Kazdy startup potrebuje tahouna. Je to clovek, ktery se nezastavi u prvniho problemu. Je to clovek co dokaze neustale inovovat, hledat reseni a posouvat vse kupredu.
To vyzaduje, ale spoustu energie. Takovy zakladatel musi mit velkou odolnost a vytrvalost. Neni to pro kazdeho. A hodne lidi to v pocatecnim stadiu vzda.
Resenim muze byt, ze misto jednoho spolecnika zacnou novy startup vice lidi najednou. Vice spolecniku se stejnym cilem znamena spojeni sil a vetsi sance na uspech. Kdyz jeden ze spolecniku zavaha tak druhy spolecnik prevezme stafetu. Tohle je dobry duvod proc mit ve firme vice spolecniku. Kdyz se stane nejaky problem tak muze nekdo zaskocit. A nebo se muzou dobre doplnit se svymi schopnostmi.
Nejlepe to funguje, kdyz jsou vsichni spolecnici na stejne urovni. Tak aby meli silu se podporovat a rust. Nefunguje to, kdyz je jeden ze spolecniku pasivni a jen se veze. Toho silnejsiho to prestane za chvili bavit. Bude mit pocit, ze dela vse a ten druhy nedela nic.
Jenze jak to vymyslet kdyz se poustite do neceho noveho? Jak poznat jestli to s tim spolecnikem bude fungovat? Premyslel jsem nad tim a myslim, ze reseni je nasledujici. Cim vice si spolecnici doplnuji sve silne stranky (misto prekryvani) tim je vetsi sance na uspech. Musi take spolu umet vychazet. I kdyby meli vyborne schopnosti a nebyli spolu schopni vyjit jako lide tak to taky nebude fungovat. Spolecnik musi byt nekdo s kym mate chut travit cas.
S tim prodavanim levne mas pravdu… pritahnes spoustu lidi, kteri delaji spoustu problemu, protoze chteji pomalu vsechno zadarmo… 🙂
Jinak nemit spolecniky je zarucene bezproblemove.. Co si rozhodnes tak to mas…
Mam naprosto stejne zkusenosti jako John. Dve obrovske pravdy: Spolecnik musi byt nekdo s kym mate chut travit cas…a druha: Cim vice si spolecnici doplnuji sve silne stranky (misto prekryvani) tim je vetsi sance na uspech. Presne takto to bylo v nasem pripade.
[to Martin Hinner] "A pokud jde o nejake ‘doplnovani’, to se da snadno resit zamestnancem." – neda. Mame s tim svoje zkusenosti. Jednak najit dobreho cloveka je tezke. V malych firmach potrebujete aby clovek umel hodne veci. A to najaty zamestnanec neumi. V tomhle momente nepomuze ani motivace na zisku apod. Urcite jde najimat zamestnance – ale nikdy ne jako nahrada za spolecnika.
Dovoluji si tvrdit, ze az na par vyjimek je vzdy u maleho podniku lepsi, kdyz je jen jeden vlastnik. Muzu vyjmenovat uz snad desitky pripadu, kdy se z idylickeho partnershipu stala opravdova nenavist, firmy se delily nebo zanikly, apod.
A pokud jde o nejake ‘doplnovani’, to se da snadno resit zamestnancem. Je-li “tahoun” technikem, muze si najmou obchodnika. Je-li to jen ‘podnikavec”, muze na technicke reseni najmout take nekoho. Atd.
A jeste je urcite dobre mit osetrene vsechny vztahy se svymi obch. partnery smluvne. Z vlastni zkusenosti muzu dat minimalne 10 prikladu, kdy velmi dobra spoluprace skoncila, nekdy az pred soudem. A bez smluv se potom nektere veci tezko dokazuji. Takze kamarad nekamarad, spolehlivy partner nespolehlivy, pokazde podepsat predavaci protokol, mit smlouvu, atd.
[ Johne, ode mne zni tento komentar asi dost blbe, kdyz jsme se pred cca 2-3mi lety bavili o spolupraci na programatorech. Trochu me mrzi, ze to tak vysumelo, nicmene na druhou stranu po zkuenostech s http://www.jtagtest.com musim rici, ze lide co chteji ty levne programatory jsou nejvetsi potiziste a jeste k tomu tam je mizivy zisk. Popravde receno jsme nikdy nikomu uplne lowcost reseni neprodali (jak bylo zamysleno pres ten ***shop.com), ale lide co primarne chteji takovou vec a nakonec koupi JTAGTest za $119 nejvice “obtezuji” s kazdou pitomosti. Naopak profesionalni zakaznici se mnohdy ani neozvou kdyz maji problem a nejak si to sami vyresi. Takze moje idea zacit s lowcost vecmi byla spatna…. ]
Já mám zase naprosto stejné zkušenosti jako Martin Hinner výše. Zrovna nyní jeden můj kamarád řeší podobný problém. Založil firmu s partnerem, který měl kontakty na nějaké potenciální klienty, jenomže po čase došlo k tomu, že jim jeden z těch velkých klientů nezaplatil a dostali se do velkých finančních problémů. Můj kamarád to chtěl udržet a sehnat jiné zákazníky (a začalo se mu to i dařit), ale jeho společník to chtěl prodat konkurenční firmě za pakatel. Rozhádali se jako psi a nakonec to můj kamarád raději vzdal a souhlasil s prodejem a založil pak novou firmu, kde je jediným společníkem on. Něco podobného potkalo i další mé známe a po zkušenostech a věcech které jsem zažil bych nikdy v životě nechtěl nikoho za společníka. Vždycky je lepší sehnat na to zaměstnance a časem mu dát důvěru a nechat ho firmu třeba řídit. Ale vždy je nutné, aby firmu vedl jeden člověk a o jejím směřování rozhodoval jenom jeden člověk. Tohle je můj názor, třeba má někdo jiný, ale já bych tedy rozhodně nikdy nikoho do podnikání jako společníka nevzal.
Důležité je se domluvit i na tom co bude, když se start-upu dařit nebude. Na to většina lidí zapomene. Neméně je důležité se domluvit , kdo a co tomu bude velet. Demokracie v businessu nefunguje.
"Spolky – čertove volky"
Mal som spoločníka, po roku sme sa rozišli. Teraz medzi sebou občas obchodujeme. Ak spoločníka, tak len preto, že klady su vacsie ako zapory. Ako velky klad je to, ze spolocnik donesie do firmy financie a vy know-how.
Spolocnik nikdy, radsej ho zaplat ako zamestnanca ale nikdy sa nespolcuj. K rozhadaniu urcite pride, otazka je iba kedy…
Ja to riešim, že každý kto so mnou spolupracuje má nejaké % zo zisku na projektoch. A je mi jedno či je študent, zamestnanec alebo spoločník. Takža platí jednoduchá rovnica, dobrý projekt a snaha = dobrý výplata. Zatiaľ mi to funguje vcelku fajn, všetci sa snažia a ja som im dal potrebnú motivíciu, ktorá im možno v iných formách chýbala.
Niekoľkokrát sa mi stalo, že som mal v hlave projekt vymyslený na 100% ale potom prišiel programator a priniesol do projektu svoje nápady, potom niečo pridal účtovník a bolo to ešte lepšie ako mí´j “100%” projekt.
ďalšou vecou je, že ja firmu berem ako živý organizmus, ktorý neustále rastie alebo umiera. To závisí od jednotlivých zložiek firmy. Pokiaľ nefunguje jedna zložka, firma upadá a upadá.
Najviac ma mrzí, keď teraz vidím, ako všetci mladý ľudia si myslia, že mí´žu zarobi za rok milií³ny, lebo aj týpek ABC to dokázal, len škoda, že nevidia, že týpek ABC je jeden a ľúdí čo to nedokázali je xxx krát viac.
plati stara znama pravda – kdyz jdes opravdu nahoru, je tam vzdy jen jeden clovek, ktery to ridi…
znam hafo pripadu, jak se zminovali panove prede mnou, kdy si nakonec spolecnici vjeli do vlasu a skoncilo to v lepsim pripade koncem pratelstvi, v horsich soudy a konkurzy… a sebelepsi smlouva nic neresi…
prozil jsem si to taky s tim "lepsim" koncem a na rovinu – uz nikdy…
Spoustu dnes uspesnych spolecnosti zakladali dva ci tri lide.
Podobná situácia ako biznis s rodinou. Niekto povie že nikdy, ja si to napríklad nemôžem vynachváliť.
Bavit je to prestane driv nebo pozdeji. Ve finale velet a prebirat zodpovednost muze jen jeden, spolecniky muzete klidne najmout jako zamestnance. Potom nehrozi rozkol nazoru a rozpad firmy. Znamy podnikal se ctyrmi spolecniky, kvuli neschodam to museli rozpustit, nikdo nebyl schopen vyplatit ostatni, kdyz doslo na majetkove vyrovnani. Ve finale maji vsichni prd, firma uz neexistuje, ti chytraci co to zpunktovali se ve finale maji jeste hur nez pred tim – do kupy uz to ale nikdo neda.
Krom toho, je drahe zaplatit kvalitni lidi a v rozopoctu startupu budou tezko penize na placeni kvalitniho zamestnance. Ten navic da prednost zabehnute firme, nez startupu, ktery muze snadno skoncit.
Ja mam teda spis investora nez spolecnika, tj. on mi plati ted penize a ceka ze se mu to vrati v % z prijmu. Zatim to funguje bezvadne, do niceho mi nemluvi coz mi vyhovuje, pokud to bude vydelavat verim ze to tak bude dal.
Mám kamaráda, který má se společníkem autobazar a prodejnu náhradních dílů a již snad 10let jim to klape. Oba jsou si navzájem ve všem zastupitelní. Takže opravdu záleží na tom, jak si se společníkem "sednete". Pokud najdete toho pravého (skoro bych řekl své druhé já), tak to má své velké výhody.
Problém je v tom když si jeden bude myslet, že dělá víc, nebo když se neshodnou na tom kam s firmou dále jít…
Podle mě je to jen zdroj problémů. Aby to fungovalo tak by se ti lidé museli navzájem strašně tolerovat, být asertivní, oba být stejné povahy a děsní pracanti a najděte takové dva stejné lidi, to je opravdu vyjímka…
Většinou je to tak, že jeden člověk je do všeho hrr, strašně toho nakecá, a pak nic nedělá (nebo ho to přestane bavit). Otázka je, jak dlouho to bude druhého "poctivce" bavit odvádět mu procenta.
No a kdyz jsme u toho, jaky si myslite, ze je nejlepsi zpusob rozdeleni firmy?
Každá věc musí mít jednoho šéfa, takže bych do společníka šel jen pokud bych třeba komplet vedl technologie a on obchod. Hlasování nebrat a pokud u těch klíčových problémů (prodat firmu?) dojde na hlasování, mělo by se předem (založení firmy) dohodnout, jak se to rozhodne v případě patu.
Doma si házíme korunou, ale těch případů, kdy se nedohodneme, je málo do roka.
Společníka, nebo někoho s kým bych dělal vše napůl jsem hledal roky. Dva lidé, dvojnásobný vklad do podnikání, dvě hlavy atd atd… Bohužel nikdy jsem nenašel a to pokaždé z jiných důvod. Takže delegovat práci na podřízené je asi nejlepší cesta jak si vynahradit absenci společníka.
Ja bych to videl uplne stejne….. vidim velke vyhody: 2 lidi, dvojnasobny vklad, dve hlavy….
Hlavni je jak si s tim clovekem sednete, se spolecnikem travim rad cas, je to muj sparing parner na treninkach atd…. umime se pobavit, stejny smysl pro humor a velmi casto se pristihneme ze mame naprosto stejne mysleni a stejne silne stranky…. Me to vyhovuje a vzhledem k tomu ze vidime obden tak verim ze i druha strana nema nic proti 🙂