Co byste si vybrali?

1. Muzete podnikat, ale na vite, ze nejblizsich 15 let budete strasne drit. Odrikat si. Budete mit miniaturni vyplatu. Ale za 15 let firmu prodate za brutalni penize.

2. Mit vybornou vyplatu jako zamestnanec a jistotu, ze vam ta vyplata nejblizsich 15 let neklesne. Penize tim padem v klidu muzete utratit, protoze vite, ze pristi rok budete mit stejnou praci a neni potreba setrit.

Co vas vice motivuje?

71 thoughts on “Co byste si vybrali?

      1. Je a není­. Pokud během 15 let buduji firmu, které se věnuji a měl bych jí­ za brutální­ pení­ze prodat, určitě generuje zisk, kdy si budu moct jako majitel, pokud budu nutně potřebovat, prostě něco vzí­t z vlastní­ho koláče. Pokud je to ze strany zaměstnance, on si nebude moct z penzijka vzí­t část peněz na nějakou nenadálou věc. Jasně, hraje tam roli i i průběžné šetření­ z výplaty atd, ale skladní­ci asi nebudou mí­t takový plat, aby měli bůhví­ jaké rezervy.

  1. Jednička.
    Ale muselo by se to týkat něčeho, co by mě bavilo. Pže když mě něco nebaví­, nevydrží­m u toho dlouho sedět, natožpak patnáct let. 😀

  2. Ještě před pár lety bych řekl jednoznačně “1”
    Aktuálně mám ale dvě děti a hypotéku, nemám v záloze bohaté rodiče nebo někoho, kdo by mé děti nakrmil, kdyby “podnikatelský záměr nevyšel”.
    Nicméně možná právě proto tolik fandí­m těm, co zvolili možnost “1”.

    1. To ale neznamená, že s dětmi a hypotékou musí­š až do konce života pracovat na někoho jiného. Důchod se stejně očekávat nedá, hypo je na 20-30 let a je větší­ pravděpodobnost, že přijdeš o práci nebo dlouhodobě onemocní­š, než že vyloženě podnikání­ krachne. Je možnosti při práci něco začí­t a v pří­padě, že to má smysl tak jen pokračovat.

      1. Jasne, ale nie kazdy, kto je schopny si svojimi schopnostami ako zamestnanec zarobit slusne peniaze, by bol rovnako uspesny, keby si zalozil vlastnu firmu. V pripade zamestnanca sa moze koncentrovat na svoju oblast a stat sa specialistom, co zaraba dobre prachy. Ako podnikatel, hlavne na zaciatku, okrem toho musi zvladnut asi milion dalsich veci – sales, zakony, manazment ludi, fundraising a este z niecoho zit a zivit rodinu.

        Podla mna sa da zalozit firma v dvoch fazach zivota – pred zalozenim rodiny, idealne pocas alebo hned po skole, ked nasledky neuspechu nie su take zle, a clovek v podstate riskuje, ze si bude musiet najst pracu, a ma podporu rodiny, kde byvat atd.

        Alebo ked deti trochu odrastu, partnerka sa vrati do prace a zarobi tolko, ze si mozu dovolit experimenty so startupovanim.

        1. S tí­mto pří­stupem to opravdu nejde 🙂 to je pravda. Jsou tisí­ce pří­padů lidí­ i s rodinou (i v mém okolí­), kteří­ založili podnikání­, matky od rodin, tátové z domova, co pro podnikání­ pracujou jen pár hodin denně a přitom vydělají­ ví­c než v práci. Vždy se dá něco vymyslet a proto bych to rád nerozváděl dál, akorát se budeme dohadovat.

          1. Vaclav, ak mas zenu na materskej a male deti, bez obrovskych uspor, ktore ti umoznia rodinny zivot na urcitej urovni aj bez toho, aby si najblizsich 12-24 mesiacov nezarobil ani korunu, kym nerozbehnes novy biznis, tak mi ver, ze nikto novy startup nezalozi, pokial do toho nie je tlaceny okolnostami = nevie si najst ziadnu inu pracu.

            To nie je o myslienkovom nastaveni a pristupe, ale o zodpovednosti voci ludom, co na tebe zavisia, lebo sa z nejakych pricin nevedia o seba postarat.

            Na zaklade tvojho komentara predpokladam, ze rodinu este nemas, oprav ma, ak sa mylim.

            1. Já nemluví­m za sebe, ale za zkušenost lidí­, kteří­ rodinu a podnikání­ mají­. A to podnikání­ s kterým začali až v době, kdy rodinu měli. Samozřejmě, že jsou třeba úspory na několik měsí­ců pro zachování­ standartu. Nicméně pro rozjezd podnikání­ jsou třeba minimální­ náklady ve většině oborech, je možnost si to ozkoušet i při práci, jak už jsem psal a je možnost práci opustit – pokud to šlape jak má.

              Mně se lí­bí­ jak mluví­te o zodpovědnosti, ale většina lidí­, kteří­ mají­ rodinu si hned naflákají­ hypotéku na 30 let dopředu a auto, nebo i dvě, do toho živí­ manželku a dí­tě…. Tam je mnohem vyšší­ pravděpodobnost, že si tí­mhle krokem zničí­ celej život, než kdyby začali s podnikání­m a na nějaký rok se uskromnili.

              Přesně takto začali i rodiče, viděli pří­ležitost, ale měli prostě malý dí­tě, rezerv tolik nebylo a tak se našla cesta, jak ušetřit za bydlení­ (malý byt) a uskromnit se, aby mohli zkusit nový start – povedlo se a za několik let se měli mnohem lí­p než kdyby zůstali v práci.

              A to platí­ dvojnásob na nějakém menší­m městě, kde je prostě plat v poměru k nákladům nic moc – do dnes nechápu, jak to někdo dělá se vší­m tí­m co musí­ platit …

              1. Auto nemam, hypoteku nemam 🙂 Inac dost casto ta ta hypoteka vyjde mesacne menej, ako najomne, ale to zalezi od lokacie a situacie. Napriklad momentalne je v Irsku priemerne mesacne najomne niekde okolo 1200-1500 eur za 70m2 trojizbak 15 minut busom od centra mesta (2x spalna, obyvacka, kuchyna, kupelna). Splatka 30r hypo pri 5% uroku a 200kEUR pozicke je asi 1000e, teda ovela menej, ako najomne v rovnakej oblasti. Ani pri najvacsej krize to najomne nezliezlo pod 900e. Takze ak niekto kupil pred boomom, alebo v poslednych 12 mesiacoch, je na tom lepsie s hypo, ako v podnajme.

                1. To pořád nic nemění­ na faktu, že když zaměstnanec přijde o práci, tak nebude schopen nic vydělat a práci třeba dlouho nenajde = hypotéka nepočká a začí­ná koloběh. Pokud máme pronájem, většinou mi majitel počká i pár měsí­ců, krom toho můžu se odstěhovat klidně do jednopokojáku na pár měsí­ců, když bude nejhůř.

                  Vše souvisí­ se vší­m a je třeba nad tí­m uvažovat stejně jako nad původní­m pří­spěvkem Johna.

                  1. Ver tomu, ze len velmi tazko najdes majitela nehnutelnosti, ktory si do jednoizbaku nastahuje rodinu, v ktorej nikto nepracuje. Nehovoriac o tom, ze (hlavne male) deti potrebuju stabilitu prostredia, a ak sa stahujes z vacieho do mensieho, musis si zaplatit stahovanie a nejaky sklad, kam das veci, co sa ti do toho jednoizbaku nezmestia, teda dalsie naklady nad ramec obycajneho stahovania. Plus zmena adresy vsade (trvaly pobyt, banky, telco operatori atd), to tiez stoji cas a peniaze.

                    Standard, co (minimalne v Irsku) vyzaduju landlordi je potvrdenie z prace, ze si zamestnany, vypis z uctu (mas otvoreny ucet v Irsku), referencie od predchadzajuceho landlorda (nerobis problemy, platis nacas) a kopiu pasu / ID.

                    Zaroven ak ma niekto dlhodobo problem sa zamestnat, tak je otazne, naco si tu hypoteku zobral, ked po jeho schopnostiach nie je dopyt.

                    1. To je opravdu pří­pad jen Irska a UK obecně 😉 tady to tak rozhodně nefunguje. Ty prostě pořád hledáš důvody, proč něco nejde nebo proč je HPP výhodnější­. Pak jak ří­kám, bych debatu ukončil, protože se nestřetneme v pochopení­.

                    2. Jasne, koncime 🙂 Spytam sa ta o 15 rokov a mozeme porovnat, kam si sa ty dostal s podnikanim a ja s HPP 🙂

                    3. Se neshodnete, protože Irsko je poměrně normální­ země.
                      Kdežto český banánistán má teď největší­ rozdí­l ve zdanění­ na světě, kdy zaměstnanecká práce je daněna cca 50% a práce OSVČ něco přez 20%.

  3. Proc mam pocit ze inspirace prisla ode me. Pokud miniaturni vyplata znamena normalne ziju. normalne funguju. jen proste nemam na nove ferrari. tak beru 1. problem je ten ze pokud budu drit 15 let tak sice pekny ze firmu prodam za brutalni penize ale budu tak zdechlej ze bud rad kdyz tech 15 let preziju. Pokud to je tak ze minimalni vyplata je ze nebudu mit co do huby a budu resit jestli si koupit k parku i chleba tak volim 2. Otazka je jestli budu resit ten parek s chlebem prvni 2-3 roky a pak se to zlepsi tak je jasny ze 1 protoze ono by to nikdy nemelo zustat jen u parku s chlebem. Protoze pak je neco spatne

  4. 15 let je obrovsky dlouhá doba. Po roce a půl dření­ jsem toho měl tak akorát. Jako zaměstnanec dělám to, co mě baví­ (mám kliku :), a nemusí­m řešit to ostatní­ (v mém pří­padě byznys), co mě otravuje.

    Proč starší­ lidé rádi vzpomí­nají­ na komunisty? Protože v té době byli mladí­ a život měli na háku. Nejsem žádný kalič, celou vejšku jsem mí­sto hospod pracoval, ale teď jsem rád, že si můžu ží­t podle svého tempa (a to jsem teprve “načal čtvrté gumy”). Protože mě práce baví­, jsem workoholik, ale dělám to protože chci, ne protože bych jinak neměl co do úst.

    Koupit si po 15 letech vše, nač si vzpomenu, je krásná myšlenka, ale tou dobou už klidně můžu být 10 let mrtvý 🙂

    Samozřejmě, pokud bych měl 15 let makat na něčem, co mě baví­, nebo být zaměstnán jen pro pení­ze na pozici, která by mě nebavila, šel bych raději makat.

  5. ani podnikání­ ani práce není­ jistá, žijeme v době vysoké flexibility, kde zaměstnanci, firmy, i celé národy skákají­ jak elita pí­ská… nikdo neví­, co bude za rok nebo zí­tra… ale jelikož jsou oba druhy nejisté, tak podnikání­ přináší­ větši zisky, v lepší­m pří­padě hned od začátku 😉

  6. určitě jednička a to i bez té vidiny prodeje za balí­k. Dlouho o tom přemýšlí­m, co mě vlastně táhne a po 7 letech podnikání­ jsem se nechal zaměstnat. Krylo se to s narození­m první­ho dí­těte, takže jsem si ří­kal, že život nabere jiný směr, najdu realizaci jinde než v práci a v budování­ svého podnikání­. Budu mí­t jistotu stálého pří­jmu bez výpadků atd atd. Tři roky jsem to vydržel, byl jsem aktivní­ zaměstnanec, dokonce se dočkal i kariérní­ho růstu … ale … nějak mi to nestačí­. Ona ta pravidelná a slušná výplata ve skutečnosti není­ žádný velký benefit. Je to jen odměna za to, že pomáháte naplňovat sny a vize někoho jiného = majitele firmy. Ale já jsem přišel na to, že chci naplňovat svoje sny a vize a to jako zaměstnanec za sebelepší­ výplatu nemůžu. (dokážu si představit pří­pad, kdy to jde, ale s tí­m zkušenost nemám 🙂 )
    Takže ta vize je vždycky lepší­ a je to hnací­ motor. Svět ženou vize ne jistota
    takže tak

  7. Není­ o čem přemýšlet, jediný nad čí­m bych přemýšlel by bylo, jak tu firmu dostat do takových obrátek, aby to nebylo 15 let, ale 5. A nemusí­ mě to bavit ani z 10%. Cí­l je jasný, vydělat prachy! A jestli by někdo neměnil zaměstnaneckej poměr, tak je z mýho pohledu bud stastnej a nebo jenom lí­nej, znechucenej a plnej výmluv, protože každej jsme originál a dokážeme hodně, jen to chce to pozitivní­ myšlení­ a nepřestávat věřit a dří­t na sobě..

  8. Tak předpokládám,že výsledek takové ankety tady je vcelku jasný. Ale my nejsme skladní­ci. Prostě si myslí­m, že ten sociologický vzorek je tady pro tvé potřeby nevyhovují­cí­.

  9. Jasne ze 1.
    A nemyslim si, ze penize jsou jasne tim cilem. Spis jen indikatorem… Nebo tak.

    Jde o cestu. A co ses sam zac.

    A kecy o hypotece a detech s tim nesouvisi.

  10. Určite by som si vybral 1. možnosť. Vlastne ja už touto cestou nejak aj kráčam. Ale nie je to len pre vidinu budúceho veľkého zisku. Je to životný štýl ktorému možno veľa ľudí­ ani nikdy neporozumie. A strašne veľa to človeka naučí­… Ale nie je to cesta pre každého, to je jasné

  11. To je to nejhorší­ – že zaměstnanci, se chovají­ jako by měli jistotu pří­jmů až do doby, než je z práce vyhodí­. Pak naří­kají­ že se o ně někdo jiný (stát) nepostará..Za mně jednoznačně 1.

  12. Už mě ty Johnovy výběry trochu serou.
    Takže:
    A) Je jedno jestli si vyberu 1 nebo 2, mě stačí­ už ten základ, že jsem neomylný prorok.
    B) Takové vysokoškolačce co už má po pětadvací­tce, dáváte s možností­ 1 zároveň – nebudeš mí­t nikdy své vlastní­ děti.
    .
    .
    Z) Co takhle možnost páchat nějaké výnosné zločiny s průběžným zakopávání­m lupu, s tí­m že buď se to za 15 let promlčí­ nebo při nejhorší­m už opustí­te věznici a pak se budete luxusně a v klidu flákat až do smrti.

  13. Marginálně se vyplatí­ určitě 1. Přeží­váte, plat taky máte (sice nic moc extra, ale pokud “tvrdě” pracuji tak ví­c peněz nepotřebuji jelikož nemám čas na to, abych utrácel) a nakonec firmu prodáte a potom si ideálně další­ch 15 let můžete ží­t podle svých představ. Je to ale jen názor studenta VŠ….

  14. Zatim asi “1”, ale jen “na pul plynu” bez ty brutalni driny od nevidim do nevidim, ale i bez jakychkoliv myslenek na nejaky snovy exit. Spis prispet do rodinnyho rozpoctu a mit moznost flexibility a svobody (= pres den se venovat diteti a pracovat po vecerech, nocich, vikendech). Ale posledni doubou hodne premyslim i o moznosti navratu do “2” – tady v US bych totiz pravdepodobne mela vyrazne lepsi podminky nez v CR. Takze ted je jen otazka jak velky by mel byt ten plat, aby mi to za to stalo…

    1. Pokud bych si měl vybrat mezi svobodou za třeba i 30 tisí­c dolarů ročně a mezi prací­ 9-5 za 100-120 tisí­c ročně – tak prostě první­ možnost vyhraje. Být na fulltime je dřina, nic člověk nebuduje, jen roky do CVčka a nakonec se nadře ví­c než při podnikání­. Nemusí­ to být extrémní­ dřina, jde jí­t i pomalejší­mi kroky a u toho udržovat rodinu – ale to už záleží­ na tom, v čem se podniká.

      1. OK, a co treba plat $200k rocne nebo vice? urcite tam je nejaka hranice, ktera by to prevazila. Ale jinak souhlasim s tebou s temi mensimi kroky a zaroven si ten zivot taky trochu uzivat.

        Jinak tahle cela debata nema moc smysl. Za prve neni jistota ani tech 15 let ani toho dream exitu a za druhe nebavime se v konkretnich cislech, nevime kolik je ten plat ani kolik by byl ten exit.

        1. Má to pro mě smysl v tom ohledu, že bych se rád dí­ky práci na fulltime dostal na delší­ dobu do US, o ty pení­ze tolik nejde. Pokud bych měl ale uvažovat o HPP tady nebo v UK, tak by ta nabí­dka musela být opravdu ví­ce než perfektní­.

          U nás designerů je to obecně složitý – kamarád dostává nabí­dky ze západu právě na podobné částky – 150-250 tis. dolarů ročně, komplet zaplacení­ ví­z na 5 let dopředu, zajištění­ bydlení­, přesunu věcí­, různý bonusy atp. .. Ale taky to okamžitě odmí­tá, protože je to pro něj v tomhle ohledu nevýhodný.

        2. Sakra to je dobry napad.. mel jsem napsat vyplata $200k rocne v porovnani vydelat na podnikani $12 milionu za 15 let. Pak by si to lidi dokazali lepe predstavit

  15. Ani jedno, me vyhovuje lifestyle business. Sice jsem rok a pul makal 7 dni v tydnu abych se dostal na nejaky prijem (ktery mi nezabere moc prace prubezne)… Ted uz mam ovsem relativne pohodu a za rok az dostanu rezidenturu v Australii se stehuju do SE Asia. Prave proto abych nemusel drit xx let.

  16. Vrátí­m se k předchozí­mu postu ohledně nižší­ cash odměny versus vyšší­ho pří­spěvku na důchod. Je jasný, že každý člověk má jinou náturu, uvažování­ majitele firmy a zaměstnance-dělní­ka se většinou diametrálně liší­.

    Nemyslí­m si, že majiteli pří­sluší­ rozhodovat, co je pro dělní­ka výhodné. Lidi pracují­cí­ za 10$ na hodinu (a žijí­cí­ v Los Angeles) mají­ úplně jiný lifestyle než John, život celkem na hovno (pokud je to permanentní­ stav a ne jen dočasná brigáda při škole nebo tak). Pak je logické (a nelze se tomu divit), že preferují­ instant gratification v podobě 1-2k USD jako jednorázový bonus (což je částka, kterou možná nenaspoří­ za rok), za který si mohou udělat nějakou materiální­ radost (koupit si lepší­ auto, placatou televizi, splatit dluh na kreditce, …).

    Jinak k té původní­ otázce – 15 let je hrozně dlouhá doba a já bych to nevydržel. A naví­c to není­ úplně nejlepší­ pří­klad, protože buď začne být firma po pár letech relativně úspěšná (a člověk nemusí­ živořit) a nebo úspěšná není­. V pří­padě důchodového fondu je to pro většinu zaměstnanců spí­š 30 let, čekání­ což se dost blbě visualizuje jako nějaký reálný bonus od zaměstnavatele 🙁

    1. Fandore, 15 let bude trvat, nez se rozjede Skrblik.cz.. to je mozna jeste optimisticka hranice.. Takze 15 let prece nemuzes psat, ze trva dlouho.:-))) Jinak $10 neni zas tak spatny.. pro cloveka co nema zadnou kvalifikaci nebo zkusenosti. Je to normalni startovaci mzda. Rozhodne to neni dramaticky jak pises, ze by meli zivot uplne na hovno. Na ty lidi se musis podivat nez udelas takovy zaver.

    2. Upří­mně s tvým názorem nesouhlasí­m, nebo alespoň s částí­. Jednak 15 let pro firmu vůbec není­ dlouhá doba, alespoň ne pokud buduješ firmu a ne rychlokvašku. Znám hodně firem co mají­ za sebou rok dva a mají­ ramena jakou mají­ továrnu na pení­ze, ale kvalita je pří­šerná.
      Za další­ $10 na hodinu pro skladní­ka není­ zas tak špatný, v albertu (Johne to je něco jako supermarket :)) mají­ pokladní­ a pracovní­ci kolem 7tis kč a na naše poměry (žiji v Pha) to je opravdu málo a jsem rád, že to nemusí­m dělat. A pokud jde o ten bonus lepší­ auto si za 1-2K fakt nekoupí­š, spí­š tak za 12, pokud se tedy baví­me o novém nebo zánovní­m autě, ale i horší­ sračka tě vyjde alespoň na 5

  17. Johne tak když se ti tak strašně moc lí­bí­ myšlenka platit zaměstnancům bonus v podobě důchodového pojištění­, tak to prostě udělej, nás nemusí­š přesvědčovat co dává větší­ smysl. Smysl každý pochopil, ale ne každý si ho dokáže vybrat. Máš to to samé jako s tí­mhle dotazem, ne každý chce být podnikatel tak zvolí­ druhou možnost stejně jako skladní­k hotovost na ruku…

  18. Já si vybral možnost 3
    1. variantu jsem si zkusil na 5 let a opravdu mi to nestojí­ za to odří­kání­ (někdy stěží­ minimální­ mzda), když ví­m, že v mém oboru dostanu zaplaceno tak, že kdybych si to 15 let odkládal, tak by to byly taky pěkné pení­ze. Nehledě na to, že i tak za 15 let nebudu mí­t jistotu, že firmu prodám za brutální­ pení­ze
    2. variantou si prochází­m po přestávce znova teď. Ale protože vydělám o něco ví­ce, než potřebujeme na každodenní­ útraty, tak se pení­ze snaží­m spí­še investovat, než utratit.

    Ono záleží­ jak to má kdo nastavené a jaké má možnosti výdělku. Když chce být někdo kosmonaut, tak asi než zakládat firmu na vývoj lunární­ch modulů, jednodušší­ způsob jak toho dosáhnout bude nechat se zaměstnat u NASA. Když chce být někdo prodejce na trzí­ch, tak bude asi nejlepší­ poří­dit si živnosťák. A když chce být někdo investor, tak si musí­ poří­dit pení­ze a investovat (např po návratu z kosmu, nebo z trhů)

    1. jo to zni rozumne. Ono stejne spousta lidi podnika a nevydela temer nic.. .mene nez v tom zamestnani. I kdyz to nechteji slyset a radeji jsou optimisti.

  19. IMHO dost zalezi na tom kolik je vam let a v jakem zivotnim obdobi se nachazite

    15 let??? neexistuje, co kdyz 14. rok umru? to si radsi budu tech 14 let v klidu zit 🙂

    5 let? jen v pripade, ze aktualne neplanujeme dite, protoze bych prvni roky prcku, za penize nevymenil 🙂

  20. Ja si myslim ze na tomhle vubec nezalezi. Dulezity je delat to co te bavi a naplnuje a to absolutne neni o penezich.

    Zkusim napsat priklad,
    1. varianta spociva v tom ze budu denne ve stresu, shanet klienty, nervovat se s lidma co neplati faktury a 60% casu travit tim co me absolutne nebavi (byrokracie, delat strategicky rozhodnuti apod.).
    Johne vidim obcas jaky problemy musis resit a ne opravdu tohle neni pro me.

    2. budu zamestnanec a budu delat presne ten omezenej vysek co me bavi – hrat si s technologiema a byt jenom jedno maly kolecko v celym stroji. Ale delam co me bavi a vzhledem k tomu ze mam super sefa, tak i obrovskou volnost cehoz si vazim.

    Takze jednoznacne varianta c. 2 🙂

  21. Už jsem si vybral… 1) bez jistoty, že firmu prodám. kupodivu po dvouch letech jsem zjistil, že jsem si vybral 1) a přitom mám podmí­nky jako dva, ale jsem sám sobě šéfem.
    Ono to “stěstí­” kupodivu vždycky přeje těm kdo mají­ odvahu a chtějí­ makat.
    Johne, za pět let prodám dle 1) a sejdeme se ve statech. Ve triceti to bude akorat zacit znovu a ve vetsim…

  22. 1. ale pár výjimek! 15 let strašně dří­t znamená jednoznačný infarkt / mrtvička. Výkonnost bude klesat. Hemeroidy jako tanker. Deprese, tachykardie, labilita a já ještě neví­m co. Prostě pracovat každodenně co to tělo dovoluje a je to ještě zábava. Žádný takové jako teď je neděle, tak se nedělá tvl a podobně (často to potkávám) a po 16 hodině nebudu brát telefon. Největší­ drzost co jsem zažil, tak to je zavolejte sektářce, ona vás pošle do bylinkové zahrádky za mně.
    Miniaturní­ výplata? Neví­m co to je miniaturní­, ale jestli tí­m myslí­š 13000Kč čistého v Česku, tak to hraničí­ s existencí­.
    Kdybych měl děti, pořád čí­slo 1 ale samozřejmě děti nesmějí­ hladovět a krvácet kvůli tomu, že táta je šťastný a že za 15 let prodá firmu. Potom ty pení­ze dí­těti budou skoro k ničemu, ale na druhou stranu prvňáček s mobilem za 1K$ je divný.

    2. Někdo rád proží­rá pení­ze takřka doslova. Co dodat..

  23. Ty jsi Johne strašně zaujatý, protože tobě se business vydařil. Možná je to tí­m, že to umí­š, máš štěstí­ nebo něco jiného. Ale chci ří­ci, že na internetu jsou pří­běhy spoustu lidí­, kteří­ pracovali tvrdě, fakt tvrdě, a dnes nemají­ nic a možná mají­ i dluhy a těchto lidí­ je daleko ví­ce než těch úspěšných. A rozhodně neplatí­ tvrdá práce = úspěch, z části ano, ale není­ to všechno.

    Jestli chceš koukni na http://blog.bignerdranch.com/4428-dont-start-company-kid/

      1. Ono bohuzel drina neni primo umerna uspesnosti, spis je to multiplikator…kdyz ty rozhodnuti co clovek dela jsou spatny z jakyhokoliv duvodu, tak znasobeni drinou se nestanou dobrymi. Je to holt kruty.

    1. Ten odkazovaný článek je zají­mavý. Dí­ky, určitě to stojí­ za přečtení­ a je tam hodně dobrých doporučení­ a informací­. Na druhou stranu, celkové vyznění­ považuji za nešťastné a myslí­m si, že se autor mýlí­. Opravdu není­ tak těžké podnikat a neriskovat přitom vše. Myslí­m si, že kdo čte delší­ dobu Johnův blog, tak ví­ jak na to.
      A je také pravda, že podnikat asi nemůže úplně každý. Jsou prostě lidé, kteří­ se na to nehodí­ a budou daleko spokojenější­ v pozici zaměstnance.

  24. 3. 😉 Podnikat, v tom co me celkove bavi(dejme tomu z 60-80%), ale ne za miniaturni mzdu, mit nejakej dopad. Momentalne mi to tak v podstate funguje. S financema jsem spokojenej, mam X nasobek mzdy tady v cechach(podle mesice teda) – vydelam kazdopadne vic nez utratim. Asi jsem nenarocnej 🙂 Moc bych nerozlisoval jestli se mi povedlo vydelat treba 30-50 mil. za 15 let nebo nekolik miliard. Pro jednoho cloveka/rodinu je oboji dostatecny, pokud nekupuje letadla nebo neskupuje byty(obrazne). Spis jde o to jestli mam i jiny ambice nez ten osobni prospech z tech penez…

    A ono ta drina je fakt relativni. Podle me proste jde delat drinu a zaroven se bavit. Jsou prace kdy jsem neco delal 12-15 hodin, bylo to psychicky/fyzicky narocny ale tesil jsem se az to budu delat znovu. A neco delam 20 minut a silim z toho jaka je to strasna pruda, protoze mi to nic nerika.

    Jinak jeste k tem 15 letum premahani – za 15 let az to clovek proda, tak mozna si da oraz na rok dva, bude si chvili uzivat. Ale co pak s tema miliardama? Zainvestovat to do dalsiho podnikani a znova delat 15 let neco co nema rad? Ja nevim, asi bych se z toho zblaznil takhle fungovat 🙂 Ale nekomu to treba takhle vyhovuje protoze ma jiny priority a ten pocit ze tu neco vyznamnyho zanecha prevazi(asi by to tak melo byt?). Svym zpusobem to obdivuju tu silu se takhle hodne premahat. Mozna na to zmenim postupne nazor 😉

  25. Pri tomto rozhodovaní­ pre mna niesu najdí´ležitejšie peniaze. Najdí´ležitejšia je ta sloboda. Posledných 6 rokov som bol zamestnaný a už ma neskutočne štvalo ze sa vo firme robia blbosti, mí´j názor nikto nepočúvam, a musí­m s úsmevom vždy povedať super ideme na to. Pri podnikaní­ si robí­m veci po svojom. Samozrejme aj ja spraví­m kopu blbosti ale robí­m to čomu verí­m, chybám sa človek asi nevyhne. Toto je pre mna dí´ležitejšie ako to kde koľko zarobí­m. A tvrdá práca mi od určitého momentu nevadí­. Neviem možno je to tým ze som firmu rozbiehal popri zamestnaní­ a nebolo času na sťažovanie sa 😀

  26. Člověk, který stojí­ o to vybudovat velkou firmu si zvolí­ vždycky jedničku i s tí­m rizikem, že ho 14 rok přejede autobus. Zvolí­ si jedničku, protože mu full time práce přinese ví­c smyslu než houpání­ v sí­ti. Člověk, který si zvolí­ jedničku, tak jde mu vůbec o ty pení­ze? Nebo až prodá firmu stejně za rok rozjede novou?

    Rád svůj názor nechám zpochybnit, děkuji 🙂

  27. On ten bod 2 je takovy… dle mne ne moc realny pro lidi, kteri to tady ctou: Druha veta totiz s prvni vubec nemusi byt ve vztahu a klidne muze byt i u bodu jedna (drit, mit primerene prosperujici firmu a zaroven utracet).
    A naopak ad 2: pokud jsem zamestnanec s vybornou vyplatou (a nejsem ve statni sprave), tak mi to zrejme trochu pali – a proc bych tedy (vse) utracel, misto abych si setril – a prubezne si kupoval nejake ty nemovitosti, ktere mi zaruci fin. nezavislost?

  28. Mám v tuto dobu obojí­. Jsem jak zaměstnanec na plný úvazek – zcela jiné firmy a sama podnikám(OSVČ) v jiné oblasti, ale volila bych “opět” tu samou cestu 🙂 … naví­c děti už mám (2 dcery), takže nemusí­m vybí­rat ani jednu z možností­ a ani se zří­kat možnosti být mámou :-). Jen zcela určitě ví­m, že tady v ČR za mojí­ firmu nedostanu “brutální­ pení­ze” ani za 15 let a ani nikdy jindy a pení­ze “utrácí­m” stejně tí­m způsobem, že je “vrazí­m” do firmy, takže se pení­ze musí­ točit … takže práce a zase práce, … ale nebýt v ČR, tak si ten blázinec “uží­vám” mnohem ví­c 🙂 … Po všech stránkách 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *