Posilam vyvolane fotky do jedne vesnice, kterou jsme nastivili v Rajasthanu.

Ono me to neslo do hlavy, proc za nami mistni deti behaji a chteji porad at je fotime. Ale kdyz jsem pak videl jak ziji tak jsme pochopili, ze tohle je pro ne jedina sance jak mit nejakou vlastni fotku. Nekdo uz to takto v minulosti udelal, takze i my ted posilame nafocene fotky zpet do vesnice at je maji na pamatku.

Jen pro ilustraci takto se tam zije. Byli jsme pozvani do jednoho domu na typicky indicky caj. Pani domu, sla nejdrive nadojit mleko.

Pripravila mistni koreni do caje. Uvarila vodu, pridala koreni, cukr, caj a mleko.

Tohle je jejich obyvak/loznice. Vse velmi primitivni. Voda pouze v pumpe ve vesnici a musi se nosit rucne domu.

Tady si clovek uvedomi, ze mit vlastni fotku je v podstate velka vzacnost. Tohle jsou pro me presne okamziky, ktere mam na cestovani strasne rad. Clovek ziska mnohem lepsi perspektivu nad vlastnim zivotem, prilezitostmi co ma a jak ma s cim nakladat. Indie na me hrozne zapusobila. Asi nejvice tou energii, ktera primo z tech lidi cisi. Podivejte se na par fotek a musite uznat, ze to je z nich strasne videt.

Tohle je cast vesnice, ktera byla pred lety kompletne opustena. Ptame s proc a pruvodce rika jako duvod – black magic (cerna magie). Proste lidi uveri, ze kdyby tam zustali, tak se jim stane neco spatneho tak se prestehuji.

Zeny a deti jsou doma ve vesnici. Chlapi okupuji ulici, kde jsou ruzne obchody.

Jinak tohle je presne typ aktivit, ktere strasne rad pri cestovovani delam. Mit dobreho pruvodce, ktery dokaze vysvetlit mistni kulturu, nabozenstvi, zvyky… Videt vse na vlastni oci a uvedomit si jak ziji lidi na druhem konci sveta.

Tak doufam, ze poslane fotky jim udelaji radost a ze se do stejneho mista za par let znovu podivame.

Hlavni duvod proc nastviti Aman-I-Khas je Ranthambore Tiger Reserve. Proste misto kde se jedete podivat na tygry. Videl jsem tri na vlastni oci behem jednoho dne.

Aman-I-Khas nabizi ubytovani v deseti stanech.
Sice jsme spali ve stanu, kde nebyl telefon nebo televize. Ale byla tam klimatizace, sprcha, vana, tepla voda… No proste normalni komfort jako na hotelovem pokoji.Stanma velikost 108 m2.

Ten koncept, ze se citite jako maharadza.Takze to pohodli tam musi byt.
Na maximalne pocet dvacet hostu je tam zamestnano 90 zamestnancu. Podle me ten resort nikdy plny neni, takze ten pocet zamestnancu na pocet hostu je skutecne predimenzovany.

Kdyz prijedete do Amanu tak vas vzdy vita cela delegace. Bud je rovnou soucasti nejaky privitaci ritual nebo darek. A krome zamestnancu vas prijde vzdy osobne privitat manazer hotelu a jeho zastupce. Vitaji vas jmenem. Vi presne koho ocekavaji. Takze se doopravdy citite jako velmi vyznamny host. Hned po prijezdu se nam predstavil nas butler. Ten nam byl pridelen na cely pobyt. Drzel v hlave jaky mame program. Pripominal nam ho nebo delal zmeny podle toho jak jsme chteli. Ve stanu neni telefon (nebo televize). Kdyz neco potrebujete tak tam je male tlacitko, na ktere zmacknete a za chvili se butler objevi.

Je to zalozeno na tom, ze si hoste vymysli a porad neco meni podle nalady. Nikdo se s vami nedohaduje. Jen se snazi vyhovet. Takze kdyz jsme po druhem safari vydeli tygry, tak jsme chteli rano pred odjezdem delat neco jineho. Hotel nabizi Yogu, ale ta je v jinou hodinu. Ale nebylo problem, aby ji presunuli. Nekdy clovek musi byt az opatrny co rekne, kdyz vidi jak se okamzite snazi vyhovet kazdemu naznaku prani.
Aman je velmi dobry v tom vzdy pripravit nejake prekvapeni. Kdyz nas poslal na tzv. velbloudi safari tak jsme mysleli, ze se jen chvilku projedeme a podivame se po okoli.
Kazda aktivita je ciste jen pro vas. Privatne si to uzijete. Nikde se necpete s dalsimi lidmi.
Ale najednou na nas cekalo prekvapeni. Zamestnanci Amanu mezitim nachystali krasne obcerstveni na konci nasi jizdy. Celou dobu jsem si rikal, ze s temi velbloudy jedeme daleko. Nebylo to moc pohodlne a hrozil jsem se, ze stejnou vzdalenost pojedeme zpet. Ale cekal nas prijemny zaver, pohled na zapad slunce, vychlazene vino, male obcerstveni uprostred prirody a do hotelu uz nas odvezl jeep.

Ty ruzna obcerstveni jsou nesmrtelna. Vzdy v nejaky okamzik nas pruvodce vytahl aspon caj. Tohle je treba foto ze safari, kde jsem se divali na tygry. Jste na dovolene. O nic se nestarate. Nekdo porad premysli za vas, ze by vam mel nosit vodu nebo jine obcerstveni.
Aman je vzdy zalozen na detailech. Treba kazdy den dostanete nejaky novy darek. V Aman-I-Khas to byly v den prijezdu ksiltovky. Vzdy nechybi rucne napsany uvitaci dopis.

V jednom ze stanu byla restaurace. Tu jsme pomalu nemeli moc sanci vyuzit.

Aman nachystal ruzne prilezitosti kdy varili a servirovali jako z dob maharadzu uprostred prirody za svetel svicek. Melo to krasnou atmosferu.

Dalsi vec co se mi velmi libi na Amanech jsou jeijch organicke (bio) zahrady, kde si pestuji zeleninu pro vlastni kuchyni. Ty zahrady jsou vzdy pristupne a sefkuchar vam rad udela tour a vse ukaze.

Zahrada v Aman-I-Khas.

Zaver: Uz jsem dlouho nespal nikde ve stanu. A neni to spatne!

Prave sedim na letisti a cekam na letadlo zpet domu. Je to posledni den vyletu po Asii soukromym letadlem a ubytovanim pouze v Aman hotelech.

I kdyz cestuji hodne casto, tak je porad spousta zemi, ktere jsem nikdy nenastivil. Ono to je hlavne kvuli tomu, ze kdyz se mi nekde zalibi tak mam chut se do te zeme opakovane vratit. Davam tomu prednost nez poznani nove zeme. Tak jak rekla moje neter kdyz ji bylo asi 12 let a mermomoci chtela porad to stejne jidlo: “Mam jist neco co vim, ze mi chutna, nebo mam zkouset neco noveho co si nejsem jista, ze mi chutna?” No ten argument ma neco do sebe. Takze v mem cestovani to vidim podobne. Kdyz se mi v nejake zemi velmi libi tak tam jedu znovu i za cenu, ze nepoznam nejakou jinou zemi.

Leteli jsme dvemi letadly. V kazdem melo byt osm lidi. Nakonec v nasem letadle bylo sest, protoze jeden par to na zacatku z duvodu urazu vzdal. Plan cesty byla nasteva Ciny, Bhutanu, Indie a Sri Lanky. V zadne z tech zemi jsem nikdy nebyl, takze jsem byl rady, ze to bude takova ochutnavka. Kdyz se mi nejaka zeme bude libit, tak se tam vratime na delsi dobu. Ale takto uvidime za relativne kratkou dobu (21 dnu) vice mist a muzeme si udelat obrazek. Tim, ze se letelo privatnim letadlem tak odpadali slozite transfery. Bylo mene cekani na letistich a proste cely ten zazitek je pak z cestovani lepsi.
Prijez na soukromy terminal v Beijingu.

Jak jsem zminil tak jsme spali pouze v Aman hotelech. Kazdy Aman je kompletne jinaci. A jsou to hotely, ktere skutecne patri k totalni spicce v super luxusnich hotelech. Jsou to miniaturni hotely, kdy mate pocit, ze tam jste sami. Ten Aman koncept byl myslen, ze se mate citit jako u nejakeho bohateho cloveka na nasteve, ktery vas necha u sebe spat, dela vam zabavu, hosti vas a kochate se jeho krasnym domem. Rekl bych, ze to velmi dobre odpovida. Amany jsou silene drahe (kolem $2,000 na noc), ale je to doopravdy spicka. Alespon z nekolika napisu detailnejsi reportaz, abych priblizil proc si myslim, ze to tu hodnotu ma. Jen nevim jestli mam psat ze vsech, protoze toho je opravdu moc. Nastivili jsme jich osm.

Kazdy Aman je velmi unikatni. Bud je na nejakem historicky vyznamnem miste nebo uprostred nadherne prirody. Aman se neboji udelat luxusni hotel na uplne odlehlem miste a pak nabidne autenticky kulturni zazitek pres jejich tzv. experiences (treba navsteva mistni vesnice kde vas mistni pozvou na caj v Indii). O tom se rozepisu detailneji pozdeji.

Ted jen rychla prehlidka, ktere Amany jsem nastivil.,

Aman at Summer Palace, ktery je primo soucasti letniho palace v Beijing

AmanFayun v Huag-zou, ktery je zrekonstruovana historicka vesnice.

Amankora Timptu v Bhutanu.

Amankora Paro v Bhutanu.

Amanbagh v Indii.

Aman-I-Khas luxusni stany v Indii.

Amangalla v Sri Lance s nadhernou holandskou kolonialni architekturou a tradicnim nabytkem.

Amanwella v Sri Lance v nadhernem prostredi a plazi, kde nebylo ani zivacka.

Kazdy z Amanu nabidl obrovske skoukromi. Tim ze jsme jeli v rijnu (mimo sezonu) tak to bylo obzvlast videt. V kazdem bylo minimum hostu. To je asi nejvetsi lakadlo, protoze se nikdy s nikym nemusite cpat. Amany maji vetsinou kolem 30 pokoju. Aman-I-Khas me napr. jen 10 stanu, coz znamena maximalni pocet 20 hostu a na to tam meli 90 zamestnancu. Neni to tak, ze ty zamestnance porad vidite. Spise jde o to, ze jsou k dispozici kdyz je potrebujete a ty sluzby jsou doopravdy na spickove urovni. Aman je top kvalita, kdyz chcete luxusni ubytovani a o detailech se rozepisu na trip reportu u vybranych hotelu. Pro me krome toho luxusniho ubytovani maji vesti hodnotu ty jejich experiences. Jde o ruzne zazitky, ktere vam maji co nelepe predstavit tu zemi nebo misto. Kdyz jsme treba sli na Velkou cinskou zed tak nas pruvodce byl autor trech knih o Velke cinske zdi, ktery ji jako prvni zapadni clovek celou sam prosel a zaslouzil se o objeveni novych useku.

William ukazuje funkcnost kazdeho detailu na Velke cinske zdi pro jeji obranu.

Ono pak je to cestovani a poznavani uplne na jine urovni, kdyz vam k tomu neco rekne takto zapaleny clovek a vysvetli vam kazdy detail a souvislost (nez kdybyste tam prijeli sami a jen si udelali fotku).

Jiny takovy zazitek byla treba nasteva astrologa v Bhutanu nebo ritual mnichu na prodlouzeni zivota.

Jestli vas nejaky hotel zajima vice nez jiny tak mi napiste a napisu o nem drive. Ted jsem samozrejme do Amanu nadseny tak jak jsem byl ze zacatku nadseny do cestovani prvni tridou. Na to jsem si zvykl, takze proto uz trip reporty nepisu. Ale ty Aman hotely byl pro me novy zajimavy zazitek, takze nejaky ten detailnejsi report urcite napisu.

Letos jsem poprve spal v hotelu ze site Aman.Je to sit super luxusnich hotelu s velmi malym poctem pokoju. Tato sit ma take svoje skalni fanousky, kterym se rika Amanjunkies. Uprimne receno jsem mel nejdrive trosku skepsi, ale jsem ted taky Aman fanouskem.

Kazdy z hotelu ma unikatni jmeno, ktere vzdy obsahuje slovo Aman. Tento trip report je o hotelu Amanjiwo v Indonesii.

Na letisti v Jogjakarta na nas cekal ridic z hotelu. Transport z letiste uz je soucasti toho pobytu. V aute na nas cekalo obcerstveni, nejaka voda, snacks a chladici rucniky.
Po prijeti do hotelu na nas cekala uvitaci delegace. Nejdrive jsme prochazeli vchodem a mistni zeny na nas sypaly cerstve natrhane kvety a k tomu hrali mistni hudebnici. Tohle dodnes nevim jestli takto vitaji kazdeho hosta nebo jsme zrovna prisli v pravy cas, ale byl to trosku sok. Ono ve stejnou dobu odpoledne vzdy v hotelu byli nejaci mistni umelci, zpevaci nebo tanecnici. Takze to mozna bylo jen dobre nacasovani. Zaroven se nam prisel predstavit manazer hotelu, ktery hned vedel nase jmena a kdo jsme.

Aman je hotel, ktery dela vse proto, aby clovek mel pocit, ze je doopravdy specialnim hostem. Neni to hotel, ze musite jit na recepci a udelat tzv. check-in. Rovnou kazdy vi kdo jste, zdravi vas vasim jmenem a vedou vas rovnou na pokoj. Na pokoji si teprve vzali nase pasy a sami vyplnili formular co potrebuji vyplnit na registraci hostu. My jsme si uz uzivali uvitaci drink a seznamovali jsme se s tim jak to v Amanu chodi.

Pokoje jsou takove vilky s vlastnim bazenem.
Jestli Amanjiwo nastivite tak urcite doporucji vilku c. 24. Ty vilky jsou usporadany do takoveho polokruhu a tato je presne v prostredku s nadhernym vyhledem na ryzova pole a okolni aktivni sopky.
Mate pocit soukromi. Dalsi hosty temer nevidite. Hotel vypada velmi predimenzovane v poctu zamestnancu na pocet hostu. Vetsinou mate pocit, ze jste tam sami.

Pokoj.
Amany jsou vyhlasene svou architekturou. Vzdy jsou zasazeny krasne do okolniho prostredi. A maji takovy specificky styl.
Bazen u naseho pokoje.
Tenhle vyhled na ryzove pole jsem miloval.
Vyhled z pokoje.
Cast koupelny byla pod sirym nebem.

Jestli si chcete vice zaplavat tak toto je hotelovy bazen. Snad ani jednou jsem tam nevidel nikoho lezet. A to je asi hlavni vec proc jsou Aman hotely tak popularni. Ten maly pocet hostu a pocit soukromi.

Ty sluzby tam jsou o detailech. Nekolikrat denne nekdo prijde uklidit pokoj. Treba vecer pripravit vse na spani, rozsvitit svetla, zapalit svicku venku, dat cerstve kvetiny nebo ovoce. Ale vzdy to probehne tak, ze ty lidi nikdy nevidite to uklizeni delat. Nikdo vas nevyrusi. Kdyz odejdete na jidlo tak si to nejak vykomunikuji a okamzite jde nekdo uklidit pokoj.

Ta ochrana soukromi jde tak daleko, ze kdyz date na pokoj cedulku nerusit a odjedete na celodenni vylet tak do toho pokoje nikdo nevkroci. A to i kdyz budou vedet, ze jste na 100% pryc.Kdyz ho budou chtit uklidit tak budou volat vasemu pruvodci a zeptaji se na svoleni vkrocit. Az kdyz to svoleni date tak do pokoje vstoupi.Kazdy zamestnanec zna vase jmeno. Nikdy nemusite nikomu rikat z jakeho jste pokoje. V restauraci nezadate o ucet. Proste i ti cisnici vi kdo jste a kdyz se najite tak vi na jaky pokoj pripsat ucet. Tohle je taky detail, ale zrovna toto jsou veci proc lidi do Amanu radi jezdi.
Amanjiwo ma vyreseno spoustu malych detailu, ktere vam kazdy den delaji radost.
Kazdy den treba dostanete nejaky novy darek. Je to vzdy malickost, ale ma to svoje kouzlo. Treba toto jsou zalozky do knih.

Kazdy darek bylo neco mistniho. Treba indoneske karty na hrani s nadhernymi motivy, slamene klobouky nebo soli do koupele.

Na pokoji byly potreby na malovani. Jak nam vysvetlili, tak hoste muzou treba mit inspiraci si namalovat svuj vlastni obraz.Za mlada jsem maloval. Kdyz jsem zacal podnikat tak jsem prestal. Tak to bylo prijemne s k tomu vratit s timto vyhledem jako inspiraci.

Kazde odpoledne prisla do hotelu mistni pani, ktera tam pry uz chodi snad 10 let. Kazdy den napece nejake mistni buchty a pak vari pred vami zazvorovy caj s lemongrass, lime a dalsimi bylinami.

Aman hotely jsou vyhlaseny svymi programy tzv. experiences. Tech je spousta. Ja mam rad jidlo a byla tady moznost jit do uplne klasicke mistni restaurace jako jedna z moznosti. Byla to mistni vesnicka restaurace, kde nikdo nemluvi ani slovo anglicky.

Nas ridic nam objednava jidlo.
Tady se to vari.,
Takze takto je to mene intimidujici, kdyz vite, ze vas hotelovy ridic zaveze. Prelozi vam jidelnicek. A pak venku ceka nez se najite, aby vas zavezl zpet. A taky doufate, ze snad ta restaurace je trosku proverena.

Dalsiprogram co jsme vyuzili byla hodinova meditace v mistnim budhistickem klasteru. Nejdrive jsme je poslouchali jak zpivaji (chanting) a pak s nimi hodinu meditovali. Aman se vzdy snazi udelat nejaky specialni pristup. Takze jako jedini jsme byli primo v mistnosti ostatnimi mnichy a turisti/nastevnici meli vyhrazenou uplne jinou budovu. Potajmu jsem par sekund nafilmoval. Ale zbytek jsem si uzival atmosfery. Byla to urcite nejdelsi meditace co jsem kdy vydrzel.

Tohle byl jen takova ochutnavka, abych priblizil jake v to Amanjiwo bylo. Aktivit jsme delali vice. Tato oblast je hlavne znama kvuli nejvetsi budhistickemu chramu Borobudur.

Meli jsme fantastickeho pruvodce, ktery dokazel temer do nekonecna prednaset pribehy z historie.

Mozna uplne nejvice na me zapusobila nasteva mistni vesnice. Kazda vesnice ma sveho vudce, ktereho si zvoli a podle toho maji sva pravidla. Nekde si lidi vice pomahaji. Jinde si kazdy resi vse sam za sebe. Nekde se staraji o chude, jinde je nechaji at se o sebe postaraji sami. V teto vesnici se rozhodli, ze si budou vsichni navzajem pomahat. Kdyz si chcete postavit dum, tak prijdou vsichni a pomuzou vam ho postavit. Kazdy mel nejakou funkci a vydelane penize se davali do nejakeho spolecneho fondu. Takovy trosku komunismus. Jinak v Indonesii je treba vyplata $150-$200 za mesic prace v tovarne 6 dnu v tydnu a 10 hodin denne. Takze jsme absolvovali tzv. eco-tour, kdy nam ukazali jak se co ve vesnici pestuje.

Jak chystaji papriky na prodej na trhu. Jednu jsem ochutnal a mel pocit, ze nepali. Pak to prislo asi po 30 sekundach!
Velmi pratelska pani co nas pozvala domu. Ukazala jak vyrabi palmovy cukr a naservivorala caj v jejim obyvaku.
U dalsi pani, ktera vyrabi takovou obdobu smazenych bramburek, ale je to z mouky a krevet.

Ucili jsme se hrat na mistni hudebni nastroje stejne jak se uci jejich deti v mistni skole. Moc me to neslo. Kazdy clovek ve vesnici umi hrat minimalne na jeden hudebni nastroj.
V kulturnim dome vesnice jsme ochutnali mistnisladkosti.
Chapal jsem to tak, ze tech par stovek co stala ta nase eco-tour jsou pro tu vesnici vyborne penize, ktere jim pomuzou zase neco vylepsit pro zivot vsech mistnich. A tak to ma byt.

Mistni trh.

Nebudu to nijak zastirat, ale s tim jak starnu tak ocenuji ten luxus co Aman nabizi a zaroven tu moznost mit pristup do kultury a mistniho zivota. Amany nejsou levne. Nas pokoj stal $1,800 na noc a to je normalni cena. Amany moc slevy nedavaji. Maji ekluzivni image, ktery je znasoben tim, ze hotely maji udajni obsazenost jen 30%. Me to nadchlo hodne. Tesim se na dalsi Amany ktere poznam. Kazdy je jinaci. A kdyz nebudu liny a vam se ten report bude libit, tak jich napisu vice z pristich nastev Amanu. Chystam se ted na velkou cestu po Asii, kdejich poznam vice.