Pizza business a prestiz

Ten muj pizza business hodne lidem pripada jako totalni hovadina. Maji pocit, ze to neni dostatecne prestizni. Nechapou proc bych takovy business mel delat. Ja jsem si nikdy nepotrpel na nejakou prestiznost. Podnikani pro me bylo hlavne prostredkem k dosazeni cile (financni nezavislosti). Ono fakt neni problem promrhat zivot delanim nejakych cinnosti a byt ve vecnem kolotoci cinnosti.

Co me ale fascinuje je ten experiment delani neceho noveho. A absolutne me nezajima udajna prestiz.

V podnikani me zajimaji dve veci. To ze zakaznici musi byt nadseni. To je strasne dulezite. Kdyz jsou spokojeni zakaznici tak se nemusi utracet za reklamu. Spokojeni zakaznici delaji firme reklamu sami a zadarmo. Kdyz se neutraci za reklamu, tak je firma ziskova. Ziskavani zakazniku je ta nejtezsi a nejdrazsi vec pri podnikani. Kdo to umi (delat levne), tak ma vyhrano (a muze podnikat v jakemkoliv oboru). A moje cesta jak to delat levne je pres to nadseni zakazniku. A to se dosahne tim vyslednym produktem co jim nabidnu. Neni to nejaka zkratka, ze budu delat marketing nejakym zazracnym zpusobem. Je to ten kompletni mix jak se sluzba nebo produkt posklada dohromady, aby to ty zakazniky nadchlo.

Kdyz jsou zakaznici nadseni tak to reknou dalsim lidem. I pro zamestnance je velmi prijemne delat ve firme, kde jednaji se spokojenymi zakazniky. Je tam celkove pozitivni energie. Radi chodi do prace. Bavi je to. Proste je to prostredi prijemne vsem. Je radost vlastnit takovou firmu!

Druha vec co me zajima jsou cisla. Kdyz uz mam spokojene zakazniky tak chci videt, ze ten business prinasi hodnotu me jako majiteli. Radeji budu mit jakykoliv neprestizni business, ktery me bude vydelavat penize, nez prestizni business, ktery bude prodelavat. Ano divam se na to velice prisne, ale beru ten pristup jako nutnost. Kdyz se prestehujete do nove zeme jako imigrant, tak nemate nejakou zachytnou sit, kdyz se vam nebude darit. Nemuzete se jit najist domu k mamince a prespat tam. Kdyz nebudete vydelavat, tak skoncite na ulici. Takze ten zisk u podnikani beru jako nutnost (ne jako nejaky luxus). Takze nechci ztracet cas s necim co ekonomicky nefunguje. Pro ten dobry zisk vidim dve hlavni veci: To nadseni zakazniku, aby doporucovali dale, abych ja nemusel utracet za reklamu. A ta druha vec je dokazat vse delat maximalne zorganizovane a efektivne. Hledat zpusoby jak vse delat tak, aby to bylo nejrychlejsi a nejefektivnejsi. Proste ladit ty procesy, aby firma slapala jak nejlepe to jde.

U te pizzy mam nasledujici teorii, kterou jdu potvrdit v praxi.

Otevrit novou restauraci stoji zhruba 300 tisic dolaru. A chci potvrdit, ze ten business bude vydelavat zisk 150 tisic dolaru rocne. Coz znamena, ze za dva roky se cela investice vrati. A pak dalsi roky se uz sbira ten zisk. Ten zisk pocitam jako pasivni prijem pro majitele. Majitel tam nebude muset pracovat. Vse bude zarizene a zorganizovane, aby to fungovalo samo bez jeho pritomnosti.

To aby to fungovalo bez pritomnosti majitele je strasne dulezite. Nikdy jsem nechtel byt otrokem co musi kazdy den chodit do prace a bez me pritomnosti by se vse sesypalo. Tohle beru jako zakladni princip, jak se to podnikani musi nastavit. Majitel proste musi mit svobodu, aby se zapojil kdy chce nebo je potreba. Ale nesmi se s nim pocitat jako se zamestnancem, ktery musi na ten provoz dohlizet 100% casu a nema cas jet ani na dovolenou.

Kdyz se toto podari, tak pak clovek muze vlastnit ne jednu provozovnu ale rovnou nekolik. Neni to o moc vice prace. Nekdy uplne naopak. Protoze kdyz vlastnim 3-5 provozoven, tak si muzu dovolit zamestnat dobre placeneho manazera, ktery na vse bude dohlizet. U jedne provozovny by na tento management penize nebyly.

S cim pocitam, ze chci vytipovat schopne zamestnance a ty presne do teto pozice dosadit. Pomoci jim rozjet vlastni provozovny. Kdyz u nekoho vim, ze je dobry zamestnanec a vi co a jak delat, tak bych mu veril at tu provozovnu i zafinancoval.

Takze kdyz se to takto podari tak to beru jako naprosto uspokojivy vysledek. To je o co mi jde. Rad delam nove veci. Zkousim vymyslet jak veci delat jinak. A ze odvetvi nepusobi na nekoho prestizne pro me neni vubec dulezite.

35 thoughts on “Pizza business a prestiz

  1. Jakože hodně Ti fandí­m…. dost často Tvůj (budoucí­) byznys s jední­m Tvým kamarádem řeší­me…
    Ale (česká?) zkušenost ří­ká, že pokud není­ majitel na place, tak zaměstnanci hospodu za chví­li rozkradou… anebo majitele slušně okradou…
    Pokud tam nebudeš (anebo slušný manager), tak se podle mě to bude hodně na hraně hraně… I když fakt přeju, aby to bylo jinak 🙂

    1. Zo začiatku tam určite pár týždnov bude chodiť. Tam veľa priestoru na rozkrádanie nie je, (napr. zmyzne múka na 50 bochní­kov a zamestnanec povie že sa mu to spálilo… tak buď sa to spálilo alebo to ukradol, tak či tak je to na ňom). Prinajhoršom nainštaluje “bezpečnostné” kamery. Ja som veľmy zvedavý ako to pí´jde zo začiatku, na aké problémy ešte natrafí­ atď. Raz si tam zájdem na pizzu. 🙂

    1. Tak trosku je to odpoved, ale mel jsem ten clanek uz napsany dlouho jen jsem ho nikdy nepublikoval. Tak jsem si rekl, ze je ted spravny cas. Ale ty starosti co to delam ma spoustu lidi:-)

  2. Absolútne špičkový článok a reakcia.
    Moji rodičia ma učili, že žiadna robota nie je podradná => žiadne podnikanie, ktoré má spokojných zákazní­kov a prináša zisk nie je “nevhodné”.
    V kontexte tvojho podnikania, Johne, mi naopak prí­de úplne skvelé, že si začal niečo iné a zdielaš svoje skúsenosti s každým. Skvelá motivácia pre ostatných a parádne poučenie.
    P.S.: inak to aj trošku opravuje mienku o skvelých Štátoch s neobmedzeným prí­stupom k podnikaniu. Tak ako pí­šeš je to tam v mnoha veciach birokratickejšie ako tu v Sk a CZ.
    P.S.2.: please pokračuj v informovaní­ o týchto “neprestí­žnych” podnikoch, lebo pre nás ví¤čšinu je to zábava, poučenie a motivácia.

  3. No ona dneska panuje na trhu taková nálada že kdo nedělá cool technologickej start-up tak je vlastně žabař. Ale to že tyhle startupy pak nevidělají­ ani korunu je věc druhá. Lí­bí­ se mi Johnovo uvažování­ a zdravý selský rozum.

    Zase jsem si vzpomněl na černou dí­ru Zoot. Vzory jejich PPC a prozákaznického pří­stupu naleznete snad v polovině marketingových přednášek za poslední­ čtyři řoky, přitom ten eshop nevidělal ještě ani kačku a už žebrali i od svých zákazní­ků. To mi přijde skoro jako jí­t na hlavák a tam držet nataženou ruku. Ale prostě je lepší­ pracovat pro ten super Zoot než dělat u stánku s kebabem, kterej vydělává pení­ze.

    Johne, zeptám se, jak je to v USA s nabí­rání­m lidí­? Třeba tady v ČR je to děs běs, v USA jsem nikdy nebyl, ale z toho co jsem četl a tak by tam mohlo být lehčí­ sehnat dobré zaměstnance. Přeci jen tam každý jede ží­t svuj americký sen a začí­ná od pí­ky a těch schopných lidí­ co třeba budou 3 roky péct pizzu za průměrný plat tam bude asi ví­c než tady v ČR. Ale třeba se pletu. Dí­ky za odpoved.

    1. Ten restauracni business je podle statistik jeden z nejtezsich na najimani a udrzeni zamestnancu. Takze se teste na clanky:-)

      1. A čemu se divit? Každý člověk, který není úplný debil, alkoholik nebo nemehlo si dokáže najít práci za slušnou mzdu někde v teple v kanceláři bez velkých nároků. Nebo bude dělat manuálně něco perspektivnějšího, než koulet pizzu. Bude dělat třeba sám na sebe.

        Schopný šikovný člověk nepůjde dělat jako zaměstnanec nějakou manuální otročinu za mizernou mzdu.

        Já si třeba myslím, že jsem manuálně šikovnej člověk a určitě bych byl super pizzař, zedník, truhlář nebo instalatér. Ale nešel bych ani jednu profesi dělat, pokud bych si tam nevydělal aspoň něco jako 5-násobek průměrné mzdy, což se samozřejmě nestane.

  4. Já jsem spí­š skeptický. Bez ohledu na kvalitu, je v restaurační­m biznise velká fluktuace. Na začátku třeba najdeš dobré lidi, ale do roka bude ten tým úplně jiný a jenom hledání­ lidí­ ti zabere spoustu času. Rozkrádání­ považuju spí­š za české specifikum, amí­ci mají­ mnohem větší­ tah na branku a chtějí­ se spí­še prosadit v hirearchii firmy.

    1. hmm a co tak tem lidem nedat jen plat ale treba nejake % ze zisku a postupne si v te restauraci vychovat budouci “managery” dalsich pizzounu? Takze zamestnanec by od zacatku byl zainteresovany do chodu firmy?

  5. Minule som si tak spomenul, ze asi tak kolko tych prestiznych projektov, ktore boli za od roku 2005 publikovane na tomto blogu prezili? Skuste si zadat do vyhladavania Predstaveni projektu. Zistite, ze drtiva vacisna uz neexistuje. Kde sa podel ten entuziazmus? Tolko mnozstva tvrdej prace bolo zahodenej do kosa? Velke plany velkych podnikatelov skoncili skor ako zacali. Business je podla mna hlavne o ludoch ci ho vedia alebo nevedia robit, ci vedia dotiahnut do konca to co zacali a pokracovat v tom i nadalej a nie o tom, ci dany produkt / sluzba existuje alebo nie a ako je to prestizne.

    1. Jeden spolecnik tady driv prezentoval nas projekt. Sice se to rozpadlo a skoncilo, ale po 2 letech zamestnani jsem to rozjel v trochu jine modifikaci (aplikoval jsem, co jsem se mezitim naucil jako zamestnanec) a ted me to slusne zivi. Dulezite je nikdy se nevzdavat! Plany casto nevyjdou ale postupne se da nekam dostat.

  6. Super článek. Na velmi podobné téma jsem psal nedávno u sebe na blogu – https://mariorozensky.cz/nudny-byznys/

    Spousta lidí­ chce měnit svět a vymýšlet převratné novinky. Po 5 letech jsou stále tam, kde byli, jen už dělají­ pátou novinku. Přitom, kdyby se chytli toho původní­ho nápadu a krok za krokem jej vylepšovali, mohli být dnes velmi spokojení­.

    1. Tak můžu mluvit jen za sebe, jelikož mi tu John publikoval představení­ projektu, a přesně to vylepšování­ krok za krokem dělám, a opravdu to pomalu, ale jistě roste. Akorát to dělám po práci s minimální­m rizikem a investicemi, takže to roste pomalu a nepřipadá mi zají­mavé o tom zatí­m reportovat dál.
      Můj business je o prodávání­ produktu (aplikace), a to prostě chví­li trvá, to vybudovat. Už by mě to mohlo normálně živit i tady v Irsku, ale dělám pro mega-korporaci, takže si pořád nechávám kariéru jako plán B 🙂

    2. Říkám tomu věční startupeři. Pořád rozjíždět něco nového, místo vylepšování zaběhlého konceptu. Prosadit novou věc je hrozně těžké, zdaleka ne vždy se člověk potká časově s trhem (např. skvělé CMS, co jsme s mým zaměstnavatelem vyvíjeli v roce 2006, prostě tehdy neprorazilo). Výzkum je vždy strašně drahý, náročný a s nejistým výsledkem.

  7. Muj nazor je, ze si tu kritiku vykladas spatne.
    Vubec nejde o to, jestli je pizzerie “prestizni” business dle soucasnych meritek nebo ne. Myslim, ze je dost pravdepodobny, ze udelas velmi zajimavy a funkcni business a ze te to uprimne bavi a bavit bude. A mozna taky ne, ale to je v tve pozici uplne fuk – v tom je ta krasa a zaroven i podle meho nazoru zasadni problem. Dovolim si tvrdit, ze nezapocitavas do sveho pocinani konecnost vlastniho zivota. V zadnem pripade netvrdim, ze clovek ma nejakou univerzalni povinnost nebo poslani, nic takoveho. Jen v situaci, kdy ti je 45+ a nemusis ani vzdalene resit, jestli uspejes nebo ne, abys uzivil sebe a rodinu, je (skoro se az stydim pouzit ten vyraz) tezko obhajitelne plytvani vlastnim zivotem venovat cas vecem, ktere nam tu v poslednich par clancich popisujes.
    Zdaleka jsem nevydelal to, co ty (mozna 10x, 20x min, co ja vim), ale je to dost, abych si mohl dovolit ten luxus a nepodporoval tyhle zdegenerovany a hroutici se statni rezimy vychovavajici cim dal vic nezodpovednych lidi tim, ze se znovu zapojim do absurdni hry, kdy mi nekdo ve vsi vaznosti bude radit, jak ma vypadat moje kuchyne, zachody nebo z ceho mam postavit nesmyslnou zed zakryvajici neco, co neni videt.
    Tady je to jeste sranda (misty az k placi), ale tyhle snahy po udrzovani “poradku” vymenou za zbytky na svobody nas za chvili zacnou mrzet na mnohem podstatnejsich mistech nez pri rozjezdu pizzerie.
    Tenhle prispevek vyjadruje nazor, nikoliv fakta – nemam zadny problem s nesouhlasem.

    1. To co beres jako plytvani vlastnim zivotem beru jako nejvetsi benefit tech predchozich let snahy. Svoboda delat si co chces nebo nedelat vubec nic a jit treba kitesurfovat.

      To je doopravdy nadherny pocit. A praveze si myslim, ze tu konecnost zivota si uvedomuji. Me pripada naopak strane naivni si myslet, ze kdybych ted tvrdil, ze vytvarim letajici auta, tak me to udela nejak nesmrtelnym nebo splnim nejake sve poslani na zemi. To fakt z meho pohledu zni jako strasna hovadina. Taky nemam zadny problem s nesouhlasem na tento prispevek.

      Pro me nikdy nebylo tim poslanim ani podnikani. Beru to jako prostredek ke splneni cile . Ne neco co by melo zaplnit cely fokus zivota.

      1. O letajicich autech a jinych vizionarskych nametech k podnikani jsem nic nerek a presne sdilim tvuj pohled, ze zadna prace “nesmrdi” – ja bych zas s trochou nadsazky chtel mit ted zelezarstvi 🙂 Nejspis se to nestane z vice duvodu, ale jednim duvodem je i to, ze se nedokazu motivovat, abych jeste nekdy poslouchal nejakyho troubu, koho (ne)muzu zamestnat, co mu (ne)musim platit, kolik mam za co platit, za jaky ceny muzu prodavat, co musim komu hlasit a evidovat, … Proste na tohle jsem chtel poukazat – hodina casu ve zbytku myho zivota ma pro me tak velkou cenu, ze mi to proste “hodnotove” nevychazi se timhle jakkoliv zabyvat. Je to jiste velmi individualni a u tebe bude ta cena trochu jina, ale neumim si predstavit, ze tobe to dava smysl.
        Cas timhle postem travim proto, ze me to zajima jako tema a ne abych soudil – to jen abychom si rozumeli 🙂

        1. Ale nechat se odradit externimi lidmi jako politiky je taky skoda. Podle me kdyz neco chces delat, tak se nejake to “mrzeni” musi prekonat a zas tak bolestne to neni.

        2. Myslím že hodně podnikatelů to co dělají mají jako zábavu, hru nebo sport.
          Proto je tolik bohatých lidí, co už by nemuseli do konce života hnout prstem a přitom se stále nějakým způsobem angažují v byznyse až do vysokého věku.

          Ono taky ne každého baví cestování apod. nebo se to za chvíli omrzí…
          Je zkrátka potřeba se nějak realizovat. Někdo prodá firmu a koupí si statek a začne chovat koně. Někdo si koupí rychlá auta a motorky a začne závodit na okruhu atd. Někdo se dál realizuje v byzynse.

      2. Jsi jako alkoholik, co pitím získává “svobodu”. A který pití vidí jako prostředek ke splnění cíle (chlastat).

        Nic ve zlém 🙂

  8. Business “ve foodu” mě vždycky přišel jako sázka na jistotu, ten “srací vstup” je součástí podle mě relativně jistého zisku, pokud to člověk nedělá vyloženě blbě. Takže jsem zvědav, jak se to vyvine.

    Díky za tu otevřenost

  9. Dulezite bude ustat pridruzene vyzvy. Drive ci pozdeji si zacnou narokovat vliv v provozovne odbory a vselijaci bojovnici za rovnost a proti vsemu, zajmove skupinky “at si gringo john polibi stejne nic nevidel a nic nam nedokaze”. Jednoho dne nejspis nejaky Lorenco a Fabio udelaji Johnovi nabidku ochrany pred vypalenim ktera se neodmita. No a take nebude trvat dlouho nez Chorche a Pedro rozjedou pod rozvazkou obcerstveni soukromou rozvazku drog. A s tim se bude treba nejak popasovat.

  10. Ve spoustě komentářů se tady řeší, jak to bude mít John těžké a složité se zaměstnanci. Ale on měl přece zaměstnance už v několika svých firmách. Takže zkušeností má už spousty. Gastro podnikání je sice specifické, ale zase na to zautomatizování je Pizza byznys daleko jednodušší, než třeba nějaká zakázková výroba.
    A po vybudování Shipita se nebojím, že si John se zaměstnanci neporadí.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *