Prijemne prekvapeni v salonku Air France

Ground service s Air France znovu prijemne prekvapil. Trip report o prvni tride Air France jsme psal drive tady.

To jak je prestupovani v Parizi bezproblemove se stava vyznamnym argumentem proc letat s Air France (prvni tridou) casteji. Uz letadle nas vzdy oslovi obsluha a rekne, ze na nas bude cekat ridic. Pritom vzdy mrknou okem (myslim, ze je to tak uci), aby to vypadalo nejak vice spiklenecky. Ti co leti byznysem se pak jen smutne divaji, kdyz pak nasedaji do autobusu. U te Air France je dobre, ze to auto ceka konzistentne i kdyby letadlo parkovalo u terminalu. (Swiss nebo Lufthansa ty transfery autem maji velmi nekonzistentni a je to pak zklamani, kdyz se clovek nevyhne uplne te brane a boardingu).

Ridic zaveze rovnou do salonku. Tam si vezme pas a vyridi imigracni.

Restauraci tam maji vybornou. Ted mam nejoblibenejsi jidlo takove kolinka se sunkou a truffle. Doopravdy top! 
Whiskey bar – je fotogenicky, ale nic tam nepiju:-)

Tentokrat jsem priletal do Parize presne v den mych narozenin. Ridic co na nas cekal u letadla  a vezl nas do salonku mi hned popral: “Happy Birthday”.  Je to mile, ze davaji pozor kdy pasazeri maji narozeniny!

Protoze jsme meli cas na dalsi prestup tak jsme si po dlouhem letu dali v salonku sprchu. To krasne osvezi po dlouhem letu z Los Angeles. V Parizi maji v salonku kompletni spa. Vetsinou nemam moc cas to vyuzit, ale tentokrat za mnou sami prisli jestli nechci masaz. Perfektni. Dodalo to energii.  Maserka znovu poprala happy birthday. A pak nakonec kuchar v restauraci popral take.

Na zaver jsem dostal darek (cokolady, marmelady a nejake dobroty).

Taky jsem zjistil, ze neni potreba letet presne na den narozenin. Protoze pri ceste zpet jsem dostal darek k narozeninam znovu:-).

Tyhle male pozornosti obrovsky zvedaji loajalitu u zakazniku. A zas tak moc nestoji.

19 thoughts on “Prijemne prekvapeni v salonku Air France

  1. Výborný report Johne, to auto je skvělé. Od doby co jsem objevil letištní salonky potvrzuju že je to úplně jiný zážitek z cestování. Předtím člověk prijel po delších letech unavený, zpocený, otrávený – když člověk letí business class nebo si aspon da pauzu v salonku tak je to hned mnohem příjemnější zážitek. First class jsem zatím ještě nezkoušel, snad jednou. 🙂

    1. Ai France jsem definitivně skrtnul. Jednak se ta hapa zřítila mesic po tom co jsem tam byl, divil jsem se ze to muze stat jeste. Mel jsem pravdu, nemohlo.
      A druhý, videl jsem nejake video z toho letiste, jak to tam pred nedevnam vzali pod kontrolu kasta nedotknutelnych, policie mela co dělat. Letiste, nejvice strezene prostory a ty záběry mi stačili. Francie… never more. Johne, s tim Chard de gool opatrně.

  2. Jsem si říkal, jestli ta nádherná letuška Air France, která Johna vezla posledně, je součástí služeb první třídy a koukám, že ne. 🙂

      1. Johne,chci si vzit kreditni kartu od American airliners citi/Advantage miles.Nevis jestli ty mile plati jen pro American airliners,nebo budou platit I pro dalsi letecke spolecnosti z aliance Oneworld do ktere American patri.Dekuji

        1. Kdyz mas mile od American Airlines tak muzes za mile mit i letenky od ostanich aerolinek aliance napr. Japan Airlines, British Airways, Cathay
          Pacific, Qantas, apod.

          Pak jsou jeste kreditky, ktere umoznuji transferovat mile k velkemu poctu aerolinek a ruznych alianci. Napr. Amex, Citi pres jejich Thankyou, Chase apod.

  3. To je trochu jiná zkušenost s přestupem v Paříži, než když jde člověk trasou pro plebs… 🙂
    Jednou jsem ji absolvoval, a byl to snad jeden z nejhorších zážitků v životě… 😀

  4. OK. Do čtyřiceti jsem makal jak blázen. Pak jsem prodal firmu. A pak si uvědomíte, že tohle je jen pozlátko. Že by jste si koupili radši dvacet let života zpátky. Lidé co makají na tom, aby byli tam co John tak spoustě se jim to nepovede. A není to o tom, že makali málo. K úspěchu potřebujete i štěstí, potkat správné lidi, nabrat skvělé zaměstnance. Takže rada makej víc je k prdu. Spousta lidí co buduje startupy, dělá 16 hodin denně stejně úspěchu nedosáhne. Spousta majitelů co vybudovalo od devadesátých let firmy, je teď prodává. Rodinu mají v troskách, děti fetují. A myslí si, že teď to zachrání. Přeji Vám, aby jste byli šťastní i bez lítání v první třídě. A třeba vychovali slušné a vzdělané děti.

    Johne. Nepřemýšlel jsi o tom, vrátit něco zpátky? Za to, že jsi měl kliku a kromě dřiny i štěstí. Třeba intershipy pro lidi z ČR? Vytvořit startup centrum v USA? Nechat spát mladé startupisty ve spacáku na zemi ve skladu a nechat je trochu otloukat v USA? Mentorovat, sdílet zkušenosti , napsat tipy jak prorazit v USA? Czechinvest to dělá, ale dát startupu milion na pár týdnů v USA asi není to nejlepší.

    1. @martin Kazdy rok jsem mel studenty v USA. A ani nemuseli spat ve spacaku. A ten blog teda uz taky pisu nejakou dobu (s temi tipy jak prorazit v USA) ;-)))

      Ja si myslim, ze nejake letani prvni tridou neni nic sileneho co by stalo 20 let zivota a driny. Kdybych mel dnesni know-how tak jsem tak mohl letat po par letech zivota v USA (za mile). Tehdy me to ani nenapadlo a netusil jsem, jak to letani vlastne probiha. Takze me to ani nelakalo:-).

      Jinak preji vsem at jsou stastni at ziji jakkoliv. O to prece jde nejvice. V tom se shodneme.

      1. Jasná věc Johne. Na tom se shodneme. Já jsem chtěl upozornit na to, že když jsou mladí po škole obětují práci a kariéře vše. Ok, pokud je to naplňuje proč ne. Ale spousta z nich je třeba ve čtyřiceti vyhořelá, na odpis a třeba i po prvním rozvodu. Takže nevzhlížejte k milionům v bance jako k životnímu cíli. Až je budete mít, tak třeba zjistíte že vám to štěstí nepřinese. Takže dělejte co vás naplňuje, dělá váš život šťastný. A klidně ať to jsou lety první třídou, nebo cestování s batůžkem. A ještě jedna věc. Pokora. Pokora k tomu co jste dosáhli. Protože stejně jako u startupů, spousta z vás k vysněnému cíli nedojde. I když budete dřít ve dne v noci. Faktor náhody a štěstí být ve správnou dobu na správným místě rozhoduje také.

        1. Ja teda verim jeste na takove zakladni principy. A kdyz se dodrzuji, tak k te financni nezavislosti muze dojit v podstate kazdy. Jednou je: utracet mene nez se vydela (bez ohledu na vysi prijmu). A pak prebytky investovat. Po 10-20 letech je videt obrovsky rozdil . A ten clovek ani nemusi podnikat nebo mit nejake obrovske stesti.

          1. Problém je že většina lidi vydělá např. 30 a utratí 35, to ta pětka chybí u 50ti je to 60 útrata atd., proto je každý zadlužen, problém že ty peníze pak budou chybět vždycky, horší až se stane, že nedostane výplatu.. přitom to jde i opačně, 5tis ušetřit. Jen nechtít vše co se objeví. Zae na druhou stranu na tomto se vydělává, kdyby to tak dělal každý, tak je to taky špatně, v této době se šetřit nemá… 🙂 každý dluh je někoho zisk.

  5. Johne, využil jsi někdy vip salonek pražského letiště? Ať už na příletu nebo odletu? Zajímalo by mně srovnání s cizinou

    Nemyslím tedy ty klasicky erste lounge, ale vip continental, za cca 5000/2 osoby.
    Vyzvednutí po praze superbem, private check in, pak autem az k letadlu a pod…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *