Vminulem clanku jsem psal o mozne nemovitosti na kavarnu nebo pekarnu.
Je to neco co me laka. Kdyz se do toho da srdce a vymysli se to kreativne, tak z toho muze byt nadherny prostor. Myslim, ze by me to budovani docela bavilo. Az na teda ruzne vyrizovani na uradech, stavebni povoleni a reseni ruzne byrokracie. To nemam rad.
Ale bavi me delat nove veci. Jen mam pocit, ze v tom food businessu je strasne tezke vydelat penize. Divam se na to z pohledu cloveka co dela castecne na internetu a castecne v kamennem svete. A mam pocit, ze hlavne diky tomu Internetu se mi darilo podnikat velmi efektivne. Taky jsem vzdy hledal prilezitosti, kde je solidni marze a opakovany business. Mozna to funguje uplne stejne v tom food businessu. Jen zatim nevim, protoze s tim nemam zadnou zkusenost. Spise myslim, ze to je jeden z nejtezsich podnikani.
Jeden muj znamy me rekl, ze ty moje firmy co jsem vybudoval jsou vyjimky. Ze mam ted zkreslene predstavy o tom jak maji byt firmy ziskove. A ze nejakym stestim nebo nahodou mi to tak vyslo. Ja si naopak myslim, ze jsem od zacatku premyslel jak ten business mam delat, aby fakt byl ziskovy. Ze jsem nikdy nepodnikal primarne kvuli egu, nebo pocitu, ze chci mit nejvetsi firmu. Vzdy me slo jak to zaridit co nejefektivneji, aby byla ve vysledku stabilni a ziskova firma.
Kdybych rozjel tento food business, tak t v teto me zivotni fazi nedelam primarne kvuli penezum. Ale urcite by me vadilo, kdyby to prodelavalo. Proste by me to nedalo a premyslel bych jak to vylepsit nebo zmenit, aby v tom tam prilezitost na vydelani byla. Ono vzdycky je strasne moc moznosti jak se k tomu podnikani postavit. Ale taky to vyzaduje dost velke nasazeni. Coz mam trosku hruzu, ze se pak do toho uvazal vice nez bych chtel.
Tak kdo mate zkusenosti s provozovanim kavaren nebo pekaren co bystem me radili? At se na to radeji vykaslu a radeji stravim cas cestovanim, kitesurfovanim a lyzovanim? Na jednu stranu me to trosku svrbi a vymyslim porad nejake kokotiny co by se dalo rozjet. Na druhou stranu neni vubec spatne mit hodne te osobni svobody.
7 let restaurace + 2 sportbary 🙂 mohl bych asi napsat slohovku………….ale chci jenom ve stručnosti napsat asi to, že na internetu jaké si to uděláš takový to máš A V GASTRONOMII POKUD NEBUDEŠ DÄšLAT SíM VE SVí‰M PODNIKU NEBO TAM NEBUDEŠ 24 HODIN PŘíTOMEN, TAK TO ZAMÄšSTNANCI NEUDÄšLAJí NIKDY JAK TO CHCEŠ TY ……. zase na druhou stranu, když to nezkusíš tak to nepoznáš 🙂
Osobně jsem odešel z gastronomie na internet ale třeba nyní řeším problém, kdy na perfektní mezinárodní nápad na mobilní aplikaci nemohu sehnat pořádného parťáka a programátora, na které by bylo spolehnutí. Vždycky mi fascinují články, jak nějaký klučina nebo holčina z USA vymyslí aplikaci a následně jsou zavodáři…vždycky by mi zajímalo, kde najdou ten team na tvorbu a spolupráci, jelikož tady v ČR jen co někomu řekneš, o co jde tak to dopane, že řekne hmm dobrý nápad a šlohne Ti ho a udělá ho pro sebe………:(
Problem v CR je ze hodne lidi mysli, ze vymysleli neco tak unikatniho a prevetratneho co nema konkurenci a musi to byt proste byt dalsi pecka co se proda za babilion.
Rad bych rekl ze svet startupu je to hodne narocnej, nestaci mit napad, musis ho HLAVNE umet prodat. Lidi jako programatori, grafici, frontendisti nejsou problem, ale musis zaplatit za vizi pouze podilu na babilionu nikdo pracovat nebude. Teda budou studentici, ale tak pak prave dopadnes vetsinou tak ze se niceho nedockas…… A jestli mas problem s duverou, tak sepis NDA.
Kde hledat spolupracovníky (prodávat)?
Tohle je trochu pesimistické. IT se dost změnilo a často to jsou lidé kteří se snaží spolupracovat. Doporučuji zkusit a uvidíte 🙂
A už ti někdo někdy nějakej nápad reálně šlohnul? Nejen, že se mi nic takovýho nestalo, ale ani jsem o tom nikdy neslyšel. Nápad má hodnotu jednoho dolaru a zbytek je exekutiva.
Nápad je o ničem. Je potřeba být ten programátor.
jako John …
Nejen v CZ, viz facebook.
ono, na Slovensku, ani na STAVBE ti nikto neurobi ako to bolo dohodnute, cest vynimkam, smejdi sa najdu vsade…
Mých pár kamarádů kavárnu a restauraci provozují, ale i když jídlo a to okolo mě baví, tak bych se do toho nepouštěl, protože by mě to přikovalo k tomu místu. Vzhledem k tomu, že se tam pracuje s hotovostí a surovinami, strašně blbě se to kontroluje, když tam člověk není osobně. Nevím jak v USA, ale v ČR by restauraci bez kontroly zaměstnanci roznesli po kapsách.
Spoustu známých pracuje v gastru (CZ) a je to přesně, jak říkáš.
íšplně mě děsí, jak se někteří domnívají, že mají plné právo zaměstnavatele okrádat.
Možnost by byla mít nějakého parťáka s podílem, kterému člověk věří, z oboru a staral by se o provoz/managment.
Jeden z nejziskovějších foodbusinessů je MCdonald.
Jeho úspěch není postaven na dobrém jídle, ale na něčem jiném – na nemovitostech. To, že rozumí nemovitostem jim dalo podobné výhody jako máte vy – dobře koupit /pronajmout nemovitost a posadit na ní správný koncept.
Takže pokud rozumíte nemovitostem, je úspěch dost snazší.
Jinak ten food business je opravdu těžký – obtížně škálovatelný. Kdybych přemýšlel nad konceptem kavárny / pekárny tak určitě s výstupem do franshisingu.
V podstatě bych řekl, že to fungovat musí. Prodávat ty licence a starat se jen o ty procesy a kvalitu + své vlastní kavárno pekárny.
Když je dobře, prodává se káva a když ne, prodává se chléb každý den.
Kdybych měl jít znovu do gastra místo internetu, smýšlel bych podobně.
V lokalitě umístění a v konceptu je největší síla.
A jestli cestovat nebo dělat firmy? Prostě dělat dobré věci 🙂
Přitom zrovna v MC zaměstnanci taky “kradou” .. jinak řečeno: sežerou na co přijdou :). Bývalá přítelkyně když dělal v MC tak tam přes prázdniny pokaždé hrozně ztloustla. Strašný.
Ale jinak MC má také kromě těch nemovitostí ještě něco jiného… a to těžko zreplikovatelné suroviny. Takže zaměstnanci, těžko mohou dodávat svoje suroviny a utržené peníze za jejich prodej si nechávat.
Tedy Johnovi bych poradil (nikdy jsem v gastru nedělal.. jen o něm často přemýšlím)
1. zcela originální koncept
2. originální suroviny dodávané v takovém stavu aby se těžko replikovali (speciální tvar housky/speciální příchutě (tajné))
3. využití chytrých technologií (jako že pack s koncentrátem jde do stroje dát jen jednou a jen ten co se o něm ví, že existuje (unikátní štítek s náhodným S/N))
4. na výdeji mít váhu, která zváží každý vydávaný produkt a zapíše jeho váhu (a třeba i teplotu) k právě vydávané účtence.
5. systém “zatížit” tak přesnou metodikou, že její narušení si vyžádá “celkem fištrí³n)
6. rotovat často a náhodně lidi na jednotlivých postech.
asi bych vymyslel další prvky.. jen z toho vzniká robotárna. V každém případě John si určitě nebuduje jedno místo, kam bude chodit na ňamku s rodinou a co bude šéfovat osobně.
Ono by uplne stacilo sa k zamenstnancom spravat ako k ludom, a este ich aj slusne zaplatit….
neviem ako je to v mcdonalde teraz, ale moja priatelka bola 10r dozadu managerka v jednom a zamestnanci mali na jedlo narok, zdarma. naklady su hlboko pod predajnymi cenami, takze 30 zozratych cheeseburger denne skutocne problem nebol 🙂
Nebylo by špatný, kdyby se tam prodávaly palačinky.
Já bych do toho nešel. Taková kavárna/bar musí být tak trochu i srdcovka, sebere to hodně energie a chtě nechtě tě to při rozjezdu uváže na relativně dlouhou dobu na jedno místo. Navíc budeš muset mít fakt kliku na zaměstnance, protože stačí jedna otrávená servírka a zákazník se už nevrátí.. Z tohodle pohledu se mi to zdá jako hodně starostí na to, že to nejde nijak dále škálovat..
..i když, vlastně ano, proč ne..s tvým zápalem, vytrvalostí a tahem na branku z toho bude do dvou let franšíza, takže proč ne.. 🙂
Jak už tady psali jiní, jedna kavárna by asi nebyla nic pro tebe. Ale řešit to hned od začátku jako franšízu, to by smysl mělo. Třeba to nabízet do zahraničí jako balík s možností získání pracovního víza a přestěhování se do USA.
Zajimavy napad.
Prvni penize jsem vydelal na internetu, abych je pak utratil a jeste se zadluzil v pohostinstvi 🙂 Dnes vydelavam opet jen na internetu a tuhle odbocku uz bych nechtel absolvovat. Ve zkratce nejvetsi problem jsou zamestnanci a prace s hotovosti. Moralka lidi z gastra je na bodu nula a to se odrazi nejen na ekonomice. Kavarnu/bar ma podle me smysl ve 2 pripadech:
1) sam jsi profik z oboru, plnis si sen a budes tam drit 24/7
2) najdes si profika z oboru, kteremu hotovou kavarnu podle svých predstav pronajmes za mesicni fee a nebude te zajimat hospodareni, to si bere na krk najemce/kavarnik. Vyhnes se neprijemnostem s provozem a lidmi a presto mas pocit, ze jsi ve svym 🙂 a to, ze si za Tebou rano sedne kavarnik a bude si stezovat jak ho zamestnanci okradaji, tomu se muzes jen usmat nad dobrou kavou s Brutusem
ta druha moznost je velmi ošidná, nájemce ti dobře zavedenou kavárnu muze uplne znicit behem velmi kratke doby, pak ti oznami ze konci ze to vlastne nevydelava, vrati Ti ji zpet a ty pak jiz nebudes schopen kavarnu vratit zpet do stavu jako jsi ji pronajimal….
Souhlasim, ze to musi byt srdciva zalezitost. Ale prekvapuje me, i kdyz po pravde ne ze bych o tom nevedela, jake jsou problemy najit dobre zamestnance v gastru. Ale neni to treva jen specificky problem z nas v Cechach? Otravene servirky a okradani majitele? Protoze uz delsi divu ziju mimo Cr a s nicim takovym jsem se nesetkala. Ba naopak, cisnici jsou neskutecne mili a to i pres fakt, ze tu neni zvykem dostavat spropitne. Asi proto,ze si sve prace vazi…treba v Usa maji take uplne jiny pristup k praci a moralni kvality
Kdo jde pracovat jako kuchař/číšník/servírka? Člověk skoro na dně společnosti, co nic neumí a nikde jinde se nechytnul nebo mladý brigádník (student), dostane nějakou almužnu a počítá se, že zbytek si nakrade/vydělá na dýšku. (čest vyjímkám v lepších podnicích)
Stačí se podívat na pár dílů “Ano, Šéfe!” jak to (ne)funguje v gastru v ČR 🙂
Hlavně těch podniků v ČR je neskutečně moc a velkou část provozují lidi co o gastru ví velký kulový.
No tak tohle je typický čecháčkovský bullshit 🙂 Paušalizovat to nejde, je to pouze a vždy o lidech – koho si tam dáš, toho tam máš! Ano šéfe je jen sondou do inteligence provozovatelů podobných zařízení, protože pokud má někdo IQ alespoň 110, tak to prostě nemůže takhle jebat. A takového majitele jsem tam snad ještě neviděl – jenže pak se není co divit, že tam všichni mají jen stupída, po kterých nemůže nikdo nic chtít. Vypovídající hodnotu to má jen v té úrovni toho majitele, žádnou jinou..
Znám pár servírek, které by mohly dělat cokoliv, ale právě tu servírku dělají, proč? Protože jsou veselé povahy a defacto nikde jinde se nemohou celý den v práci usmívat ani kdyby chtěly – což je pak přímo úměrné tomu, když si na dýšku vydělá 1000/den a jde s čistou hlavou domů. Dávno pochopily, jak se to má dělat a o čem to celé je – vydělají víc než kdejaká vystresovaná sekretářka generálního ředitele o které by asi také nikdo neřekl, že je na dně společnosti..
A to si na tom dýšku vydělají “jen” tisíc korun na den. V místní (USA) tipping culture si vydělají v mid-end restauracích i pár set dolarů denně jen na dýškách, byť někde si je splittujou. U kaváren, kde se pohybuje průměrný účet kolem 20 dolarů je dýško mezi 3-5 dolary (běžně), takových stolů může jedna servírka v malým prostoru obsloužit maximálně několik desítek za den, takže to pro ní není tak zajímavý a může to být problém. Nejvíc lidí totiž do takovýhle kavárny stejně přijde a rovnou odejde s kafem, limonádou nebo čímkoliv dalším, a nebude tam vůbec sedět. Pak je podíl servírek na takovým businessu minimální a bude záležet hlavně na lidech, kteří stojí u pokladny.
Já mluvím o těch co znám a o českých servírkách jako odpověď na komentář výše o lidech na dně společnosti – kteří si ale patrně vydělají víc než dotyčný 🙂 Na české poměry je to ve střední hospě asi v klidu, v luxusním baru to může být jinak, stejně jako v místní pětce..USA je samo zase někde jinde – jak píšeš..
Problém je totiž v tom, že John tu možná demanduje rady, ale ty jsou z českýho prostředí naprosto bezpředmětný. Tady je opačný mindset a spousta věcí prostě funguje jinak a může eliminovat potenciální překážky, které si člověk z ČR představuje.
Ahoj Johne,
Ty máš dve výhodne vlastnosti aby si to dokázal robiť inak – úspešne.
Vieš motivovať a kontrolovať ľudí. A ako tu odznelo je to asi kľúčové.
Za druhé ako píšeš – pozeráš na podnikanie ako na povinne zárobkovú činnosť. A teda hľadáš iniciatívne prístupy.
P.S.: McDonald a nemovitosti podľa mňa patrí k urban legend. Ich úspech je fransiza – tak prepracovali biznis plán a procesy s kontrolou, že na minimum eliminovali ten ľudský rozmer a možnosť podvádzať.
Ahoj, ja bych do toho sel. Je to zcela jiny byznys nez internet,ale verim,ze John ma cich na lidi. Podstata gastro/kavaren jsou fakt zamestnanci. Ti to dokazou vystavet nebo pohrbit. Zkusenosti mam cca. 15 let s ruznymi gastro “produkty”.
Samotnou kavarnu bych ale ja sam asi nedelal. Musi to byt aspon s tou pekarnou,aby ti tam clovek nechal rovnou vice penez,nez jen za kavu. Dobre funguje kavarna+cukrarna (zakusky),ale fakt dobre domaci,ne to co je vsude.. Ale to potrebujes dost mist k sezeni,coz tam by to asi neslo.
Kazdopadne v tvem pripade rovnou udelat koncept francisi a verim,ze bys to mel vysperkovana k dokonalosti:).
Johne, restoška je náročná.
Podle fotky, kterou jsi tu dával minule, bych to viděl spíše na kvalitní espresso bar s opravnou / půjčovnou kol (propojení dalšího tvého ex biznisu?) pro americké hipstery / cyklisty, jejichž kupní síla jde nahoru 😉
Co myslíš?
Řekl bych jidině si najít parťáka co má rád kávu, ale zase ne kávový snob. Prostě člověka co na mlýnek nebude rvát tchibo lesní směs. Je potřeba partner, nebo člověk co má pro toto opravdu vášeň. Otázka je kde někoho takového sehnat. Pokud v tom nebude ta motivace půjde to ke dnu. Zároveň je třeba aby se něco stále měnilo. Konzistentní má být kvalita, nikoliv vždy na chlup stejný zážitek
No dovolím si tedy k to něco napsat po 10 letech v oboru a 6 vlastních podnicích.
Pokud je podnik na zajímavém místě , vše se dělá jak má, je dostatečná nabídka a šikovný personál tak to nějaké peníze vydělá, ale za jakou cenu?
Lidi co si dělají podniky jako své hobby nebo jak se říká “lakýrku” to nedělají dobře a podniku se nevěnuji, buď zavřou nebo se smíří s tím, že budou podnik dotovat z jiných aktivit.
Je to těžkej business. Neustále musíš mít vše pod kontrolou a to znamená bejt tam denně xx hodin. Nebudeš tam lidi budou krást, flákat se apd.
Neustálý stres, ten zas nedošel do práce a kdo dnes za ně bude dělat,
kde sehnat šikovné a kvalifikované lidi (je jich těžký nedostatek)
No já bych do toho už znovu nešel. Ale pokud se smíříš s tím, že to bude časově náročné tak zkusit to můžeš.
Asi bych začal spočítáním provozních nákladů
Vydělávat na kavárně nejde!
Přesně proto jsou na každém rohu 🙂
Ak uz by som do toho mal ist tak by som sa zameriaval na budovanie franchise znacky. Spravit zopar ukazkovych, perfektnych, prevadzok a potom to licencovat dalej. Kaviaren mi pride ako dost dobry napad, lebo kava je najpredavanejsia komodita na svete, cize dopy je a bude a nemas velke problemy so stravovnaim ako v restauracii. Staci ti poriesit nejake sendvice alebo sladke pecivo. Kvalitnu kavu dnes zozenies lahko, baristov v US je pozehnane. Takze problem by som tam velky nevidel. Niekto tu spomenul problem s hotovosot ua zamestnancami. Kludne by som sa nebal prijmat iba platby kartou(bezkontaktne) cim zabranis dlhym frontam(aj ked neviem ci je to uplne legalne nebrat cash, myslim ze nie :D). K tomu ak sa zamerias na pecenie vlastneho peciva, poriadneho “european style”, tak v US s tym urcite uspejes. Ak by si ho vyrabal centralne a len dopiekol na prevadzke, je to skalovatelny business model + vhodny model pre budovanie franchise.
Vyrábím vybavení pro kavárny a restaurace (kuchyně a bary), takže mám náhled do zákulisí a provozu. Strašně mě fascinuje ten 1000x ohraný scénář: Podnikatel vybuduje firmu, ta mu po letech funguje tak dobře, že už tam není potřeba a tak si vymyslí novou výzvu- založím si restauraci/kavárnu/bar. V okolí něco takového chybí a já mám tak originální koncept! Jsem za takové zákazníky rád, mají finance na vybavení a davají si na provedení záležet. Ale problém nastává v provozu. Jak už psalo mnoho přede mnou, pokud nemáte zkušenosti, personál Vás zničí. U kaváren to naštěstí není tak často jako u restaurací. V USA mají výhodu, že tam tak nefrčí hotovost a platí se spíš kartou (aspon si to myslím), tím lze eliminovat krádeže zaměstnanců. Ale nenech si to znechutit, pokud najmeš dobrého manažera/provozního, ušetříš si spoustu starostí a podnik ti pošlape 🙂 Mě by se líbil blog o tom jak zakládáš kavárnu…
Já bych do toho určitě nešel. Nemyslím si, že by si neuspěl, ale co z toho? Jen starosti a třeba 50-100 tisíc dolarů zisku ročně? To myslím dneska vyděláš na tabletu během pobytu na WC 🙂
LOL
Na druhej strane, dobre zabehnutá kaviareň sa dá dobre predať. Ako investícia do nehnuteľnosti (kúpiť, prerobiť, zabehnúť a predať) to nie je zlý nápad. Potom je to viac ako tých 100 tis. ročne.
100.000 USD ročně zisku z jedné kavárny v USA?
Dobrý vtip
To by ses na některý z nich měl přijet podívat :). Není jich tu zrovna málo, hlavně v Kalifornii. Kavárny, který toho za den prodají tolik, že nestíhají ani nonstop pražit vlastní kávu na několika strojích. A to mluvím jen o kafi, ne navazujcích produktech.
Tomu věřím, ale nevěřím čistému zisku z jedné kavárny 100.000 USD ročně
Po odečtení nájemného, mezd pro personál, zákonných pojištění, daní a odvodů státu, energií, nákladů na suroviny apd je zisk 100.000 USD v tak malé kavárně nepříliš reálné číslo. To by obrat musel ročně bejt více než 700.000 USD hrubý odhad. Lze spočítat přesně když budou vstupní údaje
vydelat 50-100k usd rocne (zisku, ne trzeb!) na kavarne v bohatem americkem beach town je imho velmi realisticky:
https://www.reddit.com/r/Entrepreneur/comments/2r95ub/how_much_does_an_average_starbucks_make_per_year/
Jo a jak je donutíš chodit do neznačkové kavárny když můžou chodit za značkou? A věř , že bohatí lidé jak jsi zmínil budou chodit za značkou. 100.000 USD ZISKU je nereálně v následujících několika letech , tedy pokud kavárna nebude pod nějakou frenčízou.
Jeez, to jsou debilní otázky, na to už nebudu odpovídat, sorry 🙁
íšplně žasnu, jak to tu všichni vidí negativně. Přijde mi, že při podnikání každý počítá z dopředu se zcela fiktivními problémy, kteří někteří mají, protože jsou to blbci.
Zejména food byznys dělá každý tatar, a tak se pak člověk ani nediví, že mnoho neuspěje. U Johna bych se nebál, ten v tom bude vytvářet nějaký systém a udělá další McDonalds, pak bude prodávat licence a za 5 let to prodá za 30 mil. USD s tím, že plno lidí kolem si na tom vylámalo zuby.
Tak teraz je to už na tebe John. Ak to rozbehneš, pri najbližšej návšteve LA si tam dám rád kávu a praclík 😀
Myslienka je super, len zlezi na tebe kolko casu tom chces denne venovat. Idealne pre toho kto by tam chcel byt kazdy den pocas otvaracich hodin. Prist raz za den alebo na raz za tyzden, pokial tam nemas prevadzkara na ktoreho je spolahnutie, tak by som do toho nesiel. sice restiku som nemal ale mal som trafiku, kde som zistil, ze pokial tam nemas staly dohlad, tak je to stratena vec. Ono nejde mozno ani o to ze by ta zamestnanci mohli okradat, skor o ten business ako by mal fungovat. Bez zaujmu na tom aby zamestnanci predali, a vedeli predat, vedeli ako sa spravat k zakaznikovi to fungovat nebude. Ono mozes povedat robte to tak a tak sle pokial nemas dohlad je to risk.Najlepsie by bolo keby si tam aj ty pracoval.
Pokial konecny zakaznik bude iba clovek z ulice tak sa to neoplati. Ale pokial budes dodavat hotely, restauracie, hospice, svadby a ine… kvalitnym pecivom, tak to urcite pojde…lebo ako vieme, tie pekarne v USA stoja za prdel… a prave v tomto by ti mohol internet velmi pomoct…
Na rovinu rikam, ze jsem nikdy nepodnikal, ale pouze upozornuji na klasicky “circle-jerk” problem. Vetsina zdejsich diskuteru se na to diva prehnane optimisticky.
Nikdo nemuze zpochybnit, ze John je (dosud) velmi uspesny podnikatel a ocividne vi, jak byznys delat. Co ale delat neumi jsou zazraky.
Je hloupost si myslet, ze cokoliv, do ceho se John pusti, bude nesmirne uspesne – zvlast s ohledem na to, ze uz odesel do duchodu, a motivaci uspet za kazdou cenu nebude mit tak silnou. Ostatne sam naznacuje, ze by to byl spis konicek.
Na jednu stranu zde zazniva, ze je obtizne v tomto oboru vydelat vetsi penize, jsou s tim starosti apod. Soubezne s tim je ale hned slyset, ze John urcite obratem rozjede velmi uspesnou fransizu a vydela majlant. Pointa je, ze obor, ktery je tezky pro ostatni, bude tezky i pro Johna.
John, jako “profesional”, ma samozrejme mnohem vetsi sanci na uspech nez “amater”. Pokud ale budeme povazovat gastronomii za tezky obor, a dale vezmeme v uvahu, ze John v tomto oboru nikdy nepodnikal, uz se karty trochu obraci. (Ja nevim, jestli je to skutecne tezky obor, jen poukazuju na ten rozpor.).
Clanky o rozjizdeni kavarny bych si tu rad cetl a samozrejme Johnovi fandim. Pouze demonstruju zakladni kriticke uvazovani, ktere v nekterych protichudnych tvrzenich v komentarich vyse chybi.
Ked John rozbiehal XYZ bikes, nepodnikal v cyklo odbore.
Ked zacinal s realitami, nepodnikal v realitach.
Ked rozbiehal zakladanie firiem, nepodnikal predtym v zakladani firiem.
Ked rozbiehal Shipito, nepodnikal predtym v preposielani a logistike…..
You get the point, right?
Achjo…
Abys (v necem) dosahl (nejakeho) uspechu, potrebujes (nejakou) mnozinu vlastnosti a schopnosti na (nejake) urovni. To jsou promenne, se kterymi pracujeme.
John ma nejake vlastnosti a schopnosti, ktere mu umoznily vybudovat IncParadise a dosahnout mimoradneho uspechu se Shipitem.
Pokud si spravne vzpominam, realitni kancelar John musel zavrit, kdyz uderila krize. XYZ Bikes trpely na sezonni vykyvy. Obe tyto podnikani byly uspesne ve smyslu, ze John na nich vydelal penize. Dnes uz ale ani jedna z tech veci neexistuje.
Z tohoto tedy lze rict i to, ze nedilnou soucasti Johnova uspechu je schopnost vybirat si veci, kde s nejmensim usilim dosahne nejvyssiho zisku, a ZEJMENA schopnost ukoncit podnikani, ktere nevydelava, nebo nefunguje (resp. presneji receno: John to uz neumi udelat lip.).
Proto je naprosty nesmysl se domnivat, ze jakmile se John pusti do kavarny, tak vybuduje svetoznamou znacku a dosahne enormniho uspechu. Z historie Johnova podnikani se lze domnivat, ze by na kavarne neprodelal penize, ale vcas ji zavrel, pokud by nefungovala. To je to hlavni. Ale nikde neni dano, ze zrovna tohle nebude ten obor, na ktery se John proste nehodi, protoze nema ty schopnosti a vlastnosti, ktere jsou pro to potreba. Proto je nesmysl hned optimisticky vykrikovat takovato tvrzeni. To je cele.
Znovu zduraznuji, ze Johnovi fandim a to, co dokazal, povazuji za obdivuhodne, proto na me, prosim, nereagujte dalsi varkou vet, ktere by mohly dobre poslouzit jako lakadlo na obalce dalsiho Kiyosakiho knihy.
Aj tak si myslim, ze John otvori kaviaren, zacne pre nu optimalizovat procesy, spacha nejaky cafe management saas zazrak, ktory bude uspesne predavat. SW je skalovatelny, a kamenna prevadzka bude testovaci sandbox 🙂
Neviděl bych to tak černě. Myslím, že vydělat na kavárně lze, viz třeba Starbucks. Jenom záleží kolik se chce vydělat.
Důležité nejspíš bude:
a) kde bude kavárna
b) pro koho
c) co bude nabízet
Bod první je nejspíš jasný – na místě záleží až na prvním místě. Další body: některé známé kavárny teď umožňují namixovat si vlastní kávu – dostanete vodu, kávu, mléko a udělej si podle chuti. Určitě zajímavý koncept.
Další lákají na platbu různými čipy – lákají hlavně různé geeky.
Kdybych si měl zařídit kavárnu a měl místo, tak bych přemýšlel nad tím, co mi (a dalším lidem) chybí u kaváren v okolí. Jídlo, servis, pití. Vždy se něco najde.
Český frgál nebo trdelník a ono to půjde 🙂
No nevím, z některých našich jídel si zrovna cizinci na zadek nesedají a berou to spíš jako bizár 😀 (knedlíky, svíčková, smažený sýr atd.)
Trdelník – těsto za 3 koruny obalené v cukru a prodávané za 80,- haha 🙂
A o to snad jde ne?
Prodávat produkt s obrovskou marží 🙂
Brunch, jednoduché menu, zavřeno od 3p.m. Takhle funguje Sunrise cafe na Lakewood a Carson a funguje skvěle. Na kávu přijdou jen rezidenti. (Dokud se nestaneš opravdu vyhlášeným.) Zahrádka na PCH není zrovna největším lákadlem a pokud nenabídneš něco extra lidé nemají důvod přijet, popřípadě přejít silnici (z Whole Food, knihovny, apod). Zvlášť když Redondo má celkem pěknou “village” se spoustou parkování a zaběhnutou konkurencí.
tak ked spravis dobry marketing tak sa to da. Zopar reklam v radiu a v lokalnom casopise. Avsak mna nikdy kaviarne nelakali. Kavu si spravim sam doma alebo v praci. Pokial sa tam nejdem najest, tak mi to nic nehovori. Vzdy som myslel, ze kaviarne su len na pranie penazi alebo danove podvody…inak v nich ucel nevidim.
Pokud by te to bavilo a dokazes najit lidi, s kteryma te to bude bavit tvorit tak proc ne 🙂
A penize na pripadny ztratovy provoz vydelas na tom hajzlu :))
Jen to chce podle me hned od zacatku provozniho, ktery bude resit ty kraviny, co ty resit nechces. Coz nevim, zda je realny.
No proste, je to o lidech a tvojim pocitu, jako vsechno 🙂
Pravidla hry, pokud tedy “Chceme vydělávat peníze”:
1) Musí se to dát škálovat/násobit (jedna “provozovna”, ještě ve špatné lokalitě…. ehm, asi né moc dobrý nápad, nicméně první provozovna může být dobrá pro “testování na lidech”).
2) Musí to mít systém (nejlépe maximálně automatizovaný, aby ho zaměstnanci nemohli negativně ovlivnit).
3) Produkt musí být výrazný, snadno odlišitělný (to je kvůli loajalitě zákazníků, takže například něco extra studeného, extra pálivého, extra dietního, apodobně).
4) Efektivita (produkty musí obsahovat co nejvíce “vzduchu”, bublinek, a čehokoliv, co je objem, velikost, ale v nákladech to nic nestojí)
5) Rychlost, rychlost, rychlost (žádné fronty, zádné dohady, žádné diskuse, žádné čekání. Chceme odbavit minimálně 100 zákazníků za minutu, ne? ).
6) Minimum obalů, minimum odpadu, minimum uklízení (žádné dodatečné náklady)
7) Přístup k surovinám za nejnižší možnou cenu (žádní překupníci, externí dodavatelé, apodobně)
8) Žádná frančíza (100 procent kontrola, více procent zisku).
9) Kredibilita, uvěřitelnost, image (aby zákazník neměl na první pohled pocit, že když se u nás nají/napije, nejpozději do hodiny mu bude špatně..).
Dobre sepsane!
Pokud vidíš příležitost Johne, jdi do toho.
Konec konců to je důvod, proč ty jsi milionář a pravděpodobně žádný z autorů “it’s impossible” komentářů neni.
Nemyslim si, že by to nemohlo být finančně i konceptuálně zajímavé. Jen je třeba kavárně dát osobitý nádech a odlišit se trochu od ostatních. Nakonec třeba přijdeš na způsob, jak na te kavarně vydělat úplně jinak, než vydělávají ostatní kavarny.
Pár lidí v mém okolí, kteří neměli žádné zkušenosti z oboru, si pronajalo hospodu a všichni prodělali kalhoty.
Posielam ako tip http://www.greenbikecafe.sk/ kaviaren spojenu s predajnou bicyklov u nas v Bratislave.
Jsem z IT, ale ve třiceti jsem se s kolegou zbláznil a otevřeli si (z mladické nerozvážnosti) v Praze koktejlový bar. Provozovali jsme ho 6 let, na kterých jsme se naučili jak to dělat i jak to nedělat. Dali jsme do toho vše, spoustu krve, potu a první roky i peněz. Po těch 6 jsme ho prodali. Bylo to super, ale spočítali jsme si, že hypotéky nám pořád platí IT a dva joby jsme už dál nezvládali. Teď jsem půl roku zpět obouma nohama v IT (občas jen hostuji v nějakém baru nebo jezdíme s ženou vařit na foodfestivaly). A jestli bych do toho šel znovu? Okamžitě! A v hlavě už mám spoustu nápadů. Práce s lidmi je fantastická a moc mě baví jim kvalitním servisem zpříjemnit den. Proto o to víc je podnikání v gastronomii o lidech. Chcete-li mít úspěšný podnik, musíte sehnat lidi, kteří to dělají srdcem – foodies. Zapomeňte na manažery, kteří nikdy servis nedělali a se zaměstnanci jednají jako s pí³vlem. Ryba vždy smrdí od hlavy. Pak, pokud to bude mít atmosféru a nadšený personál, můžete být úspěšný i finančně.
napiste mi prosim na samuel.siska@gmail.com, zhanam niekoho z gastra v Praze