Proc nerad rozdavam tituly ve firme

Pro uplne normalni lidi neni titul nejak dulezity. Ale pro urcite jedince, je to strasne dulezita vec. A prave tito jedinci jsou docela nebezpecni.

Kdyz ma nekdo vrozenou autoritu tak ho lide poslouchaji i bez titulu.

Kdyz ma nekdo nejlepsi znalosti a vi jak resit problemove situace v ramci sve prace, tak automaticky marespekt od ostatnich zamestnancu a tim padem autoritu. Ostatni zamestnance se na neho zacinaji sami obracet, kdyz neco potrebuji vyresit.

Takze kdyz temto schopnym lidem zadny titul nedate, tak se nic nestane. Riziko tam je nulove! Firma bude fungovat porad dal jak ma.

Kdyz nekdo absolutne nevi co dela, dela spatna rozhodnuti, zamestnanci ho neuznavaji tak mu jakykoliv titul nepomuze. Naopak udela obrovskou skodu. Ten clovek se bude citit opravneny k delani veci, ktere muzou poskodit celou firmu. A ten pocit opravneni nema na zaklade svych schopnosti nebo ze se zaslouzene vypracoval. Ten pocit dostane jen z toho, ze ma titul. A tohle je extremne nebezpecne pro firmu. Tohle je co firmu muze polozit. Prakticky se to projevuje tak, ze vetsinou chce aby se vyhodil z firmy nekdo schopny. Nekdo kdo si mu dovolil odporovat, kdyz mel nejaky debilni napad. A protoze si ten clovek neni moc jisty sam se sebou tak presne ty lidi co mu odporuji chce vyhodit. Nejde mu o dobro firmy. Jde mu ciste jen o vlastni postaveni, aby nebylo nikym ohrozeno.

Moje rada je, byt velmi opatrny nez nekomu titul date.

Kdyz jsem se v roce 2005 odstehoval z Las Vegas, tak jsem tam zanechal kancelar IncParadise s osmi zamestnanci, kteri najednou nemeli sefa. Muj znamy (pracoval vevelke firme) mi rikal jestli jsem se nezblaznil. Ze ti zamestnanci musi mit nejakeho manazera. Ze to jinak nejde. Ja jsem mel obavu, ze kdyz nekomu ten titul manazera dam, tak ze to zpusobi vice skody nez uzitku. Radeji jsem pockal, kdo z tech zamestnancu do te pozice manazera doroste. Kdo bude odpovedny. Kdo bude resit problemy, apod. Prakticky se to resi tak, ze ruzne male ukoly jsem daval ruznym zamestnancum. A pak jsem videl kdo je plni, kdo je resi a kdo proste jen zvladne svoji praci a nic vice. Timto se mi to nadherne ukazalo a po zhruba pul roce jsem manazera jmenoval. A k zadne skode nedoslo, kdyz tam manazera pul roku nemeli. Kdyz byl nejaky problem tak si ho vyresili sami nebo se ozvali me. A ja jsem celou dobu sledoval kdo by byl idealnim kandidatem na manazera.

6 thoughts on “Proc nerad rozdavam tituly ve firme

  1. Moc pěkný postup. Pokud jich bylo jen 8, tak to asi jde. Dokonce u nás ve firmě je nás 30 a ačkoliv šéfa máme, tak vše funguje velmi liberálně, prakticky je to kámoš, kterej pomůže a rozdá práci.

    Bohužel to asi nepůjde ve všech oborech a ve všech velikostech firmy.

    Každopádně ať žije svoboda v práci, jedině tak dá člověk ze sebe to nejlepší­ a má pocit, že si plní­ smysl života podle mě 🙂

    1. Nevim, nevim…
      Sveho casu mi jeden nadrizeny na rovinu sdelil, ze neni zadny muj kamarad a ze zadny muj sef nikdy nebude.
      S odstupem XY let jsem uz dobre chapal, jak to tehdy myslel a byl za tu lekci rad.
      Kdy da clovek ze sebe to nejlepsi, to je podle me silne individualni. Rade lidi by ta svoboda spis byla na prekazku.
      Ruzni lide maji ruzne “slabosti” – priznavam, ze mezi ty moje tak trochu patri prave ty “tituly”. Respektive jine, nez jen financni oceneni toho, ze ze sebe vydavam maximum, jsem velice loajalni apod.
      To oceneni muze mit napriklad podobu toho, ze je mi sveren nejaky extremne dulezity projekt, diky kteremu ziskam jeste vetsi vehlas, ktery zase o neco vylepsi mou povest. Pokud tohle mam, tak me to motivuje vic, nez treba o tretinu vyssi plat. Nikdy bych takovou praci za mnohem lepe placenou praci nevymenil (a to i proto, ze z dlouhodobejsiho hlediska se ten vehlas, povest… beztak odrazi i na financich – ze nekoho jineho zase motivuje to, ze TED bude vydelavat balik… to samozrejme respektuji).

  2. Naprostý souhlas. Svoboda v práci umožňuje lidem být sami sebou. Někteří­ se ukáží­ viditelnější­ a přirozeně tak mají­ nejblí­ž k pozici manažera a bez vlezdoprdýlkování­.

  3. Zažil som firmu, ktorá sa položila, keď majiteľ do asi 50 členného kolektí­vu s dvomi neformálnymi šéfmi zrazu inštaloval asi osem oficiálnych manažérov pre jednotlivé úseky. Firma sa formalizovala, inštitucionalizovala a do dvoch rokov zbankrotovala. Iniciatí­vni zamestnanci sa stali obyčajnými, ktorým o štvrtej padla, manažéri rozhodovali o veciach ktorým nerozumeli spí´sobom, ktorému nerozumeli zamestnanci.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *