1. Brutusovi jsem konecne koupil chatu v lese.

2. Sobe jsem si na chatu koupil celou nohu Prosciutto San Daniele. To je prosciutto co mi nejvice chutna a vzdy jsem mel pocit, ze je frajerina si koupit cele to stehno (17 lbs – 7.7 kg). Musel jsem teda koupit i ten profesionalni krajec, abych mel super tenke platky. Timto se mi splnili veskere sny co jsem mel pro rok 2013 a pripadam si hrozne dekadentne, kdyz to prosciutto zeru ve velkem.

3. Shipito v kvetnu otevrelno novy a nejvetsi sklad v Nevade. Uprimne nechapu jak to Amazon dela, ale na cokoliv co objednam z Amazonu do Nevady neni nauctovana sales tax. Pritom to pravidlo funguje tak, ze kdyz ma firma provozovnu ve stejnem state tak ji musi uctovat. Amazon nikdy drive nemel sklady v Kalifornii, ale letos to zmenil a zacal sales tax uctovat. Ale v Nevade ma vlastni sklady uz davno a ted tu sales tax neuctuje. Tohle je perfektni vyhoda a ani jsem netusil, ze ji budeme mit. Tohle je nejvetsi a pritom nejlevnejsi sklad (na ctverecni stopu), takze muzeme nabizet nejvetsi rozmer schranky (6x vice nez v Kalifornii) a skladovani na 6 mesicu zdarma.

4. Poprve jsem se proletel soukromym letadlem. Paradni vec. Kdybych byl takovy ten super zaneprazdneny CEO tak bych asi letal hodne casto. Muj styl je ale vice delegovat a nerad moc casto nekam cestuji (krome do zahranici na dovolene). Ale zazitek to byl pekny. Kdyz chce clovek setrit cas tak je to naprosto nejlepsi dopravni prostredek. Za jeden den se daji zvladnout cesty, ktere by jinak bylo nutne nekde prespavat.

5. Shipito vydelalo za rok 2013 rekordni zisk. Ale celkove mam pocit, ze se cely business zpomaluje. Ze to obdobi prekotneho rustu je uz za nami. Vanoce jsme zvladli vyborne. Zadna zdrzeni. Zadne prusvihy. Z toho jsem mel radost. Na pristi rok se nam uz ted dari vyjednavat dalsi nove slevy na postovnem, takze to vypada dobre.

6. Zadne investory jsem nepribral. Ani jsem neprodal firmu. Porad na me dorazi ruzni private equity, vc a investicni bankeri. Vzdy me ale odradi cely proces. Ono totiz ne vsechno je ruzove jak vypada. Kdybych mel nejakou strasnou touhu po penezich a exitu tak to asi udelam. Ale tu touhu nemam.

Vse jsem tady sepsal podle poradi dulezitosti. Pekny novy rok!

Tohle je moje predsevzeti na pristi rok:

Don’t change a fucking thing!

No, nevymyslel jsem to sam. Nemuzu teda za to vzit veskery kredit. Prevzal jsem to odsud. 🙂

Uplne zjednodusene receno muzete podnikat v zemi, kde je sice obrovska konkurence, ale vse kolem vas funguje. Zakony funguji. Sluzby kolem vas fungui. Proste jde to relativne snadno, protoze mate dobrou podporu.

Nebo muzete podnikat v nejake mene rozvinute zemi, kde je korupce, nejasna pravidla a skoro nic nefunguje. Zapojeni internetu bude trvat vecnost. Posta nebude poradne fungovat. Zakony jsou nejasne a zijete ve strachu, ze nekde neco nevedomky porusite. Musite prekonavat obrovske byrokraticke prekazky nez se vam cokoliv podari.

Ono tohle neni o Americe a nejake jine zemi. V USA toho taky spousta nefunguje. Spise jen takovy priklad principu. A da se to najit vsude.

Ja jsem u sebe zjistil, ze radeji podnikam tam kde to funguje. To ze to funguje znamena i vetsi konkurenci. Cim mensi byrokracie tim vice lidi muze podnikat. Je to tim i tezsi. Kdybyste byly v zemi, kde date nejaky uplatek a pak dostanete nejake specialni povoleni tak uz mate vyhodu, kterou ostatni nemaji. Ale nejak to neni ono. Mam pocit, ze cim mene prekazek, ktere jen tak zdrzuji od podnikani je vzdy lepsi. Ze je dulezite mit ten fokus ciste na tom cili. Ze jakakoliv byrokracie, prekazky, neferovosti jsou na skodu a rozptyluji. Ono te energie nikdo nemame nekonecne a hrozne zalezi kam ji venujeme.

Mornings aren’t really out of the question, although through experience, I have difficulties getting going and up-to-speed when it comes to being efficient in the early hours of the day (9amand earlier).

Na jednu stranu je to pekne, ze ten zadatel rovnou napise, ze rano nerad vstava. Na druhou stranu si myslim, ze tohle neni uplne idealni zpusob jak to komunikovat, kdyz chce dostat praci.

Od cechu je dost casto slyset “v cem je problem” uz predem. Ostatne musim se priznat, taky tak premyslim. Radeji rovnou premyslim co vsechno se muze pokazit. A pristupuji trosku negativne. To je takova ceska povaha. A patri to k nasi kulture.

Americani naopak nevidi problem v nicem. Kdyz se obchod dostane do dotalne slepe ulicky a je doslova v prdeli. Tak mi vzdy nejaky american rekne, ze vubec nevidi zadny problem a vsechno je to naprosto bez problemu resitelne.

Naposledy me dojal jeden clovek se kterym jsem delal kseft. Po konferencnim hovoru, kdy se melo ukazat, jak ma ta treti strana s nami zajem uzavrit ten obchod. A tento clovek hrozne veril, ze s nami budou mit hrozne velky zajem obchodovat. Jenze ta treti strana o nase ksefty vubec nestala a poslali nas v podstate (slusne) do haje. Po skonceni telefonu rikam, ze tak sanci na to, ze udelame ten obchod je tak max. 30% (chtel jsem byt optimista) a nevim jestli vubec stoji za to do toho davat energii. A tento muj partner nadsene rika: “Vidis jak je to super. Ted uz mame 30% sanci na uzavreni obchodu. Vcera jsme meli nula”. No pripadal me uplne mimo. Ale tak to je.

Nekdy ten optimismus fakt pomuze. Coz na americanech docela obdivuji. Je v tom jejich sila (nekdy ale i slabost).