Neverim moc na planovani budoucnosti. Neverim na to, ze se da odhadovat co bude. Jediny zpusob jak zjistit jestli neco bude fungovat je v tom, ze se to zrealizuje. To je duvod proc nemam rad business plany. Nikdo nedokaze odhadnout co bude uspesny napad na podnikani. Jedina odpoved je v realizaci. Cim rychlejsi realizace tim rychleji se dozvim jestli neco bude fungovat. Uspech je postaven na nahodach. Jen ti co dokazou reagovat a vyuzit prilezitosti take posbiraji plody. Neco nefunguje, ale zmenite pristup nebo vas nekdo navede na novou cestu a pak to fungovat zacne.
To je duvod proc v Shipito mame spoustu ruznych postrannich projektu. Proste chci videt, ze jsme vyzkouseli vsechny moznosti. Realizujeme, abysme videli co bude fungovat. Nerad o nich mluvim, protoze to jen vytvari zbytecnou zatez. Mam totiz pocit, ze vzdy je nutne delat vice experiementu nez se prijde na neco co doopravdy funguje. Kdyz verejne propagujete nejaky prvni zpusob tak to vytvari tlak. Ovlivnuje vas to k tomu, ze chcete dokazat, ze to bude uspesne. Ale pritom je lepsi mit otevrenou mysl a spise hledat spravnou cestu nez dokazovat, ze mate pravdu.
Tohle je velmi zajimave tema. Nechtel by ses vice rozepsat o tom, jak delate postranni projekty v Shipito? Kuprikladu jak jste nejaky zacali, pak ho poupravili a ted je uspesny. Nebo naopak, jak jste se snazili a nic z toho nebylo a proc…
Tak o tom by mel napsat Tomas Holub.. ktery jich delal/dela hned nekolik https://twitter.com/tomas_holub
Souhlas. Není to tak jen v podnikání, ale i v osobním životě. Zkrátka, jak říká moje ségra, moc přemýšlet je většinou cesta do pekla. Člověk si může nalinkovat 100 variant a v praxi stejně nastane ta 101. a budeme muset reagovat v daný okamžik bez přípravy. Není moc lidí, kteří umí přemýšlet jen natolik, kolik je nezbytně nutné, a raději konat, tedy ušetřit spoustu času, pokud se ta cesta ukáže slepá, anebo mít konkurenční časovou výhodu (včasného začátku), pokud ta cesta funuguje.
http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-59540890-drtime-americkou-konkurenci-sklady-kupuji-jako-housky-v-supermarketu-rika-sef-shipito
Haha tak toto je presne ono. Sakra ted me stve ze jsem ten clanek nenapsal sam.
Pred dvema lety jsem si rekl ze nikdy nebudu pracovat v zadne firme. A po chvili jsem byl v USA a pracoval v Shipitu.
A musim rict, ze prave testovani experimentu a vymysleni jak by to mohlo fungovat (jako kontrast k starani se o rozbehly vlak) bylo to, co mi prevazilo vsechna negativa.
Obcas je to frustrujici, zvlast kdyz clovek chce ukazat nejake vysledky a pokusum se zrovna nedari. A clovek se hlavne i chce citit dobre ze neco udelal, a prima umera mezi praci a vysledky je jen u projektu kde uz vite co delat.
Take je u experimentovani (asi zvlast pro me) tezke se rozhodnout do ceho venovat energii. Naproti tomu – kdyz prijde objednavka, tak je jasny fokus – vyridit ji. Kdyz jich chodi vic, je to taky jasne – naucit nekoho jineho jak to delat. U veci kteryma se ja snazim travit cas to ale tak jednoznacne neni a obcas s tim bojuju.
No a v takove situaci je dobre kdyz prijde John, trosku se mnou zatrese a rekne tento pristup nikam nevede, zkus neco jineho. 🙂
Ono v podstate me ani nevadi, kdyz neco nedopadne.. prave pro me to ma hodnotu jako ten experiment. Proste neco jako dalsi lekce ve skole businessu… A kdyz se to dela chytre, rychle a s malymi naklady tak to vzdy ma cenu. Ty pozitivni vysledky jsou samozrejme zadane, ale znam to na sobe.. z peti veci co zacnu delat tak jedna doopravdy dava smysl. A je jedno kolik ma clovek zkusenosti
takže pokud to dobře chápu, každý by měl mít doma svého “Johna” ? 🙂
Ano:-) Me to taky bavi:-))
Tak tohle je opravdu zajimavy clanek. Zrovna resim jeden svuj projekt a uz si par dnu lamu hlavu s tim, jak to udelat, aby to bylo co nejlepsi. A to je muj problem, ze az moc premyslim a ladim detaily. Myslim, ze to je obecne problem nas Cechu. Moc premyslime, chceme mit svuj produkt co nejlepsi, asi taky proto, ze mame nizke sebevedomi. A nez se rozhoupeme, tak spousta casu je pryc. A kdyz koukam na Americany, jak to delaji, tak moje ego se nestaci divit. Jak je mozne, ze s takovou hruzou jdou do sveta a jak je mozne, ze s tim maji uspech? Myslim, ze oni moc nepremysli. Proste jdou do toho a zkusi to. A to primo s cimkoliv, i kdyby to byla kravovina na druhou. A priznam se, ze tenhle pristup jim zavidim.
Takze diky za tenhle clanek. 🙂