Trip report: Mike Wiegele helicopter skiing

Kdyz na horach napadne cerstvy prasanek, tak si vsichni nadsenci rano privstanou, stoupnou si do fronty u lanovky a kdyz se otevre tak je prasanek do hodiny kompletne rozjezdeny. Takze kdyz se chcete naucit jezdit v prasanu tak ty prilezitosti rychle mizi.

Da se to delat i jinak. Helikoptera vas vyveze na vrchol hory kam zadna lanovka nevede. Jedete nedotcenym terenem. Hned jak sjedete dolu tak vas helikoptera vyveze na jiny vrchol a jedete znovu. Opakujete cely den.

    

Tento heli skiing zalozil v Blue River, Kanada rakusak Mike Wiegele v roce 1970. Mike Wiegele ma uz 80 let, ale skoro kazdy den je nekde v resortu videt. Prijde potrast rukou hostum. Prohodit par slov s klienty, kteri se tam opakovane vraci. Pronese uvitaci rec u vecere. Je to rodinny podnik a je to videt v jejich pristupu.

Ja a Mike Wiegele 

Par fotek jak vypada ubytovani. Jsou to jednotlive kabiny. Nektere maji spolecne prostory (idealni pro skupiny hostu co se znaji). My jsme spali v kabine, ktera se jmenuje Lookout (cislo 273). Ta zadny spolecny prostor nema, takze je idealni pro dvojici.  Ma krasny vyhled do lesu a je i kousek od helipadu. Na pokoji byla vana s virivkou i parova sauna v ramci sprchy.

Vyhled z okna.  Chatka z venku. Ma dve separatni casti (horni a spodni).
Restaurace kde se podavali snidane a vecere.

Jidlo vyborne. Kuchar je ze svycarska a doslova vse poctive pripravuje. Pece vlastni pecivo i chleba. V lete si treba necha navozit cerstve lososy, ktere sam vyudi a pak je muzete ochutnat na snidani. O jidle a ubytovani pisu jen aby se nereklo, hlavne tady slo o lyzovani. To ze litate helikopterou je perfektni zazitak sam o sobe. Nadherne vyhledy. Prekrasne hory.

Neustale jsem obdivoval totalni preciznost jak nas pilot dokazal pristavat .. Na jedne strane se vyskladali lyze na hromadu.  U nich byly dva male praporky.

Na druhe strane jsme si klekli do snehu a cekali na odvoz. Helikopetra se priritila. Nekdy jsem mel pocit, ze mi pristane na hlave, ale vzdy se zkorigovala a pristala doopravdy pomalu na desitky centimetru presne u tech praporku. A zhruba 1.5 m od nas. Neuveritelna preciznost. A upresnuji, ze podminky nebyly idealni. Treba pristani do svahu (kdy se zvedaji mraky snehu, pres ktery neni videt). V nekterych situacich to byla doopravdy jen takova mala spicka hory.

Kdyz nas helikoptera zrovna vylozila tak jsme chvili pockali nez jeden z pruvodcu vylozi lyze an druhe strane a pak helikoptera odleti pryc.

Nasim pilotem byl puvodem svycar Beat Steuri. A zrovna to byl jeho predposledni tyden pred odchodem do duchodu. Ma za sebou 22,500 letovych hodin, ktere naletal za 39 let! Tomu rikam dostatek zkusenosti!

Zrovna o nem na rozlouceni vysel clanek, ktery si muzete precist zde. A popisuje tam ten zpusob jak pristava.

When you approach a landing all you see is two flags, like two lines on the windshield. That’s the reference from which you have to judge the height, the speed and the approach angle. On the snow below, you see no indication of the helicopter’s movement. Now you have to bring those flags closer and closer to the helicopter till they end up beside the ski basket. If the approach speed in the last 30 yards is too slow, the powder snow will show you what a white out is. If you’re going too fast the helicopter will end up on a place where you don’t want to be.

Doopravy to byl machr, ktery letal naprosto na jistotu. Kdyz nas vylozil nekde na hore tak jsme se pokochali vyhledem, nasadili lyze a sli na to.
Dostali jsme instrukce kam jet. Jeden z pruvodcu jede vepredu. Zjisti jakym mistem je nejlepsi sjizdet dolu (v ledovcich jsou treba ruzne rozsedliny, ktere nejsou pod snehem moc videt) a riziko se tam propadnout. Nebo urcita mista jsou nachylna na laviny tak nam rikal kam nezajizdet nebo kde se nezastavovat.

Zavola vysilackou a po obdrzeni instrukci nasledujeme za nim. Ve skupine nas bylo deset. Ale prostoru je vzdy dost na to aby si kazdy mohl jet na svem nedotcenem prasanu. V podstate pro kazdou jizdu pruvodci rozhodli jestli se stejna hora da sjet znovu a treba trosku jinak nebo se helikopterou presuneme na jinou horu. Jeden pruvodce vepredu. A ten vzadu zase kontroloval, aby se nikdo neztratil.

Mel jsem z tech pruvodcu a cele organizace velice dobry pocit. Ono to v podstate vubec neni nejaky extremni sport. Nikdy jsem nemelo pocit nebezpeci. S touto organizaci bych doporucoval i nekomu kdo je na stredni urovni  lyzarskych schopnosti at se neboji to zkusit.

Behem jednoho dne na helikoptera vyvezla treba desetkrat nahoru (je to neomezene podle toho kolik se stihne a jak dlouhe sjezdy se jedou). To kouzlo bylo v tom, ze se ten teren neustale meni. Mike Wiegele ma k dispozici 1.2 milionu akru kam muzou letat. Kazdy den jsme videli jine hory, jine vrcholy a krajinu.

Mike Wiegele nabizi ruzne balicky. Nejlevnejsi je tzv. Deluxe, pak ma Super Elite (kde je garance vetsiho mnozstvi najezdenych vertical feet) a pak si muzete pronajmout celou helikopteru sami pro sebe. Ani jeden den jsem nemel pocit, ze bych toho chtel najezdit jeste vice. Fyzicky jsem toho mel docela dost. Obzvlast ke konci nebo v nizsich nadmorskych vyskach kde snih zacinal meknout jsem mel s tou silou v nohach co delat. To byly presne ty mista kde me asi moje manzelka nejvice proklinala, ale zvladla to dobre.

Na helikopter skiing se da prijet jen na par dnu. Vetsina lidi jezdi na cely tyden nebo trosku kratsi tyden coz byla moje varianta. Takze jsem vybral pet dnu (lyzovani od nedele do ctvrtka) a odjezd v patek rano.  Rikal jsem si, ze kdykoliv jdu lyzovat tak po par dnech toho mam dost a stejne si chci odpocinout. Jeden den pocasi nespolupracovalo. Byla obrovska mlha a helikoptery nemohli letat. Uprimne receno mel jsem radost, ze nemusim priznat, ze jsem unaveny a mohl si odpocinout! V takove dny muzete jit do sauny, dat si masaz, zacvicit si v posilovne, zahrat ping pong nebo treba pro nas zorganizovali poker (sef restaurace delal dealera a delal to tak profesinalne ze jsem si pripadal jako v Las Vegas). Foto z doby kdy jsem jeste vyhraval:-).

Proste jen varovani, ze kdyz prijedete na par dnu tak pocasi nemusi spolupracovat a neda se s tim nic delat. Ale porad je zabavy dost.

Prijeli jsme v sobotu (coz je den kdy se meni skupiny). Je to zorganizovane podobne jak na pionyrskem tabore:-). Vetsina lidi prijede v sobotu. Projde se bezpecnostnim skolenim. Vyfasuje se vysilac, kdyby nas zasypala lavina (at se dokazeme navzajem najit). Kazdy jsme vyfasovali batuzek se skladaci lopatou a teleskopickou tyckou. Pruvodci nam ukazali jako co pouzivat. Podepsali jsme legalni papiry, ze si uvedomujeme vsechna rizika. A druhy den v nedeli se uz lyzovalo.

Jen mala odbocka. Bylo pro me zajimave, ze jen mensi procento ucastniku bylo z Kanady a USA. Naprosta vetsina byly evropane a hlavne rakusaci. Mike Wiegele v Rakousku hodne inzeruje a ma tam jmeno. Treba v mem tymu byli ctyri belgicani (kluci po tricitce, kteri vsichni podnikali v ruznych oborech) a dva rakusaci (kteri jsou normalni zamestnanci ve vetsi prumyslove firme). Prvnich par dnu s nami jezdil doktor (kanadan s manzelkou). Ten tam jezdi pracovne pro pripad, ze by se neco stalo tak aby byl hned doktor k dispozici. Pozdeji prijeli dalsi dva rakusaci. Ten socialni aspekt, ze s lidmi co lyzujete taky sedite u stolu u snidane a vecere se mi  libil. Po lyzovani jdete na apre ski. Date drink a nejake male appetizery co nachystaji. Dobre konverzace. Zajimavi lide. Perfektni kolektiv. Vyborne jsme se bavili. Kazdy byl naprosto v pohode (asi tim, ze nas spojovalo nadseni z toho lyzovani). Jezdi tam ruzni lide od podnikatelu po normalni lidi co jsou fanousci do lyzovani a na takovy vylet si nasetri treba jednou za zivot. A uprimne ono to fakt stoji za to. Ten sestidenni pobyt vysel zhruba na 10 tisic kanadskych dolaru na osobu (coz je 7 tisic americkych). V cene je zahrnuto i jidlo (krome alkoholu) a dokonce i na ten svah helikoptera doveze obed (polevka, sendvice…). Tak jak je relativne hodne drahe lyzovani v USA mi to pripadalo jako dobra hodnota. Treba nekdo kdo jezdi do Vailu v sezone si to muze  parkrat odpustit a pak si zajede na heli skiing coz je zazitek na uplne jinaci urovni.

Tezko se to popisuje. Proto jsem sem dal spoustu fotek i nejaka videa. Rikam si, ze to z toho asi bude citit vice o co jde. Ten zazitek je silny. Sportovne, emocne a tou krasou okolo. Nekdy jsem si to chtel uplne vychutnat a zastavil jsem se a jen poslouchal to neskutecne ticho. Jste uprostred vysokych hor a kdyz neni vitr (nebo nedychate unavou) tak neni slyset naprosto nic.

Ty vyhledy byly neskutecne.  Divat se kolem na tu krasu. V tom cistem vzduchu to je uplne high definition. A pak jet dolu cerstvou stopou v prasanu.

Tak doufam, ze jsem udelal radost dalsim trip reportem! A premyslim jestli zkusime zvysit pocet nastevniku z CR a treba nevyhlasime termin ve kterem bysme se na heli skiing mohli v pristim roce potkat!  Kdo je pro tak napiste do komentaru:-).

32 thoughts on “Trip report: Mike Wiegele helicopter skiing

  1. Ještě další paráda je v dnešní době helikoptéru nebo jen Robinsona vlastnit a dostat se tak naprosto kdekoliv a hlavně rychle mimo vše co je dnes ucpané…

  2. Když jsem o tom četl, tak mi to přišlo, že už nevíš co s penězma, ale když jsem se dočetl cenu, tak mi to přišlo poměrně levné, jenom 160.000 CZK, to může lepší manažer či ajťák z ČR jezdit každý rok :o)

    Já ti to Johne strašně přeju, protože tvůj blog čtu od začátků, a vím, že na začátku, kdy jsi vydělával velmi slušné prachy jako realitní makléř, jsi “žil jako socka”, abys našetřil na start svého podnikání, a to rozhodně by nedal každý.

    Většina lidí, jak se jim navýší příjmy, tak prostě začnou utrácet jak Vlk z Wallstreetu, a je to neskutečné. V tom je ta síla, že ty bys tím vrtulníkem mohl létat asi každý den, ale jsi vzhledem k svému majetku neuvěřitelně skromný!

    1. Spoustu lidí se dostane do této fáze na sklonku života, resp až jsou starší a to už pak tak vše nebaví, důležité je vše prožívat hned když to jde a hlavně baví v totálním nasazení. Pak je X důchodců co neví co s penězi, ale už nemají výkon 🙂 Resp dohání vše co obětovali před nabytím obrovského majetku, který už do smrti neutratí – jen ho předají dál, dobré je vědět kdy má člověk dost a přestat, resp nejlepší jít do důchodu ve třiceti 🙂 Ale tak snadné to taky není.

      1. Já jsem z Krkonoš, na lyžích jezdím asi od 4 let, ale prašan tedy nesnáším 😀 A většina lyžařů co znám též.
        Zdaleka nejlepší je upravená sjezdovka po ránu (tzv. manšestr).
        Nepřijde mi zrovna zábava rochnit jako prase v prašanu – jednak je to fyzicky náročné, nebezpečné a jezdí to dost pomalu. Přijde mi že na toto už člověk potřebuje trochu sportovní a fyzickou přípravu, aby ten týden dal v pohodě a užil si to.
        Je pravda že jsem to nikdy nezkoušel ve velkých horách typu Alpy apod., ale přijde mi to dost riskantní lyžovat doslova na lavinových svazích, mnoho freeriderů umírá každý rok pod lavinou… :-/

        Ale ty hory jsou určitě krásné a super zážitek 🙂

        1. 100% souhlas! Jsem na tom stejně 🙂 Část problémů bude asi v té nedostatečné fyzické kondici, ale také nejraději jezdím ráno na prázdných upravených sjezdovkách.
          Ale jo, přesto bych to asi někdy rád zkusil. Musím ale výrazně zlepšit techniku jízdy na prašanu a asi si na to pořídit i lepší výbavu (široké lyže). U mě je to zatím spíš boj o přežití 🙂

    2. Mno nevim co je lepší manažer nebo ajťák. Dělám v IT a neznám skoro nikoho, kdo by si mohl dovolit létat každoročně na zimní dovolenou za 200k na osobu 🙂
      To by musel být single a vydělávat někde okolo 100k+/měs. netto 😀

      1. Nechci nic říkat, ale single je jen 1x 100k a pokud má manažerku tak je to +100k 🙂 a jedou. Závazek jsou až děti. V dnešní době kdo je single a má 30k je na tom špatně, jak když jsou dva a mají 60k dohromady třeba +/- .

      2. Ono spousta lidi co jsem tam potkal nejezdi kazdy rok. Treba jednou za 3 roky nebo jednou za 5 let. Ale to cislo vracejicich zakazniku maji strasne velke.

    1. Zapomnel jsem tyto dulezite detaily napsat! Maji tam velky vyber lyzi i snowboardu. Vzal jsem si jen lyzaky a obleceni. Lyze vam nastavi. Kdyz lyze nevyhovuji tak je kdykoliv vymeni za jine. Kazdy den donesou lyze do helikopetry, po dolyzovani je odnesou do ski shopu, tam je seridi, navoskuji… Takze je to prijemne, ze si nic nemusi clovek tahat. I ty lyzaky by se tam dali pujcit. Taky tam maji dobre vybaveny obchod s lyzarskym oblecenim, kdyby cloveku neco chybelo.

    2. Tak půjčovna lyží a výstroje s obchodem je už dnes v každé větší vesnici v ČR kde mají nějaký vlek na louce… 🙂
      To by bylo velmi divné, kdyby nebyla tu.

  3. Diky za super report!
    Myslim, ze se ti povedlo velmo dobre prenest ten pocit do reportu. Jeste jednou diky, uz mam plan na dalsi sezonu 🙂

      1. Kdyz to nemas daleko tak muzes prijet i jen na par dnu. Oni jsou podle me hodne flexibilni. Takze treba klidne na dva dny si to vyzkouset. Za ten zazitek to stoji.

        1. Dnes jsem se vrátil z Passo Tonale a také krásné na dopoledním manšestru a 100% vyšlo počasí…na tom helisky je stejná cena ať jezdíš, nebo jsi kvůli nepříznivému počasí v chatě? 1 odpočinkový den je v pohodě, ale být to špatné delší dobu, tak by to bylo k vzteku, když se na to někdo těší 5 let…

  4. Před pár týdny jsem na západě USA (kousek od Rena) vyrazil v rámci jedné pracovní akce na procházky po horách, ale protože jsem zapadal po pás, tak jsem si pořídil sněžnice a udělal jsem několik výletů s nimi. A teda ten panenský sníh, ticho a klid byly fakt něco neuvěřitelného. O heliskiing jsem zatím neslyšel, ale z tohodle reportu mne to láká fakt moc a ani cena není nijak mimo. Příští rok určitě vyzkouším a když by to časově vyšlo, tak bych se klidně přidal do nějaké skupiny. Dej případně vědět…

  5. Těžko slovy popsat jak moc jsem rád, že sem John tyhle reporty z tripů (a nejen ty)dává. Já, ač absolutní nelyžař, co na prkýnkách nestál už více než 25 let, jsem to přečetl poprvé pomalu na jeden nádech a následně ještě 2x, protože jednou to opravdu nestačí. Svým způsobem tady dáváš Johne spoustě lidem energii do života, do podnikání, do práce, do překonání překážek, zároveň ukazuješ co vše může člověka potkat a tenhle sněžný report dále rozšiřuje lidem obzory a svým způsobem je to ukazatel snů – ano něco takového je možné a není to cenově nedostupné ve smyslu musel bych na to šetřit celý život.
    Takže ještě jednou díky.

  6. Taky jsem byl na heliski se snowboardem, ve francouzských Alpách. Představoval jsem si jak vyskočím na prkně z vrtulníku na vrcholku a posvištím dolů prašanem. Vesměs jsem byl zklamaný, planiny byly turistické, žádný pořádný sjezd, občas to bylo i na rovince, takže jsem musel sundat board a šlapat v prašanu což je dosti vysilující a žádná zábava. Tak doufám, že tady byly pořádný sjezdy.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *