Dneska jsem dostal zpravu, ze Board of Directors pojistovny Guardian schvalila kontrakt na prodej teto budovy v Memphisu:
[photopress:memphis.jpg,full,pp_empty]Zhruba za tyden se vse uzavre, poslu penize a budu ji vlastnit. Byla to velmi zajimava transakce.
1. Vubec nesmlouvali. Tohle se mi jeste nestalo, aby prodavajici vubec nesmlouval. Nabidl jsem vyrazne mene (-30%) nez byla cena za kterou se budova prodavala. Ocekaval jsem, ze se sejdeme zhruba v prostredku. Ale presne co jsem nabidl bylo akceptovano.
2. Od agenta, ktery byl velmi sdilny jsem zjistil kolik za stejnou budovu nabidli jini kupujici prede mnou. Podobne nabidky jak byla ta moje byly prodavajicim zamitnuty. Ja jsem schvalne nabidl podobnou castku, protoze jsem chtel od nejake nizke castky zacit vyjednavat. Nedostal jsem ani jednu protinabidku. Po dvou mesicich se sesli reditele a vse schvalili. Tohle byl docela sok a jeste se mi to takto nestalo. Osobne jsem mel strach, ze je nizkou cenou urazim (to se mi jiz nekolikrat stalo i kdyz jsem nabidl jen o 10% pod cenu).
3. Jednim duvodem proc to bylo schvaleno bylo to, ze moje nabidka byla velmi jednoducha. Zadne podminky (nepozadoval jsem inspekce), nepotreboval jsem pujcku (penize mam nachystane)… Jiz jsem vicekrat zjistil, ze snadne podminky jsou casto dulezitejsi nez cena. Takze na tom jsemmou nabidkupostavil. Snazil jsem se byt nejlepsim kupujicim jakeho muzou najit (jen ta cena co jsem nabidl byla vyjimkou).
Jeste jak se vsechno stahuje do stejneho casoveho obdobi. Pred tydnem jsem koupil byt na Floride u ktereho jsem cekal 4 roky na uzavreni. Dnes jsem zjistil, ze transakce v Memphisu byla schvalena a v tom okamziku mi zavolal agent z Kalifornie jestli mam porad zajem o kancelare/sklad zde v Kalifornii (psal jsem o ni zde). Bylo poledne, nalil jsem sampanske, ze oslavime koupi v Memphisu. A behem 20 minut se ozve tento agent, ze prodavajici Kalifornske budovy je teda konecne pripraven to prodat. Trvalo strasne dlouho nez se rozhoupali k prodeji. Tohle je nejvice nervy drasajici na takovychto investicich. V dobe kdy je chci udelat tak druha strana vetsinou nemuze. A pak to prijde vsechno najednou v jednom okamziku… Takze pak nemam ani cas si to poradne vychutnat a rovnou premyslim a znovu kombinuji co a jak udelat:-) Ale tak to je.
asi trochi fadni otazka, na kolik takove sidlo muze vyjit?
Tak tomu jsem se chtel vyhnout, abych toho nerikal az moc:-)
Teekey: cista spekulace: Honza tu v nejakem minulem prispevku psal, ze offer byla $34.35 za sq. foot. a ted pise, ze nabidl minus 30%, takze cena vychazi 0,7 x 34.35 t.j. $24 za sq. foot. Kolik byla celkova cena za budovu je celkem jedno, protoze vic stop = vyssi vybrany najem. Jenom ty najemniky pro nejlepe kazdou stopu te budovy ted sehnat, driv, nez se tam nastehuji squatteri a budou si uvnitr zapalovat pri priprave barbecue ohnicky 😉
Na tom to presne bude zaviset. Kdyz se mi to podari rychle pronajmout tak to bude zlaty dul. Kdyz to zustane prazdne tak to bude nic moc…
Co si myslim, ze je zajimave, ze pro tuto velkou firmu, to byla asi tak mala transakce, ze se te nemovitosti chteli doslova zbavit. Banky a pojistovny nechteji mit nemovitosti ve svem ucetnictvi… Banka se zabavenymi nemovitostmi je povazovana za rizikovou. Takze to vidim jako hlavni duvod proc tak jednali. Ani asi nechteli moc ztracet cas vyjednavanim. Hlavne ze se to pro ne vyresilo.
Podle me je to typicky zpusob jednani namezdneho managementu. Nekdo z vlastniku nebo top managementu na ne tlaÄ�il, ze se toho mají rychle zbavit, nebo jim nevychazela bonita’¦
Tak to prodali tomu, kdo zrovna byl k dispozici. Tomu se rika byt ve spravny cas na spravnem miste 🙂
mno možná proto jsou tak velké 🙂
To jak fungují velké firmy je velmi legraÄ�ní.
Coz je docela ale taky smutny… vybudovat nejakou velkou firmu stalo hodne energie.
No ja jen doufam, ze nevybuduji takove stredoveky model ve me firme v Las Vegas:-) Zatim se to soustredit kolem mych prikazu:-)
Co bych za to dal aby nekteri zamestnanci meli zajem neco delat, rozvijet se, ridit, prinaset napady, apod…. Vetsina lidi chce vice penez, ale nechce se jim nic delat. Delaji naproste minimum ktere jim projde:-)
Aspon na tom mam postavenou firmu a kazdym dnem si rikam, ze to je zazrak, ze fungujeme a vydelavame. Je to postavene na tom, ze lidi az na velke vyjimky budou delat uplne minimum a s tim musim pocitat a postavit firmu ktera bude fungovat za tohoto predpokladu.
To John:
Na jednu stranu je to smutné – ale na druhou stranu to vytváří nové příležitosti pro nové podnikatele a přirozeně zabraňuje monopolizaci trhu.
Navíc si ty firmy za svojí zkázu mohou samy.
Je třeba si uvědomit, že hierarchie drtivé většiny firem připomíná hierarchii středověkého královského vojska. Zní to neuvěřitelně, ve 21. století, ale je to tak.
Na Ä�ele je král (šéf) a vše se soustředí kolem jeho příkazů a jemu podřízených velitelů. Nižší velitelé mají ambici stát se za každou cenu výššími veliteli. Vyšší velitelé se snaží získat ještě větší slávu na úkor celého vojska a ženou pěšáky do nesmyslných bitev. ObyÄ�ejný pěšák nenávidí vlastní velitele více, než protivníka, protože ví, že za vyhrané bitvy nikdy nebude adekvátně odměněn, ani se nikdy nestane velitelem. V nejhorším případě za vyhrané bitvy bude slavným někdo jiný. Pokud v bitvě náhodou padne král, převezme vojsko jiný král, který si dosadí vlastní velitele a tak vnitřní boj velitelů nastane nanovo.
Stuktura středověkého královského vojska nereprezentuje kvalitativní obraz schopností všech Ä�lenů vojska a příkazová hierarchie vyžaduje maximální poslušnost. Tak sice zabraňuje lajdáctví, ale neumožňuje kreativitu. V takové struktuře není možné prosadit dobré myšlenky, nové nápady, jakkoliv by byly geniální, protože neexistuje rozhodovací pravomoc, která by dokázala rozlišit zrno od plev.
Jedinou obranou jsou rozsáhlé autonomie (franchise) nebo umožnění zaměstnancům, aby se plnou měrou podíleli na úspěchu, který sami vytváří. Zároveň je nutné kontrolovat, proÄ� jsou někteří zaměstnanci ve firmě a ve své Ä�innosti úspěšnější než ostatní a těm méně úspěšným neustále dávat takové nástroje, aby se jednoho dne stali úspěšnými. Fluktuace zaměstnanců (dezerce, vyhazovy) neznamená = špatní zaměstnanci, ale vždy = špatný velitel.
No, nemám takové ego a takovou drzost, abych Ti říkal, jak se to má dělat – ale budu si jen tak nahlas přemýšlet a filozofovat – a když to bude nějaký nesmysl, tak to ber pls s rezervou.
Ten Tvůj přístup je asi O.k. Asi by mě nenapadlo nic lepšího, než se pokusit vystaÄ�it s minimem (taky, co by mi zbylo….).
No na druhou stranu bych řekl, podle toho jak to popisuješ, to vypadá, že Tvoje firma funguje vlastně jenom díky tomu, že všechny ostatní firmy okolo fungují… úplně stejně.
Čili ty nad nimi – ani oni nad tebou – nemají žádnou výhodu. I ostatní zaměstnavatelé budou mít podobnou strukturu zaměstnanců – jeden dva hodně dobré, zbytek šedý průměr, co se nepřetrhne.
Jaké by to asi bylo, kdyby si měl ve firmě jen ty špiÄ�kové zaměstnance? A všichni ostatní měli jenom ten šedý průměr?
Asi by to bylo super.
To se ale neudělá jen tak. Ten obecný systém zaměstnávání se bude muset trošiÄ�ku nabourat. Prostě se bude muset udělat nějaký jemný hacking – nabourání systému ve tvůj prospěch. A opět otázka: Jak?
Psychologicky.
O Ä�em to mluvím: TradiÄ�ní systém zaměstnávání má slabinu. Vezmi si to z pohledu zaměstnance. Něco jiného přeci je, když jdeš pracovat do firmy, protože chceš práci – a úplně něco jiného je, když jdeš pracovat do firmy, protože v té firmě chceš pracovat.
Když je to pro tebe, jako pro zaměstnance, ta snová, vytoužená firma, ten zaměstnavatel snů, u kterého tě Ä�eká jenom nebe na zemi, tak se přetrhneš, aby si dokázal, že si tam tu práci zasloužíš.
Čili teoreticky, kdyby z té tvojí firmy jednoho dne byl takový ten malý realitní Google, jak ho plánuješ, tak se dá vytvořit image, na jejímž základě se lidi budou prát, aby u Tebe mohli pracovat. Pak ti tam budou trávit celé dny a noci, neděle i další svátky a ještě si budou říkat, jakou to mají v životě kliku, že nezůstali před branami, jako tisíce ostatních.
Já si myslím, že ta psychologie firmy zaÄ�íná u maliÄ�kostí. Mnohokrát si tady vzpomínal toho Warrena Buffeta – a vezmi si, jakým vozem, miliardář jeho formátu, jezdil?
Byl to starý Lincoln Town Car. NeskuteÄ�ná herka, o kterou by si normální Ä�lověk neopřel ani kolo. A proÄ� to Buffet dělal?
Podle mě to byla normální psychologická kamufláž.
Jaký je to rozdíl, když máš šéfa, kterej jezdí horší károu, než má ten nejposlednější vrátný – a šéfa, který má nového Mercedesa každý měsíc? Zatímco jeho sekretářka má co dělat, aby vyšla s výplatou?
V tvém případě by bylo asi dost extrémní, nechat si do USA dovézt nějaký řádně korozí prolezlý Polski Fiat 126p s upadnutým výfukem, párkrát se s ním stavit v práci a sledovat, co na to budou zaměstnanci říkat.
Ale když zaměstnanci vidí, jaké peníze teÄ�ou firmou a kolik se z toho dostane k nim, zbývá psychologický boj jako jediná možnost, jak zamezit rozkladu zevnitř. Prostě se zavedou vnitřně komunistické poměru, kdy to vypadá, že mají všichni stejně a navíc mají všichni pocit, že když trochu máknou, vydělají si hned zítra 10x tolik.
To se pak schválně nechají realizovat i ty nejšílenější nápady (ale přiměřeně levné), protože ty lidi okamžitě dostanou ten kreativní “drive” a jdou za tím jak buldoci.
StaÄ�í prostě říct, vymyslete a zrealizujte něco, co přinese firmě o 10 procent větší zisk a za ten měsíc dostanete 5x větší vyplatu. Cash, Ä�istá ruka.
to je utopie. Na zamestnance to chce vyvazenou smesku cukru a bice.
Nejlepsi jsou odmeny za vykonost firmy, ty mne vzdycky rozesmeji nejvice. Kdyz budes vyborne pracovat, tak firma bude mit lepsi vysledky. Clovek maka celej rok a zrovna blbej rok firma v minusu a bonusy nikde.
Normalni odmena je ksichtovne, ktere zamestnanec dostane na zaklade toho jak se libite nejblizsimu sefovi. A pak kdyz se firme dari tak da vsem odmeny, kdyz se nedari tak neda. Ale hrat si na to, ze kdyz uklizecka lepe uklidi zachody tak tim prispeje k zisku firmy, je blbost. Proste odmena musi byt postavene na vykonu konkretniho jedince, ne na ukazatelich ktere nelze ovlivnit.
Na tomhle nazoru taky neco je. Nemuzeme ovlivnit vse. At uz pracujete jakkoliv.. vzdy jsou okolni vlivy. Docela s tim souhlasim. Kdyz jde ekonomika v nejakem oboru dobre, tak vsichni vydelavaji.
Ano. Utopie to asi je. Ale nic lepšího mě nenapadlo… Bohužel. Jinak nikdo nezpochybnil, že by odměna neměla být postavena na výsledcích každého jednotlivce. Právě naopak.
Je věÄ�ná škoda, že tyto názory neřeší žádný z popsaných problémů. Je to jen shrnutí “zavedené praxe”, ve které středověký model “cukru a biÄ�e” zůstává, ve kterém zaměstnanci řeší, jak se zalíbit nejbližšímu šéfovi a ve kterém se slíbeným odměnám smějí.
Nedá se popřít, že to “nějak funguje”. Ale to je asi tak jediná pozitivní věc, která se o tom dá říct….