Jak si myslim, ze by se mela budovat kariera

Obdobi od 20-30 let

Tohle je obdobi kdy se ucite. Vite celkem prd. I kdyz si sami o sobe myslite, ze ne. Pripada vam, ze ostatni to kolem vas delaji spatne. A vite jak to delat nejlepe. Ale kdyz dostanete sanci tak zjistite, ze tak zazracne schopnosti stejne nemate a velke prachy neni zas tak snadne vydelat. Tohle je obdobi, kdybyste se meli maximalne snazit se jen ucit (ziskavat zkusenosti). Nemit fokus na vydelavani penez. Ale ciste jen na uceni. Cim vice zkusenosti nasbirate tim lepe. Vyzkousejte ruzne prace. Jedte do zahranici. V kazde praci zustante jen dokud vite, ze se porad neco ucite. Kdyz se neucite tak praci zmente. Tohle je skutecne obdobi, kdy se musite naucit a nasbirat zkusenosti. Nepromarnete ho!

Obdobi 30-40 let.

Kolem te tricitky zacnete zuzitkovavat nasbirane zkusenosti. Tohle je obdobi, kdy zacinate vydelavat vetsi penize. Zacne to jit snadneji. To co jste zjistili v predchozich deseti letech zacne najednou davat smysl. Uz to neni moc tapani. Mate jeste hodne energie neco dokazat, ale take rozvahu a zkusenosti. Perfektni souhra na to skutecne zacit budovat svou karieru. Tohle je obdobi na vydelavani penez. Kdyz to budete delat chytre tak se v techto deseti letech zabezpecite. Je to nejvice produktivni obdobi.

Obdobi 40-50 let.

Energie na to se honit za penezma vas uz asi kompletne prejde. Chce se vam pracovat uz jen chytre. A snad jste v predchozich letech nezahaleli. Protoze jestli ted chcete teprve delat nejake zasadni zmeny v kariere po letech zahaleni tak uz je skoro pozde. V tomto obdobi skutecne musite mit vse postaveno na plodech sve prace z predchozich let. Musite mit nasbirane zkusenosti i byt zajisteni, abyste komfortne mohli budovat karieru. Uz pracujete hlavne chytre. Idealne jste v situaci, ze si vybirate ksefty nebo praci podle toho co vas bavi, protoze uz nemusite drit nebo za kazdou cenu prokazovat co umite. Z hlediska penez za mnohem mene prace vydelate mnohonasobne vice nez v predhozich deseti letech. Je to tim zazemim i zkusenostmi. Kdo nezahalel, tak si toto obdobi velmi uziva. Takze i kdyz uz tolik nemakate tak vydelat penize jde neumerne snadneji nez drive.

A dal… to jeste nevim… 🙂 Nedavno me bylo 40. Jsem na zacatku toho posledniho obdobi.:-D

Nerikam, ze tohle musi platit pro kazdeho. Ale mam pocit, ze to dava smysl. Kdyz jsem zacinal kolem dvaceti tak jsem hodne chtel vydelavat penize. A bylo by dobry, aby mi nekdo tehdy rekl, ze to je hlavne o sbirani zkusenosti. Ono ja jsem totiz neco vydelal ale stejne rychle prodelal. Od tricitky jsem byl rozvaznejsi a podle toho to fungovalo. Takze si rikam, ze tento navod (mapa) docela dva smysl pro nekoho kdo premysli nad svym zivotem. A taky varovanim abyste nebyli nejakym zoufalcem co se ve ctyriceti najednou snazi zacit vydelat penize a predtim cely zivot uplne promarnil. To pak jde taky tezko. Takze proto jsem to napsal.

Jestli jste ted v tom veku od 20-30 let tak verte, ze na vsem co se ted naucite budete stavet po zbytek zivota. Je to skutecne nejvice klicove obdobi. Kazdy den premyslejte jestli marnite cas nebo se ucite neco noveho. A cim vice se dokazate naucit a nasbirat novych zkusenosti tim lepe. A kdyz to tak budete delat tak cim budete starsi tim to pujde vsechno mnohnasobne lehceji.

ShareShare on FacebookTweet about this on Twitter

59 thoughts on “Jak si myslim, ze by se mela budovat kariera

  1. Docela při čtení tvého blogu a zvlášť tohoto příspěvku přemýšlím, co jako student vyššího ročníku medicíny, jaké si naplánovat dlouhodobé plány… Asi se učit a učit, ale kam to táhnout v dlouhodobém horizontu dál, pořád moc netuším.

    1. Mimo učení je vhodné snažit se být – nevím jak bych to přesně nazval – kamarádský, pomáhající , spolehlivý , pozorný – prostě fajn člověk. Na škole máš unikátní možnost poznat druhé a vytvořit si osobní vazby, přátelství, známosti. Tyhle lidi ti pak v těch 30-40 dokážou pomoct – na tak náročné škole bude vždy část lidí patřit pak v tomto věku mezi špičky tvého oboru.
      Když to zvládneš i na mezinárodní úrovni (znalost jazyků je nezbytná) budeš mít později dveře ledakde otevřené a bude jedno kam se vrtneš. Někdo to nazývá networking.

    2. Já bych to co píše John nebral jako dogma. Existuje spousta úspěšných lidí, kteří změnili kariéru po čtyřicítce nebo padesátce – viz. třeba Michal Horáček, který vystudoval antropologii když mu bylo přes 50. Důležité je aby člověk měl rád svou práci a nemařil energii něčím co ho nebaví.Proto bych ti doporučil učit se a najít si v medicíně něco co tě baví a tomu se věnovat. Na dlouhodobé plánování bych se vykašlal a hned po škole bych šel dělat na chvíli do zahraničí (Německo, Velká Británie), kde je doktorů nedostatek a váží si jich. Tam získáš další zkušenosti, a pak uvidíš. Mimochodem, na které lékařské fakultě studuješ?

      1. nutno podotknout, že pan Horáček v té době už měl dvě miliardy korun za prodej fortuny a – jak bylo ve znělce dne d o Ivanu Pilném – dělá už jen to, co ho baví 😀

      2. Zahraničí po škole každopádně padá v úvah. Jsem v Motole. Stejně mně ale stále přijde, že doktořina má ve většině oborů poměrně omezené množství “vydělatelných” peněz – na druhou stranu jsem s tímto vesměs počítal. Začít pak zabíhat do dalších věcí je trochu dvojsečné, času není mnoho nazbyt a pokud člověk chce být dobrý mezi ostatními, musí opravdu maximum věnovat práci a studiu.

        1. Nevidel bych to tak pesimisticky… casto jsem delal neco co mi k vydelavani penez moc nedavalo smysl.. a pozdeji jsem to dokazal velmi vyuzit.

        2. Motol je dobrá škola. Já jsem na 3.LF ve druháku:). S těmi vydělatelnými penězi bych to neviděl tak černě. Podívej třeba na: http://www.webmd.com/ – píšou kvalitní informace o medicíně pro široké masy lidí a jsem si jistý, že to vydělává desítky miliónů dolarů ročně. Proč neudělat něco podobného v oboru, který si vybereš? Není to o tom “léčit přes internet”, ale dát lidem informace, které jim v ordinaci jako doktor nemáš čas sdělit. A ještě na tom můžeš vydělat. U nás v Čechách něco podobného dělá třeba http://www.vitalion.cz. Nebo se podívej na profesora Pavla Koláře od vás? Založil Centrum pohybové medicíny, kde může lidem pomáhat podle svých představ. Zcela určitě ho to slušně uživí. Být tebou tak bych teď nad budoucností moc nepřemýšlel, ale snažil bych se dodělat školu, a časem z toho něco vyplyne. Možností je opravdu celá řada a pokud se budeš jen trochu snažit tak peníze určitě vyděláš. Ať dáš všechny zkoušky a ať se ti daří.

    1. Nemyslím si, že by ve 40 bylo pro chlapa pozdě. Pro ženu je to složitější, přeci jenom to není biologicky optimální věk. Ale také to jde.
      Je pravda, že mnoho z nás to mělo složitější. Pokud měl někdo, jako třeba já, dítě ve 20, musí vynechat tu fázi učení se, změny zaměstnání atd a hrát víc na jistotu. Nemyslím si, že je to až tak velká překážka. V těch 40 letech se ještě ledacos změnit dá, ale už je to tak hraniční. Je pravda, že v tom věku jde hodně věcí díky zkušenostem snáze, na druhé straně už trochu chybí energie a není nálada na nějaké zásadní změny. V tomhle věku je např. začít podnikat v USA tak nějak hraniční. Člověk už doma v ČR všechno uměl a najednou se musí začít učit věci jinak a od začátku. Zatímco doma patřil mezi nejlepší teď najednou kolem sebe vidí daleko úspěšenější lidi a občas si připadá jako totální loser. Hlavně tedy, když má kolem sebe kamarády úspěšné jako John 🙂 Pak má chuť sebrat se a vrátit se zpět domů, kde bude zase jednička, bude kolem sebe vykládat rozumy o tom jak se shání investoři a podniká v Silicon Valley a do časopisů vyprávět jak prodal firmu třeba za milion dolarů… 🙂

      Po čtyřicítce také chybí vůle věnovat tolik času práci, už je pohodlný, v letadle chce cestovat jen první třídou… Dál to taky neznám. Trochu mě uklidňuje, že v USA je to proti ČR posunuté. Potkávám tu sedmdesátileté důchodce, kteří si teprve teď koupili pořádnou terénní motorku a začali jezdit. Tak snad to nějak půjde i dál.

    2. Muz 30 rokov a zena 25. Avsak muz by mal byt schopny zabespecit rodinu tak aby zena mohla byt doma pri detoch. Davat deti do skolok nie je najlepsie riesenie.

  2. mě příjde, že ve škole jen ztrácim čas jsem v prváku na vejšce, všechno co potřebuju umim ze střední (zaměřena na IT) a tady zatim fakt je ztrácim čas s wordem,excelem a dalšíma blbostma, mám jít raději pracovat ? například jako programátor (dost mě láká PHP spolu s nette frameworkem) 🙂

  3. Já bych ten první interval 20-30 let posunul na 15-25, ne nutně ve stylu Cendry nebo Řežába, stačí si najít nějaké zajímavé brigády, zkoušet co nejvíce věcí, poznávat různá podnikání z pohledu zaměstnance/brigádníka, zkrátka získávat zkušenosti. Doporučil bych také jet na střední školu na rok do USA nebo na vysokou do UK nebo USA (podle finančních možností, nezapomeňte na velké množství různých stipendií), sám jsem tuhle část života bohužel prokaučoval a zachránily to až work campy v USA a Erasmus ve Finsku. Nejde vůbec o formální vzdělání, jde o jazyk, zkušenosti, samostatnost, posílená sebedůvěry, případně kontakty.

    Jinak k tématu “mladý člověk a jeho cesta životem” existuje báječná knížka – Succeeding od Johna T. Reeda. Autor se živil jako realitní investor, nyní se živí jako autor knížek o realitním investování, trénování mládežnického fotbalu a basebalu a selfpublishingu (navedl mě na něj shodou okolností John), knihu napsal prý pro své teenage syny. Succeeding není žádný selfhelp bullshit, doporučení v knize mají solidní fundament, autor klade důraz na vybalancovaný život (ke spokojenému nebo dokonce šťastnému životu nepotřebujete nutně placatý auto a ohromný barák s bazénem, atd.). Mám jeden výtisk, můžu zapůjčit (kontakt na mně si v případě zájmu najděte).

  4. Vidím to naprosto stejně a mám i podobné zkušenosti. Pro mladé do 30 je opravdu podstatné se učit , jezdit do světa , navazovat kontakty atd. jinak se jim v pozdějším věku nepodaří zas tak tolik uspět, protože nebudou mít na čem stavět.

  5. Zavisi to aj od aktualnej ekonomickej situacie. Kto mal 20-30 zaciatkom 90. rokov mohol kludne bez vacsich skusenosti rozbehnut velky biznis a slusne si zarobit na neskorsie obdobia. Taketo prilezitosti sa vsak vyskytuju raz za 2-3 generacie.

  6. Trochu mi ten příspěvek od Johna nesedí. Čtu jeho blog již 5 let a co jsem tak pochopil za celou tu dobu, John vlastně nikdy nebyl na HPP, nebo v nějaké práci, myslím, že to kdysi i avizoval někde v nějakém článku.

    Já osobně to vnímám asi trochu jinak. Je mi 27, vlastním 2 firmy, nejsem nikterak geniální nebo tak něco, bral jsem to vždycky selsky podobně jako John. Co mě dalo nejvíce zušeností bylo podnikání, na HPP apod. jsem nenasbíral nikdy tolika zkušeností, jako v podnikání. Dělal jsem tam samozřejmě spousty chyb a měl jsem spousty problémů, tomu bych asi předešel, kdybych jak píše John 10 let studoval, jak se to dělat má. Nicméně to, že jsem skočil rovnou do vody akcelerovalo roky a roky učení. Ono spousty lidí bojuje s leností, tady na lenost neni čas, musí se.

    Ono zase můžu si myslet že mám pravdu, třeba to je jinak, ale má zkušenost je taková, že mě osobně by přišla strašná ztráta času se 10 let připravovat na to, že budu podnikat.

    Co rozhodně doporučuji mladým lidem (a to jsem já neudělal, také mě to dost mrzí) Je zahraničí. Po střední rovnou někam vypadnout a něco vidět, naučit se pořádně jazyk, sledovat jak funguje business i jinde, co se tam jak dělá, dá to šílený rozhled a při podnikání pak na to tolika neni čas až ve fázi rozjetého businessu.

    1. Kazdy to ma postaveny malinko jinak. Za sebe muzu rict, ze me skoro desi jak ten Johnuv rozvrh sedi na me, i kdyz jsem trochu zabrzdena v case – stale se spis ucim a zacinam teprve po 30ce zkouset svuj prvni samostatny mini projekt. Jeste hodne dlouho potrva nez zacnu neco vydelavat, pokud vubec… Chci to zaroven skloubit s rodinou, o to pomalejsi bude ten rozjezd.

      I v zamestnani jsem se ale naucila par veci, ktery se mi v podnikani muzou hodit – jak vest lidi, jak s nimi vyjit, kdyz jsou problemovi, jak je motivovat k praci, kdyz nemam v rukou zadne rozumne nastroje (penize). Vymyslet system jak predelegovat praci na podrizene, aby to bylo efektivni (nestalo to vic casu nez kdyz to udelam sama podle predstav). A taky kdy jit dal, kdyz uz to nic nedava.

      Naprosto s tebou souhlasim s temi zahranicnimi zkusenostmi. To bylo zrejme to co mi dalo do zivota asi nejvic. Nejen co se tyce prace, ale obecne. Resit prusvihy bez podpory rodiny, pratel a znalosti mistniho prostredi je dobra skola zivota.

  7. tak nejak to muze byt, a asi fakt nema smysl se hned z kraje (dvacet let +) snazit vydelavat vetsi prachy, protoze se vam to nanestesti muze povest a vy ziskate zcela falesny pocit vlastni dokonalosti a vyjimecnosti a dost zasadne ztratite motivaci k dalsimu rozvoji … a taky vsechno okamzite utratite za picoviny :))

    jo a deti, to je dost podstatny, 30+ a neni na co cekat, prvni dite ve 40+ je sice pekny a asi vas na chvilku omladi, ale co si budeme povidat, starnete a uz nebudete mit tolik sily, nadseni, trpelivosti a hravosti pro maly caparty 🙂 a az bude druhe, nebo treti dite v puberte, tak bude mit doma nechapavyho staryho fotra, ktery uz vsechno zapomnel 😉

  8. Souhlasím plně s článkem.. ono tady na blogu je hodně lidí z IT a v tom oboru to funguje trochu jinak, než v jiných “kamenných” oborech. Sám jsem vydělal nějaké peníze na internetu, teď už uznávám, že na mladé talenty nemám a proto jsem se sám od sebe začat zajímat o stavebnictví a design (obojí mě bavilo už od mládí). Teď už si stavím sám svůj dům podle sebe, v podstatě toho vím více, než stavební dozor a projektant dohromady a učím se vše za běhu.. A to vše s tím, že bych do pár let chtěl do stavebnictví více dělat. Na druhou stranu, kolik lidí mi říká, že to totálně nejde a jestli se nebojím, že to spadne.. Dle mého všechno jde, když mě to baví a zajímá.

    Lidé co mě znají z okolí, tak mě obdivují, jak může někdo stavět sám od sebe barák ve 3 lidech. ANO, jde to a jak člověk postupně řeší různé detaily tak se toho hooodně naučí. P.s. – můj věk 29.

    Jak psal Petr S., důležité jsou podle mě i různé brigády a hned z vícero oborů. V každém oboru to funguje trochu jinak a pokud si odnese člověk to “dobré” a uplatní to v jiném oboru, kde to dělají špatně, tak má vždy najednou zadarmo konkurenční výhodu.

  9. Super článek 🙂 Není od věci si v mladém věku vyzkoušet zaměstnání, často je to skvělá motivace “jak nikdy nechci skončit”. A taky zkušenosti, jak později (ne)zacházet s vlastními zaměstnanci, jsou k nezaplacení… Člověk získá schopnost empatie a řízení jiných jde trochu snáz.

    A u mě opravdu platí, že čím jsem starší a mám víc zkušeností, tím více peněz s podstatně menší námahou… Nicméně i když je mi přes 40, pořád mě baví učit se a začínat nové věci, pravda navazuji na získané zkušenosti, znalosti, kontakty…
    Pokud jde o děti, měla jsem v 21 letech, od 24 let jsem byla samoživitelka a cca ve stejnou dobu jsem začala i s podnikáním. Pochopila jsem, že z platu budeme žít z ruky do úst… Pro mě bylo dítě motivace nikoliv brzda.

  10. Nechapem, preco si ludia myslia, ze sa deti nezlucuju s karierou. Povedal by som, ze je to prave naopak. Ak ma clovek deti a zalezi mu na nich, nemoze v praci vysedavat do hlbokej noci, ci uz ako zamestnanec alebo ako podnikatel. S prichodom deti sa prehadzu priority a clovek zacne osekavat hluche miesta a neproduktivne veci a v pracovnej dobe sa sutredi na co najproduktivnejsie veci s najvacsim prinosom pre pracu, aby mohol nacas skoncit a venovat sa rodine. (vek 32, deti 2 :-))

    1. Děti a kariéra podle mě opravdu nejdou dohromady, ačkoliv já jsem proti jakékoliv kariéře, protože to je téměř vždy fraška a lezení do … S přibývajícím počtem budou děti nebo kariéra strádat, nejde se naplno věnovat obojímu, něco prostě budeš šidit. Ale naprosto souhlasím s tím, že si člověk začne uvědomovat ta hluchá místa. Bohužel jich potom v práci uvidí tolik, že mu přestane dávat smysl. Nebo možná bohudík? (věk 31, děti 4 🙂 )

      1. Ber to jako trénink. Člověk se naučí zvládat stresy a navíc ho to v krizových situacích udrží u práce – je třeba vydělávat peníze, děti budou chtít studovat a to je třeba v USA dost drahé. Vynásob to čtyřmi a hned zjistíš, že prostě musíš být úspěšný i kdybys nechtěl protože ti nic jiného nezbude (mám také 4 děti).
        Já také mam občas tak depresivní stavy, kdy bych sem napsal příspěvěk, že to fakt nejde – třeba když nedávám minutu pozor a děti mi v kuchyni rozlijou dvoulitrovku oleje a ještě do toho nasypou 2 kg cukru… Ale chce to klid. Říkej si, že chytré děti jsou prostě čilé a hodně toho zničí 🙂

  11. Já s tím veskrze souhlasím. Člověk by měl nabírat zkušenosti, ale nabírání zkušeností se trochu bije se studiem VŠ. Pokud ji člověk chce dělat včetně postgraduálu, pak školu končí ve 28. Samotné studium Ph.D. dá mnoho zkušeností, ale z jiného úhlu pohledu.

    1. PhDs se ale zas tak moc do podnikani nehrnou a zustavaji spis v ty vede nebo se nechavaji zamestnat – nikoho takoveho mimo sebe osobne neznam.

      Jinak souhlas, chte nechte to cloveka “zbrzdi”. Jit rovnou podnikat by bylo sice lepsi a efektivnejsi, ale nemyslim, ze je to uplne na skodu. Proste se ta hranice jen posune za cenu zkusenosti, i kdyz trochu z jineho konce. Aspon jsem si ujasnila, ze ve vedeckym sektoru pravdepodobne nezustanu a zkusim se orientovat vic komercne. Napadaji me i pozitiva vyuzitelna v podnikani: snadne rozsirovani networku i v zahranici (kdyz jsem pak zacala delat v komercni sfere, bylo velmi vyhodne ty akademiky znat a byt s nimi za dobre), poustet se do neprozkoumanych vod, ucit se porad neco noveho a anglicky jsem se behem phd studia naucila asi uplne nejlip za celou skolni dochazku. Naopak tam muze vyrazne chybet ten komercni faktor a efektivita, prachy se v tomto sektoru proj*bavaj skutecne nehorazne a ucelove.

    2. PhD je ale obecne pro akademiky… Jinak plny souhlas s tim, ze se podnikani bije se studiem. Krome omezeneho casu, jde taky o energii. Kdyz clovek celej den propracuje, pak vecer u uceni usne. Naopak kdyz se uci o zkouskovym, tak utikaj ksefty a clovek je malo produktivni. No, je treba v tom najit rovnovahu.

  12. Nejvíc se člověk naučí, když si projde v podnikání tím nejhorším. Kdyby šlo všechno hned a podle představ, tak by bylo milionářů tisíckrát tolik. Ale právě míra toho, co se nám v životě stane určuje, jak moc úspěšní jsme – ten, kdo dostal od rodičů 10 milionů, polovinu z toho prodrbal, za druhou polovinu nakoupil zboží, založil si e-shop a teď vydělává 10-15 tisíc měsíčně tím, že pořád dokola jen přeprodává cizí zboží – si přece nemůže říkat úspěšný podnikatel co dosáhl vrchní hranice. Ale spousta z nich se tak právě chová, zastaví se někde mezi 20 – 30 rokem, který na ně sedí, něco se naučili a to se snaží pořád dokola opakovat, nejdou ale s evolucí, s dobou, zastavili se právě na začátku a v budoucnu se snaží svůj úspěch zopakovat, tím ale jen přicházejí o čas, rodinu, peníze a chuť do dalšího podnikání. Když si vše ale člověk vydře a zužitkuje každou nově nabytou zkušenost, má z podnikání radost a to ho motivuje jít kupředu. Tak to cítím já…

  13. Johne, dik za tento clanek. Ctu blog uz asi od 17ti a cekal jsem, az se tady objevi neco, co se primo tyka nas mladych lidi. V podstate jsi shrnul dohromady vse, co mi radili i jini uspesni lide. Rad bych se jenom zeptal na jednu vec. Doporucil bys lidem cerstve pres 20 let zacit podnikat a nabirat zkusenosti timto zpusobem? Nebo byt v prvnich 10 letech svy kariery radsi zamestnany?

    Napr u nas na VŠE v Praze, kde ted budu delat statnice, je trend opacnej, co jsem si tak povsiml. Prevazna vetsina mladych lidi se spoliha na to, co jim da skola, popr. nejake zajmove organizace, a pak se hned chteji zamestnat v KPMG, PWC, bankach a podobnych velkych spolecnostech. Na nas zacinajici podnikatele a obchodniky pak koukaj trochu skrze prsty, jako na prodavace vysavacu.

    Moje zkusenost je ale takova, ze za dobu, co jsem pracoval od 16-20 let brigady v nekolika spolecnostech, tak jsem zdaleka nenabral takove zkusenosti a dovednosti jako za prvni rok sveho podnikani. Jednoduse, nesetkal jsem se tam behem kratkeho obdobi s tolika pády a problemy, ktere bylo potreba resit. Byl to velkej vystup ze zony pohodli a zjistovani, jak vlastne jeste nic nevim (coz cloveka dal motivuje se ucit). Navic firmy davaj studentum vetsinou malou odpovednost a omezenou napln prace, kterou si za mesic osvoji a pak se to dlouho nemeni. Pomalu se tam pak rozviji organizacni a jiny schopnosti.

    Dik pripadne za tvou radu.

    1. Kdekoliv mas pocit, ze se ucis neco uzitecneho ma smysl.. at je to skola, zamestnani nebo podnikani.. dulezite je neustrnout a nepromarnit cas

  14. Momentálně jsem na životním rozcestí – škola humanitního oboru mě nebavila, po ročním pobytu v zahraničí a porovnání stylu výuky tam a tady jsem ji nechal. Nelituji, bylo to zabíjení času. Kdysi jsem zkusil jeden semestr informatickou školu, tehdy jsem byl ale přemýšlením někde jinde, taky mě nebavila (teď by to bylo třeba jinak, nevím) a skončil jsem. Nyní pracuji z domova jako novinář, práce mě baví, pořád mi podle mě má co dát.

    S uživením je to trochu horší, nejsou to žádné velké peníze, ale dokážu s tím celkem slušně žít a ušetřit na lowcost cestování, co je moje hlavní záliba (tímto vzkazuju všem vymlouvačům – cestovat se dá VŽDY i za minimum peněz).

    Jednoduše, dlouhodobě nechci zůstat na stejném místě, i když si uvědomuji výhody oproti HPP v jiných firmách, které teď mám navzdory malému platu. Nevýhodou je taky občas chybějící sebedisciplína – odkládám věci a pak musím práci dodělávat v noci, tenhle rozházený režim mi začíná stále víc vadit. Na druhou stranu, je to dobrá škola pro podnikání, kde bych to musel zvládnout.

    Mám 23. Otázka je, co teď? Opravdu bych potřeboval znát názor druhých lidí. Mým snem je jednoznačně hodně cestovat a pracovat buď v zahraničí nebo podnikat a mít z toho hodně peněz na cestování.

    1) Zkoušet ještě nějakou další VŠ? Řekl jsem si, že pokud bych to dělal, tak buď externě nebo jedině v zahraničí (Británie, Norsko). Popravdě ale netuším, jaký obor (baví mě psaní, IT, technický obor bych ale mohl dělat jen po výrazném doučení matematiky).

    2) Zůstat v aktuální práci a u toho rozběhnout podnikání – konkrétní představu teď nemám, menší projekty jsem už rozbíhal, na jednom i vydělal peníze (opravdu drobné, cca 12 tisíc Kč + pár tisícovek z adsense, prodával jsem web, který jsem jen založil a pak se o něj nechtěl dál starat).
    Navíc můžu jezdit na podřadnější brigády do zahraničí na léto, vydělat si tam rezervu na celý rok a financovat z toho cestování nebo rozběh projektů.

    3) Zkusit se dostat někam na HPP s větším platem, třeba do velké korporace? Výhody: nová zkušenost, změna; Nevýhody: asi ne tak přínosná zkušenost, nutnost být “uvázaný” na jednom místě, menší příležitosti na cestování.

    Díky za každý názor, nesmírně si vážím každý pohled z druhé strany 🙂

      1. Myslím si, jak je znám, že by mi to klidně financovali. Moc ale nechci, financovali mi už roky neúspěšnou VŠ a přišlo by mi blbý, aby do mě dál vráželi peníze. Větší problém je ale to, že vůbec nevím, jakým směrem bych se měl orientovat a jaký obor studovat. Baví mě celkem dost věcí (nejvíc IT, psaní, psychologie, marketing, doprava a turistika), ale když se na nějakou pořádně nezaměřím, bude to jen povrchní.

    1. A co ten online biz? Zalozit web, ktery by byl prinosny pro ostatni a monetizoval bys ho nejen pres adsense, ale pridal bys i dalsi zpusoby. Publikoval bys to co te bavi a zaroven to ale musi bavit i ostatni. Zvazit, jestli nepsat treba anglicky (CR je maly trh a aspon by ses neco naucil). Muzes zacit pri zamestnani a nechat toho az pokud se to vice rozjede. Pripadne zalozit vice projektu postupne… Neni to rychla cesta k milionum, ale na cestovani a zivobyti by to mohlo casem stacit a v podstate bys skloubil co te bavi – psani, IT, jazyk.

      1. Online biz při zaměstnání se jeví jako nejschůdnější cesta.

        Taky mě ještě napadlo, že bych se naučil programovat a zaměřil se třeba na mobilní aplikace nebo weby. Kdysi jsem weby ještě na střední dělal, spíše amatérsky, ale HTML a základy PHP, MySQL ovládám. Na druhou stranu se mi zdá, že je trh přesycen.

        Psaní v angličtině – jo, to mě napadlo už mnohokrát. Obávám se ale, že psát pro zahraniční web by vyžadovalo opravdu špičkovou úroveň angličtiny. Je rozdíl umět se bez problémů domluvit vs. zvládat i náročné gramatické jevy tak, aby člověk uměl bez chyby psát. Překážkou by bylo zřejmě i bydliště tady. Dělám do IT, takže hlavní novinky se odehrávají v zahraničí, tady bych mohl psát možná občas o novince, na kterou přijdu sám.

        Každopádně jazyky mě baví a věřím, že kdybych chtěl, tak se angličtinu tvrdou prací naučím na takovou úroveň, abych mohl i psát. Otázkou zůstává, jestli to za tu námahu stojí a je dosažitelné v řádu let.

        1. A co zkusit radeji vlastni web nez psat pro nejake zahranicni velke medium. Z tohoto pohledu me zaujalo psani niche sites – najdes si takovou oblast, pomerne uzce zamerenou, kde mas sanci porazit konkurenci (to si musis dopredu zmapovat a dobre promyslet). Sice te necekaji obrovske navstevnosti a tim padem prijmy (min na zacatku), ale nekteri lidi se tim dovedou zivit opravdu slusne. Libi se mi jak o tom pise Pat Flyn (pise o tom teda tuna lidi, ale on to vysvetluje fakt po lopate a hlavne konkretni kroky, ktere delal, aby dosahl uspechu) – pise navody pro zacatecniky jak s takovym projektem zacit, jak ohodnotit konkurenci, jak prorazit v googlu nahoru a jak postupne zacit monetizovat rostouci navstevnost. Jeden povedeny serial zacina tady: http://www.smartpassiveincome.com/how-to-build-a-niche-site/

          Jak pises s tou anglicitnou – to mas samozrejme pravdu, ze jsme trochu v nevyhode, ale zas si myslim, ze se to da nejak vyresit. Napriklad si vybrat takovou oblast, kde lidi pujdou primarne po informacich a nebude je zajimat nedokonaly jazyk. Napr. vybrala jsem si takovy niche, kde moji cilovkou jsou cizinci v USA, kteri budou mit jazyk plus minus stejne jako ja a jsem si jista, ze jazyk bude to posledni co budou resit. Nebo dalsi moznost, nechat si obsah nekym kontrolovat dokud si nebudes jisty, ze to nepotrebujes.

          Vyhodou je, ze se na takovem projektu “od nuly” hodne veci naucis, nejen ten jazyk. A stale mas zadni vratka, ze muzes zustat v klasickem zamestnani. Tohle mini podnikani te nebude stat temer zadne penize v zacatku. Kdyz se to nepovede, ztratis jen cas a usili, ktere jsi tomu obetoval (ve skutecnosti neztratis, ziskavas zkusenosti).

          1. Ano, tohle je dobrý nápad. Tu angličtinu jsem myslel spíš na ten velký server, kde by vyžadovali bezchybnou gramatiku. Právě něco takového, nějaký sideprojekt, chci dělat u současného zaměstnání, jen něco vymyslet. Škoda, že moje oblíbené cestování je na internetu přeplněno a rozebráno 🙂

            Oživit znalosti programování mě taky láká, asi opravdu “po večerech” začnu se studiem.

          2. Někdy je otázka, jak moc je ještě ten trh pro podobné věci volný, jelikož zjišťují desetitisíce lidí po celém světě, že někde tam na internetu se skoro pasivně dá vydělávat dost peněz. Což velmi ovlivňuje konverzní poměry reklamních systémů, přestávají pomalu platit tolik jako dřív, jelikož pro inzerenty je přehlcený trh nezajímavý. Najít si tak nějakou oblast, kde je stále přehlcení minimální, je dneska jako hledat jehlu v kupce sena.

            Spíše bych se, pokud má člověk potenciál a schopnost se rychle učit, zaměřil na neustále rostoucí segment programování / grafiky / content creating na soc. sítích apod. – jelikož právě se vzrůstajícím zájmem o internet a projekty na něm roste i zájem o tyto služby, za které lidi rádi v dnešní době zaplatí, už to není jako dřív, kdy třeba grafika nebo rozvoj webu na sociální síti nehrajou žádnou roli.

            Já být v Americe, nemít možnost někde pracovat, tak bych se pustil do adult businessu, který je momentálně na absolutní “passive income” top.

            Všechno tohle nic nestojí, když se to nenaučíte perfektně, nevadí, už máte nějaké znalosti navíc. Když se projekt, který má skoro nulové náklady nepovede, nevadí, uděláte to jinak. V tom se hodně češi bojí = riskovat, byť je to zdarma, riskovat ztrátu času za nabytí zkušeností … jdou prvně za penězma a potom zakysnou na jednom bodě jak píše John.

  15. Mam 45 moja manzelka 51. Vsetko co sme doma mali sme bud predali, ale castejsie rozdali. Prave mame za sebou treti tyzden anglictiny. Momentalne sme na urovni beginer a elementary… Velmi radi vas budeme informovat o nasich postupoch, padoch, napredovaniach, alebo cuvaniach…

  16. Ja bych si dovolil naprosto souhlasit s Johnem. Ono to obdobi uceni totoiz neni nutne promarnit ve skole. Budoucnost sikovneho cloveka vidim spise v cestovani a poznavani odlisnych business kultur. Bohuzel ja na to prisel pozde a ted ve svych 33 letech uz cestovat diky diteti nemuzu. Na to narazi kazdy, bud chcete videt sve dite, nebo budujete karieru a treba a vydelavate dost penez. Clayton4x4 je vzacny priklad toho, ze to jde skloubit (mimochodem 4 deti ???), ale ne kazdy je jako on. Takze vsem mladym bych doporucil ridit se timto clankem a skutecne zacit zit naplno uz od tech 20, nez bude pozde.

    Jeste dodatek, omlouvam se, ze jsem Johna neuvedl jako ten “vzacny priklad” ale vubec netusim, jestli nejake deti ma. O sobe tu v podstate vubec nepise, takze sry 🙂

      1. LOL…Vážně – ono to s dětmi opravdu jde, dokonce i s mými čtyřmi. Je to hodně o tom, že nelze podnikat individuálně, rodina musí jít za společným cílem a každý pomáhat dle svých možností. Tak to bylo i kdysi – mladší děti pásly husy, starší dojily krávy… 🙂 Jasně, přeháním, ale musí fungovat management v rodině a starší děti musí chápat, že musí také něco (hodně) dělat, zvlášť když pak chtějí studovat na drahých školách. A je to také hodně o vzájemné toleranci. Nemůže se někdo najednou zbláznit a požadovat perfektně uklizeno a rozčilovat se kvůli detailům, jako těm rajčatům rozmačkaným na novém koberci nebo tomu, že oběd dnes není ve 12 ale ve 3 odpoledne, protože se to prostě dřív nestihlo.

        1. Hezky řečeno.
          Jen bych ještě rád dodal, že taky žiješ v trošku jiným režimu. V usa je to dost jiné. Ty jsi udělal dobrou věc a to, že jsi odešel. My v ČR musíme poslouchat neschopné politiky a nemáme na výběr. Buď volit korupci nebo komunisty, kteří stejně to podnikání stížej. Nechci říct, že by to v USA bylo lehčí, ale vzhledem k velikosti trhu rozhodně pohodlnější.

          1. Souhlas, v CR stoji spousta veci za prd a v USA se mi zije pekne. Ale ze by to bylo pohodlnejsi? Na zacatku nestojis na stejne startovni care jako American, jako imigrant zacinas x km pred ni. Nez dostanes k dispozici ten velky trh, stoji to velke usili, cas i penize a vubec se ti nemusi podarit se k te startovni pozici ani priblizit. Jak se zlegalizovat, abys mohl v USA vubec zit a podnikat, mas jazykovou a kulturni barieru, neznas zakony, realie, jak tu funguji bezne veci (zdravotnictvi, skolstvi, dane atd.). V CR toto vubec nemusis resit, ani nad tim neuvazujes, protoze je to samozrejme. Proto se ti zda, ze je to pohodlnejsi v USA (kdyz zohlednis jen to pozlatko), ale ja mam pocit, ze je to spis naopak. Jako imigrant se tady musim mnohem vice snazit. V CR jsem mela rozjetou karieru, pravo pracovat byla samozrejmost, nad kterou jsem nikdy ani neuvazovala. Tady musim o tohle pravo teprve bojovat, zatim nesmim pracovat, podnikat ani mit jakykoliv jiny prijem. Po roce jeste nejsem ani na te startovni care a buhvi jestli nekdy vubec budu mit pristup k tomu velkemu trhu. Beru to tak, ze cesta imigranta je tezsi, ale pozdeji, pokud se mu to podari, si mozna muze ukrojit i kousek toho pozlatka, o kterem pises.

            O Americe sni spousta lidi, ale nevidi to jako celek i s tim co to cele obnasi. Kazdy ma tu sanci se pokusit o imigraci do USA, ale ne kazdemu stoji za to riskovat a podstupovat tu slozitou cestu ke startovni care. Dalsi tema je, co nastane pak na tom startu? Neni tady vetsi a lepsi konkurence?

            1. dostat se z krysího závodu v USA bude podle mě jednodušší. Ber v potaz to, že budovat jakýsi kapitál, brand mezi lidma, kteří se chtějí vrátit k sociální rovnosti(KSČM v posl volbách) je strašně psychicky namáhavé..

  17. Jen si člověk musí dát pozor,aby se z jeho života nestal jen hon za penězy a v těch 50+ nezjistil, že má sice miliony na účtu, ale nic moc si vlastně neužil a stáří v dohledu, kdy už co s těmi penězi dělat…

  18. Mně bylo nedávno 50. Když bolševik padnul, táhlo mi na 30. Takže jsem o 10 let zpožděný, jinak vše sedí 🙂

  19. Bohužel ve 20ti si lidi nenechají do ničeho kecat, ví sami nejlépe co dělat a svého času si moc neváží. To spíše postupem času jak přijde rodina, práce a ubude volného času, tak lidi přestanou počítat peníze a začnou počítat minuty… pak teprve vezmou takové rady k srdci…možná.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *