Trip report: Zimni olympijske hry v Jizni Koreji

Po precteni komentaru zadajicich si dalsi trip reporty jsem se rozhodl napsat z nedavne nastevy olympiady v Jizni Koreji. Trosku opozdene, ale je tady.

Cesta do Koreji byla s Asiana Airlines. Jedna z mala aerolinek co neustale dava k dispozici spoustu first class letenek za mile. Dokonce i v tom terminu na olympiadu, kdy jim tam muselo letat spousta lidi ty letenky byly. Coz jsem rad, protoze porad u nich mam hodne mil. Letaji jeste s Airbusem 380, ktery je velmi pohodlny a v prvni tride ma takove polo-privatni koje.

Kaviar.

Bibimbap (typicke korejske jidlo).

Bylo to pro nas prvni zucastneni se olympijskych her. Uz z principu nerad jezdim na nejake masove akce. Nechce se mi nekde cpat v davu lidi, takze pozadavek byl at mame co nejluxusnejsi zazitek. Minimum cekani.  Minimum nepohodli. Neztracet nekde cas cekanim nebo presuny.  Bez ohledu na to co to stoji. Chteli jsme at mame absolutne to nejlepsi co se da za penize koupit.

Jeste nez jsme odjeli tak jsme se hrozili jak bude velka zima a jak to prezijeme. Premysleli jake si prikoupit teple obleceni nebo takove ty ohrivaci sacky do obleceni nebo rukavic. Co me vzdycky sokuje u toho ultra luxusniho cestovani je jak se pocita s tim, ze zakaznik bude kompletne nepripraven, s cistou hlavou a ti organizatori se musi o vse postarat. V podstate kdyz si na ten system zvyknete, tak zacnete byt podle me uplne nepouzitelni pro normalni zivot. Porad se o vas nekdo stara a premysli nad kazdou malickosti za vas. Treba tim, ze po prijezdu do hotelu nam predali darky. Batuzky kompletne plne obleceni a darku. Bunda, oteplovacky, ruzne vrstvy a vyhrivaci sacky. Obleceni velmi pekne. North Face vse s logem olympiady. Prakticky darek a zaroven pekny suvenyr s olympiady. K tomu odznacky olympiady a ruzne drobne darky. Takze kdybych priletel bez tepleho obleceni tak nezmrznu. Mysleli na vsechno! Tady mate podlozku na kterou si sednete aby vam nemrzl zadek. Tady mate deku. Tady mate vyhrivaci sacky do bot, na nohy, na zada do rukavic. Pred kazdou akci vzdy pridel novych termalnich sacku, ktere pruvodce nosil. Pred kazdou akci nam dali aktualni vstupenky. Hlidali jaky mame schedule, kdy co zacina  a jak to nejlepe logisticky resit.  K tomu v aute vzdy voda nebo nejake limonady, kdybsme meli nahodou zizen. Proste s cistou hlavou nemusite na vubec nic myslet.

Uz letisti nas vyzvedl pruvodce s ridicem, kteri se nam pak venovali cely pobyt. Pruvodce americky student co prijel do Koreji ucit anglictinu, pak tam zustal deset let a stihl se  i ozenit. Tohle pro neho byla dobre placena brigada, protoze s ucenim v Koreji skoncil a s manzelkou se chysta prestehovat zpet do USA. Takze si uzije olympiadu, vydela si a bude mit pekne rozlouceni s Korejou.

V kazde zemi je jina cestovka co ma na starosti prodej vstupenek (v podstate jako monopol). Pro USA je to firma Jet Set Sports pres ktera nam vse zaridila a starala se o nas. V tom nasem balicku, ktery je top co nabizeji jsme platili vstupenky na stejne akce i tomu nasemu pruvodci, aby s nami mohl na akce chodit. Takze pruvodce se takto podiva na olympiadu zadarmo jako benefit. Ridic i pruvodce nam byli k dispozici cely den. Ta myslenka je, ze na cokoliv si vzpomenete tak vam zaridi. Chcete jist nejake mistni jidlo? Tak vas tam zaveze a zaridi rezervaci.


Korejske BBQ v mistni restauraci.

Chcete se podivat na nejake  pamatky?

Vylet k Naksansa Temple (korejsky budhisticky chram)

Kdyz nestravite hromadu casu presuny nekde v autobusech, vlacich nebo ve frontach, tak mate taky mnohem vice casu na ruzne aktivity. Pruvodce a ridice jsme meli v ramci balicku k dispozici 12 hodin denne. Kdybysme je potrebovali vice, tak by to bylo za priplatek.

Tak nejvetsi vyhoda je, ze jsme meli velkou flexibilitu a pohodli kdy co delat. Mohli jsme na ruzne akce prijet na posledni chvili a treba odjet drive. Nemuselo se nic slozite domlouvat. Proste stacilo rict, kam chceme prijet. Pruvodce zavolal ridice, ktery nekde opodal cekal a sli jsme delat neco jineho. Vetsina nastevniku olympiady spalo v Seoulu. Od tam jeli 90 minut vlakem, pak presedali na autobus a pak treba pesky k nejakemu sportovisti.

Nase auto melo oznaceni partnera olympiady, takze jsme mohli dojet primo k venue kam jsme potrebovali bez omezeni. Kolem olympijskeho arealu byla odklonena doprava, a uzavrene silnice. Mohli tam jezdit pouze oficialni autobusy a pak omezeny pocet aut organizatoru a oficialnich partneru.  Toto  strasne usnadnovalo se nekam dostat. Nebyl problem se jit podivat na nejaky sport. Jit si zpet odpocinout do hotelu.  Nebo zajet nekam na kafe. A pak vyrazit na dalsi sport.  Tohle byla obrovska vyhoda.

Jet Sport je zaroven i oficialnim partnerem, takze jsme mohli pouzivat specialni vchody pro sponsory a marketinkove partnery. Ale korejci to meli zorganizovane fakt dobre a nejake fronty pres security byly uplne minimalni.

Krome nejlepsich listku, specialniho pristupu na sportoviste, pristupu do salonku ma Jet Sport v ramci olympijske vesnicky svuj vlastni salonek.

Ten byl naprosto spickovy. Nez jsme sli do nejakeho venue, tak jsme si dali sklenicku vina a veceri. Varili tam kuchari z Michellin hvezdickovych restauraci. Proste perfektni relaxacni misto kam si zajdete odpocinout a obcerstvit se. Hned prvni den se nam prisel predstavit CEO Jet Sportu. Je to velmi zajimavy pribeh. CEO byl velmi mlady clovek. Rikam mu, ze jsem cekal nekoho starsi a on rika, ze zrovna prevzal rizeni firmy po otcovi, ktery ji zalozil. Jeho otec je imigrant z byvale Jugoslavie. Toho jsme take potkali a povykladali si s nim. Kdyz prijel do USA tak po case koupil malinkou cestovku co pomahala lidem z vychodniho bloku nastivit zeme ze kterych utekli. Protoze Jugoslavie byla vice politicky uvolnena, tak se letalo letadly pres Belehrad. A kdyz v 84 byla olympiada v Sarajevu, tak se na nej obraceli klienti jestli muze zajistit ubytovani pres sve kontakty. A postupne z ni vybudovali ekluzivniho partnera pro olympijsme hry pro USA a nekolik dalsich zemi. Naprosto fascinujici pribeh (taky kontraverzni). Jen pro vysvetleni jak to s listky na olympiadu funguje. Ono proste nejde jit a koupit si treba ty nejlepsi vstupenky na co vas napadne. Ty vstupenky se prideluji. Nemuzete si kompletne vsechno vybrat do posledniho detailu. Jet Sport ty vstupenky kombinuje s hotely. Dokaze zarezervovat to nejlepsi a dlouho predem pred olympiadou. A pak to nakombinuje za ten balik penez pro lidi co chteji to nejlepsi. Ten balik penez co to stoji je ta stinna stranka, ale co je prijemne je to VIP jednani. Uz treba to ze CEO firmy se nam prisel predstavit. Povykladat. Opakovane zjistoval jestli je vse v poradku. Proste nebal se te interakce, ze mu dame nejaky pozadavek co bude muset resit. Proste tenhle osobni pristup k tomu luxusnimu cestovani patri a je to pro zakaznika prijemne. Podobne jako kdyz cestujete po Aman hotelech a prijde vas privitat generalni manazer hotelu (a pak se s vami rozlouci a behem pobytu se nikde neschovava kdybyste se s nim chteli pobavit nebo si na neco stezovat). Zaroven mi ti pripada i jako silene narocne takovy business vlastnit. Musite se vsemi umet jednat. Musite se umet s kazdym bavit, protoze tohle presne ti bohati lide ocekavaji. Nechteji se bavit s nejakym pikolikem. Chteji osobni pozornost od toho CEO. A tito z Jet Sportu to umeli velmi dobre.

Ten system jak detailne se staraji o klienty je taky zajimavy. Pruvodce mel nad sebou dalsi dve sefky. Ti mu dokazali za den mnohokrat textovat a volat a neustale musel reportovat co delame nebo co jsme nekde zminili. Tohle jsem vypozoroval, protoze otevrene pred nami se snazil telefon nepouzivat. Jen jednou rekl, ze se omlouva, ze musi odpovedet na text, protoze kdyz do par minut neodpovi, tak dostane kartac.

Ale sefky se nespolehali jen na reporting od naseho pruvodce. Kdyz jsme rano  nebo odpoledne odchazeli z hotelu tak jedna z nich vzdy nenasilne prisla a cekala na nas spolecne s nadim pruvodcem dole na recepci. Vzdy se zeptala jestli je vse v poradku. Jeslti nahodou nemame nejakou pripominku. A kdyz jsme meli tak ji okamzite resila.

Nas pruvodce nalevo. Hodny kluk z Floridy. Jeste jsme na neho byli laskavi  a davali mu casto volno. Byl radjak to s nami ma snadne, ze treba jini klienti jsou mnohem narocnejsi:-). Treba kdyz jsme sli na nejaky sport, tak jsme mu rekli at si klidne dela co chce a jde si domu lehnout (bydlel tak 10 minut od toho primorskeho klusteru, kde byli ruzne bruslarske discipliny). On treba hrozne rad sel stat vecer na misto kde natacela NBC s Al Rokerem vecerni shrnuti a casto najizdela do divaku. Tak tam treba stal a maval svym rodicum na Floride misto aby se dival na disciplinu kde mel koupeny od nas listek(!).

Myslim, ze nas mel jako klienty rad. A sem tam mu uklozly nejake drby co si mezi sebou povidali s kolegy o pozadavcich jinych VIP hostu.

Treba jejich jiny klient,  miliardar z Ciny se rozhodl, ze chce po zahajovacim ceremonialu jist Bulgogi (klasicke korejske jidlo). Jenze problem je, ze ceremonial skoncil hodne pozde vecer. Byla to trosku logisticka nocni mura, ale klientum se nemuze rikat ne. Tak to nejak zarizovali, kdo jim to o pulnoci uvari. To ze ty detaily vim, je kvuli tomu, ze nas pruvodce je mistni z Gangneungu a radil jinemu pruvodci do jake restaurace jit. Ja jsem pak presne vedel o koho jde a mel jsem pak pro neho prezdivku Mr. Bulgogi, kdyz jsem ho nekde zahledl na jine akci. Mr. Bulgogi treba odesel v prostredku zahajovaciho ceremonialu, ze mu byla zima. A s nim bylo asi dalsich 8 lidi (nejaci znami, ktere na olympiadu Mr. Bulgogi velkoryse pozval). Tem se vylozene odejit nechtelo, ale museli, tak nejak pomalu a neochotne se zvednout, kdyz se zavelelo. Tohle trosku odbocuji, ale uz jsem podobne chovani videl kdyz  podobnou cestu taky nekdo zaplatil svym znamym. Ti pak byli samozrejme vdecni, ale asi ne dostatecne. A pak bylo videt, ze to trosku skripe. 

Jedna z velmi zajimavych cinnosti na olympiade je nastevovat ruzne olympijske domy. Kdyz jsme meli cas mezi ruznymi disciplinami tak jsme taky ty domy nastevovali. Nektere domy jsou verejne. Jine ne. Cesky dum je otevreny pro verejnost, takze jsme meli v planu co nejdrive. Ridic nas tam zavezl a ja se strasne tesil na ten cesky chleba, ktery se tak v ceskych mediich propagoval!

Dali jsme gulas, dali jsme nejake uzene maso. Ptam se jestli nemaji k tomu gulasi ten cesky chleba! Obsluha se obraci do kuchyne a rika jim, ze se ptam jestli nemaji chleba k tomu gulasi. Z kuchyne se ozve: “Ma tam brambory, to staci ne?”. Chleba asi dosel, tak to bylo trosku rozpacite. Ja jsem prave tomu nasemu pruvodci o tom chlebu vypravel a pak nic.

Uprimne jsem mel pocit, ze ta nabidka jidel tam byla chuda. Proste par moznosti na vyber. Asi vetsina lidi tam jde hlavne pit pivo. Tak me to nejak pripominalo ceskou hospodu na stojaka. Takove nepohodlne a omezene. Vejdete. Nikdo vas nepozdravi. Nikdo neprivita. Nic nevysvetli. Objednavate u takove displeje jak ma ted McDonalds. Natukate co chcete. Zaplatite. Donesete listecek obsluze. A ta se prekvapene kouka na listecky, jaktoze jste si neobjednali pivo, kdyz to je asi hlavni vec proc tam kazdy prijde. Podle nekterych lidi co tam to pivo popijeli a meli uz trosku prihnuto to tak vypadalo. No proste takovy jsem z toho mel dojem. A pak tam marne patrate proc tam neni zadny chleba nebo pecivo kdyz to vidite na FB a Instagramu ceskeho olympijskeho vyboru! No bylo to takove  zvlastni. Nikdo nic nevysvetli.

Ano jsem zvykly uz vice na ten americky zpusob pohostinstvi. Ze nemusite bloudit. Nemusite premyslet jak co funguje. Hned se vas nekdo ujme. Vysvetli a s usmevem na tvari se o vas postara. A ten kontrast byl strasne videt, kdyz jsme stejny den nastivili Americky olympijsky dum. Ten neni pristupny verejnosti, ale rekli jsme te nasi cestovce jestli by to nedokazali zaridit. Rekli, ze nemuzou slibit predem, ale pak to zaridili (tohle je presne ono co ten Jet Sport umi… zaridit co klient chce. Staci se zminit).

Ten americky dum byl naopak strasne pohodlny. U vchodu se nas ujmuli. Vysvetlili jak co funguje. Hned nabidli nejaky drink. Bylo to jak u nekoho v obyvaku. Taky bylo prijemne, ze vsechno jidlo i piti bylo zadarmo (i bohatym lidem to dela radost ). Byl tam navareny samoobsluzny bufet. Jidlo vyborne. Jeste se nam omlouvali, ze mame 5 minut pockat nez tam vsechno vyskladaji. Pak se prisli omluvit znovu, ze nas nechali 5 minut cekat. Takova ta prijmemna pozornost. Dolevali sklenicky s vinem. Odstranovali spinave talire a smeti ze stolu. Proste vsechno kmitalo. Zorganizovane. S usmevem na tvari. Vsichni prijemni. Potkate americke sportovce. Koukate na velke obrazovky. Vyborna atmosfera. Jite jidlo. Pijete. Rikal jsem si, ze kdybych se mel divat na celou olympiadu odsud tak by mi to vubec nevadilo. Uplne jsem mel pocit, ze jak kolikrat nadavam na americany, ze se nakonec v tom americkem dome citim mnohem lepe nez v tom ceskem mezi svymi krajany.

Druhy den, kdyz jsme nekam jeli autem, tak sef Jet Sportu psal textovku nasemu pruvodci jestli chceme nastivit Cesky olympijsky dum. Ja rikam pruvodci, ze asi ne, ze jsme tam prece byli a stejne ten chleba co jsem chtel nemeli!:-) Pozdeji jsme s tim sefem mluvili a on rika, ze ne, ze tentokrat to bude lepsi. Ze pujdeme do te neverejne VIP sekce v druhem patre. Tak jsme na to kyvli ze ano.

Tohle byla presne ukazka ja Jet Sport funguje. Pruvodce reportoval sefce nas feedback z nastev tech olympijskych domu z predchoziho dne. Sefka reportovala CEO Jet Sportu a ten zaridil, abysme ten zazitek meli lepsi. Kdyz jsme tentokrat vesli do te VIP sekce ceskeho domu, tak to vypadalo jak v raji.

Najednou tam nejenom meli pivo, ale taky spoustu moravskeho vyborneho vina (pro me zahada proc nenabidnout vino i ve verejne casti). Ja treba piju vino mnohem radeji, tak jsem byl nadseny. Spousta peciva. Spousta chleba. Pomazanky. Kolace. Dobroty.

Uz ne mista na stojaka, ale krasne pohodlne mista na sezeni. No proste uplne jiny zazitek. Takovy detail. Stacilo vstoupit do jinych dveri!

Hned se nas ujmula vynikajici projektova manazerka co nas uz ocekavala. Provedla nas, vysvetlila, ukazala.. no proste presne jak se to ma delat. Pak rika, ze ma pro nas darek. A donesla pecen chleba. No uplne jsem se stydel, ze to moje stezovani si na nedostatek chleba se resi na teto urovni!!! Muj feedback na nedostatek chleba byl sdelen nasim pruvodcem jeho sefce. Pak ten feedback sel smerem k CEO Jet Sportu a ten nam potom nabidl lepsi variantu nastevy ceskeho domu a postaral se o to, ze ten chleba uvidime! To samozrejme nikdo nezminil. Jen nam proste dali pekny darek jako takove prekvapeni nam predali pecen. Pak ze pro nas maji dalsi darek a to  upeceny kolac.


Zajimalo me jak tam ten chleba pecou tak mi udelali tour i seznameni s pekarem. Ptal jsem se ho jestli by nechtel prijed do ameriky a rozjet pekarnu tady. Rikal mi: “Dejte mi pokoj!”. Ze uz mu ta olympiada staci a tesi se domu:-). Tak bohuzel, zatim jsem pekare pro USA pekarnu nenasel:-).

Tak ted ke vstupenkam. V Jet Sportu rikali, ze tohle byla prvni olympiada, kdy bylo povoleno, aby prodali listky do sekci, ktere jsou rezervovany pro olympijske vybory nebo rodiny sportovcu. Takze to byla vzdy sekce ve ktere jsme meli listek. To bylo fajn. Pekna atmosfera. Vyborne sekce kde sedet.

Taky to byla prvni olympiada, kdy bylo mozne (ale jen velmi omezene) dat pristup do tzv. Familly lounge. To jsou znovu salonky, ktere jsou urceny jen pro olympijsky vybor nebo rodiny sportovcu primo v ramci sportovist. Protoze byla obrovska zima, tak to bylo neco co ten zazitek obrovsky vylepsilo. Treba hned prvni den olympiady jsme se sli divat na skoky na lyzich. Zacinalo to az vecer. Zima jak blazen. Ten salonek nebyl zadny luxus, ale meli navareno jidlo. Piti. Takze cekat v teple a pak jit ven az kdyz vse zacne vubec nebylo spatne. Taky se dalo divat za sklem a vubec nevychazet.

Nalevo byla ta family lounge a pred ni nase sedadla. Takto vypada family lounge. Podle vysacek na krku to tam vypadalo na same lidi z olympijskych vyboru a pak rozhodci.

Ono to je hned snesitelnejsi, kdyz je k dispozici takoveto zazemi. Date si kafe. Pockate v teple. Date neco na jidlo. Ale je to skutecne velmi omezene. I ten Jet Sport tohle mohl nabidnout velmi malemu poctu VIP klientu. A samozrejme za toto privilegium zaplatite silene penize (jen pro predstavu nechci psat presne castku, ale je to zhruba tretina budgetu co mam na rozjezd Pizzouna). Je to takovy ten luxusni segment, kde se uz vubec neda divat na hodnotu. Me treba zajimalo co jednotlive veci stoji. Na vstupenkach jsem videl ceny, ale vse ostatni bylo zakryto rouskou tajemnosti. Zaplatite celkovou sumu za ten zazitek. A luxusni cestovky uplne odmitaji dat ten rozpis co kolik stoji. Podle me kvuli tomu, ze zjistite jak strasne platite za nejakou malickost. Tak to radeji klientum daji do jedne velke ceny (balicku) a at to pak vubec neresi. To je takova moje teorie a asi to jinak ani nejde.

Me treba vrtalo hlavou kolik jsme platili za ten nas hotel. Nechteli jsme dojizdet vlakem ze Seoulu jako vetsina nastevniku olympiady. Chteli jsme byt primo v tom deni. Jenze jak v  Pyeongchangu (horsky kluster) tak  Gangneungu (primorska oblast) je velmi malo hotelu. Ty se rozdelili nejakou loterii mezi ruznymi organizatory a cestovkami. Zrovna k tomu hotelu jsem mel vyhrady. Nejak vyjimecne dobry hotel to nebyl. Takovy prumer. Ale mam pocit, ze jsme za nej museli platit vice nez za pobyty v oblibenych Amanech. Ale Aman to rozhodne nebyl. Jenze na olympiadach je vzdy nedostatek ubytovani tak za to, ze jste nekde blizko se plati obrovske penize. Proste plati nabidka  a poptavka.

A jestlize nechcete dojizdet tak to je pomalu privlegium, ze se do toho hotelu dostanete. Ve stejnem hotelu spali prezidenti, politici a ruzni papalasi z IOC. Treba jsem videl zrovna prijizdet presidenta Svycarska. Nebo potkal bodygarda  ve vytahu od slovenskeho presidenta Andreje Kisky (ten tam zustal snad cely tyden, kdy naopak vetsina pohlavaru odjela treba hned druhy den po zahajovacim ceremonialu). 

Na to, ze to melo byt jedno z top ubytovani na olympiade to bylo na me pomery docela bida. Proste nove otevreny hotel, ktery ma takove ty porodni bolesti. Uklizeci nestihou uklidit. Nebo omylem odnesou papuce nebo zupany. Zapomenou prinest flasky s vodou. To se parkrat stalo. Rekli jsme to nasemu pruvodci. Ten referoval sefce. A treba druhy den Jet Sport najmul kompletne novy a vlastni team uklizecek. Meli evidentne pro sve hosty cele patro a to pak zacali sami ulizet. Videl jsem jak jejich zamestnanci jim stoji za zady a hlidaji kazdy detail, aby vse bylo naprosto dobre uklizeno. V tomto byli naprosto vyborni, ze se snazili vse proaktivne resit. Okamzite nasli nejake reseni a starali se tak intenzivne o svoje hosty. Stacilo se zminit v aute po ceste nekam na nejake venue. A treba manazerka z Jet Sport zaridila by se vse napravilo. Za toto davam Jet Sportu jednicku z hvezdickou!

Treba takovy detail. Kazdy den nam na pokoj dali program na druhy den. Co budeme delat. Jake bude pocasi. Nejake nove korejske slovicko na nauceni. Nejaka zajimavost na pouceni. Proste aby clovek fakt mohl mit kompletne cistou hlavu a vedel, ze vse je zorganizovano za neho.

Olympiada je nadherny zazitek. Uprimne pritom zahajovacim ceremonialu jsem byl uplne emocne dojat. Je to strasne pusobive videt to na vlastni oci. Naprosto krasne a intenzivni. Netravim moc casu divanim se na sporty v televizi. Ale musim rict, ze ta atmosfera videt vse na miste stoji za to. Je to uplne neco jineho byt na miste. Proste to tak na vas vice dychne.

Tento report jsem psal  trosku na preskacku. Pisu to s odstupem a neni to presne chronologicky. Hlavne mi slo o ty dojmy a jak to bylo zorganizovane.

30 thoughts on “Trip report: Zimni olympijske hry v Jizni Koreji

  1. John, vyborny trip report. Tiez som velmi za, aby si v tom pokracoval, ak si najdes cas.

    “V podstate kdyz si na ten system zvyknete, tak zacnete byt podle me uplne nepouzitelni pro normalni zivot.”

    Toto je presne dovod preco mame tolko korupcie medzi politkmi a CEOs velkych korporacii etc. Problem je, ze ak raz zazijes tento ultimatny komfort, zivot v tejto bubline, tak

    1. zacnes byt uplne odtrhnuty od reality, zivota obycajnych ludi
    2. chces si to udrzat za kazdu cenu.

    Ked som pred casom zacal cestovat viac ‘luxury’, tak prva vec co som si uvedomil bolo toto. Fast track everywhere, nikto ti nikdy nepovie nie, kazdy je na teba mily, nic nie je problem, nikde sa netlacis v rade. Ak to mas par rokov a potom z toho vypadnes, tak to musi byt fakt peklo a je mi jasne, ze ludia su schopny urobit vela preto, aby v tom zostali.

    Samozrejme toto nema nic s tebou, ale ten popis mi to pripomenul.

  2. Dostalo mě to psaní o těch pozvaných známých, jak museli miliardáře všude doprovázet.

    Sledoval jsem na nějakém kanálu seriál o životě miliardářů, a bylo to neuvěřitelné. Popisovali, jak miliardáři nemají přátele, že být přítelem miliardáře je de fakto zaměstnání na plný úvazek, a vůbec není vyjímkou, že miliardář si jako své přátele kolikrát zve svůj personál, co se mu stará třeba o nějakou nemovitost, protože chce, aby se mu ti lidé přizpůsobili.

    S tím chlebem jsi mě docela rozesmál, znal jsem jednoho podnikatele (mimopražský), který měl hezký fungující byznys, barák, medvěda (auto) a tak, a když přijel do Prahy, tak první co bylo byl fakt, že šel do nákupního centra, a tam do fast-foodu (Šmak české kuchyně). Trošku mi tím přišel jako buran (nic proti :)).

    Já osobně bych tu exkluzivní olympiádu klidně vyměnil za levnější dovolenou na Maledivách v Amanu, ale proti gustu žádný dyšputát 😉

  3. Čtivé, až neuvěřitelně motivační!

    Jak se to platí? Je cena z většiny známá dopředu, nebo si účtují každý požadavek extra a nakonec to sečtou?

    1. Dopredu vis cenu za vse… ale pak se meni ruzne veci treba podle nejakych pozadavku nebo aktualni situace a uz se nejake zmeny v cene neresi.

  4. Dobře napsáno. Při čtení zážitků se mi vybavily některé scény z filmu The Million Pound Note, aneb jak peníze ovlivňují chování lidí vůči vám a otevírají vám dveře na jinak nepřístupná místa.

  5. Super report. Najviac sa mi páči radosť z chleba, koľko ľudi asi prišlo do Južnej Korei aby si dali chlieb?

  6. Jinak takhle cestovat na Olympiádu by mě taky bavilo. Jet tam ale jako plebs by mě netankovalo snad ani kdyby mi to někdo zaplatil… 🙂

  7. Uplne je z toho citit udrzitelnost. Z podnikatelskeho hlediska je to kazdeho sen – ale z pohledu ekologickeho cista tragedie… ale bohuzel takto ten svet funguje… vse je mozne za patricnou castku….

  8. Moc pěkný článek, ale cena by mě tedy fakt zajímala….kdyby jsi mi jí hodil do mejlu, nechám si jí pro sebe 🙂

  9. Perfektni report! Jsem rada ze ses k tomu vratil, protoze ty male detaily ktere zminujes jsou zajimave a jen tak se to clovek nedovi.

    Ta ceska natura je klasika a furt mi to vrta hlavou proc je tak tezke se to naucit. Jsme ted poprve po vice nez 6 letech v Cechach a mam podobnou zkusenost. V nekterych sluzbach uz to evidentne umi, usmivat se, neco nenasilne doporucit, proste udelat ten zazitek podobne jako to delaji Amici bezne, ze se clovek neciti ze je otravuje, ale je tam jako platici zakaznik. Ale kdyz clovek sedne do nahodne restaurace nebo jde do bezneho kramu, tak je to sazka do loterie jak to dopadne. Uz se mi nechce poslouchat hlasky typu “za 10 minut zavirameee” i kdyz evidentne vidi ze uz mame vybrano zbozi za par tisic.

    Beztak jsi ten chleba dostal jen proto ze ucitili prachy, jinak by to asi skoncilo jen u blby prupovidky z kuchyne. Pro me dost prekvapujici, cekala bych ze na olympiade to chovani k zakaznikovi budou mit dobre naucene.

    1. Protože v ČR jsou ve službách/obchodech zaměstnáni obvykle za mrzký peníz ti nejlevnější (nejnejschopněšjí) lidé nebo nějací levní brigádníci (a myslím že obvykle za fixní hodinovou sazbu).
      Kdybyste byli na jejich místě, taky byste se nejspíš pro zákazníky nějak extra neroztrhli a koukali na hodiny až bude padla.
      Prostě pokud člověku byznys nepatří nebo není jeho odměna přímo vázána na jeho ekonomický výyledek, pochopitelně nemá moc velkou motivaci na prozákaznický přístup.

      1. clovece nevim, asi je to tim rozdilnym nastavenim mysli. Delala jsem mockrat za mizerny penize i zadarmo, ale takhle jsem se na to nedivala. Pokud neco delam tak to delam poradne, protoze chci aby to dopadlo dobre. Dalsi vec je, ze kdyz se businessu nebude darit, tak se nebude darit ani tomu zamestnanci. Tohle je docela jasny, ale lidi nad tim takhle nepremysli? V tom je mozna ten zasadni problem, ze lidi koukaj kdy bude padla a je jim sumafuk jak dobre odvedou praci. Je to samozrejme oboustrannej problem, pokud sef dobryho pracovnika neoceni, tak je to blby. Zacarovanej kruh.

      2. jeste dodatek: v Americe mi prijde, ze se nejvic nadrou lidi na tech uplne nejnizsich pozicich. Pokazdy obdivuju treba nase popelare – seskakuje za jizdy z toho auta, v behu vyklopi popelnici a naskakuje na ujizdejici auto a tak furt dokola, v pekelnym vedru a vlhku, ze by normalni clovek chcipl. A pritom je to “jen” popelar. To samy treba lidi ve fast foodech, to je fofr. Maji muj obdiv. A ti urcite delaj za mizerny platy.

        1. Je to to kouzlo naseho otrokarskeho systemu – cim vys, tim se clovek ma lepe a mene dela. V rozvojovem svete je to jeste o nekolik stupnu jinde a proste neni v silach tech lidi to zmenit – prijimaji silou udrzovany, k vetsine kruty system…. ale jednou to prijde….az zacnou problemy s jidlem a par chytraku zase vysponuje cenu ryze resp jinych zakladnich surovin – svet se da do pohybu…

        2. Tak to je v ČR taky. To snad vždycky tak bylo, že ti dole se nadřou nejvíc (fyzicky) a za nejmíň peněz… 🙂
          A v dnešní ekonomice víc než kdy jindy platí, že peníze se vydělávají hlavně chytrostí nebo vychytralostí a ne prací. Vždy vydělá víc ne ten kdo přehází nejvíc písku, ale ten kdo vymyslí bagr. Samozřejmě vždycky jsou nějaké výjimky…

  10. Škoda Johne, že nepíšeš i cestovní náklady. My všichni víme, že máš peníze, takže když utratíš $100tis. za dovolenou, tak se nikdo divit nebude. Když u jiného tripu napíšeš jméno hotelu, tak si člověk dohledá kolik chtějí za noc, ale tady se není čeho chytit a člověk je zvědavej… 🙂

      1. Blbý psát to není. 🙂
        Tady to nikdo jako vytahování nemůže brát a člověk si udělá představu, jaké ceny platí bohatí za luxus, respektive servis na klíč.
        Škoda, že dostáváš jenom souhrnou fakturu, ceny za některé služby by mohli být zajímavé. 🙂

  11. Poproste svoje známé, aby vám v ČR koupili za 30-50 Kč přelepky na klávesnici s českou diakritikou a poslali je do Států.

    1. A Vy, Jane, můžete pro změnu na matrice poprosit, aby Vám za 100 korun změnili příjmení na Zima, když máte češtinu tak rád. 😉

      Super report, Johne, diky

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *