Jak vypada muj pracovni den (cerven 2017)

Podle toho v jake podnikatelske fazi jsem tak vypada muj pracovni den. Ted jsem v takove pohodove fazi. Sice rozjizdim muj pizza projekt, ale vetsinou cekam nez vyresime ruzne problemy s povolenimi. Taky se nebojim delegovat (coz jsem se nebal nikdy), ale ted to vyuzivam jeste vice.  Moje pracovni pondeli vypadalo nasledovne.

Vstal jsem a sel na prochazku se psem.

Chodim na vetsinou delsi prochazky kolem jedne hodiny. To je taky doba kdy casto telefonuji pri tom chozeni. Proberu nejaky business nebo nejaky projekt na kterem se pracuje. Nebo si jen tak zavolam se znamymi. Ono se pri tom chozeni trosku nudim, takze ten telefonat to zprijemni.

Po prochazce jdu do nejake z pekaren/kavaren na snidani. To je moje oblibena cinnost a jsem docela znalcem vsech novych kavaren a pekaren v okoli. Ty snidane jsou doba kdy se i rad s nekym potkam. Treba jsem vzal na prochazku a snidani kamarada co pracuje pro konzultanstkou firmu a vypravel mi prihody jak ted prodavaji nejakou firmu. On je trosku frustrovany, protoze ma sice nadherny plat, ale vidi ty podnikatele co prodavaji svoje firmy a prijdou na jednani v kratasech a sandalech a zeptaji se tech uhlazenych konzultantu v oblecich: “Kde je ta moje zasrana miliarda dolaru?”.  Tak on o tom asi tajne sni, ze treba jednou zacne podnikat a taky se mu to podari.

Ty snidane beru i jako trenink pro psa, aby dokazal vydrzet v klidu sedet v tech kavarnach. S tim ma porad trosku problem, takze intenzivne trenuji.  Takhle se prijemne promarni rano. Prijedu domu a zkontroluji emaily. To ale zabere jen chvilku, protoze mi uz jich tolik nechodi.

Rad varim, tak si vetsinou obed pripravim sam. Miluji farmers markets co jsou v okoli a kvalitni zeleninu co se tam da koupit.

Po obede se znovu podivam na pocitac, nebo si ctu knizku, ale zrovna dneska jsem se dival na velmi zajimavy dokumentarni porad o ruske mafii.

To je taky doba kdy zacnu sledovat jaka je predpoved vetru. Kolem poledne zacinaji termalni vetry a podle toho jak rychle narustaji se vydavam na kitesurfing. Vetsinou zacne foukat kolem 2-3 hodiny odpoledne.

Cesta na kitesurfing plaz mi zabere 45 minut a tak znovu nejradeji telefonuji. Ono to je i zaroven krasna cesta kolem pobrezi s vyhledem na more, ale i kdyz je to krasne tak se trosku nudim tak ten telefonat neni spatne zpestreni. A vypada to, ze vlastne i takto pracuji. Popremyslim treba o nejakem kseftu. A po kitesurfingu muzu znovu zavolat a dat veci do pohybu.

Odpoledne tedy kitesurfuji a pokecam se znamymi na plazi.  Chodi tam denne vice lidi co treba prodali firmy nebo se jim nechce pracovat. Tak je to docela prijemne si povykladat.

Kolem 5 odpoledne jedu domu. Po ceste se podivam na emaily a odpovim na zameskane hovory. Napr. od nekoho kdo chce pronajmout sklad. To je taky doba kdy zavolam nejakemu spolupracovnikovi s nejakym ukolem co se objevil v tech emailech. Treba, ze ma nejaky sklad ukazat zajemci a domluvit se s nim na prohlidce. Nebo si poslechnu update jak pokracuje reseni problemu s popelnicemi u pizzerie.

Prijedu domu a varim veceri na grilu.

Nebo neco jednodussiho s posezenim na zahrade a sklenkou vina.

Vecer pak nejaky serial na Netflixu a hodinu pred spanim cist knizku. Knizky me bavi cist hodne. Ctu uplne vsechno od beletrie po ruzne biografie.

Z nedavno prectenych:
Ručičky věžních hodin, Rudolf Barta – pribeh tatinka J.B.-ho, jak emigroval do USA
Pizza Tiger, Thomas Monagham – autobiografie zakladatel Domino’s pizza.
No Middle Name: The Complete Collected Jack Reacher Short Stories, Lee Child – beletrie a totalni oddechovka. Vyborne se to cte. Vsechny knizky o Jack Reacher.
Ruský týden, František Ringo Čech – velmi jsem se nasmal
Nothing Is True and Everything Is Possible, Peter Pomerantsev – Dobra kniha na pochopeni Ruska

Tak to je asi vse. Treba za nejakou dobu ten den bude vypada jinak. Ted jsem spokojeny jak to je, ale nesmim to pokazit a nezacpat si den nejakymi nesmysly. Coz vyzaduje hodne velkou disciplinu. Priznam se, ze ne vzdy ji mam.  Ono tak ze setrvacnosti nebo nekdy z nudy mam tendence rozjizdet ruzne projekty. Sem tam neco koupit. Sem tam neco rozjet. Sem tam kyvnout na nejakou schuzku. Dokud vse funguje v mezich, ze to neomezuje moc meho casu, tak je to dobre, ale jak rikam, musim k tomu pristupovat opatrne a s rozvahou:-). Uplne to odpovida memu staremu clanku ve kterem jsem v tom obdobi 40-50 let. Jestli vam je 20-30 tak makejte na tom, at muzete v budoucnu cerpat z plodu sveho usili. Jak jsem psal v tom clanku. Nepromarnete svoje nejdulezitejsi obdobi. Protoze az vam bude 50 let tak se vam uz zacinat  kompletne znovu nebude chtit (a bude i pozde).

ShareShare on FacebookTweet about this on Twitter

33 thoughts on “Jak vypada muj pracovni den (cerven 2017)

  1. To mi připomíná nedávnou zkušenost, kdy jsem šel hned z práce na setkání s přáteli a byli tam i noví lidi a jeden z nich byl hrozně pohoršený, že v tom vedru jsem jenom v kraťasech a žabkách a že bych se takhle potkal s klientem.
    Takový staromilec z korporátu. Po potřesení rukou už o mě nezavadil pohledem a cítil jsem jeho pohrdání 🙂
    Btw. víno ze Znovína je fuj za 100 Kč

    1. Mě Znovín přijde fajn víno za tu cenu 🙂 Nejsem teda žádnej znalec. Ale podle mě stejně 99%+ lidí nepozná flašku za litr od flašky za 200,- při blind testu…
      Víno je jeden z největších scamů na světě.

  2. Johne, dokázal by sis vzpomenout a rozepsat, jak vypadal tvůj den, když si rozjížděl IncParadise/Shipito?
    A třeba, když se na to takhle zpětně koukneš, jaká činnost nebo část dne byla pro tebe a tvůj úspěch důležitá?

  3. Johne, jestli tak rad ctes, koukni na knizku Getting to yes. Je to opravdu zajimava knizka o vyjednavani. Neni to o nejakych tajnyhc psychologickych tricich, ale o skutecne motivaci, o tom, ze sirka moznosti je vetsi, nez se zda na prvni pohled, o tom, ze skoro na vsem se da domluvit. (pokud tedy clovek chce, chtit samozrejme nemusi) Treba byste se dostali dal v problemu s popelnicemi:).

  4. Mozna bys mel Johne vynechat z jidelnicku ty salamy, syry, smetanu, maslo, zakusky, marmeladu a alkohol. Dlouhodobe ukladani saturated fats a trans fats do zil neboli, ale az ta usazenina nekde v arterii na srdci nebo v mozku praskne, tak se ti na te praskline zacne srazet krev, ucpe dodavku krve a ta cast srdce nebo mozku se ti udusi. A to uz boli docela slusne. Pokud to prezijes (jestli se ti to stane na vode nebo ve vzduchu tak bude po tobe na 100%), tak za prve lekarsky zakrok bude neco stat a za druhe stravis zbytek zivota na peti prascich dvakrat denne az do smrti (Ticagrelor stoji $120 za krabicku, napriklad), neudelas ani krok bez GTN spreje v kapse a neuneses ani kybl s vodou dal nez deset metru. A uz vubec nemluve jestli se ti k tomu prida cukrovka, ta to vsechno jeste znasobi. Meris si aspon cholesterol a tlak, jednou za pul roku?

    1. A nemel by nahodou John vynechat i to maso, okurky, pecivo a rovnou treba i vodu? 🙂 Lidi sakra zijme trochu!!

    2. Co to plácáš za nesmysly? 😀 To že si někdo dá každý den k snídani housku s 10g másla a odpoledne pár plátků šunky, sýra a přiměřeně vína je naprosto OK stravování.
      To co tam John má je celkem kvalitní a vyvážené jídlo se spoustou zeleniny + nikdy netvrdí že jí pouze toto co je na 2 fotkách 🙂 Vsadím se, že se stravuje lépe než 90% Američanů.

      Aby bylo vysoké riziko zdravotních potíží co píšeš, musel by si jíst něco jako půl kostky másla denně a kilo uzenin a sýrů denně + nedělat žádný sport.

      A pokud si viděl Johna na fotce, tak vypadá váhově a zdravotně líp než drtivá většina Američanů a velká část Čechů…

  5. Zaujal mě ten starší odkazovaný článek z roku 2013. Dokonce i komentáře jsou zajímavé 🙂
    Ale jo, Johne, dobře jsi si to tenkrát naplánoval. A dokázal jsi to i realizovat. Kloubouk dolů. Pro hodně lidí jsi vzorem, většinou i pro mě. Jen tedy, to auto už by sis měl konečně koupit nějaký normální – víš jak to myslím 🙂
    Nicméně, je čas na další článek. Píšeš o 40-50 jako o posledním období. Je čas ten pohled trochu revidovat. Co budeme dělat po padesátce? Terénní motorku si Američané kupují až s odchodem do důchodu a ski pas zdarma je na některých horách také až pro starší 70 let. Mimochodem, je vidět, že ti důchodci mají čas trénovat, na Mt Rose jsem se na ně na černých sjezdovkách moc nechytal.

  6. Hmm – jak tak na to koukam, byl bych asi v podobnem rezimu, kdybych nemel deti (tedy takove jake mam) 😉
    Mam za ty roky z toho trochu pocit, ze to je takove implicitni tabu tohoto blogu – nikdy ani zminka o potomstvu.
    Uplne chapu a respektuju, pokud deti treba nechcete mit nebo nemuzete. Rozhodne v tom z me strany neni ani neznak souzeni nebo radeni – proste jen zvedava poznamka, ktera asi napadne pri tomhle clanku kdekoho – nechces nam k tomu neco nekdy treba napsat?

    1. Ja mam deti 5 a pracuju presne timto zpusobem (co muze udelat nekdo jiny tak at to udela) a jelikoz mam diky tomu spoustu casu tak zvladam se starat i o pulrocniho mimina. Misto psa vezmu kocarek a dal uz to john popsal uplne presne. A ano jde to i v cesku a zdaleka nejsem tak uspesny jako john. Jen jde o to nenechat se vmanevrovat do toho ze neco musim. Nic nemusim a ta si delam jen to co chci. Ne – nejsem ziv ze socialnich davek. Normalne podnikam.

      1. Já tedy mám také 5 dětí a musím se přiznat, že až taková pohoda – kavárničky, pláž a tak – to tedy není. Možná je to tím, že ti tři nejmladší kluci jsou docela banda raubířů a dokáží to doma slušně zdemolovat během několika minut, pokud mají náladu. Zase si musím přiznat, že bez nich bych vedl pohodlný život jako John a nikdo by mě neudržoval neustále ve střehu a v pohotovosti 🙂 Všechno má své výhody i nevýhody. Podnikat se s dětmi určitě dá, ale občas je člověk kandidátem na psychiatrickou léčebnu.

    2. Taky by mě to zajímalo, ale chápu, pokud se k tomu vyjadřovat nechce. Je to takový chybějící střípek do mozaiky u těchto příběhů. Pokud by všechno to podnikání a cestování zvládal s dětmi na krku, docela by mě zajímalo, jak to mají zorganizované. Bohužel mi přijde, že řada rodičů plození dětí vnímá jako povinnost a těm bezdětným to vyčítají. Může to být důvod, proč se o tom John nezmiňuje (smutnější a o to pochopitelnější variantou by bylo, že děti mít nemohli, a nebo v ještě horším případě dítě měli, ale nebylo v pořádku).

      1. No ja plozeni deti povazuju spis za zabavu nez povinnost. A taky je to muj 4tej duchodovej pilir. Ze se o me postara stat neverim. To spis ty deti.

  7. Johne, když tady teď máme takový odlehčující článek.
    Rád bych se zeptal jak často navštěvuješ ČR?
    Sám jsem v Německu.

  8. Johne,

    kitesurfing mi přijde jako nádherný sport… rád bych se ho také naučil… Jak dlouho Ti trvalo naučit se ovládat draka a vychytat základy s větrem? Měl jsi na začátku kurz nebo jsi to odkoukal na pláži… čím více o tom vím, tím více tíhnu k někomu, kdo to učí v kurzu… Jestli máš nějakou radu pro ještě ani ne začátečníka, budu rád. Měj se krásně, ať slouží zdraví.

    1. Je to nadherny sport! Nejlepsi je si udelat kurz. Trva to 2-3 dny a po skonceni budes jezdit. Nejdrive te nauci ovladat kite na suchu (1.5h), pak 3 hodiny s kitem ve vode (ale bez boardu) a pak 3 hodiny uz ve vode s boardem… Tohle se da udelat za 2-3 dny a pak uz jezdis sam.

      1. Termika tam u vas funguje celorocne, nebo jen nektere mesice v roce? Draka si startujes/pristavas sam, nebo na plazi vzdy nekoho poprosis o vypomoc? Moznost pojezdu kazdy den je snad jedine co ti zavidim 🙂 (Sam jezdim v lete windsurfing a v zime snowkiting)
        Dikes za tip na knihy k precteni urcite pridam do sveho seznamu. Obecne, odkud cerpas tipy na zajimave knihy k precteni, vlastni nahodny vyber?

        1. Ta termika funguje zhruba od dubna do zari (nekdy jeste v rijnu). V zime moc dobre nefouka. Je to strasne pratelska plaz.. hned se ti lidi nabizeji, ze ti pomuzou odstartovat nebo pristat (plus je ta plaz jeste hodne velka, takze to jde bez problemu sam). Na knizky moc system nemam.. spise nahodne.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *