Tesne pred dosazenim nejakeho vetsiho uspechu byva nejaky obrovsky problem. Takovy problem, ze mate pocit, ze se to neda prekonat. Neco co vas posune dozadu a ztracite uplne nadeji. Tohle jsem uz nekolikrat zazil. Mel jsem pocit, ze se na vse chci vykaslat. Ze uz to ani nema cenu. Proste ten problem se me v tom okamziku zdal neprekonatelny. K tomu me okoli me jeste utvrzovalo v tomto pocitu. Treba i ruzne autority jako pravnici mi rekli, ze to nejde.
Pak jsem to nejak zpytlikoval dohromady sam. V dusi jsem mel uplne pocit beznadeje, ale nedalo mi to a udelal jsem ten posledni krok. Mel jsem pocit zbytecnosti, kdyz jsem travil desitky hodin resenim. Jakoze travim cas, kdyz kazdy prece vi, ze uz to nema cenu.
A najednou doslo ke zlomu. Vse se vyresilo temer zazracne a jednoduse. Kdyz resite jakekoliv problemy, tak to chce vydrzet. A neustale hledat moznosti. I kdyz si uz clovek neveri a ma pocit, ze to uz nema cenu. Vzdy se da najit reseni.
Zrovna dneska jsem si jedno takove vitezstvi vychutnal. O detaily se snad budu moci podelit nekdy v budoucnu.
P.S. Jeste z jineho soudku. I kdyz dosahnete jakehokoliv uspechu tak se najdou nejaci loseri, kteri vzdycky budou chtit poukazovat na neco co se vam nepovedlo. Proste to budou chtit vypichnout pri jakekoliv prilezitosti. Jen aby to mohli shodit.
Neco z tohohle blogu by se melo rovnou tesat do kamene! 🙂
Djouzef to mas pravdu to by sa malo……….Som rad ze su ludia ako je JOHN!!!! drzim vsetkym palce nech sa dary
Je třeba se nevzdávat, ale stejně tak je třeba umět vycítit, kdy skončila hra.
Když se člověk zarputile snaží o vyřešení problému, někdy zapomene, že čas plyne a svět kolem se mění. Řešení sice nalezne, ale v tu chvíli již může být pozdě…
Je proto dobré se nad problémem stále zamýšlet v širších souvislostech – zkrátka řešit ty správné problémy. 🙂
Zacinam se domnivat, ze se na blogu cim dal casteji publikuji vseobecne spolecensky zname zalezitosti, ktere ani netreba sahodlouze zminovat a psat o nich. Za jak dlouho se zde objevi clanky "Voda je opravdu mokra" nebo "Dnes rano opet vyslo slunce".
Honzo sorry ale to je dost omezeny nazor. "Voda je mokra" je fakt podle ktereho se chova 99% lidi, to o cem pise John je fakt podle ktereho se chova 1% lidi. Pevne to souvisi s mozaikou uspechu a opravdu uspesnych lidi je proto tak 1%.
Tohle jsou dulezite pravdy(nechci rikat az moudra) ktere plno lidi nezna, nebo je zna ale je dobre si je pripominat i kdybys je 100x znal. Je fajn ze je to pro tebe nuda protozes asi prekonal 1000 takovych situaci ale plno lidi ne.
Hodne veci clovek "vi" ale neuvedomi si ze se zrovna v necem takovem nachazi a treba tenhle clanek ho popostrci aby se na nejakou tu vec jeste nevykaslal a zkusil to.
Proste "nejvetsi tma prichazi pred usvitem" a presne to tak je. Ja kterej ctu clanky a blogy v anglictine roky se s timhle clankem se setkal uz hodnekrat jsem rad ze si ho muzu znovu precist tady.
Jeste by bylo pekny nejaky priklad z praxe, Johne, treba i z minulosti..
Na jednej strane je dobré nevzdávať sa, ale na druhej strane je zase taktiež dobré včas rozoznať, že niečo nemá cenu, a ísť robiť niečo iné. Podľa čoho mám vedieť, že momentálne problémy sú "poslednou skúškou" pred finálnym úspechom, a nie len moja neochota priznať si neúspech?
Pravda, tiez som mal niekedy taky pocit ale presne ako hovoris vsetko sa to akoby zazrakom vyriesilo 🙂
jak hovori Pavel, tato situacia u cloveka raz za cas nastane…u mna prave prebieha a posledne dva dni som uz mal pomerne depresiu a tento clanok mal pre mna docela pozitivny ucinok
Pavel: naopak tohle vi kazdy, nebo alespon skoro kazdy. Clovek, ktery by si tohle neovedomoval, tak by se do podnikani nemel ani vubec poustet. Problem je v tom, ze vetsina lidi se s tim poprat vedome nechce, protoze jim k zivotu staci jedno a tim je jistota. Nepotrebuji vydelavat miliony (mozna o nich sni, ale nejsou ochotni tomu objetovat ten cas a namahu). Takze to, ze lidi, kteri by tohle prekonali je mozna 1% neni tim, ze by tech zbylych 99% nevedelo, to co John pise, ale protoze jim to za to zkratka a dobre nestoji. Takze takovy clanek i na mne pusobi trochu jako clanek z kategorie 'kdyz neni o cem psat'. 😉
Ondra: Ja nepisu o tom ze to vi jen 1% lidi. Ja pisu o tom, ze tyhle "vseobecnosti" slysel nekdo nekde skoro kazdy, ale jen 1% se podle toho CHOVA. A TO je ten rozdil 😉 Je rozdil mit vedomost (kazdej "vi" ze se ma jist zdrave, sportovat, kazdej "vi" ze si mas jit za svym snem atd.) ale jde o to kolik lidi se podle toho chova v praxi.
Ja znam vsechny ty veci ktery potrebuju k tomu byt uspesny a v ruznych oblastech zivota, uz par let to vim teoreticky ale trvalo mi do minuleho roku nez jsem zmenil svuj styl stravovani, napriklad.
Pokud nekdo vedome nechce atd. s tim nema cenu polemizovat, je to na kazdem. Jak rikam, tenhle clanek je dobry pro lidi kteri chteji, jen potrebuji treba poporstrict, namotivovat , kdyz se v necem takovem ted nachazeji. Tyhle veci se musi pripominat.
Pred par lety jsem cetl knihu, ktera vysvetlovala, jaky je rozdil mezi uspesnymi zlodeji a uspesnymi podnikateli.
Uspesnym zlodejem se clovek stane az pote, kdyz "opakovane" zacne provozovat nezakonnou cinnost, i kdyz drive by si nedokazal predstavit, ze by mohl nekdy neco ukrast. Dotycny si zvykne na dane prostredi.
Uspesnym podnikatelem se clovek stane az pote, co "opakovane" vyviji cinnost kterou jde za svym cilem.
Jestli chci byt uspesny v podnikani, musim si neustale opakovat, za cim jdu a jaka jsou pravidla – to je i treba to, ze se nevzdam pred vrcholem. Vzdycky si rikam v techto situacich, co bych si asi rekl po peti letech, kdyz bych se na vse vykaslal.
A proto taky tento blog ctu. Kdyz bych si byl vseho vedom, tak ani nemam zajem si tento blog pravidelne otvirat.
Jeste jsem mozna nedokoncil predchozi clanek – ten uspesny podnikatel vznikne az pote, co dostane hlad po dalsim uspechu, ktery uz zazil. Je to jako endorfin. Nedavno jsem si vzpomnel na to, proc jsem se vzdy drzel na spici, kdyz jsem zavodil na bezkach a behal. Rikal jsem si, proc jsem treba jednou nedobehl posledni, jindy veprostred, potom zase prvni. Byli jsme takova petice kluku, kteri jsme pri zavode uplne normalne povidali, ackoliv jsme bezeli po kotniky v bahne a desti. Nas prvnich pet se dokazalo odtrhnout uplne v klidu a vedeli jsme, ze to tak bude i priste. Nekde v lese jste kazdy sam za sebe a nikdo vam nepomuze. Vsech pet nas bylo fyzicky na podobne urovni. Ke konci ale vetsinou nerozhodla sila, ale psychika a kdo se vzda a kdo ne. Kdyz jsem se "rozhodl" ze predbehnu rychlym tempem toho prede mnou, stacilo se vzeprit a delat jakoze jsem uplne v pohode. Byl to skoro zaruceny recept, ze ten za mnou najednou o 40% zvolni. Psychika toho pomalejsiho uplne vypne a dotycny se vzda. Jenze tim vic mne jeste nakopne. V podnikani jsem zjistil, ze to funguje podobne. Je dulezite se vyrovnat se ztratami a hlavne se nevzdavat.
taky je ale dobre vedet kdy uz je vhodne z rozjeteho vlaku vyskocit. pac pak treba to je trosku boj s vetrnymi mlyny…
Tiež som v podobnej fáze. Človek tieto "poučky" väčšinou vie, ale vždy dobre padne, ak mu ich pripomenie niekto iný a utvrdí sa v tom, že má zmysel sa nevzdávať. Myslím si, že toto je v podnikaní kľúčová záležitosť.
Tohle je podle mě klíčem k úspěchu – je to prostě o té vytrvalosti. Z 10 slepých uliček se nakonec jedna ukáže jako ta pravá správná. Proto je tak důležité nevzdávat se a bojovat. Podobná věc se mi přihodila v překladatelství. Když jsem před 13 lety začínal, tak jsem se snažil nalákat zákazníky nízkými cenami, protože jsem si myslel, že to bude fungovat. Nefungovalo to, protože jsem získal neloajální zákazníky, kteří šli jenom po ceně a když jim někdo nabídnul o 10% nižší cenu, tak ihned šli jinam. Dělal jsem tehdy až 14 hodin denně a vydělával jsem necelých 20 tisíc za měsíc. Po několika letech mě to unavilo, a tak jsem byl nucen zdražit a přišel jsem o polovinu klientů (právě proto, že jsem měl klienty u nichž na prvním místě byla cena). A nové se mi nedařilo získávat, i když jsem věděl, že děláme lépe než konkurence. Přesto si majitel jedné konkurenční agentury jezdil v Mercedesu a kupoval drahé nemovitosti v Praze a já měl stále Felicii a domek, který jsme předělali, ale ve kterém byl stále suchý záchod, protože jsem neměl na odpadní jímku. A pořád jsem dělal jako blbec 14 hodin denně. Snažil jsem se přijít na to kde dělám v nabídce chyby, nakoupil jsem si knížky o marketingu a různé další zaručené metody, ale stále nic nefungovalo. Až jsem to jednou zkusil udělat jinak – vydal jsem se do Prahy lovit na Staromák francouzsky mluvící turisty a potkal jsem tak svého největšího klienta. Prostě jsem ho oslovil na ulici francouzsky a ukázal jim potom památky v Praze. Byl to jeden z ředitelů firmy Cegelec Toulouse. A dodnes nám tato firma dělá přes 20% obratu. A přitom stačilo udělat tak málo – prostě jenom klienty oslovit jinak. Jj o tomhle je podnikání. Když si to upřímně vezmu, tak se mi v podnikání povedly zatím jenom 3 úspěchy a možná 100x jsem neuspěl.
Souhlasím s Johnem, je potřeba se nevzdávat, když narazíme na nějaký neúspěch, který se třeba zdá nepřekonatelný a všichni kolem nám říkají, že to nejde, není možné, že to nebude fungovat. V té chvíli totiž rozhodne naše odhodlání, nadšení a nasazení, že věříme tomu, co děláme.
To jsou momenty, které rozhodují o každém úspěchu a kde se plně projeví individuální osobnost každého. Je to stejné v podnikání, ve sportu, ve vědě a v každém oboru, kde můžeme narazit na nějaké "limity" a je jen na nás, zda je překonáme.
Druhá věc ale je, umět také včas zastavit, dle pravidla, že hlavou zeď neprorazíš, neboť i my sami můžeme mít špatný odhad a stále se snažíme a snažíme a děláme stále dokola ten "poslední" krok, kdy nejsme schopni si uvědomit (díky naší zaslepenosti), že se nejedná o poslední krok, ale že jsme teprve uprostřed 😉
To Vembl: ' A dodnes nám tato firma dělá přes 20% obratu'. Hmm tak to je docela dobra silenost. Uz jsi premyslel, co by se stalo, kdyby jsi o toho zakaznika prisel? :]]
Ondra: Jj přemýšlel – mám 2 firmy, které mi dělají 80% obratu a když jedna neplatí, tak je z toho celkem problém. Právě proto se snažím tak trochu diverzifikovat, ale zatím se mi to moc nedaří – jsem ve fázi čekání na velkou ránu.
presne tak, treba si verit, nevzdavat sa … je to aj o myslienkach ake mate, viz jedna kniha, dvd o tom vravi.. TAJOMSTVO ktoru som spomenul aj na mojom blogu
zaver
treba si verit, mysliet optimisticky a predovsetkym verit v to, co robite a budete uspesny, samozrejme moze sa stat, ze to na 1x nevide podla vasich predstav, ale potom bude realita uplne ina… a ked sa to uz podari treba aj dalej makat a bude este lepsie, vzdy je co zdokonalovat..
ako tu pisal uz Vembl mimochodom clovek, ktory vie ako na to, podla toho co pisal… proste nejde ani tak o cennik, ceny nie su koncove / treba predovsetkym byt kvalitny, sluzbu ktoru robite aby mala nieco do seba… nejak tak idem aj ja vo svojom businesse, nesnazim sa dat napriklad cenu za NS 50kc alebo 100kc.. mam 10eur a dufam, ze pojdem este vyssie,, a o tom, ze niektorej klientele ide hlavne o ceny, je jasne, ale su tu aj taky ktory nehladia len na ceny ale na hlavne na hlavne na sluzby co sa v konecnom dosledku ukaze
Myslim, ze to plati pro neco co clovek skutecne CHCE. Kdyz neco skutecne chci a vim to tak je dobre se nevzdavat. Kdyz je mi to jedno… nebo to ani moc nechci tak je samozrejme mozne vzdat kdykoliv. Kdyz chci byt uspesny tak se nesmim nechat odradit pri kazdem problemu.
Taky bojuji ruzne bitvy u kterych jsem frustrovany, ze to nejde jak bych chtel. A taky mam chut neco vzdat, a pak se to najednou vyresi.
Treba maly priklad. Kdyz jsem chtel jet do USA tak to tak bylo s temi business vizy… Pravnik mi rekl, ze nemam sanci. Stejne jsem to dal dohromady a proslo to.
2Ondrej: Velmi pekny priklad
pekny clanok, suhlasim..problemy su na riesenie..teda kto chce, ten riesi..kto nechce (komu sa nechce) sa im vyhyba..
Ahoj Johne a všichni. Jsem nadšený diskuzí a radami. Rád bych, kdyby mě někdo řekl, jak se zlepšit v ovládání SEO? Nemám žádné zkušenosti, jen rady seo manažerů….. a znáte to.
Díky.Držím palce všem. Martin
S těma závistivcema,looserama, přesně tak… neposlouchám hip hop ale jedna z mála písniček,které se mi líbi je kontrafakt- život je boj – "každý ťa ma v pi*i móre keď si dole
a každý ťa chce zj*bať keď si myslí že si v klude na vrchole"… se závistí, pomluvama se střetávám dnes a denně…beru to jako takovou "daň za úspěch"
Tak tohle mi neco pripomina.
"Zrovna dneska jsem si jedno takove vitezstvi vychutnal. O detaily se snad budu moci podelit nekdy v budoucnu."
Už se těším až se dozvíme oč šlo 🙂
To Honza: Myslím že kdyby tobě takto něco vyšlo, když už sis myslel že to nemá cenu a všichni ti říkali totéž, a tys nakonec přece jen udělal další krok a najednou se vše obrátilo, tak bys o tom také napsal, už jen z radosti že ti to vyšlo. A rozhodně by tě nenapadlo myslet si něco o "společensky známých záležitostech".
Právě o tomto je tento blog, o všem co se přiházívá při podnikání, nejen o suchých číslech a faktech, ale také o myšlení, přístupu ke všemu. To vše k podnikání patří, bez ohledu na to kolik se již napsalo chytrých knížek, protože vždy se najde někdo, komu třeba i jediná věta zde přečtená pomůže "docvaknout" něco s čím se už nějaký čas pere.
Diky Jano… ano bylo to neco co jsem chtel vzdat.. protoze jsem uz toho mel skutecne plne zuby. O to vice si to ted dokazu vychutnat.
Mam osobne spise opacny problem, jak pise Pepa Stepanek a Cayman. Vcas uzavrit slepou vetev a neztracet zbytecne cas setrvanim ve svem omylu. Dulezita IMHO je take dukladna priprava a vyber cile, pred tim nez zacnu kopat.
Spousta lidi (vetsina?) zacina podnikat v necem jen proto, ze to zrovna leti. Ale za mesic? Za rok?
souhlasím s Janou. knih a obecných věcí bylo napsáno mraky,ale opakování je matka moudrosti. nevíc proč si zkrátka nepřečíst další obecnou pravdu,pokývat hlavou a bez komentů odejít? (pokud tedy nejsem ten, kdo zrovna onu obecnou radu v dané chvíli chce či potřebuje číst?) proč se za každou cenu vyjadřovat ke všemu, co se napíše?
myslím,že john nemá potřebu psát jentak zbůhdarma obecné pravdy jen proto, "že by neměl co jiného na práci" 🙂 Díky Johne!