Category Archives: Podnikani & zivot v USA

Vse mozne o podnikani a zivote v USA.

Je to neuveritelne jak jsem progresivni

Progressivism is the support for or advocacy of social reform. As a philosophy, it is based on the Idea of Progress, which asserts that advancements in science, technology, economic development, and social organization are vital to the improvement of the human condition (Wikipedia)

Kdyz jsem zacinal podnikat v USA s firmou IncParadise (zakladani firem), tak jsem nejradeji zamestnaval zeny!

Uprimne jsem muze dokonce diskriminoval. Mel jsem spatne vzpominky na me podnikani v CR, kdy z me firmy vzniklo nekolik dalsich konkurencnich firem. Zamestnanci odesli, zalozili si svoji vlastni firmu a pretahli klienty. Tohle se stalo nekolikrat a opakovane po sobe. A vzdycky to byli muzi! Ono to je asi v povaze chlapu, ze vice riskuji a hledaji ruzne zkratky, jak co nejrychleji vydelat prachy. U zenskych jsem mel pocit vetsi stability. Ze praci delali s vetsi laskou. Nenudili se. A proste celkove mi kancelar lepe fungovala v plne zenskem slozeni. I v Las Vegas jsme jednou zamestnali nejakeho muze a ten se pak taky pokusil zalozit vlastni firmu! Nastesti se mu nedarilo. Ale stejne, ze! Takze zenske jsem mel ve firme nejradeji!

Nedavno se v USA vedli obrovske diskuze o tzv. gender neutral bathrooms. Proste je problem, kdyz se na zachody napise, ze jsou pro chlapy nebo pro zenske. Kdyz jsem rozjizdel Shipito tak jsem trnul, ze mam zaveden prvni neutralni zachod. Bylo to dlouho predtim nez se zacala vest tato diskuze. U me zase uprimne slo o to, ze jeden zachod jsme meli ve skladu a druhy v kancelari. A developer dal na ten v kancelari cedulku pro zeny a na ten ve skladu pro muze. Jenze me se strasne nechtelo chodit daleko na zachod do skladu. Predelal jsem cedulku a napsal na zachod, ze je pro oboji pohlavi.

Celou dobu jsem se trepal strachy, kdy si kdo bude stezovat, ze to nemame oddelene. Treba, ze jsem nejaky uchyl co chce lezt na stejny zachod co zensky. Ale ted vim, ze jsem byl progresivni a to s obrovskym predstihem. Vlastne se u me museli zamestnanci citit nejlepe, protoze jsem vyresil problem se zachodkem mnohem drive nez se to stalo ve zbytku Ameriky!

Treti vec jak jsem progresivni jsem zjistil ted (ano taky me i moji manzelku objal, ale myslim, ze jsme oba bez ujmy). Americka kultura je zalozena na tom, ze se porad nekdo nekde chce objimat. Potkate cizi lidi. Seznamite se a rovnou  vas objimaji. Ja na to nejsem zvykly. Moc se mi to ani nelibi. Vzdycky doufam, ze se objimani budu moci vyhnout, ale snazim se akceptovat spolecenske normy, protoze tady dlouhodobe ziji. Nejradeji bych jen podal ruku, ale mam pocit, ze lidi pak berou, ze jsem moc chladny. Znovu jsem mel takove cerne svedomi, ze do te americke kultury nezapadam. Jenze vsechno je jinak. Instinktivne jsem ta vyjimka, kdo neni uchyl a nesnazi se na nekoho sahat, objimat ho a takto zpusobovat neprijemne situace s dotykem. Jak se to ted zrovna probira v mediich a myslim, ze neni konec ruznych pripadu co jeste uvidime.

Tleskam sam sobe jak intuitivne dokazu vsim proplout a vim co je spravne!

A myslim, ze uz jsem zase o krok vepredu. Jak uz  jsem tady dokumentoval, ze nesnasim ruzne schuzky a konferencni hovory, tak vlastne nemam sanci nikoho nejak obtezovat i timto zpusobem. VAROVANI: Az se na nekoho z vas za 30 let provali, ze jste nekoho nekde osahavali na osobni schuzce (treba nejakym nechtenym dotykem napr. ze vyzadujete pozdrav podani upocenou rukou – to fakt muze byt spouste lidem neprijemne a taky vam to hned na rovinu nereknou) nebo obtezovali slovne po telefonu nejakym trapnym konferencnim hovorem, na kterem se budete vykecavat, tak bacha…Je tam risk, ze prijdete o vase vydelane miliony, kdy budete platit pravniky a napravovat krivdy, kterych jste se napachali (nebo vas vyhodi z prace). I kdyz trosku to musim upresnit, plati to jen v pripade, ze  se vam skutecne podari zbohatnout nebo tu atraktivni praci budete mit. Jestli to chcete pojistit a byt neprustrelni, tak doporucuji zustat chudy a nic nedelat, pak  se nemusite bat. Nic se na vas neprolakne. V USA to takto funguje.

Tak doufam, ze to znovu ocenite, ze se delim o uzitecne know-how. A nezapomente i na to moje varovani!

Mozna zrealizuji svuj prvni private equity deal

Vyjednavam se skupinou investoru velmi zajimavy obchod. Chceme koupit firmu, ktera je spickou ve svem oboru. Dela perfektni vyrobky, ktere se distribuji po celem svete.

Vyjednavani se tahnou skoro rok. Poslednich par mesicu velmi intenzivne. Posledni dva tydny jsme byli uz tesne pred podepsani LOI (Letter of Intent), kde byly dohodnute hlavni body. Obe strany byly v souhlasu jak by ten deal mel vypadat.

Uplne na posledni chvili protistrana zmenila zakladni body. Naprosto zasadne. Kolegove co resi vetsinu jednani z toho byli frustrovani. Predstavte si hodinove konferencni hovory na kterych se projednavaji detaily a pak to ta protistrana kompletne zmeni. Nektere hovory trvaly treba tri hodiny. Ja o sobe vim, ze bych to nezvladl a vzdal uz davno. Fakt na toto nemam moc trpelivost.

Kdyz jsme chteli z toho dealu odstoupit, tak nam rekli, ze ty zmenene podminky byly poslany omylem. Ze to nekdo odeslal z emailove schranky cloveka co s nami jednal bez jeho vedomi. Proste takove hry jak si zachranit tvar, ze nekdo udelal chybu a snazil se na posledni chvili zmenit navrh.

Co me na tom osobne desi nejvice je, ze presne takto by mohli zmenit nazor v prubehu due dilligence. V okamziku kdy bude utraceno min.  desitky nebo stovky tisic dolaru za pravniky a ucetni.  A kdyz uz je clovek v tom dealu tak ponoreny tak je pak tezke nedelat kompromisy. Ne kazdy vyjednava ciste. Coz je ta frustrujici cast.

Ale je v tom vyjednavani i zabava. Jak chytre ten deal vymyslet, ale zaroven neskocit na spek. Je to velmi komplexni a tim, ze druha strana jednani takto narusila, nam umoznilo vymyslet jeste lepsi strukturu, ktera elegantne resi ruzne potencialni budouci konflikty.

Jsem velmi zvedavy jak to dopadne. Jsem ale trosku skeptik. Pravdepodobnost, ze se ten deal vydari vidim tak na 45%. Ale byla by to presne ta situace, ze by me lakalo se do toho zapojit v aktivni roli. Vidim moznost usetrit obrovske naklady v logistice a distribucnim modelu. Proste by me to lakalo exekuovat. Ale na to vyjednavani mam uplne minimalni trpelivost. Nastesti kolegove ji maji velkou a resi to vyjedavani velmi dobre.

Konec kitove sezony a me podnikani

Konec kitove sezony je velmi nebezpecny. V zari/rijnu prestavaji foukat pravidelne termalni vetry na miste kde jezdim.

Ja se pak zacnu trosku nudit. A kdyz se nudim tak vymyslim hovadiny. Napriklad davam nabidky na koupe ruznych nemovitosti. Jen tak impulzivne zkousim jestli mi akceptuji moji nizkou nabidku (low ball offer). Hledam ruzne opomenute dealy, kde z nejakeho duvodu prodavajici nemuze prodat a ja zjistuji jak by to slo vyresit a udelat z toho dobry deal.

Presne si pamatuji, ze takto vznikl cely napad na pizzerii. Ze jsem se trosku nudil a dal nabidku na koupi nemovitosti ve ktere by to slo provozovat.

A to misto abych si vyuzival plodu sveho predchoziho usili a jen relaxoval. 🙂

S pizzerii pomalu postupujeme kupredu. Kazde oddeleni ve meste se vyjadruje k tem nasim planum. Takze implementujeme zmeny a vypada to, ze zadny velky problem uz pred nami neni. Ale porad je to min. nekolik tydnu nez ty finalni plany budou schvalene. Nemam na to moc trpelivost, ale co se da delat.

Pomalu uz sem tam nekomu koho znam reknu co se chystam delat. Treba znamym co vlastni restaurace. Ti mi vzdy reknou at se pripravim na to, ze budu pracovat 20 hodin denne! A mysli to smrtelne vazne. 🙂

Se stavenim skladu to je podobne. Po verejne schuzi na schvalovani planu jsme dostali mraky pripominek od vsech moznych oddeleni. Takze architekt je ted zapracovava a ja doufam, ze neprijdu o moc plochy skladu (coz hrozi). Treba pozarnici chteji sirsi pristupovou cestu (a rovnou dve). Coz nam odebere misto na parkovaci mista a tim i plochu skladu. Ale architekt pusobi velmi sikovne a snazi se to nejak kreativne vyresit.

Vyborny zpusob na stock options pro zamestnance

Tak pizza business se jeste nerozjel, ale muj pravnik uz pripravuje program na Phantom stock. Je to neco jako Stock Options program, ale s mnohem jednodussimi pravidly. Jak organizacne i danove. Danove jde o to, ze kdyz vam nekdo da v USA akcie ve firme, tak je musite hnedka danit jako bezny prijem (udelat profesionalni odhad a zaplatit dan z prijmu). Coz je obrovsky problem, kdyz nikdo poradne nevi jakou ma firma hodnotu a za par let nemusi mit hodnotu zadnou (a mezitim zaplatite obrovske penize na danich). A podobne komplikace jsou se stock options programem. Je to danovy chaos, kdy hraje obrovskou roli jestli jste U.S danovy resident nebo nejste, nektere stock options se muzou dat jen zamestnancum a ne lidem co pracuji externe (treba reditele nebo externi spolupracovnici), u nekterych programu musite pravidelne platit za delani odhadu (kazdy rok) …

Co se mi hlavne libi na phantom stock je ta flexibilita a jednoduchost. Muzu je dat lidem co jsou USA residenti nebo neresidenti. Muzou je dostat externi spolupracovnici nebo regulerni zamestnanci. K daneni dochazi az v okamziku kdy se tyto phantom stock promenuji v hotovost. Napr. dojde k prodeji firmy  a ten podil v akciich je konvertovan na financni podil podle toho za kolik se firma prodala.

A komu ma smysl akcie davat? Pro me dava nejvetsi smysl ocenit lidi co se mnou vydrzi do konce. Nedava mi smysl davat podil ve firme za nejakou praci. Napr. platit akciemi za jednorazovou spolupraci.  Tohle je mozna obvykly zpusob u startupu, aby usetrili penize. Misto penez radeji zaplati podilem. Jenze to mi naprosto nevyhovuje. Ja radeji za jednorazove ukoly zaplatim penezim a necham si ty akcie pro klicove lidi na kterych ten business bude stat. Je to odmena pro lidi u kterych vim, ze se mnou vydrzi cely ten proces budovani firmy.   Jde o to, ze s narustajicim casem to jsou lidi na kterych firma doslova stoji. Maji obrovske znalosti o fungovani. Byla by to obrovska skoda o ne prijit.

Ten Phantom stock ma vyhodu, ze se takto sjednocuji zajmy. Nejvetsi generator bohatstvi je vybudovat skvelou firmu, ktera se jednoho dne proda za obrovske penize. Cim lepe bude fungovat, cim vetsi zisk bude mit tak tim vetsi se vytvori hodnota. A podil na teto vytvorene hodnote ma mnohem vetsi vyznam nez jakakoliv vyplata.

Transfery autem k letadlu pri cestovani prvni tridou

Predstavte si, ze cestujete letadlem s prestupem. Vystoupite z letadla a pak hledate z jake brany budete odletat. Jak se k ni dostat. Nekdy to je dost velka vzdalenost nez k ni vubec dojdete a celou dobu sledujete cas, aby vam letadlo neuletlo.

A ted druhy scenar. Prijdete do salonku, kde vam reknou at si v klidu sednete, date si neco na jidlo a sami vam reknou jakmile bude cas na boarding letadla.

Prijdou pro vas. Ridic vas zaveze limuzinou primo k letadlu. Nedivate se na hodinky. Nic neresite. Kdyz dojde k nejakemu zpozdeni tak jen o to dele posedite v salonku.

Air France pry dela transfery autem u kazdeho letu.
Lufthansa podle toho jestli pristanete na tzv. remote stand (kdy se pak jede autobusem z letadla). Nebo jestli jste napr. ve first class terminalu ve Frankfurtu (pak vas vzdy odvezou).
Swiss me ted prijemne prekvapil ve Vidni, kde automaticky prevazi Mercedesem S550 primo k letadlu.

Odpadne tak premysleni jak daleko je ze salonku k odletaci brane. Jak moc casu je potreba, aby clovek nesel zbytecne predem nebo moc pozde. Pohodicka!

Takhle to cestovani pak vypada v praxi u Lufthansy pri letu z Los Angeles.

Po priletu do Frankfurtu je potreba si dat pozor a v zadnem pripade nejit do salonku u bran B (i kdyz z nejake brany B odletate). Salonek prvni tridy u B totiz vubec neprivazi autem k letadlum (a jeste se pak musi pred nastupem projit imigracnim). Takze po vystupu z letadla jit rovnou do salonku prvni tridy u A bran (nebo vyjit ven a prejit pesky – tak 15 min. k specialnimu first class terminalu). First class terminal je jistota na transfer autem, ale je to trosku z ruky. Ja doporucuji ten salonek u A bran u transferu. A kdyz letite smerem do Ameriky, tak tak jit do toho first class terminalu (na B salonek se vykaslat).

Tam naposledy nebyla ani noha (tusim, ze vetsina lidi v tom Frankfurtu trosku bloudi). Neni to tam uplne sikovne vyreseno pro lidi co prestupuji a cestuji prvni tridou. Ja jsem taky udelal chyby a sel do salonku u B bran (ale da se napravit a podzemim prejit k A branam – je to propojene). V restauraci v salonku si date neco dobreho na jidlo.

Pak si date sprchnu nebo napustite vanu. Samozrejme hlavni je si vzit tu kacenku! Lidi to vazne sbiraji a jsou stastni, protoze kazdou chvili Lufthansa ma jinou variantu te kacenky. Ted meli stribrnou.

Jakmile je cas na boarding tak vas obsluha upozorni a ridic zavede k autu.

Projizdka po letisti je pekny zazitek, kdyz se propletate kolem pohybujicich se letadel.

Prijeli jsme rovnou k letadlu ke schodkum. Ridic rekl, at pockame v aute a ze zjisti jestli je letadle pripraveno k nastupovani.

Po minute cekani rekl, ze je pripraveno a muzeme jit. Do letadla jsme vstoupili prvni. Mezitim prijeli ostatni cestujici autobusy a ty nechali jeste chvilku cekat. Byl rad, ze v tom autobusu necekam taky. Ty transfery autobusem jsem nikdy nemel rad. Takto se tomu da krasne vyhnout.

Transfery limuzinou k letadlu jsou ted moje oblibena cast cestovani.