Jak se da vydelat na kavarne?

Vminulem clanku jsem psal o mozne nemovitosti na kavarnu nebo pekarnu.

Je to neco co me laka. Kdyz se do toho da srdce a vymysli se to kreativne, tak z toho muze byt nadherny prostor. Myslim, ze by me to budovani docela bavilo. Az na teda ruzne vyrizovani na uradech, stavebni povoleni a reseni ruzne byrokracie. To nemam rad.

Ale bavi me delat nove veci. Jen mam pocit, ze v tom food businessu je strasne tezke vydelat penize. Divam se na to z pohledu cloveka co dela castecne na internetu a castecne v kamennem svete. A mam pocit, ze hlavne diky tomu Internetu se mi darilo podnikat velmi efektivne. Taky jsem vzdy hledal prilezitosti, kde je solidni marze a opakovany business. Mozna to funguje uplne stejne v tom food businessu. Jen zatim nevim, protoze s tim nemam zadnou zkusenost. Spise myslim, ze to je jeden z nejtezsich podnikani.

Jeden muj znamy me rekl, ze ty moje firmy co jsem vybudoval jsou vyjimky. Ze mam ted zkreslene predstavy o tom jak maji byt firmy ziskove. A ze nejakym stestim nebo nahodou mi to tak vyslo. Ja si naopak myslim, ze jsem od zacatku premyslel jak ten business mam delat, aby fakt byl ziskovy. Ze jsem nikdy nepodnikal primarne kvuli egu, nebo pocitu, ze chci mit nejvetsi firmu. Vzdy me slo jak to zaridit co nejefektivneji, aby byla ve vysledku stabilni a ziskova firma.

Kdybych rozjel tento food business, tak t v teto me zivotni fazi nedelam primarne kvuli penezum. Ale urcite by me vadilo, kdyby to prodelavalo. Proste by me to nedalo a premyslel bych jak to vylepsit nebo zmenit, aby v tom tam prilezitost na vydelani byla. Ono vzdycky je strasne moc moznosti jak se k tomu podnikani postavit. Ale taky to vyzaduje dost velke nasazeni. Coz mam trosku hruzu, ze se pak do toho uvazal vice nez bych chtel.

Tak kdo mate zkusenosti s provozovanim kavaren nebo pekaren co bystem me radili? At se na to radeji vykaslu a radeji stravim cas cestovanim, kitesurfovanim a lyzovanim? Na jednu stranu me to trosku svrbi a vymyslim porad nejake kokotiny co by se dalo rozjet. Na druhou stranu neni vubec spatne mit hodne te osobni svobody.

66 thoughts on “Jak se da vydelat na kavarne?

  1. 7 let restaurace + 2 sportbary 🙂 mohl bych asi napsat slohovku………….ale chci jenom ve stručnosti napsat asi to, že na internetu jaké si to uděláš takový to máš A V GASTRONOMII POKUD NEBUDEŠ DÄšLAT SíM VE SVí‰M PODNIKU NEBO TAM NEBUDEŠ 24 HODIN PŘíTOMEN, TAK TO ZAMÄšSTNANCI NEUDÄšLAJí NIKDY JAK TO CHCEŠ TY ……. zase na druhou stranu, když to nezkusí­š tak to nepoznáš 🙂

    Osobně jsem odešel z gastronomie na internet ale třeba nyní­ řeší­m problém, kdy na perfektní­ mezinárodní­ nápad na mobilní­ aplikaci nemohu sehnat pořádného parťáka a programátora, na které by bylo spolehnutí­. Vždycky mi fascinují­ články, jak nějaký klučina nebo holčina z USA vymyslí­ aplikaci a následně jsou zavodáři…vždycky by mi zají­malo, kde najdou ten team na tvorbu a spolupráci, jelikož tady v ČR jen co někomu řekneš, o co jde tak to dopane, že řekne hmm dobrý nápad a šlohne Ti ho a udělá ho pro sebe………:(

    1. Problem v CR je ze hodne lidi mysli, ze vymysleli neco tak unikatniho a prevetratneho co nema konkurenci a musi to byt proste byt dalsi pecka co se proda za babilion.

      Rad bych rekl ze svet startupu je to hodne narocnej, nestaci mit napad, musis ho HLAVNE umet prodat. Lidi jako programatori, grafici, frontendisti nejsou problem, ale musis zaplatit za vizi pouze podilu na babilionu nikdo pracovat nebude. Teda budou studentici, ale tak pak prave dopadnes vetsinou tak ze se niceho nedockas…… A jestli mas problem s duverou, tak sepis NDA.

    2. Tohle je trochu pesimistické. IT se dost změnilo a často to jsou lidé kteří­ se snaží­ spolupracovat. Doporučuji zkusit a uvidí­te 🙂

    3. A už ti někdo někdy nějakej nápad reálně šlohnul? Nejen, že se mi nic takovýho nestalo, ale ani jsem o tom nikdy neslyšel. Nápad má hodnotu jednoho dolaru a zbytek je exekutiva.

  2. Mých pár kamarádů kavárnu a restauraci provozují­, ale i když jí­dlo a to okolo mě baví­, tak bych se do toho nepouštěl, protože by mě to přikovalo k tomu mí­stu. Vzhledem k tomu, že se tam pracuje s hotovostí­ a surovinami, strašně blbě se to kontroluje, když tam člověk není­ osobně. Neví­m jak v USA, ale v ČR by restauraci bez kontroly zaměstnanci roznesli po kapsách.

    1. Spoustu známých pracuje v gastru (CZ) a je to přesně, jak ří­káš.
      íšplně mě děsí­, jak se někteří­ domní­vají­, že mají­ plné právo zaměstnavatele okrádat.

      Možnost by byla mí­t nějakého parťáka s podí­lem, kterému člověk věří­, z oboru a staral by se o provoz/managment.

  3. Jeden z nejziskovější­ch foodbusinessů je MCdonald.
    Jeho úspěch není­ postaven na dobrém jí­dle, ale na něčem jiném – na nemovitostech. To, že rozumí­ nemovitostem jim dalo podobné výhody jako máte vy – dobře koupit /pronajmout nemovitost a posadit na ní­ správný koncept.

    Takže pokud rozumí­te nemovitostem, je úspěch dost snazší­.

    Jinak ten food business je opravdu těžký – obtí­žně škálovatelný. Kdybych přemýšlel nad konceptem kavárny / pekárny tak určitě s výstupem do franshisingu.

    V podstatě bych řekl, že to fungovat musí­. Prodávat ty licence a starat se jen o ty procesy a kvalitu + své vlastní­ kavárno pekárny.
    Když je dobře, prodává se káva a když ne, prodává se chléb každý den.

    Kdybych měl jí­t znovu do gastra mí­sto internetu, smýšlel bych podobně.
    V lokalitě umí­stění­ a v konceptu je největší­ sí­la.

    A jestli cestovat nebo dělat firmy? Prostě dělat dobré věci 🙂

    1. Přitom zrovna v MC zaměstnanci taky “kradou” .. jinak řečeno: sežerou na co přijdou :). Bývalá pří­telkyně když dělal v MC tak tam přes prázdniny pokaždé hrozně ztloustla. Strašný.

      Ale jinak MC má také kromě těch nemovitostí­ ještě něco jiného… a to těžko zreplikovatelné suroviny. Takže zaměstnanci, těžko mohou dodávat svoje suroviny a utržené pení­ze za jejich prodej si nechávat.

      Tedy Johnovi bych poradil (nikdy jsem v gastru nedělal.. jen o něm často přemýšlí­m)
      1. zcela originální­ koncept
      2. originální­ suroviny dodávané v takovém stavu aby se těžko replikovali (speciální­ tvar housky/speciální­ pří­chutě (tajné))
      3. využití­ chytrých technologií­ (jako že pack s koncentrátem jde do stroje dát jen jednou a jen ten co se o něm ví­, že existuje (unikátní­ ští­tek s náhodným S/N))
      4. na výdeji mí­t váhu, která zváží­ každý vydávaný produkt a zapí­še jeho váhu (a třeba i teplotu) k právě vydávané účtence.
      5. systém “zatí­žit” tak přesnou metodikou, že její­ narušení­ si vyžádá “celkem fištrí³n)
      6. rotovat často a náhodně lidi na jednotlivých postech.

      asi bych vymyslel další­ prvky.. jen z toho vzniká robotárna. V každém pří­padě John si určitě nebuduje jedno mí­sto, kam bude chodit na ňamku s rodinou a co bude šéfovat osobně.

      1. neviem ako je to v mcdonalde teraz, ale moja priatelka bola 10r dozadu managerka v jednom a zamestnanci mali na jedlo narok, zdarma. naklady su hlboko pod predajnymi cenami, takze 30 zozratych cheeseburger denne skutocne problem nebol 🙂

  4. Já bych do toho nešel. Taková kavárna/bar musí­ být tak trochu i srdcovka, sebere to hodně energie a chtě nechtě tě to při rozjezdu uváže na relativně dlouhou dobu na jedno mí­sto. Naví­c budeš muset mí­t fakt kliku na zaměstnance, protože stačí­ jedna otrávená serví­rka a zákazní­k se už nevrátí­.. Z tohodle pohledu se mi to zdá jako hodně starostí­ na to, že to nejde nijak dále škálovat..

    ..i když, vlastně ano, proč ne..s tvým zápalem, vytrvalostí­ a tahem na branku z toho bude do dvou let franší­za, takže proč ne.. 🙂

  5. Jak už tady psali jiní­, jedna kavárna by asi nebyla nic pro tebe. Ale řešit to hned od začátku jako franší­zu, to by smysl mělo. Třeba to nabí­zet do zahraničí­ jako balí­k s možností­ zí­skání­ pracovní­ho ví­za a přestěhování­ se do USA.

  6. Prvni penize jsem vydelal na internetu, abych je pak utratil a jeste se zadluzil v pohostinstvi 🙂 Dnes vydelavam opet jen na internetu a tuhle odbocku uz bych nechtel absolvovat. Ve zkratce nejvetsi problem jsou zamestnanci a prace s hotovosti. Moralka lidi z gastra je na bodu nula a to se odrazi nejen na ekonomice. Kavarnu/bar ma podle me smysl ve 2 pripadech:
    1) sam jsi profik z oboru, plnis si sen a budes tam drit 24/7
    2) najdes si profika z oboru, kteremu hotovou kavarnu podle svých predstav pronajmes za mesicni fee a nebude te zajimat hospodareni, to si bere na krk najemce/kavarnik. Vyhnes se neprijemnostem s provozem a lidmi a presto mas pocit, ze jsi ve svym 🙂 a to, ze si za Tebou rano sedne kavarnik a bude si stezovat jak ho zamestnanci okradaji, tomu se muzes jen usmat nad dobrou kavou s Brutusem

    1. ta druha moznost je velmi ošidná, nájemce ti dobře zavedenou kavárnu muze uplne znicit behem velmi kratke doby, pak ti oznami ze konci ze to vlastne nevydelava, vrati Ti ji zpet a ty pak jiz nebudes schopen kavarnu vratit zpet do stavu jako jsi ji pronajimal….

  7. Souhlasim, ze to musi byt srdciva zalezitost. Ale prekvapuje me, i kdyz po pravde ne ze bych o tom nevedela, jake jsou problemy najit dobre zamestnance v gastru. Ale neni to treva jen specificky problem z nas v Cechach? Otravene servirky a okradani majitele? Protoze uz delsi divu ziju mimo Cr a s nicim takovym jsem se nesetkala. Ba naopak, cisnici jsou neskutecne mili a to i pres fakt, ze tu neni zvykem dostavat spropitne. Asi proto,ze si sve prace vazi…treba v Usa maji take uplne jiny pristup k praci a moralni kvality

    1. Kdo jde pracovat jako kuchař/čí­šní­k/serví­rka? Člověk skoro na dně společnosti, co nic neumí­ a nikde jinde se nechytnul nebo mladý brigádní­k (student), dostane nějakou almužnu a počí­tá se, že zbytek si nakrade/vydělá na dýšku. (čest vyjí­mkám v lepší­ch podnicí­ch)
      Stačí­ se podí­vat na pár dí­lů “Ano, Šéfe!” jak to (ne)funguje v gastru v ČR 🙂
      Hlavně těch podniků v ČR je neskutečně moc a velkou část provozují­ lidi co o gastru ví­ velký kulový.

      1. No tak tohle je typický čecháčkovský bullshit 🙂 Paušalizovat to nejde, je to pouze a vždy o lidech – koho si tam dáš, toho tam máš! Ano šéfe je jen sondou do inteligence provozovatelů podobných zaří­zení­, protože pokud má někdo IQ alespoň 110, tak to prostě nemůže takhle jebat. A takového majitele jsem tam snad ještě neviděl – jenže pak se není­ co divit, že tam všichni mají­ jen stupí­da, po kterých nemůže nikdo nic chtí­t. Vypoví­dají­cí­ hodnotu to má jen v té úrovni toho majitele, žádnou jinou..

        Znám pár serví­rek, které by mohly dělat cokoliv, ale právě tu serví­rku dělají­, proč? Protože jsou veselé povahy a defacto nikde jinde se nemohou celý den v práci usmí­vat ani kdyby chtěly – což je pak pří­mo úměrné tomu, když si na dýšku vydělá 1000/den a jde s čistou hlavou domů. Dávno pochopily, jak se to má dělat a o čem to celé je – vydělají­ ví­c než kdejaká vystresovaná sekretářka generální­ho ředitele o které by asi také nikdo neřekl, že je na dně společnosti..

        1. A to si na tom dýšku vydělají­ “jen” tisí­c korun na den. V mí­stní­ (USA) tipping culture si vydělají­ v mid-end restaurací­ch i pár set dolarů denně jen na dýškách, byť někde si je splittujou. U kaváren, kde se pohybuje průměrný účet kolem 20 dolarů je dýško mezi 3-5 dolary (běžně), takových stolů může jedna serví­rka v malým prostoru obsloužit maximálně několik desí­tek za den, takže to pro ní­ není­ tak zají­mavý a může to být problém. Nejví­c lidí­ totiž do takovýhle kavárny stejně přijde a rovnou odejde s kafem, limonádou nebo čí­mkoliv další­m, a nebude tam vůbec sedět. Pak je podí­l serví­rek na takovým businessu minimální­ a bude záležet hlavně na lidech, kteří­ stojí­ u pokladny.

          1. Já mluví­m o těch co znám a o českých serví­rkách jako odpověď na komentář výše o lidech na dně společnosti – kteří­ si ale patrně vydělají­ ví­c než dotyčný 🙂 Na české poměry je to ve střední­ hospě asi v klidu, v luxusní­m baru to může být jinak, stejně jako v mí­stní­ pětce..USA je samo zase někde jinde – jak pí­šeš..

            1. Problém je totiž v tom, že John tu možná demanduje rady, ale ty jsou z českýho prostředí­ naprosto bezpředmětný. Tady je opačný mindset a spousta věcí­ prostě funguje jinak a může eliminovat potenciální­ překážky, které si člověk z ČR představuje.

  8. Ahoj Johne,
    Ty máš dve výhodne vlastnosti aby si to dokázal robiť inak – úspešne.
    Vieš motivovať a kontrolovať ľudí­. A ako tu odznelo je to asi kľúčové.
    Za druhé ako pí­šeš – pozeráš na podnikanie ako na povinne zárobkovú činnosť. A teda hľadáš iniciatí­vne prí­stupy.

    P.S.: McDonald a nemovitosti podľa mňa patrí­ k urban legend. Ich úspech je fransiza – tak prepracovali biznis plán a procesy s kontrolou, že na minimum eliminovali ten ľudský rozmer a možnosť podvádzať.

  9. Ahoj, ja bych do toho sel. Je to zcela jiny byznys nez internet,ale verim,ze John ma cich na lidi. Podstata gastro/kavaren jsou fakt zamestnanci. Ti to dokazou vystavet nebo pohrbit. Zkusenosti mam cca. 15 let s ruznymi gastro “produkty”.

    Samotnou kavarnu bych ale ja sam asi nedelal. Musi to byt aspon s tou pekarnou,aby ti tam clovek nechal rovnou vice penez,nez jen za kavu. Dobre funguje kavarna+cukrarna (zakusky),ale fakt dobre domaci,ne to co je vsude.. Ale to potrebujes dost mist k sezeni,coz tam by to asi neslo.

    Kazdopadne v tvem pripade rovnou udelat koncept francisi a verim,ze bys to mel vysperkovana k dokonalosti:).

  10. Johne, restoška je náročná.

    Podle fotky, kterou jsi tu dával minule, bych to viděl spí­še na kvalitní­ espresso bar s opravnou / půjčovnou kol (propojení­ další­ho tvého ex biznisu?) pro americké hipstery / cyklisty, jejichž kupní­ sí­la jde nahoru 😉

    Co myslí­š?

  11. Řekl bych jidině si nají­t parťáka co má rád kávu, ale zase ne kávový snob. Prostě člověka co na mlýnek nebude rvát tchibo lesní­ směs. Je potřeba partner, nebo člověk co má pro toto opravdu vášeň. Otázka je kde někoho takového sehnat. Pokud v tom nebude ta motivace půjde to ke dnu. Zároveň je třeba aby se něco stále měnilo. Konzistentní­ má být kvalita, nikoliv vždy na chlup stejný zážitek

  12. No dovolí­m si tedy k to něco napsat po 10 letech v oboru a 6 vlastní­ch podnicí­ch.

    Pokud je podnik na zají­mavém mí­stě , vše se dělá jak má, je dostatečná nabí­dka a šikovný personál tak to nějaké pení­ze vydělá, ale za jakou cenu?

    Lidi co si dělají­ podniky jako své hobby nebo jak se ří­ká “lakýrku” to nedělají­ dobře a podniku se nevěnuji, buď zavřou nebo se smí­ří­ s tí­m, že budou podnik dotovat z jiných aktivit.

    Je to těžkej business. Neustále musí­š mí­t vše pod kontrolou a to znamená bejt tam denně xx hodin. Nebudeš tam lidi budou krást, flákat se apd.
    Neustálý stres, ten zas nedošel do práce a kdo dnes za ně bude dělat,
    kde sehnat šikovné a kvalifikované lidi (je jich těžký nedostatek)

    No já bych do toho už znovu nešel. Ale pokud se smí­ří­š s tí­m, že to bude časově náročné tak zkusit to můžeš.

    Asi bych začal spočí­tání­m provozní­ch nákladů

  13. Ak uz by som do toho mal ist tak by som sa zameriaval na budovanie franchise znacky. Spravit zopar ukazkovych, perfektnych, prevadzok a potom to licencovat dalej. Kaviaren mi pride ako dost dobry napad, lebo kava je najpredavanejsia komodita na svete, cize dopy je a bude a nemas velke problemy so stravovnaim ako v restauracii. Staci ti poriesit nejake sendvice alebo sladke pecivo. Kvalitnu kavu dnes zozenies lahko, baristov v US je pozehnane. Takze problem by som tam velky nevidel. Niekto tu spomenul problem s hotovosot ua zamestnancami. Kludne by som sa nebal prijmat iba platby kartou(bezkontaktne) cim zabranis dlhym frontam(aj ked neviem ci je to uplne legalne nebrat cash, myslim ze nie :D). K tomu ak sa zamerias na pecenie vlastneho peciva, poriadneho “european style”, tak v US s tym urcite uspejes. Ak by si ho vyrabal centralne a len dopiekol na prevadzke, je to skalovatelny business model + vhodny model pre budovanie franchise.

  14. Vyrábí­m vybavení­ pro kavárny a restaurace (kuchyně a bary), takže mám náhled do zákulisí­ a provozu. Strašně mě fascinuje ten 1000x ohraný scénář: Podnikatel vybuduje firmu, ta mu po letech funguje tak dobře, že už tam není­ potřeba a tak si vymyslí­ novou výzvu- založí­m si restauraci/kavárnu/bar. V okolí­ něco takového chybí­ a já mám tak originální­ koncept! Jsem za takové zákazní­ky rád, mají­ finance na vybavení­ a davají­ si na provedení­ záležet. Ale problém nastává v provozu. Jak už psalo mnoho přede mnou, pokud nemáte zkušenosti, personál Vás zničí­. U kaváren to naštěstí­ není­ tak často jako u restaurací­. V USA mají­ výhodu, že tam tak nefrčí­ hotovost a platí­ se spí­š kartou (aspon si to myslí­m), tí­m lze eliminovat krádeže zaměstnanců. Ale nenech si to znechutit, pokud najmeš dobrého manažera/provozní­ho, ušetří­š si spoustu starostí­ a podnik ti pošlape 🙂 Mě by se lí­bil blog o tom jak zakládáš kavárnu…

  15. Já bych do toho určitě nešel. Nemyslí­m si, že by si neuspěl, ale co z toho? Jen starosti a třeba 50-100 tisí­c dolarů zisku ročně? To myslí­m dneska vyděláš na tabletu během pobytu na WC 🙂

      1. Na druhej strane, dobre zabehnutá kaviareň sa dá dobre predať. Ako investí­cia do nehnuteľnosti (kúpiť, prerobiť, zabehnúť a predať) to nie je zlý nápad. Potom je to viac ako tých 100 tis. ročne.

        1. To by ses na některý z nich měl přijet podí­vat :). Není­ jich tu zrovna málo, hlavně v Kalifornii. Kavárny, který toho za den prodají­ tolik, že nestí­hají­ ani nonstop pražit vlastní­ kávu na několika strojí­ch. A to mluví­m jen o kafi, ne navazujcí­ch produktech.

          1. Tomu věří­m, ale nevěří­m čistému zisku z jedné kavárny 100.000 USD ročně

            Po odečtení­ nájemného, mezd pro personál, zákonných pojištění­, daní­ a odvodů státu, energií­, nákladů na suroviny apd je zisk 100.000 USD v tak malé kavárně nepří­liš reálné čí­slo. To by obrat musel ročně bejt ví­ce než 700.000 USD hrubý odhad. Lze spočí­tat přesně když budou vstupní­ údaje

              1. Jo a jak je donutí­š chodit do neznačkové kavárny když můžou chodit za značkou? A věř , že bohatí­ lidé jak jsi zmí­nil budou chodit za značkou. 100.000 USD ZISKU je nereálně v následují­cí­ch několika letech , tedy pokud kavárna nebude pod nějakou frenčí­zou.

  16. íšplně žasnu, jak to tu všichni vidí­ negativně. Přijde mi, že při podnikání­ každý počí­tá z dopředu se zcela fiktivní­mi problémy, kteří­ někteří­ mají­, protože jsou to blbci.

    Zejména food byznys dělá každý tatar, a tak se pak člověk ani nediví­, že mnoho neuspěje. U Johna bych se nebál, ten v tom bude vytvářet nějaký systém a udělá další­ McDonalds, pak bude prodávat licence a za 5 let to prodá za 30 mil. USD s tí­m, že plno lidí­ kolem si na tom vylámalo zuby.

  17. Myslienka je super, len zlezi na tebe kolko casu tom chces denne venovat. Idealne pre toho kto by tam chcel byt kazdy den pocas otvaracich hodin. Prist raz za den alebo na raz za tyzden, pokial tam nemas prevadzkara na ktoreho je spolahnutie, tak by som do toho nesiel. sice restiku som nemal ale mal som trafiku, kde som zistil, ze pokial tam nemas staly dohlad, tak je to stratena vec. Ono nejde mozno ani o to ze by ta zamestnanci mohli okradat, skor o ten business ako by mal fungovat. Bez zaujmu na tom aby zamestnanci predali, a vedeli predat, vedeli ako sa spravat k zakaznikovi to fungovat nebude. Ono mozes povedat robte to tak a tak sle pokial nemas dohlad je to risk.Najlepsie by bolo keby si tam aj ty pracoval.

  18. Pokial konecny zakaznik bude iba clovek z ulice tak sa to neoplati. Ale pokial budes dodavat hotely, restauracie, hospice, svadby a ine… kvalitnym pecivom, tak to urcite pojde…lebo ako vieme, tie pekarne v USA stoja za prdel… a prave v tomto by ti mohol internet velmi pomoct…

  19. Na rovinu rikam, ze jsem nikdy nepodnikal, ale pouze upozornuji na klasicky “circle-jerk” problem. Vetsina zdejsich diskuteru se na to diva prehnane optimisticky.

    Nikdo nemuze zpochybnit, ze John je (dosud) velmi uspesny podnikatel a ocividne vi, jak byznys delat. Co ale delat neumi jsou zazraky.

    Je hloupost si myslet, ze cokoliv, do ceho se John pusti, bude nesmirne uspesne – zvlast s ohledem na to, ze uz odesel do duchodu, a motivaci uspet za kazdou cenu nebude mit tak silnou. Ostatne sam naznacuje, ze by to byl spis konicek.

    Na jednu stranu zde zazniva, ze je obtizne v tomto oboru vydelat vetsi penize, jsou s tim starosti apod. Soubezne s tim je ale hned slyset, ze John urcite obratem rozjede velmi uspesnou fransizu a vydela majlant. Pointa je, ze obor, ktery je tezky pro ostatni, bude tezky i pro Johna.

    John, jako “profesional”, ma samozrejme mnohem vetsi sanci na uspech nez “amater”. Pokud ale budeme povazovat gastronomii za tezky obor, a dale vezmeme v uvahu, ze John v tomto oboru nikdy nepodnikal, uz se karty trochu obraci. (Ja nevim, jestli je to skutecne tezky obor, jen poukazuju na ten rozpor.).

    Clanky o rozjizdeni kavarny bych si tu rad cetl a samozrejme Johnovi fandim. Pouze demonstruju zakladni kriticke uvazovani, ktere v nekterych protichudnych tvrzenich v komentarich vyse chybi.

    1. Ked John rozbiehal XYZ bikes, nepodnikal v cyklo odbore.

      Ked zacinal s realitami, nepodnikal v realitach.

      Ked rozbiehal zakladanie firiem, nepodnikal predtym v zakladani firiem.

      Ked rozbiehal Shipito, nepodnikal predtym v preposielani a logistike…..

      You get the point, right?

      1. Achjo…

        Abys (v necem) dosahl (nejakeho) uspechu, potrebujes (nejakou) mnozinu vlastnosti a schopnosti na (nejake) urovni. To jsou promenne, se kterymi pracujeme.

        John ma nejake vlastnosti a schopnosti, ktere mu umoznily vybudovat IncParadise a dosahnout mimoradneho uspechu se Shipitem.

        Pokud si spravne vzpominam, realitni kancelar John musel zavrit, kdyz uderila krize. XYZ Bikes trpely na sezonni vykyvy. Obe tyto podnikani byly uspesne ve smyslu, ze John na nich vydelal penize. Dnes uz ale ani jedna z tech veci neexistuje.

        Z tohoto tedy lze rict i to, ze nedilnou soucasti Johnova uspechu je schopnost vybirat si veci, kde s nejmensim usilim dosahne nejvyssiho zisku, a ZEJMENA schopnost ukoncit podnikani, ktere nevydelava, nebo nefunguje (resp. presneji receno: John to uz neumi udelat lip.).

        Proto je naprosty nesmysl se domnivat, ze jakmile se John pusti do kavarny, tak vybuduje svetoznamou znacku a dosahne enormniho uspechu. Z historie Johnova podnikani se lze domnivat, ze by na kavarne neprodelal penize, ale vcas ji zavrel, pokud by nefungovala. To je to hlavni. Ale nikde neni dano, ze zrovna tohle nebude ten obor, na ktery se John proste nehodi, protoze nema ty schopnosti a vlastnosti, ktere jsou pro to potreba. Proto je nesmysl hned optimisticky vykrikovat takovato tvrzeni. To je cele.

        Znovu zduraznuji, ze Johnovi fandim a to, co dokazal, povazuji za obdivuhodne, proto na me, prosim, nereagujte dalsi varkou vet, ktere by mohly dobre poslouzit jako lakadlo na obalce dalsiho Kiyosakiho knihy.

  20. Aj tak si myslim, ze John otvori kaviaren, zacne pre nu optimalizovat procesy, spacha nejaky cafe management saas zazrak, ktory bude uspesne predavat. SW je skalovatelny, a kamenna prevadzka bude testovaci sandbox 🙂

  21. Neviděl bych to tak černě. Myslí­m, že vydělat na kavárně lze, viz třeba Starbucks. Jenom záleží­ kolik se chce vydělat.

    Důležité nejspí­š bude:
    a) kde bude kavárna
    b) pro koho
    c) co bude nabí­zet

    Bod první­ je nejspí­š jasný – na mí­stě záleží­ až na první­m mí­stě. Další­ body: některé známé kavárny teď umožňují­ namixovat si vlastní­ kávu – dostanete vodu, kávu, mléko a udělej si podle chuti. Určitě zají­mavý koncept.

    Další­ lákají­ na platbu různými čipy – lákají­ hlavně různé geeky.

    Kdybych si měl zaří­dit kavárnu a měl mí­sto, tak bych přemýšlel nad tí­m, co mi (a další­m lidem) chybí­ u kaváren v okolí­. Jí­dlo, servis, pití­. Vždy se něco najde.

    1. No neví­m, z některých našich jí­del si zrovna cizinci na zadek nesedají­ a berou to spí­š jako bizár 😀 (knedlí­ky, sví­čková, smažený sýr atd.)
      Trdelní­k – těsto za 3 koruny obalené v cukru a prodávané za 80,- haha 🙂

  22. Brunch, jednoduché menu, zavřeno od 3p.m. Takhle funguje Sunrise cafe na Lakewood a Carson a funguje skvěle. Na kávu přijdou jen rezidenti. (Dokud se nestaneš opravdu vyhlášeným.) Zahrádka na PCH není­ zrovna největší­m lákadlem a pokud nenabí­dneš něco extra lidé nemají­ důvod přijet, popří­padě přejí­t silnici (z Whole Food, knihovny, apod). Zvlášť když Redondo má celkem pěknou “village” se spoustou parkování­ a zaběhnutou konkurencí­.

    1. tak ked spravis dobry marketing tak sa to da. Zopar reklam v radiu a v lokalnom casopise. Avsak mna nikdy kaviarne nelakali. Kavu si spravim sam doma alebo v praci. Pokial sa tam nejdem najest, tak mi to nic nehovori. Vzdy som myslel, ze kaviarne su len na pranie penazi alebo danove podvody…inak v nich ucel nevidim.

  23. Pokud by te to bavilo a dokazes najit lidi, s kteryma te to bude bavit tvorit tak proc ne 🙂

    A penize na pripadny ztratovy provoz vydelas na tom hajzlu :))

    Jen to chce podle me hned od zacatku provozniho, ktery bude resit ty kraviny, co ty resit nechces. Coz nevim, zda je realny.

    No proste, je to o lidech a tvojim pocitu, jako vsechno 🙂

  24. Pravidla hry, pokud tedy “Chceme vydělávat pení­ze”:

    1) Musí­ se to dát škálovat/násobit (jedna “provozovna”, ještě ve špatné lokalitě…. ehm, asi né moc dobrý nápad, nicméně první­ provozovna může být dobrá pro “testování­ na lidech”).
    2) Musí­ to mí­t systém (nejlépe maximálně automatizovaný, aby ho zaměstnanci nemohli negativně ovlivnit).
    3) Produkt musí­ být výrazný, snadno odlišitělný (to je kvůli loajalitě zákazní­ků, takže napří­klad něco extra studeného, extra pálivého, extra dietní­ho, apodobně).
    4) Efektivita (produkty musí­ obsahovat co nejví­ce “vzduchu”, bublinek, a čehokoliv, co je objem, velikost, ale v nákladech to nic nestojí­)
    5) Rychlost, rychlost, rychlost (žádné fronty, zádné dohady, žádné diskuse, žádné čekání­. Chceme odbavit minimálně 100 zákazní­ků za minutu, ne? ).
    6) Minimum obalů, minimum odpadu, minimum uklí­zení­ (žádné dodatečné náklady)
    7) Pří­stup k surovinám za nejnižší­ možnou cenu (žádní­ překupní­ci, externí­ dodavatelé, apodobně)
    8) Žádná frančí­za (100 procent kontrola, ví­ce procent zisku).
    9) Kredibilita, uvěřitelnost, image (aby zákazní­k neměl na první­ pohled pocit, že když se u nás nají­/napije, nejpozději do hodiny mu bude špatně..).

  25. Pokud vidí­š pří­ležitost Johne, jdi do toho.

    Konec konců to je důvod, proč ty jsi milionář a pravděpodobně žádný z autorů “it’s impossible” komentářů neni.

    Nemyslim si, že by to nemohlo být finančně i konceptuálně zají­mavé. Jen je třeba kavárně dát osobitý nádech a odlišit se trochu od ostatní­ch. Nakonec třeba přijdeš na způsob, jak na te kavarně vydělat úplně jinak, než vydělávají­ ostatní­ kavarny.

  26. Pár lidí­ v mém okolí­, kteří­ neměli žádné zkušenosti z oboru, si pronajalo hospodu a všichni prodělali kalhoty.

  27. Jsem z IT, ale ve třiceti jsem se s kolegou zbláznil a otevřeli si (z mladické nerozvážnosti) v Praze koktejlový bar. Provozovali jsme ho 6 let, na kterých jsme se naučili jak to dělat i jak to nedělat. Dali jsme do toho vše, spoustu krve, potu a první­ roky i peněz. Po těch 6 jsme ho prodali. Bylo to super, ale spočí­tali jsme si, že hypotéky nám pořád platí­ IT a dva joby jsme už dál nezvládali. Teď jsem půl roku zpět obouma nohama v IT (občas jen hostuji v nějakém baru nebo jezdí­me s ženou vařit na foodfestivaly). A jestli bych do toho šel znovu? Okamžitě! A v hlavě už mám spoustu nápadů. Práce s lidmi je fantastická a moc mě baví­ jim kvalitní­m servisem zpří­jemnit den. Proto o to ví­c je podnikání­ v gastronomii o lidech. Chcete-li mí­t úspěšný podnik, musí­te sehnat lidi, kteří­ to dělají­ srdcem – foodies. Zapomeňte na manažery, kteří­ nikdy servis nedělali a se zaměstnanci jednají­ jako s pí³vlem. Ryba vždy smrdí­ od hlavy. Pak, pokud to bude mí­t atmosféru a nadšený personál, můžete být úspěšný i finančně.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *