Category Archives: Podnikani & zivot v USA

Vse mozne o podnikani a zivote v USA.

Socialni sit pro sousedy (a duchodce)

V USA mame takovou lokalizovanou socialni sit pro sousedy (https://nextdoor.com/). Ja osobne tomu rikam, ze to je Facebook pro duchodce. Proste nekde po ulici projede sanitka a hned tam naskoci zpravy: “Slysel jsem sanitku, kde se co deje”?

Nebo: Mam hada na zahrade? Co mam delat?

Lide resi ruzne problemy, treba ze nejaky soused neseka travu. Nebo se ptaji na doporuceni na remeslniky, apod.

Ta sit funguje tak, ze je to rozdeleno po malych oblastech a soucasti jsou jen lide co doopravdy v te oblasti bydli (posila se pohlednice na adresu nebo verifikuje treba podle faktury za elektrinu).

Je zajimave, ale jak dobre na te siti funguji nektere veci. Treba ty doporuceni na remeslniky funguji perfektne. Najit dobreho remeslnika je problem. A pres tuto sit jsem uz nasel nekolik. Za rozumne penize a vyborne odvedena prace.

Ted jsem zkousel najit zamestnance. Nejakeho asistenta co by mi pomahal se spravou nemovitosti a ruznym zarizovanim co mam. A znovu perfektni vysledek.

Za prve jsem byl prekvapen jak strasne slusni vsichni ti lidi co mi napsali byli. Proste se to neda srovna s Craigslistem nebo weby na pracovni nabidky (napr. Indeed.com). Kazdy reagoval rychle. Kdyz jsem napsal dotaz tak jsem mel hned odpovedeli. Kdyz jsem se omluvil, ze jsem uz nekoho najmul, tak zase psali zpet, ze naprosto v pohode. Uplne jsem mel pocit, ze jednam se slusnymi lidmi a mel jsem z toho velmi dobry pocit. To se mi uz dlouho nestalo!

Neco to ma do sebe. Lidi z jednoho sousedstvi se asi budou k sobe chovat slusneji. Ale je to paradni to videt v praxi.

Mam stejnou zkusenost, kdyz s nekym pracuji a ten clovek cte tento blog. Taky se mi snadneji domlouva. Jednoduseji se mi pracuje. Protoze je tam nejaky ten pocit, ze se uz zname (i kdyz se treba zname jen virtualne pres ten blog).

Priklad pohybu cen nemovitosti vs. krize

Pribeh jednoho skladu. Nachazi se ve stejnem arealu kde mam svoje sklady. Tak me to hodne zajima jak se to tam vyviji.

Jedna se primo o tento 3417 Jack Northrop Ave
Developer postavil sklad v roce 2007. Zacala finacni krize.
V roce 2009 developer prodal sklad za $191 za stopu vyrobci nabytku.

Vyrobce nabytku sklad vlastnil tri roky  a pak ho prodal jen za $155 za stopu. Takze s velmi vyraznou ztratou. Tipuji, ze se mu proste asi nedarilo. Byla krize. A bylo to nouzove reseni.

To byl rok 2012. Pro me nejlepsi rok na nakupy nemovitosti. Podle statistik uz ekonomika rostla, ale v realite bylo spousta prazdnych skladu, ktere nikdo nekolik let nekoupil. V tomto konkretnim arealu byly porad sklady co vlastnil ten stejny developer a uz mu dochazela trpelivost. Byla to doba s minimalni poptavkou a velkou nabidkou na trhu.

Ted je ten stejny sklad na prodej za $350 za stopu! Zrovna mi volal broker jestli ten sklad nemam zajem koupit. Jiny sklad ve stejnem arealu je dokonce listovany za $447 za stopu! Divam se na to jen trosku skepticky a myslim, ze to za ty penize nikdo uz nekoupi. Ze uz jsme na konci cyklu.

Co me na tom fascinuje je to nacasovani recese versus ty ceny.

Posledni krize v USA zacala v prosinci 2007  a skoncila v cervnu 2009.

Laicky bych si rekl, ze nejnizsi ceny budou presne v dobe kdy je ekonomika v recesi. Takze mezi tim rokem 2007 a 2009. Ale ve skutecnosti to tak nebylo. V tom prosinci 2007 jsem kupoval svuj prvni sklad pro XYZ bikes. A byla to nejmene vyhodna koupe. Kupoval jsem i v dalsich letech a dostaval jsem uz lepsi ceny.

A uplne nejlepsi koupe jsem udelal v roce 2012. Tzn. tri roky po skonceni recese!

Cestování tak trochu jinak aneb v chudinských čtvrtích Iquitos

Guest post od Jirky, ktery me pozadal o moznost zverejnit jak se taky da cestovat a zaroven pomahat! Mam presne takove aktivity take rad, takze jsem s radosti souhlasil se zverejnenim at z toho muze vzniknout dalsi inspirace. John

Cestování lze spojit s celou řadou různorodých aktivit. Záleží jen a jen na vás. Můžete prostě jen tak povalovat na pláži a relaxovat. Nebo se věnovat svému oblíbenému sportu, objíždět památky, zdokonalovat se v cizích jazycích… případně zkoušet pomáhat jiným lidem.

Při své zatím poslední výpravě do Amazonie (má srdeční záležitost) jsem se rozhodl pro poslední zmíněnou variantu. 27. března jsem se tak společně se svým kamarádem Pablem z plzeňské charity vydal do peruánského Iquitos – největšího města světa, do něhož nevedou žádné silnice. Právě zde, na břehu královny všech řek Amazonky, probíhá za české spoluúčasti několik zajímavých projektů zaměřených na podporu dětí z nejchudších rodin. A protože se v nich již nějakou dobu tak trochu angažuji, možnosti podívat se přímo na místo jsem zkrátka nemohl odolat.

Po krátkém rozhodování jsme nakonec zvolili trasu přes Amsterdam, tzn. Praha – Amsterdam – Lima Iquitos. Letěli jsme s KLM v Economy Class, ale připláceli asi 14 tisíc za včasnou rezervaci sedadel, abychom měli ta co možná nejpohodlnější. Co se týče ubytování, místo zajišťování nějakého hotelu jsme si pronajali krásně zařízený dům na ulici Morona, kousek od hlavního náměstí Plaza de Armas. Já osobně tohle řešení preferuji, protože máte větší soukromí, víc místa atd. Náš hostitel Andres byl navíc vynikající: poslal pro nás na letiště spolehlivého taxikáře, jakmile nastal problém s Internetem (který je v Iquitos opravdu hodně pomalý), tak nám hned donesl lepší router a vůbec se o nás skvěle staral.

Našim hlavním úkolem bylo navštěvovat děti zařazené do programu adopce na dálku a jejich rodiny. V praxi to vypadá tak, že na většinu míst se bez problémů dopravíte mototaxíky (často jsem měl pocit, že v Iquitos snad ani nejezdí nic jiného), ale na ta zbývající musíte lodí. Třeba na vratké indiánské kánoi – přesně jednu takovou cestu jsem absolvoval hned první den a vzhledem ke svým nevalným plaveckým schopnostem na ni vážně jen tak nezapomenu. 🙂 Kromě toho jsme postupně zavítali také do místního dětského domova či třeba domu pro oběti domácího násilí. Ale jedno po druhém.

Iquitos je plné fascinujících protikladů. Naleznete zde úchvatná náměstí či promenády, přičemž jen o kousek dál už začínají chudinské čtvrti – například nechvalně známý Belen, kde zrovna v době našeho pobytu došlo k brutální vraždě jistého kněze a když jsme tam šli, zrcadlovku jsem raději nechal doma (nutno podotknout, že to bylo poprvé a naposledy). Je to zkrátka ten typ města, které má vlastní duši a buď si ho zamilujete a budete se do něj chtít vracet, nebo ho naopak začnete nesnášet. V mém případě to byla láska téměř na první pohled. 🙂

Pokud jde o děti z výše zmíněného programu adopce na dálku, tak většina z nich žije v podmínkách, které by většinu středoevropanů notně vyděsily. Leckdy je to v domech na pilířích v zaplavených oblastech, kde můžete zapomenout na věci typu čistá voda, elektřina či kanalizace. Z peněz od jejich „adoptivních rodičů“, resp. „kmotrů“ (v Jižní Americe se v dané souvislosti hovoří o „padrinazgo sin fronteras“, čili „kmotrovství bez hranic“), jsou hrazeny především věci do školy, léky a oblečení – na lepší jídlo nebo dokonce bydlení to pochopitelně nestačí.

Jelikož jsem měl zrovna začátkem dubna narozeniny, děti a jejich rodiče pro mě u misionářek Identes – které mají v Iquitos celý program na starost – uspořádali úžasnou oslavu, během níž mě „oficiálně“ přivítali. Některé momenty byly vážně dojemné a pro Pabla to navíc byla vynikající příležitost k pořízení potřebných snímků. Takže se jedlo, pilo, zpívalo a fotilo. 🙂

My jsme se zase rozhodli udělat dětem radost tím, že jsme je o cca týden a půl později vzali do Quistacochy, což je něco jako ZOO kombinovaná s botanickou zahradou a koupalištěm. Její návštěva pro ně představuje vzácnou událost, protože v rozpočtech jejich rodin na podobné věci zkrátka nezbývají peníze.


Když už jsme u těch peněz, pronájem autobusu i s řidičem na půl dne mě nakonec stál 150 soles. To je něco málo přes tisíc korun! Jídlo připravily misionářky a vezli jsme si ho společně s pitím s sebou. A přímo v areálu pak Pablo vyjednal velkou slevu na vstupném (platili jsme nějakých 30 soles za všechny). Takže by mohlo jít o učebnicovou ukázku toho, jak za úplně směšnou částku realizovat perfektní akci pro cca 20 dětí. Chce to jen chtít.

V domově pro oběti domácího násilí, do něhož nás pozvala  charita Caritas Iquitos jsme se mj. setkali s rodinou, kterou vidíte na jednom ze dvou snímků níže. Tu ženu opakovaně znásilňoval její vlastní otec a obě děti má s ním. Jedno z nich trpí rozštěpem, přičemž maminka pochopitelně nedisponuje dostatkem financí na operaci. Podle aktuálních informací to ale vypadá, že zákrok provedou odborníci z Lékařů bez hranic.

Ten samý den jsme šli i do jedné vesničky, která vznikla na pozemku patřícímu té charitě. To je v Iquitos i jinde v Peru úplně normální. Pokud máte nějaký neohrazený pozemek, musíte počítat s tím, že na něj prostě někdo může vtrhnout a začít tam stavět. A pak už je v podstatě nemožné ty lidi odtamtud dostat. V tomto případě charita dospěla k tomu, že jim ten pozemek přenechá. Jenže to není až tak jednoduché, protože by měli uhradit nějaké poplatky, na které nemají (a jelikož ve výsledném součtu je to docela slušná suma, nedá se předpokládat, že by to někdo chtěl zaplatit za ně). Mj. jsme tam viděli studny, které jim přijeli vyvrtat v rámci jakéhosi lokálního programu. Jenže to udělali špatně, takže se z nich stejně nedá brát voda.


Hodně inspirativní byla také návštěva dětského domova Aldea Infantil Santa Monica. Ten funguje tak, že děti bydlí po čtyřech v domcích – na jedné straně dvě dívky a na druhé dva chlapci. Uprostřed má pak prostory „máma“, která se o ně stará. U nás by se řeklo spíš „vychovatelka“, ale tam se to bere jinak. Myslím si, že tenhle systém je docela dobrý, protože v dětech může alespoň trochu vyvolávat dojem, že žijí v rodině.
Háček ovšem spočívá v tom, že v tom domově v podstatě nic nemají. V některých domcích jim chybí i nábytek (vůbec nemluvě třeba o televizích). Tady v ČR se o dětské domovy zajímají různí sponzoři, lidi často napadne zanést tam hračky, které už omrzely jejich potomky atd. V Iquitos jsem nic takového nezaznamenal. Takže jsem následně zajel nakoupit alespoň nějaké stolní hry, míče a plastelínu a pak jsme jim to přivezli. Což hodně překvapilo nejen děti, ale i zaměstnance. Prostě je vůbec nenapadlo, že nějací cizinci by se chtěli takhle angažovat. Slíbil jsem, že až se do Iquitos vrátím, zase se tam ukážu. Po této zkušenosti mi to snad věří. 🙂

A teď ještě něco málo z trochu z jiného soudku – peruánská kuchyně. Je vážně zajímavá. V rámci Jižní Ameriky ji mnozí považují za vůbec nejlepší. Ani tentokrát jsem neodolal pokušení ochutnat i nějaké speciality. Musím uznat, že třeba medailonky z kajmana byly mnohem lepší než kari z kaloně, které jsem svého času jedl jinde v tropech. 🙂
Dva dny před odletem jsme měli takovou rozlučkovou večeři s misionářkami a misionáři. Konala se u jedné kamarádky Pabla, jejíž dcera se provdala do ČR a teď žije v Plzni. Bylo mi řečeno, že jako hlavní chod se bude podávat „tortuga“, čili želva. 🙂 Z opatrnosti jsem si dal jen pár kousků, ale vůbec to nebylo špatné. Pokud však někoho podobné experimentování neláká, může se v Peru živit třeba kuřaty (na X způsobů) nebo uspořádat klasickou grilovačku. Jako základní příloha se podává yuca (maniok), která mi opravdu chutná. Je to něco jako kombinace banánu a brambory. Druhou hlavní přílohou je pak rýže. Na stolech samozřejmě nesmí chybět ani tropické ovoce, různé saláty (třeba z palmových výhonků) atd.

Co napsat závěrem? Pokud jednou z nějakého důvodu chcete pomáhat někomu z nějaké vzdálené země, pak se vám nabízejí různé možnosti. Můžete tam řekněme „jenom“ posílat peníze. Jenže kdyby mi někdo po přečtení tohoto trip reportu napsal, že by chtěl posílat peníze tomu dětskému domovu, tak bych byl první, kdo by mu to rozmlouval (zejména kvůli úrovni korupce v peruánských státních zařízeních).


Je jasné, že prostě se sebrat a jet tam si taky nemůže dovolit každý. Ale je to po všech stránkách mnohem lepší. Máte možnost setkat se s těmi lidmi, které hodláte podporovat (případně už podporujete). Vidíte, že nejde o žádný podvod. Vidíte, jak žijí a můžete s nimi mluvit o jejich problémech. Můžete pro ně udělat další zcela konkrétní věci a to za často mnohem lepších finančních podmínek než by to šlo na dálku.

Já se do Iquitos hodlám předběžně vrátit nejpozději za 1,5 roku a začít tam pracovat na projektu pro mladé maminky v nouzi (v Peru není vůbec nic neobvyklého, když dívka poprvé otěhotní ještě před dosažením 15 let věku). Kdyby snad někdo měl zájem vyrazit se mnou, stačí se ozvat. 🙂

Jirka

Zahada s prevzetim firmy vyresena

A to hlavne diky jednomu ctenari blogu Martinovi Peckovi ze Slovenska!

Martin nasel kontakty na ty posledni dva uvedene manazery. Poslal jim zpravy pres Facebook. Ja jsem jim taky poslal zpravy. Na zadnou nereagovali.

Martin pak nasel emaily (lepe receno odhadl jake by mohli mit pracovni emaily podle formatu co je ve firmach kde pracuji). Poslal jsem emaily. Jeden se nevratil, takze adresu jsme mozna meli dobre. Ale  take bez odezvy.

Na LinkedIn jsem kontaktoval management LegalZoom  (zhruba pet lidi). Jediny President LegalZoom si me pridal do kontaktu. Poslal jsem mu nekolik zprav a znovu bez odpovedi.

Na support LegalZoom jsem psal uz pred mesicem. Zkousel jsem znovu. Volal jsem znovu. Support absolutne nedokazal nic resit. Proste jen trvaji na tom, ze musim byt zakaznik a dat jim svuj email zakaznika. Nechapali, ze nejsem zakaznik a pritom jejich firma podala ten Statement of Information na mou firmu.

Martin nasel jeste tetu od uvedene manazerky Jessicy. Ta je realitni agentka a te taky poslal email. Nevime jestli tohle byl ten katalyzator. Ale najednou se ozvali z LegalZoom at uz prosim nekontaktujeme jejich klienty, a ze to byla jejich chyba. Ze se jim klienti ozvali a zadali o vysvetleni co se deje. Takze to ted resi.

It appears LegalZoom has filed a Statement of Information for your business instead of my Client’s business. First, I would like to apologize for any inconvenience this has caused. Second, I would like to ask that you contact me directly regarding this situation and to refrain from any communication with my client Jessica Padilla and Vincent Cannon. It appears this situation has been rectified with the State, if you would like to discuss this situation in further detail, please reach out to me.

Psal jsem ji, ze tomu nerozumim jak nekdo mohl udelat podobnou chybu. Ze nevidim zadne podobne firmy (s podobnym nazvem).

Po telefonu jsem pak zjistil co se stalo. Kdyz zakaznici co pouzivaji Chrome prohlizec vyplnuji objednavku na LegalZoom tak jim casto vyplni jejich datum narozeni do pole pro nazev firmy. Takze tohle byli zakaznici co maji rok narozeni 1991. Takze pak ten jejich formular z toho udelal 1991 LLC. Moc se omlouvaji. Pracuji na naprave, apod. !!!

Kdyby nekdo z LegalZoom komunikoval a vysvetlil davno, tak me to tolik nevadi. Ale to jak nikdo nereagoval je obrovsky fail.

Ale diky Martinovi a jeho neunavne snaze hledat kontakty se to vyresilo!

Nekdo se pokousi prevzit moji firmu (a mozna ukrast pozemek)

Za posledni mesic se uz dvakrat nekdo pokusil prevzit moji firmu 1991 LLC.

Uplne nahodou jsem zjistil, ze uz nejsem manazerem a ve sve vlastni firme. A jsou tam uvedeni jini lide a jiny registrovany agent. Tohle je firma na ktere vlastnim hodnotny pozemek na kterem stavim sklady! Kdyz jsem to videl tak jsem se uplne vylekal jestli se nekdo takto pokousi me o ten pozemek pripravit. Teoreticky to mohl byt i lidsky faktor a nejaka chyba.  V USA se nekontroluje kdyz menite statutarni organy ve firme. Proste jen online vyplnite nova jmena a Secretary of State (obchodni rejstrik) to zaregistruje. Mohla to byt chyba (treba se nekdo preklepl v nazvu firmy) nebo v tom je nejaky zamer.

Kazda firma se da dohledat v tom rejstriku CA Secretary of State. Kdyz tam zadate 1991 LLC (a date hledat exact) tak vam to vyjede moji firmu. A tam uvidite ty vypisy co tam udelal nekdo bez meho vedomi.

4-1-19 Edata Enterprises Annual list

Tady se stal staturanim organem (manazerem) firma eData Enterprises. Ta adresa 28453 Winchester Rd je PO BOX (na Google street je videt, ze to je budova posty). To uz je pro me trosku podezrele. eData Enterprise se taky neda dohleda v tom rejstriku. Je tam jen eData Enterprises Inc (se s na konci slova enteprise). Takze novu je to preklep nebo je to uplne jina firma co s timto nema nic spolecneho. Ktera varianta to je nevim.

eData Enterprises Inc. je  zahadna firma. Moc zminek se najit neda. Nasel jsem nejake. Zkousel volat. Jen zaznamnik a nikdo nezavolal zpet. Jako predmet cinnosti si napsali na ten vypis pro 1991 LLC: Communication & Data Infrastructure. Kdyz najedu na eData Enterprises v rejstriku tak maji napsane IT services. Takze tam to je trosku blizko. Ale nevim.

Kdyz jsem na to prisel tak jsem hned udelal novy Statement of Information a dal se zpet jako manazer. To jde zase delat online a neni v tom problem. Pak jsem zkousel patrat kdo ti lide jsou. Hledal jsem kontakty. Nasel jsem nejaka telefonni cisla, ale nikde se mi nepodarilo nekoho zastihnout. Taky jsem volal do LegalZoom (coz je firma uvedena na vypisu, ze ten filing delala). Tam jsem mluvil s customer service, kteri absolutne nedokazali vubec nic resit. Porad nechapali, ze nejsem jejich zakaznikem a ze kdyz nemam zakaznicky email tak mi nemuzou pomoci.

Mezitim jsem byl uveden na sve firme znovu jako manazer, ale dnes jsem prisel na to, ze tam zase nejsem. Tentokrat jsou tam uvedeni zase jini lide a jine adresy.

4-17-19 Statement of information plna verze

Tady si napsali na vypis, ze cinnost 1991 LLC je Retail & event coordinating. Zvlastni. Kdybych delal podvod s pozemkem tak proc si psat uplne jinaci cinnost.

Ale to ze me uz dvakrat odstranili z vlastni firmy behem tak kratke doby me nepripada, ze muze byt nahoda.

Spojujici vec je, ze zase ten filing udelal LegalZoom (LegalZoom je stejny typ firmy jako IncParadise jen mnohem vetsi) a je tam uveden zamestnanec co to delal Cheyenne Moseley. Nasel jsem ho pres LinkedIn. Napsal zpravu at se mi ozve. Zadna odpoved. Online jsem  nasel email cmosley@legalzoom.com, ale emaily se vraci jako nedorucitelne.

Na California Secretary jsem taky volal, ale ti rekli,ze s timto nic delat nemuzou:-(.

 

Co je pro me zahada:

1. Kdo to dela? Cheyenne Moseley (LegalZoom) muze byt ten kdo je do toho podvodu zapojen, ale taky klidne nejaky podvodnik jen pouzil jeho jmeno a udelal ty zmeny. Kdyz jsem zkousel volat do LegalZoom tak jeho extension 391 se hlasila jako ze neexistuje. Premyslim jestli ho treba vyhodili z prace a proto email a telefon nefunguje? Nebo nemam spravne kontakty. Nebo za tim stoji uplne nekdo jiny.

2. Lidi co tam jsou uvedeni. Jsou to podvodnici? Nebo znovu obeti nejakeho podvodu? Treba ID theft, kdy se zase nekdo vydava za nekoho jineho a pak pod jeho zfalsovanymi doklady se treba bude snazit prodavat pozemek?Jessica Padila, Vincent Cannon a jejich adresa 2945 Stonewall Dr, Corona, CA 92882 vypada realne. Zkousim najit kontakty a zjistit. Zatim zadny uspech.