sel, ted mam diky tomu zas neco uspesnejsiho…jinak by asi clovek porad vahal. Vsechno je relativni, pro jednoho blbost, pro druheho super. Nejvic me dostane kdyz mi pritelkyne rekne.. “kdyz lidi rikaji, ze…” a otravi ji i vec ktera ji puvodne bavila :/

          1. Petre, na toto mi neda nereagovat. Som mlady clovek (27) a popri skole a po skole som pracoval v consultingu. Mojim zameranim bol process improvement a hlavne som riesil nastavenie predajnych procesov (banky, poistovne), ale robil som napr. aj pre filmove laboratoria.

            Pri svojej praci som pocul tolkokrat vetu “to sa neda,” “takto to nebude fungovat” a podobne blbosti, ze som ju zacal uplne ignorovat. Keby som sa toho drzal, nikdy nedosiahnem napr. vysledok 60% medzirocny narast predanych produktov, 300% navysenie v oslovenosti klientov a pod.

            Po odchode z tejto consult. spolocnosti som hladal cestu, ako sa uzivit sam a po troche trapenia sa mi business konecne rozbieha.

            Teraz chcem tento business posunut o dalsi krok dalej a vymyslel som jednu originalnu sluzbu, na ktoru som vypracoval business plan a robim momentalne prieskum trhu predtym ako oslovim potencialnych investorov. U presne 1/6 respondentov som dostal reakciu “to vam nepojde” alebo “takto to nikto nerobi” alebo “co ja viem, drzim palce, ale…”. Niekedy neudrzim pobaveny usmev, pretoze viem, ze dany clovek predstavuje v totmto konkretnom pripade priemernost a upada v mojom pomyslenom hodnoteni tak, ako som si to prinajmensom 200-300krat overil za par rokov v mojom povodnom zamestnani.

            Ale ocenim, ked sa dozviem tie “…” za “ale” pretoze mozem identifikovat aspon nejake nove slabe stranky projektu a vediet na ne v buducnosti reagovat. Takze vdaka aj za tychto, pretoze nam pomahaju lepsie sa pripravit na skepticizmus, priemernost a depresiu menej uspesnych.

        1. vždycky se najde někdo kdo bude tvrdit že to nejde. Nechat se odradit je snadné. Jí­t s davem ještě snadnější­ jenže za tí­mto postojem se neskrývá úspěch ale jen průměrnost. Máš-li dost vytrvalosti a tvrdohlavosti jsi na dobré cestě udělat i z úplné blbosti dobrý business 🙂

  2. Já mam obvykle problém s tí­m, že neumí­m zhodnotit všechny úhly pohledu. A z mého pohledu pak volba vypadá jako vhodná, ale při konfrontaci s jiným úhlem pohledu, o němž jsem neměl tušení­ se ukáže jako blbost.

    Vyzkoušet všechny možné pohledy je technicky, finančně a časově nemožné, tak co s tim? 🙂

    Co bys na to poradil? 🙂

    1. Treba se mnohem vice rozhodovat intuitivne. Myslim to fakt vazne. To je to, ze lidi davaji spatne otazky. Hledaji odpovedi na neco co se treba odpoved neda najit. Vedet vubec co analyzovat a co se rozhodnotu podle srdce.

  3. Abychom mohli informace analyzovat, a aby lidi nevěřili hovadinám, je třeba svá tvrzení­ dokládat, např. citacemi zdrojů. Uvedu pří­klad:
    Nedávno na těchto stránkách proběhla bouřlivá diskuze, zda jsou americké verze vozů šizené, protože v Evropě jsou pří­snější­ bezpečnostní­ předpisy na konstrukci, napří­klad proto, že v Německu je na dálnici neomezená rychlost, a auta proto musí­ být i při své maximální­ rychlosti bezpečná. Proto v řadě pří­padů mají­ evropské verze kvalitnější­ konstrukci. Často takto postupuje Volkswagen. Zdroj: http://www.auto.cz/jetta-vw-viceprvkova-naprava-evropu-vlecena-ramena-usa-52588
    Netýká se to všech výrobců, např. Volvo dělá konstrukčně auta shodná nebo s minimální­mi úpravami pro Evropu i Ameriku. Zdroj: http://www.import-auta-usa.cz/caste-otazky-odpovedi
    Závěrem bych chtěl vyzvat všechny diskutují­cí­, aby pokud něco tvrdí­ a nejde o osobní­ zkušenost, nezapomněli dodat citace zdroje a umožnili ostatní­m si tvrzení­ ověřit.

    1. Mezi US a evropskými specifikacemi vozidel rozdí­ly samozřejmě existují­. Někdy se jednotlivé modely dokonce vyrábí­ i v jiných továrnách – např. Chrysler Voyager se pro Evropu vyráběl v Rakousku. Pak je rozdí­l samozřejmě větší­. Nicméně, v žádném pří­padě se nedá generalizovat. Pokud se budeme bavit o rozdí­lech mezi US a evropskou verzí­, bavme se vždy o konkrétní­m modelu.

    2. Vaše zdroje jsou ale ještě daleko od důvěryhodného zdroje. Také si dokážu udělat web moje-auta-jsou-ta-nej-a-ja-jsem-reditel-zemekoule.biz a napsat si tam cokoliv. Ideální­ by bylo vycházet z údajů výrobců, pak prodejců (občas asi balamutí­), porovnávat např. podle katalogových/technických listů, databází­ náhradní­ch dí­lů, zkoumání­ jejich kompatibility a podobně. Když někdo pí­še kraviny, je samozřejmě dobré vědět, ze kterých kravin je poskládal 🙂

      1. S tí­m co pí­šete naprosto souhlasí­m. Nejlepší­ je vycházet z důvěryhodných primární­ch zdrojů. Je to časově náročné. Pro určitý první­ přehled by mohly stačit i nějaké rychlejší­ přehledové články nebo porovnání­, které už někdo zpracoval a publikoval. Mně se to bohužel nepodařilo nají­t v čase řádu minut, které jsem tomu chtěl věnovat. Možná ale knihovní­k by uměl během pár minut nají­t relevantní­ zdroj, který by popisoval, zda a jaké jsou rozdí­ly mezi US a Evropskými auty, což často lidé v diskuzí­ch tvrdí­. Nemusí­ to být zrovna odborné studie, pro zdejší­ účel by stačilo pár populární­ch motoristických článků. Pokud něco takového dovedete nají­t a dáte to sem, jistě to bude pár lidí­ z minulé diskuse včetně mně zají­mat. Děkuji.

        1. Jední­m z velkých nástrojů ovládání­ lidí­ je ví­ra, že existují­ (pro většinu oblastí­) důvěryhodné zdroje.

          Lidé nahradili hledání­ pravdu a selského rozumu slepovou ví­rou v lepší­m pří­padě v důvěryhodné zdroje, ve střední­m jako odkaz na internetu, v horší­m pří­padě televizi a médií­m.

          Nicméně uznávám, že důvěryhodné zdroje (ať si pod tí­m představí­ kdo chce cokoli) je lepší­ volbou.

          Miloslav Ponkrác

  4. Dří­v se ří­kávalo “informace jsou moc”. Když chtěl někdo manipulovat davem, zamezil pří­stupu k informací­m a pouštěl ven jen to, co uznal za vhodné. Já dnes ří­kám “vytáhnout z informací­ to potřebné je moc”. Žijeme v době, kdy jsme doslova zahlcení­ daty, informacemi, tvrzení­mi.
    V dnešní­ době je problém informaci utajit (wikileaks, warez…). Podle toho co pozoruju se s davem manipuluje trochu jiným způsobem – uvolní­ se obrovské množství­ protichůdných informací­ a výsledkem je u jedince zmatenost, skepticismus vůči všemu, či pokřivený pohled na svět.

    Pří­kladem je třeba globální­ oteplování­ – neří­kám že jde o manipulaci, chci spí­š ukázat na druhou část mého tvrzení­ – lidé mají­ naprostý zmatek v problematice a neorientují­ se. Jeden vám řekne že globální­ oteplování­ je, druhý že je to přesně naopak, třetí­ řekne že je to neprokazatelné. Když se zeptáte jestli snižovat emise CO2, máte už tolik kombinací­ názorů že mají­ lidé jen velmi malou šanci nají­t společnou řeč. A teď do toho zkuste ještě zamí­chat jadernou problematiku…. výsledkem je dav čekají­cí­ na vůdce co smete chaos a povede všechny svým směrem.

  5. Špatné je, když člověk neví­, že neví­.
    Pouze, když ví­, že neví­, může ještě zkusit hledat.

    Po té, co jsem přestal jako dí­tko rozebí­rat hračky, abych věděl, proč a jak fungují­, a po té, co jsem se pak patnáct let intenzivně věnoval počí­tačům, jsem nakonec vystudoval informační­ vědy a knihovnictví­. Občas, když se někdo v mém okolí­ opije a začne být moc upří­mný, tak začne rýpat, že jako proč na “knihovní­ka” člověk potřebuje vysokou školu, co je na tom, pracovat ve “skladu knih”. Nejčastěji takhle rýpou lidi bez maturity. Naposledy se tak stalo asi před týdnem a druhý den měl ten člověk informační­ potřebu, dostal do půlminuty odpověď a řekl mi, že tomu nevěří­, protože jsem odpověď přinesl moc rychle.

    Umět pracovat s informacemi je základ. Když se zamyslí­te nad tí­m, co dělá např. lékař při diagní³ze, tak nejde o nic jiného, než že zná nějaký hodně složitý systém a zpracovává informace, které jsou součástí­ tohoto systému a jeho okolí­. Nevzdělanec si ale od doktora většinou odnáší­ “prášky”, někdy taky “pilulky”, nebo mu pan doktor dal “injekci”. Bohužel, někteří­ si odnáší­ i budoucí­ smrt, protože se dostali do rukou špatného lékaře. Ale to už moc odbočuju. Občas se s lékaři přu, ale ješitnost jim nedovolí­ stav “ví­, že neví­” 😉

  6. Špatné je, když člověk neví­, že neví­.
    Pouze, když ví­, že neví­, může ještě zkusit hledat.

    Po té, co jsem přestal jako dí­tko rozebí­rat hračky, abych věděl, proč a jak fungují­, a po té, co jsem se pak patnáct let intenzivně věnoval počí­tačům, jsem nakonec vystudoval informační­ vědy a knihovnictví­. Občas, když se někdo v mém okolí­ opije a začne být moc upří­mný, tak začne rýpat, že jako proč na “knihovní­ka” člověk potřebuje vysokou školu, co je na tom, pracovat ve “skladu knih”. Nejčastěji takhle rýpou lidi bez maturity. Naposledy se tak stalo asi před týdnem a druhý den měl ten člověk informační­ potřebu, dostal do půlminuty odpověď a řekl mi, že tomu nevěří­, protože jsem odpověď přinesl moc rychle.

    Umět pracovat s informacemi je základ. Když se zamyslí­te nad tí­m, co dělá např. lékař při diagní³ze, tak nejde o nic jiného, než že zná nějaký hodně složitý systém a zpracovává informace, které jsou součástí­ tohoto systému a jeho okolí­. Nevzdělanec si ale od doktora většinou odnáší­ “prášky”, někdy taky “pilulky”, nebo mu pan doktor dal “injekci”. Bohužel, někteří­ si odnáší­ i budoucí­ smrt, protože se dostali do rukou špatného lékaře. Ale to už moc odbočuju. Občas se s lékaři přu, ale ješitnost jim nedovolí­ stav “ví­, že neví­” 😉

    1. To je pravda, třeba v USA jsou knihovní­ci (librarians) dost respektovaní­. Poskytují­ napří­klad rešeršní­ a referenční­ služby, řeší­ digitální­ archivy, hluboký web, metadata apod. Nekvalifikovaní­ pracovní­ci, kteří­ vydávají­ knihy ve výpůjční­ službě, tam nejsou označováni za knihovní­ky, ale technický personál. Taky jsem měl nedávno diskusi s doktorkou, když mi tvrdila, že lék pouze potlačují­cí­ pří­znaky léčí­ 🙂

      1. Lékař řekne: “Vy jste to četl někde na internetu, že ano?”. Většinou jim odpoví­dám, že nikoliv, že na papí­ře 🙂 Zkrátka věří­m ví­c vlastní­mu úsudku, vytvořeném na rok starém třicetistránkovém článku o daném léku z respektovaného odborného periodika, než pomatenému sdělení­ lékaře, který před pár měsí­ci vylezl s diplomem z Karolina a v životě takové články neviděl.

  7. Tu schopnost se lidi učí­ tí­m, že něco dělají­.

    Když někdo dva roky přemí­tá, jestli jeho podnikání­ bude úspěšné, načež potom napí­še Johnovi, který ho přirozeně pošle někam, schopnost analyzovat informace a správně se rozhodovat si rozhodně nevylepší­. Zůstane jaký je, zkoprní­ a nebude se vyví­jet.

    Naproti tomu, když někdo (klidně informačně negramotný) začně něco dělat – klidně sebevětší­ blbost (protože nedokázal vyhodnotit informace), tuhle schopnost si trénuje. Dělat, zkoušet, makat.

  8. Tento článek je o kognitivní­ch schopnostech. Na netu je o tomto termí­nu toho plno. Např.:
    http://www.brainjogging.cz/kognitivni-funkce

    Na jejich úroveň má vliv spousta faktorů, které se v průběhu života člověku přihodily (hl. v dětství­). V odkazu dva vysmátí­ staří­cí­ tvrdí­, že je možné je rozví­jet a měnit. S tí­m souhlasí­m. Jen bych ale za sebe doplnil, že to jde dost ztuha.

Leave a Reply to Aleš Horák Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *