Ne vzdy to jde snadno

Byl jsem velmi rad, kdyz jsem zahledl post, ktery napsal ve slabe chvilce MusHo o pusobeni v nejzhavejsim startupu v Silicon Valley. Pred rokem to tak skutecne bylo.

Proc ten clanek ocenuji? Protoze to bylo velmi uprimne. Par flasek vina k napsani asi take pomohlo:-). Je to krasne pouceni jak se vse v podnikani vyviji. Jeden den pracujete v nejpopularnejsim startupu a druhy den ztracite nadeji.

Znam to velice dobre. Mockrat jsem si tento pocit frustrace zazil sam. A je velmi tezke najit silu to prekonat a jit dal. Co me pomohlo je vzdy jit zpet k zakladum. Krok za krokem delat nejake drobnejsi ukoly. Treba takove, ktere jsou docela otrava delat. Nechce se mi, ale ono kdyz kazdy den jich clovek udelat nekolik, tak se to zacne stradat. A po case se ze vseho vyhrabe. Kdyz ne tak lze delat zacit jineho. S novymi zkusenostmi, ktere jsou k nezaplaceni. O neco chytrejsi s vetsi sanci to udelat spravne. Vsechno ma svuj smysl.

Spread the love

5 thoughts on “Ne vzdy to jde snadno

  1. Myslí­m že ten pocit totální­ho podnikatelského dna/selhání­ brutálně selektuje ty dlouhodobě neúspěšné a na druhou stranu dodává sí­lu těm kteří­ se v něm ocitli třebas už po několikáté…Nikdy neví­š kdy je to naposled. Z mého pohledu je tedy úspěšný byznys ať se to někomu zdá nebo ne zkrátka o jakési životní­ POKOŘE..

  2. Tohle taky znám moc dobře. Stane se, že člověk nadělá nějaké hrubé chyby nebo prostě má jenom smůlu. A nedaří­ se. Chtěl by ses na všechno vykašlat a někam se schovat a stěžovat si na nespravedlnost světa… Většinou ví­š, co je logické dál udělat a jak pokračovat. Jenže v pří­padě neúspěchů se k tomu strašně špatně hledají­ sí­ly. íšspěšný člověk se odlišuje tí­m, že ty sí­ly najde a mí­sto pasivní­ho odevzdání­ se osudu si logicky uspořádá úkoly a pustí­ se do práce. Je to opravdu strašně těžký, zažil jsem to mockrát, ale jde to. Je třeba to brát tak, že i konkurence dělá chyby a pokud je teď třeba o hodně napřed, stejně se jí­ nakonec něco nepodaří­ a pokud to teď nevzdáš, tak budeš mí­t šanci jí­ dohonit.
    Tohle platí­ nejen v podnikání­, ale i v životě – ve škole, ve sportu…
    Pro mě byla vždy dobrou průpravou na život dobřanská offroad čtyřiadvacetihodinovka. Člověk si sáhne na dno sil a naučí­ se výše zmiňovanou zásadu – nevzdávat i když se nedaří­. Při tak dlouhém závodě v terénu se obvykle něco rozsype a není­ vzácností­ v depu hodinu opravovat. Věřte tomu, že se potom zatraceně špatně hledá motivace sednout si znovu za volant a jet dál. Přestože člověk ví­, že ostatní­ pravděpodobně také nejspí­š něco rozbijou a šance na slušné umí­stění­ je tu pořád. Chce to začí­t hledat pozitivní­ stránky (tak už jsme opravili, už to pojede, vše ostatní­ je OK) a ani bych se tak úplně nebránil motivaci typu: Hele, těm před náma se v poslední­ch kolech od tý přední­ nápravy ozývají­ hodně divný zvuky – taky už dlouho nepojede 🙂

  3. Tohle taky znám moc dobře. Stane se, že člověk nadělá nějaké hrubé chyby nebo prostě má jenom smůlu. A nedaří­ se. Chtěl by ses na všechno vykašlat a někam se schovat a stěžovat si na nespravedlnost světa… Většinou ví­š, co je logické dál udělat a jak pokračovat. Jenže v pří­padě neúspěchů se k tomu strašně špatně hledají­ sí­ly. íšspěšný člověk se odlišuje tí­m, že ty sí­ly najde a mí­sto pasivní­ho odevzdání­ se osudu si logicky uspořádá úkoly a pustí­ se do práce. Je to opravdu strašně těžký, zažil jsem to mockrát, ale jde to. Je třeba to brát tak, že i konkurence dělá chyby a pokud je teď třeba o hodně napřed, stejně se jí­ nakonec něco nepodaří­ a pokud to teď nevzdáš, tak budeš mí­t šanci jí­ dohonit.
    Tohle platí­ nejen v podnikání­, ale i v životě – ve škole, ve sportu…
    Pro mě byla vždy dobrou průpravou na život dobřanská offroad čtyřiadvacetihodinovka. Člověk si sáhne na dno sil a naučí­ se výše zmiňovanou zásadu – nevzdávat i když se nedaří­. Při tak dlouhém závodě v terénu se obvykle něco rozsype a není­ vzácností­ v depu hodinu opravovat. Věřte tomu, že se potom zatraceně špatně hledá motivace sednout si znovu za volant a jet dál. Přestože člověk ví­, že ostatní­ pravděpodobně také nejspí­š něco rozbijou a šance na slušné umí­stění­ je tu pořád. Chce to začí­t hledat pozitivní­ stránky (tak už jsme opravili, už to pojede, vše ostatní­ je OK) a ani bych se tak úplně nebránil motivaci typu: Hele, těm před náma se v poslední­ch kolech od tý přední­ nápravy ozývají­ hodně divný zvuky – taky už dlouho nepojede 🙂

    1. Máš pravdu, že je strašně těžké se zvednout. Nejhorší­ je, když se skloubí­ ví­ce problémů najednou. Po pádu mého reklamní­ho systému zůstaly dluhy, které dodnes splácí­m a strávil jsem v podstatě 3 roky tí­m, že jsem se v tom plácal a nebyl schopen nic kloudného vymyslet a udělat. Naví­c jsme se museli vypořádat s onemocnění­m dcery, různými anonymní­mi útoky na internetu, apod.

      Nejhorší­ na tom je, že zatí­mco v kapitalistických zemí­ch a v USA je neúspěch běžnou součástí­ života a lidi to prostě tak nějak berou, u nás v Čechách tě pranýřují­ lidé, kteří­ sami mají­ máslo na hlavě a to všechno ubí­rá energii.

      Ovšem nakonec ti stejně nic jiného nezbyde než se zvednout, oklepat se z těch všech průšvihů a zkusit dělat něco dál. Jinak to nejde. Někdy je to opravdu velký boj, ale stojí­ to za to se s tí­m rvát, protože nikdy neví­š kde na tebe čeká pořádný úspěch.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *