Inspirace pochazi z tohoto clanku. Prectete si to v originale. Vytahuji dva odstavce, ktere me nejvice mluvi z duse. Nebudu to cele prekladat. Jen nejdulezitejsi myslenky.
1. Chce to odvahu. Neni to jako u pripadovych studii ve skole, kdy mate k dispozici vetsinu informaci. Jako CEO budete mit k dispozici mene nez 10% informaci a budete se muset rychle rozhodnout. A u hodne rozhodnuti vam vasi investori, zamestnanci a zakaznici nebudou souhlasne tleskat.
2. Nikdy neni dostatek casu sesbirat vsechny informace. Nejde se zastavit. Nemuzete prestat delat vsechny aktivity a venovat cas dukladne analyze pro jedno rozhodnuti. CEO musi udelat kazdy tyden stovky malych i velkych rozhodnuti.
Courage is particularly important, because everydecision thata CEO makesisbased on incomplete information. In fact,at the time of the decision, theCEOwill generally have less than 10% of the information typically present in the ensuing Harvard Business School case study. As a result, the CEO must have thecourageto bet the company on a direction even though she does not know if the direction is right. Themost difficult decisions (and often the most important) are difficult precisely becausetheywill be deeply unpopular with the CEO’s most important constituencies (employees, investors, and customers).
As CEO, there is never enough time to gather all information needed to make a decision. The CEO must make hundreds of decisions big and small in the course of a typical week. The CEO cannot simply stop all other activities to gather comprehensive data and do exhaustive analysis make that single decision. Knowing this, the CEOmust be continuously and systematically gathering knowledge in their day-to-day activities so that they will have as much information as possible when the decision point presents itself.
Nesouhlasím. Nejvýkonnéjší jsou jiné hlavně u výroby, kde nejde jako třeba u bankovnictví o co nejúčinnější podvody a odrbávání zákazníků, jde například u řízení podle Toyoty i rozhodování úplně jiným systémem než jsou diktátorští američtí CEO.
Když o tom CEO nemá skoro žádné informace má rozhodnutím pověřit ve firmě toho, kdo je na to největší odborník. Pokud je firma už plně byrokratizována s mnoha stupni řízení a neodpovědností, že se prování jen to s podpisem nejvyššího, stále ještě může nově nastoupivší CEO, co to chce řídit jinak, napsat papír rozhodnutí je takové ” ” jeho podpis a rozhodnutí do uvozovek doplní nejvyšší odborník na úseku.
Jinak John si tady sice hrozně hraje na CEO, ale ve skutečnosti myslí a koná hlavně jako majitel.
Ve velkých akciovkách se CEO často soustředí hlavně na to, jak se sbratříčkovat s dozorčí radou a maximálně si navzájem navýšit platy s bonusy. Proto také u veřejných akciovek, kde není hlavní majitel, v USA vznikl model, že CEO jedné firmy zasedá v jiných firmách v dozorčích radách, a zrodila se manažerská třída co si sama neustále zvyšuje platy.
A tak to po válcě mohlo tak přerůst, že z nejvyššího ředitele, který míval plat 10-20x průmerný svých dělníků, se zrodil jeden manažer, co stojí stejně jako celá továrna s 500 zaměstnanci.
Po stránce “objektivní” výkonnosti jde zase nejvíc o to, jak zvednout cenu akcií na pár let, což jde často nejjednodušeji výměnou hlavního účetního za co nejpřátelštější a nejkreativnější osobu.
@Momo Slyším z toho závist ozbrojené pěsti dělnické třídy… co kdyby ses taky stal CEO, když je to taková hračka?
Jinak trefný posřeh Paula Grahama z http://ycombinator.com/ideas.html :
A small company is measured directly by the market. But once an organization gets big enough that people on in the interior are protected from market forces, politics starts to rule, instead of performance.
Tazke je lepsi zustat jako mala firma.. aspon myslenim. Tak to vidim @Keff @Momo
Off topic, ale zrovna čtu jak John zaměstnává poštu:)
http://ekonomika.idnes.cz/u-zasilek-z-ciziny-cekejte-tyden-zpozdeni-posta-nestiha-napor-p67-/ekoakcie.aspx?c=A110413_101947_ekoakcie_fih