Prijdte na sraz a diskuzi do JIC v Brne

Update: Uz je plno! Kapacita na setkani byla vycerpana.

Uz jsem dlouho nedelal zadny sraz blogu PodnikanivUSA.

Vim, ze to je na posledni chvili, ale na par dnu se objevim pristi tyden v Brne. Domluvil jsem se s JIC, ze bysme udelali neformalni meeting a diskuzi v jejich prostorach (JIC INMEC, Purkyňova 127, Brno) ve ctvrtek 27.7. 10.00 – 11.30.

Terezie Kopcova z JIC mi napsala:  Vzhledem k tomu, že je to již v příštím týdnu a jsou prázdniny, očekávám, že účast nebude veliká.  Viděla bych to na nějaký menší spíše neformální meeting.

Tak presne v to taky doufam, ze to bude maly neformalni meeting! Nechci si pripravovat nejakou prednasku. Chci proste jednoduchou diskuzi. Pobavit se o podnikani. Jak co resit.  Co nejvice otevrene, prakticky a bez bullshitu. A doufam, ze par lidi prijde a pekne si popovidame. Ocekavam dotazy od tech co prijdou!!!

Prosim pro ty kdo chteji prijit tak udelejte registraci zde.

ShareShare on FacebookTweet about this on Twitter

Prodavam pozemky ve Vegas na kterych jsem po 11 letech nic nevydelal

Prodavam pozemky co vlastnim za byvalou kancelari v Las Vegas. Chtel jsem je prodat ale vsechny najednou, jen se mi ozyvaji zajemci co chteji koupit jeden nebo maximalne dva.

Mel jsem pocit, ze ta hodnota je pro nekoho koupit je vsechny, aby na nich pak mohl postavit neco vetsiho. Ale menim nazor a asi je rozprodam i castecne.

Chtel jsem 65 tisic USD za kazdy. Ale nabidky mam k tem 60 tisic. Navic to jsou kupujici co chteji abych tu koupi financoval. Daji 15%-18% downpayment a pak splatky 7.5%-8% urok.

S kupni cenou spokojen nejsem. Protoze jsem pozemky koupil za 60 tisic v roce v roce 2006 (pred 11 lety!!!). Zhodnoceni nulove.

To financovani beru jako nutne zlo, ale zas tak mi nevadi. Urok k 8% je dobry.

Downpayment bych si pral aby kupujici dali vetsi, ale evidentne zajemci zadni bohaci nejsou a tohle je maximum co daji dohromady.

Motivace kupujicich je, ze postupne budou splacet a bude to pro ne jednou dobra investice.

Moje motivace je, ze se zbavim projektu, ktery pro me nema zadnou budoucnost z hlediska jak je to mala investice i jaky ma potencial na vydelani. Takze jem rad, ze to uzavru za zbavim se toho. I kdyz to nepridelavalo zadne starosti, tak rad vlastnim jen to co doopravdy chci vlastnit. Proste je to zvlastni i kdyz to cloveka nijak nezatezuje, tak se ani nechci zaobirat myslenkami necim v cem nevidim moc budoucnost. Ale proc o tom pisu. Ne kazde investovani do nemovitosti prinese dobre zhodnoceni. Tohle je zrovna priklad, kdy i po mnoha letech mi to neprineslo vubec nic!

ShareShare on FacebookTweet about this on Twitter

Otevirani restauraci je mnohem komplexnejsi nez jsem tusil

Jak se snazim otevrit provozovnu na pizzu tak vidim jak moc je to slozite. Jednani s urady. Vyrizeni povoleni. Spousta detailu co se musi resit. Kolik presne musi byt prostoru na skladovani v provozovne.  Jak musi byt velky zachod. Co vsechno musi v provozovne byt, aby se dostali povoleni. Jak se vsechno musi usporadat v kuchyni, aby se vsude vytocil zamestnanec na invalidnim vozicku.  Jak vysoky musi byt strop, aby se tam vlezl walk-in cooler (takova velka lednicka). Normalne byste si rekli, ze to vubec nepotrebuji vedet. Ale treba prvni architekt, ktereho jsme najmuli byl shopen udelat navrh, pak by ho dal na schvaleni do mesta. Ztratili bysme mesic cekanim a nakonec zjistili, ze to udelal spatne. Tohle je realita. Je proste lepsi vedet aspon ramcove jak ty pravidla jsou, protoze pak jde vsechno realizovat mnohem rychleji.

Asi nejtezsi na celem procesu je, ze vsechno strasne dlouho trva. Nejvice casu se stravi cekanim. Treba urad ma 4-5 tydnu nez vam rekne jestli jsou vytvorene plany akceptovatelne. Kdyz ne tak vam je architekt predela a pak znovu cekate na dalsi schvaleni. K otevreni restaurace se vyjadruji ruzna oddeleni a kazde ma svoje pravidla. Reseni co vam reknou na jednom oddeleni nemusi fungovat na jinem. Ve meste nam treba rekli, ze bysme mohli zabudovat pristresek na popelnici, ale druhy clovek z jineho oddeleni rekl, ze muzeme mit problem, kdyz nenainstalujeme tzv. fire sprinklers (coz je hodne nakladna investice). Dalsi clovek z oddeleni na zivotni prostredi chtel abysme meli popelnice dve na recycling. Ve meste Torrance funguje kolem 20 sluzeb co odvazi odpad z komercnich provozoven, ale ani jedna neni ochotna resit ten recycling pro komercni odpad. Vsechny chteji at vsechno hazeme do jedne hlavni popelnice. Takze takto resime pozadavek za pozadavkem a snazime se dostat k finalnimu reseni. Kazdy urednik rekne trosku neco jineho. A je to neuveritelne mnozstvi prace se tim prokousat.

Vubec jsem neutusil jak komplikovane to bude! Zlate podnikani na internetu!!! Uz jsem mel docela krizi, ze se na celou pizzeriii vykaslu! Ale zase jsme nasli mozne reseni na ty popelnice. Ve meste vyhrabali v archivu stare plany z doby kdy se cela budova stavela. A ty ukazuji hranici pozemku jinde nez jsme mysleli ze je (a nez se ukazuje online). A urednici veri, ze ta hranice podle historickych planu je spravna a muzeme klidne pristresek postavit tam kde nam puvodne tvrdili, ze to nepujde. Takze vsechno je zase jinak a pristresek se muze stavet presne na miste kde jsme ho puvodne chteli stavet. Architekt tedy znovu doladuje plany (musime postavit i novou branku, mame specifikace jak ma pristresek vypadat).

Uplne chapu proc McDonalds kupuji pozemky, postavi restaurace a pak je fransizantum pronajme. Protoze to je takove mnozstvi prace a know-how, ze to je i pro toho fransizanta mnohem vyhodnejsi, kdyz to nekdo vyresi za nej.

ShareShare on FacebookTweet about this on Twitter

Trip report Amanpulo, Pamalican ostrov, Filipiny

Amanpulo je hotel z me oblibene site Amanu. Kazdy Aman je jiny a ma svoje charakteristicke znamky. Jsou to luxusni hotely, kde platite hlavne za soukromi a dobry servis.  Amanpulo se na nachazi na soukromem ostrove Pamalican. Na celem ostrove neni nic jineho nez tento resort, ktery ma sve vlastni letiste.

Je to takovy raj na totalni relaxaci.

Aman ma denne dva lety malymi letadly z Manilly na Pamalican. Private jet na Pamalican ostrove pristavat nemuze, protoze maji kratkou runway.

Manila to Pamalican    ETD: 1300H & 1600H                ETA: 1410H & 1710H
Pamalican to Manila    ETD: 0930H & 1430H                ETA: 1040H & 1540H

Kdyz priletite komercni aerolinkou tak na vas u vychodu z letadla cekaji zamestnanci z Amanu. Prevezou vas do terminalu pro privatni letadla, kde ma Aman svuj salonek. Date si nejake obcerstveni a pak letite 70 min. let na Pamalican ostrov.

Po prijezdu nas privitali zamestnanci a generalni manazer.

Golfovym vozickem zavezli na pokoj. Kazdy host ma svuj solarne nabijeny golfovy vozik s kterym se pohybuje po ostrove. On ten ostrov je docela velky. Obejit ho myslim trva tri hodiny. A i restaurace a ruzne aktivity jsou dost daleko od sebe, takze se ten vozik hodi a je to zabava ho ridit. Zamestnanci vzdy v nejaky nestrezeny okamzik vymeni rucniky na sedadlech a dodaji novou chlazenou flasku z vodou, kdyz nekde ten vozik necha stat.

Na pokoji na nas cekala flaska sampanskeho a cerstve ovoce (ktere kazdy den obnovovali).

Pokoje jsou takove roztrousene vilky, ktere jsou od sebe i docela dost vzdalene, takze mate hodne soukromi. Nektere jsou primo na plazi. Tzv. Beach casitas a to je presne pokoj, ktery jsme meli. Myslim, ze ty beach casistas 20-27 jsou nejlepsi z hlediska soukromi.

Spousta prostoru kde si lehnout nebo odpocinout.  

Od casity vedla mala cesticka na plaz s lehatky.

Takhle to vypada, kdyz se podivate na plaz. Mate pocit, ze jste na tom ostrove sami.

Z aktivit jsme vyuzili jejich centrum na potapeni. S perfektnim vybavenim a vybornym divemasterem. Kazde potapeni bylo vzdy jen pro max. dva lidi + divemaster. Takze je potreba si zabukovat den predem, kdyz prijedete jen na par dnu a mate nejaky specificky cas kdy se chcete se potapet.

Aktivit v hotelu je vice. Muzete jezdit na kole. Hrat tenis. Maji tam krasny gym. Vyborne spa. Ten muj report neni vycerpavajici. Spise tak namatkove co me napadlo nebo co jsem delal. Pro me bylo hlavni zjistit jak se na tom ostrove da kitesurfovat. Informace jsem nemel jednoznacne. Treba jak resit logistiku, kdyz pro prelet tim malym letadlem maji napsane vahove limity, a kdyby si clovek tahal svoje vybaveni tak jak to vlastne vyresit. Ted uz vim, ze vse jde bez problemu a proste je jen dulezite si to dopredu domluvit a koordinovat.

Jednou rano jsem si sel zakitovat s mistnimi zamestnanci. Melo totiz foukat hned brzo rano, tak jsem poprosil jednoho z nich at me vzbudi. Mart z frontdesku, sefkuchar ze Spanelska a dalsi sefkuchar z japonske restaurace chodi skoro kazde rano kitovat pred praci. Tohle je takova hodne zvlastni vec na Amanech, ale casto se hosti se zamestnanci doopravdy zkamaradi. Je to takove specifikum Amanu jak dobre lidi tam zamestnavaji. Tezko se to ale da vysvetlit.

Mart (napravo – vyborny clovek) mi pujcil harness a impact vest:-). Vybaveni jsem mel pujceno od instruktora co prave odjizdel.

Zamestnanci pak odesli do prace a ja jezdil dale sam.

Totalni raj! Nejlepsi sezona pro kitesurfing je prosinec az brezen (nejlepsi vitr).

Jidlo. Moje oblibene tema. Tak jen par obrazku. Amanpulo ma nekolik restauraci a v kazde vari neco jineho.

Aman taky vzdycky umi pripravit krasne vecere, kdyz treba skupina lidi chce mit nejaky zazitek a peknou veceri na plazi.

Kazdopadne se chystame brzy vratit a tentokrat si beru kompletne vsechno moje vybaveni na kitesurfing!

ShareShare on FacebookTweet about this on Twitter

Jak vypada muj pracovni den (cerven 2017)

Podle toho v jake podnikatelske fazi jsem tak vypada muj pracovni den. Ted jsem v takove pohodove fazi. Sice rozjizdim muj pizza projekt, ale vetsinou cekam nez vyresime ruzne problemy s povolenimi. Taky se nebojim delegovat (coz jsem se nebal nikdy), ale ted to vyuzivam jeste vice.  Moje pracovni pondeli vypadalo nasledovne.

Vstal jsem a sel na prochazku se psem.

Chodim na vetsinou delsi prochazky kolem jedne hodiny. To je taky doba kdy casto telefonuji pri tom chozeni. Proberu nejaky business nebo nejaky projekt na kterem se pracuje. Nebo si jen tak zavolam se znamymi. Ono se pri tom chozeni trosku nudim, takze ten telefonat to zprijemni.

Po prochazce jdu do nejake z pekaren/kavaren na snidani. To je moje oblibena cinnost a jsem docela znalcem vsech novych kavaren a pekaren v okoli. Ty snidane jsou doba kdy se i rad s nekym potkam. Treba jsem vzal na prochazku a snidani kamarada co pracuje pro konzultanstkou firmu a vypravel mi prihody jak ted prodavaji nejakou firmu. On je trosku frustrovany, protoze ma sice nadherny plat, ale vidi ty podnikatele co prodavaji svoje firmy a prijdou na jednani v kratasech a sandalech a zeptaji se tech uhlazenych konzultantu v oblecich: “Kde je ta moje zasrana miliarda dolaru?”.  Tak on o tom asi tajne sni, ze treba jednou zacne podnikat a taky se mu to podari.

Ty snidane beru i jako trenink pro psa, aby dokazal vydrzet v klidu sedet v tech kavarnach. S tim ma porad trosku problem, takze intenzivne trenuji.  Takhle se prijemne promarni rano. Prijedu domu a zkontroluji emaily. To ale zabere jen chvilku, protoze mi uz jich tolik nechodi.

Rad varim, tak si vetsinou obed pripravim sam. Miluji farmers markets co jsou v okoli a kvalitni zeleninu co se tam da koupit.

Po obede se znovu podivam na pocitac, nebo si ctu knizku, ale zrovna dneska jsem se dival na velmi zajimavy dokumentarni porad o ruske mafii.

To je taky doba kdy zacnu sledovat jaka je predpoved vetru. Kolem poledne zacinaji termalni vetry a podle toho jak rychle narustaji se vydavam na kitesurfing. Vetsinou zacne foukat kolem 2-3 hodiny odpoledne.

Cesta na kitesurfing plaz mi zabere 45 minut a tak znovu nejradeji telefonuji. Ono to je i zaroven krasna cesta kolem pobrezi s vyhledem na more, ale i kdyz je to krasne tak se trosku nudim tak ten telefonat neni spatne zpestreni. A vypada to, ze vlastne i takto pracuji. Popremyslim treba o nejakem kseftu. A po kitesurfingu muzu znovu zavolat a dat veci do pohybu.

Odpoledne tedy kitesurfuji a pokecam se znamymi na plazi.  Chodi tam denne vice lidi co treba prodali firmy nebo se jim nechce pracovat. Tak je to docela prijemne si povykladat.

Kolem 5 odpoledne jedu domu. Po ceste se podivam na emaily a odpovim na zameskane hovory. Napr. od nekoho kdo chce pronajmout sklad. To je taky doba kdy zavolam nejakemu spolupracovnikovi s nejakym ukolem co se objevil v tech emailech. Treba, ze ma nejaky sklad ukazat zajemci a domluvit se s nim na prohlidce. Nebo si poslechnu update jak pokracuje reseni problemu s popelnicemi u pizzerie.

Prijedu domu a varim veceri na grilu.

Nebo neco jednodussiho s posezenim na zahrade a sklenkou vina.

Vecer pak nejaky serial na Netflixu a hodinu pred spanim cist knizku. Knizky me bavi cist hodne. Ctu uplne vsechno od beletrie po ruzne biografie.

Z nedavno prectenych:
Ručičky věžních hodin, Rudolf Barta – pribeh tatinka J.B.-ho, jak emigroval do USA
Pizza Tiger, Thomas Monagham – autobiografie zakladatel Domino’s pizza.
No Middle Name: The Complete Collected Jack Reacher Short Stories, Lee Child – beletrie a totalni oddechovka. Vyborne se to cte. Vsechny knizky o Jack Reacher.
Ruský týden, František Ringo Čech – velmi jsem se nasmal
Nothing Is True and Everything Is Possible, Peter Pomerantsev – Dobra kniha na pochopeni Ruska

Tak to je asi vse. Treba za nejakou dobu ten den bude vypada jinak. Ted jsem spokojeny jak to je, ale nesmim to pokazit a nezacpat si den nejakymi nesmysly. Coz vyzaduje hodne velkou disciplinu. Priznam se, ze ne vzdy ji mam.  Ono tak ze setrvacnosti nebo nekdy z nudy mam tendence rozjizdet ruzne projekty. Sem tam neco koupit. Sem tam neco rozjet. Sem tam kyvnout na nejakou schuzku. Dokud vse funguje v mezich, ze to neomezuje moc meho casu, tak je to dobre, ale jak rikam, musim k tomu pristupovat opatrne a s rozvahou:-). Uplne to odpovida memu staremu clanku ve kterem jsem v tom obdobi 40-50 let. Jestli vam je 20-30 tak makejte na tom, at muzete v budoucnu cerpat z plodu sveho usili. Jak jsem psal v tom clanku. Nepromarnete svoje nejdulezitejsi obdobi. Protoze az vam bude 50 let tak se vam uz zacinat  kompletne znovu nebude chtit (a bude i pozde).

ShareShare on FacebookTweet about this on Twitter