All posts by John

Podnikani jak za valky

Ve velkych i mensich mestech v USA byl vyhlasen zakaz vychazeni. A situace se meni ze dne na den. I z hodiny na hodinu.

Muj kamarad Jason z Planet Express mi psal, ze zakaz vychazeni v Los Angeles byl  od 18.00. Jenze ted to zmenili na 17.00.  Okamzite obrovsky stres v praci jak vse stihnout, aby mohl poslat zamestnance kolem 16 domu (spousta z nich dojizdi vetsi vzdalenosti).

Teoreticky by mel byt ten jeho business vymezen ze zakazu vychazeni. Ale kdyz volali na policajty tak jim rekli at zavrou. At proste nedaji nejakou zaminku lidem co se nekde budou potulovat po ulicich, aby jim tam neprisli vse rozmlatit, vykrast a zapalit.

V Oregonu kde ma druhy sklad je podobna situace. Zakaz vychazeni od 18.00. V nekterych mestech to udelali jeste radikalneji. V Santa Monice je zakaz vychazeni od 13.30!

Po dvou mesicich kdy spousta firem musela byt zavrena a konecne se zacalo otevirat prichazi toto. Je mi tech podnikatelu vazne lito. Obzvlast tem, kterym jeste tesne po otevreni takto vykradli a vypalili jejich provozovny.

Pravo protestovat chrani prvni dodatek ustavy. Kazdy ma na to pravo a je to tak spravne. Ale jakmile to preroste do vykradani a zapalovani provozoven lidi, kteri nemaji vubec nic spolecneho s temi protesty, tak proste policie musi tvrde zakrocit. To je hranice nad kterou by se vubec nemelo premyslet a hned jednat.

Propady a narusty akcii behem Covid-19

Kdyz zacala soucasna situace s Covid-19 tak jsem cekal vyrazny propad na akciovem trhu. Pak jsem ocekaval, ze akcie budou dlouhodobe padat. Sem tam vyrostou trosku a pak o to vice spadnou ceny dolu.

Posledni dva mesice jsem v tech propadech prikupoval akcie. Ale opatrne a obezretne. Porad jsem cekal (pestimisticky) dalsi a vetsi propady s cenami. Kdyz se rozhodnu investovat penize do nejake akcie tak to malokdy delam najednou. Tu castku si rozlozim na napr. osm dilu a pak investuji stejnou castku kazdy tyden (osm tydnu po sobe).  Rozlozi se tak riziko, ze se neda odhadnout kdy je ten nejvetsi propad. Kdyz vidite jak ceny vyrazne skacou tak je lepsi neuplatnit vsechen kapital v jedne transakci.

Ten kratkodoby propad byl obrovsky. Kdo stihl investovat v nejvetsich propadech tak ted sedi min. na 30-80% zisku. Tyhle vyjimecne propady jsou krasne sance jak vstoupit do nejake investice. V techto situacich se casto nabada k ostrazitosti a k tomu, at se nechyta “padajici nuz”. Ale to chytani padajiciho noze se proste resi tim, ze se neinvestuje vse zaraz, ale postupne.

Tisknou se penize a aktiva jdou nahoru. Mnohem vice a rychleji nez bych cekal. Penize se potisknou ve velkem dale (politikum se to libi) a nikdo nebude mit chut to zastavit.

Mit hotovost je vzdy dobre, ale investovat je v pravy cas do nejakych aktiv je jeste lepsi. A ty aktiva muzou byt cokoliv (podnikani, akcie, bitcoin, zlato, nemovitosti … zalezi na to komu co sedi a ma rad).

Dotaz: Prodat firmu nebo ji dale rozvijet?

Ahoj Johne, sleduji tě již přes deset let. Úplně od začátku jsem četl každý tvůj článek na blogu a hrozně mě to bavilo, motivovalo i inspirovalo při mém budování firmy. Snad jsem ti i jedinou psal. Moc ti tvůj úspěch přeji, vydřel jsi si to! Zajímala by mě prosím jedna věc. Jsi zpětně spokojený s tím že jsi firmu prodal a nebudoval dále? Bude mě zřejmě čekat podobné rozhodnutí a nevím v jakém stádiu firmu prodat, nebo dále rozvíjet. Co bylo tvým podnětem k prodeji firmy? Když odpovíš budu moc rád. Díky moc!

Sem tam mi prijde na email dotaz jako tento a ja se pak vzdy ptam jestli muzu zverejnit na blogu. Pripada mi to dobre tema na diskuzi. Kazdy kdo nejakou firmu buduje nad timto premysli. A ono neni moc lidi se kterymi to slo probrat. Pohled z venku na uspesnou firmu je uplne jinaci nez ten pohled z uvnitr. I kdyz firma velmi dobre funguje navenek, tak je vzdy strasne moc veci co se neustale musi resit. Ruzne problemy nebo situace, ktere vyzaduji pozornost. Clovek bud zaujme postoj, ze to nebude resit a pak se jednodho dne probudi a zjisti, ze ho konkurence predbehla, zamestnanci nefunguji jak maji a firma jde do haje. Nebo to proste resi, ale pak je pod neustalym psychologickym tlakem, ze ho na te svoji firme neco sere, protoze to nefunguje tak dobre jak by chtel, aby to fungovalo.

Nemusi jit vzdy nutne o problemy. Ale jde o to premyslet kam dale vse vyvijet. Co vylepsovat. Kde jsou rezervy. Ja jsem byval porad myslenkama ve sve firme. Vecer jsem sedel u televize, notebook na kline, koukal jsem treba na ruzne statistiky,  ukazatale a porad premyslel co vylepsit. To stejne nekde na dovolene. Proste mi to nedalo venovat velke mnozstvi myslenek co a jak ve firme delat.

Kdykoliv byl okamzik, ze vse naprosto dobre fungovalo, tak jsem si hned rikal, co se ted stane za pruser. Protoze ta euforie, ze vse slape, objednavky chodi, zakaznici jsou spokojeni, zamestnanci jsou motivovani a spokojeni… to proste nikdy netrva vecne. Vzdy je potreba byt obezretny a neusnout na vavrinech.:-)

Kdyz jsem pak nakonec firmu prodal tak jsem citil obrovskou ulevu. A to presto, ze jsem mel strasne moc veci velmi dobre nadelegovanych, mohl jsem si jezdit na dlouhe dovolene (kolem 90 dnu v roce), nemusel jsem byt ve firme ani tech 8 hodin denne. Ale presto jsem mel myslenky soustredene na uspech firmy.

Ta zmena po prodeji byla strasne prijemna. Ono i kdyz me podnikani bavi, tak se to v urcite fazi stane rutinou. Nekomu to vyhovuje a nekomu to vadi. Me ta rutina spise vadi. Mam rad to vzruseni, kdyz firma roste. Ale jakmile se rust zpomalil a zbyly jen rutinni veci na reseni tak me to uz tolik nebavilo. Je to ale doopravdy individualni. Ja obdivuji, kdyz nekdo dokaze zustat u jednoho podnikani klidne cely zivot a ma to rad (nebo dokonce nekolik generaci zustava u stejneho podnikani a nikdo to nepokazi a jeste vylepsuje).

Kdyz se clovek rozhodne firmu prodat, tak ziska financni polstar a muze si delat co chce. Takze rozhodne bych nemel nikdy strach co delat potom co se firma proda. Je tam krasna svoboda a moznosti. A myslim, ze to je uplne jedno jestli se pak zacne delat neco neoveho nebo ne. Je tam ta svoboda se rozhodnout bez museni a tlaku.

Investoval jsem do REIT

V posledni dva mesice me nadchli investice do REIT. REIT (real estate investment trust)  jsou firmy co vlastni nemovitosti, ktere pronajimaji. Vetsinou jsou zamerena na urcity typ nemovitosti (sklady, byty, kancelare, obchody, hotely, …). REIT maji jsou osovobozene od dane, kdyz 90% svych zisku distribuji akcionarum.

REIT jsou verejne obchodovatelne na burze nebo privatni. Ty verejne obchodovatelne maji vyhodu, ze muzete jednoduse exitovat. U tech privatnich to je hodne omezene.

Ceny komercnich nemovitosti se odviji od toho jaky vynos jsou schopne generovat. A zrovna v tomto jsem videl jak trh panikari. Treba u industrialnich nemovitosti (sklady) doslo celkove k velmi malemu poctu pripadu, kdy najemnici neplatili najem. Ale presto ceny letely dolu mnohem radikalneji.

Divam se na to z meho pohledu. Hodnota nemovitosti nezmizi pres noc o 30-50% jen kvuli tomu, ze v kratkodobem horizontu cast najemniku nezaplatila. Videl jsem to v mem pripade. Nejdrive cast najemniku nezaplatila. Ale ted uz mam krome jednoho pripadu, kdy najemnik plati castecne vse doplacene.

Najmy jsou podepsany na dlouhou dobu (treba u tech skladu). Smlouvy se podepisuji na 5, 7, 10 i vice let. Kdyz si treba takove sklady pronajima od REIT firmy jako Amazon nebo FedEx, tak se nestane, ze by prestaly platit. Rizika tam porad jsou, ale ne tak vyrazna jak to vypada na burze.

Podobne to vidim u REIT, ktere pronajimaji byty. I kdyz je krize, tak lide porad musi bydlet a radikalne ceny najmu dolu nepujdou. U jinych segmentu bych byl opatrnejsi (nakupni strediska, hotely, kancelare, apod), ale v techto riskantnejsi segmentech byl propad uplne radikalni a je jeste vetsi sance (ale riskantnejsi) na zhodnoceni.

Z tohohle pohledu mi pripadaji REIT jako velmi dobrymi investicemi.

Trip report: vylet s RV do Mexika

Mam uz dlouho napsane ruzne clanky, ktere jsem nepublikoval. Takze to trosku oprasuji a publikuji ted.

Van life je pro spoustu lidi sen. Kdyz jsem si koupil RV tak jsem snad mel nejvice komentaru od ruznych znamych a kamaradu jaky je to obrovsky sen a jak moc zavidi. Snad zadna dovolena (i ta nejluxusnejsi) nevyvolala tolik zajmu a presvedceni, ze jde o naprosto nejlepsi zpusob cestovani.

Ta hlavni idea pro me byla predstava svobody. Jezdite kde chcete. Pak nekde zaparkujete na noc a mate veskery komfort (lednicku, zachod, sprchu, umyvadlo, klimatizaci, topeni, generator elektriny, velkou postel, hracicky jako samozaviraci okno ve strese kdyz zacne prset, vetrak co se zapina abych auto sam chladil…).

Jenze to tak uplne jednoduse nefunguje. Generator je pekne hlucny a ani neutahne klimatizaci. Takze kdyz zastavite nekde bez pripojek tak jste radi aby baterie utahla lednicku, cerpadlo na vodu, svetla a to relativne na kratkou dobu (den mozna dva kdyz budete setrit). Solarni panel na strese moc velky vykon nemel. Kdyz se v noci zapne topeni tak je to dost velky randal.  Proste ta predstava ze to bude bez starosti byla u me naivni. Po chvili jsem premyslel kde jak co usetrit, kdyz jsem nemel pristup k pripojkam. Ktere svetla rozsvecovat, ktera ne. Jak moc pouzivat vodu. Jestli jit curat na zachod nebo radeji ven at si nezaplnim black water tank. Nebylo to rozhodne beztarostne.

Vse funguje dobre na pripojkach v kempu. Ale na to je zase potreba hodne planovat. Neda se jen tak nahodne nekam prijet a doufat, ze pripojka bude. Casto to nejlepsi mista jsou rezervovana a obsazena. Je jich v kempu jen par. Takze najednou ta svoboda je pryc. Musi se planovat. Musi se dodrzovat plan cesty, aby se vse stihlo.

Vyhody RV jsou, ze si v klidu muzete kdykoliv zajit na zachod, najist se, umit si ruce a je jedno, ze jste treba nekde uprostred nejakeho podivneho mesta s prasnymi ulicemi v Mexiku. Proste ze si vezete to zazemi s sebou. V tomto vyhoda doopravdy byla.

Predstavoval jsem si jak pojedeme kolem krasnych plazi. Budeme se kochat prirodou a sem tam se vykoupeme v mori. Zacatek cesty tak vypadal. Ale jen velmi kratce.

Vetsina cesty na poloostrove Baja California byla pousti, kde neni temer nic. Neda se moc zastavit. Neni tam moc benzinek. Nejsou tam mista kam si zajit na jidlo. A obrovske vzdalenosti.  Misto aby silnici udelali u krasneho pobrezi, kde by se dalo divat na to more a sem tam se osvezit, tak ji udelali uprostred pouste, kde jsou silena vedra a pustina. Z urciteho pohledu je to taky krasne a zajimave. Ale more je more. Aspon pro me.

Mexicani maji nejaky zvyk na kazdem miste kde se dalo zastavit vyhodit odpadky a rozbit sklenene flasky. Takze prochazky se psem byli velmi stresujici. Hned na prvni zastavce si rozriznul tlapku. Krvacelo to pekne. A neslo to moc zastavit. Rozbite sklo bylo na kazdem miste kde se dalo zastavit autem!

Vetsina cesty na Baja California je podobnou pousti. Nasim cilem bylo Los Barriles, ktere je jedno z dobrych mist na kitesurfing. Na jedne takove zastavce volam na psa at jde zpet do auta. Nahodou tam nebylo moc skla tak jsem ho pustil bez voditka na probehnuti. Nechtel jit zpet a porad na me kouka a stal. Tak volam durazneji. Prisel a vidim, ze ma v tlapky i tlamu uplne napichanou desitkami nejakych kaktusovych bodlaku. Tou tlamou si to asi zkousel vytahovat z tlapky. A ty bodlaky meli takove krasne hacky co v kuzi perfektne drzely.

Navigace po ceste v Mexiku casto ukazovala, ze treba za chvili bude benzinka nebo obcerstveni. V realite treba benzinka zkrachovala. Byl tam nejaky zbor. Nebo proste ani znamky, ze by na tom miste nekdy nejaka budova stala. Na nekterych usecich to bylo hodne o hubu, abysme dojeli. RV byl diesel, takze dojezd byl velky. Ale sem tam se stalo, ze pri prijezdu k benzince jim treba diesel dosel. To je u benzinek v Mexiku normalni. Jeden takovy dlouhy usek a prejezd pres hory pustinou trval zhruba 10 hodin. Celou dobu mi neco v aute pipalo. Netusil jsem co. V nadrzi je dost dieselu. Neni pichla pneumatika.  V manualu jsem nebyl schopen nic najit. Signal na mobil nikde nebyl, abych neco nasel na Internetu. Na displeji se nic neukazovalo. Az po celem dni kdyz jsem mel signal jsem zjistil, ze to je senzor od samozaviraci strechy. Nejak se trosku uvolnilo a auto me na to upozornovalo (to neustale pipani byl fakt stres). Stacilo pootevrit a zavrit tu vysuvnou strechu a spravilo se to. Jenze to jsem cely den netusil a poslouchal pipani uprostred jizdy pustinou. To auto bylo takove inteligentni, ale urcite veci nedomyslene.

Samozrejme byly i krasne okamziky. Mista kde se dalo spat primo u vody (bez pripojek). Ale odhaduji, ze to je tak ctvrtina cele cesty, kde se dalo jet blize u vody. Rano prisla nejaka mistni Mexicanka a vybrala vypalne ($10). Ale tech idyckych mist nebyo moc.

Zajimava zastavka po ceste. Zhruba 10 minut od cesty je jeskyne se starovekymi malbami od indianu.   

V jednom z prvnich kempu jsem si fotil zachody. Mel jsem z toho legraci jak vypadaji rozbite. Dokumentoval jsem si to jako AUTENTICKY ZAZITEK z Mexika! Na konci naseho vyletu jsem zjistil, ze to byl v podstate jeden z nejlepsich kempu a jedny z nejlepsich zachodu! Byli relativne ciste. Meli napr. toaletni papir. Tekla voda (aspon v nekterych sprchach).

Po ceste jsme potkavali jsme hodne nemcu co si prevezli svoje RV z nemecka na lodi. Meli na nich ruzne napisy, jako “Living the Dream” a odkazy na sve blogy a Instagramy, kde popisovali sve dlouhodobe tripy. Videl jsem jak si foti na instagram jak sedi se sklenici vina a krasnym pozadim a ziji ten nadherny sen. Bylo to zrovna v jednom kempu v Bahia de los Angeles. Ja osobne kdybych to mel shrnout tak bych tomu mistu dal titulek “shithole”.

Mexicani co kemp vlastnili popijeli pivka u ohne. Ptam se jich jestli maji pripojky. Rekli, ze ne. Ale za maji zachody a sprchy. Tak jsme se ubytovali. Ono na vyber tam dalsi kempy moc nebyly. Jeden zachod ucpany. Druhy rozbity. Treti nesplachoval. Jedna sprcha rozbita. Druha netekla. Treti tekla castecne. Stalo to $10 na noc, jak dostali penize tak si hned sli nekam do vecerky koupit dalsi piva a pak vesele sedeli dal. V kempu odpadky a  bordel. Nikdo nic neuklizel ani neopravoval. Mezitim jsem se bavil s ostatnimi lidmi a ti rikali: “No neni to nadhera”? “Jezdime sem roky.” Krasne misto.” “Zijeme sen”. “Vsichni doma nam ted zavidi”. “Maji zimu a my jsme krasne v teplicku v tomto raji”.

Ten vylet s RV se delal hlavne pro me a pak pro pejska, aby mohl jet s nami na dovolenou a nenechali jsme ho doma.  Kdo ma pejska tak to chape:-). Tady jsme uz v cili Los Barriles.


Stalo to za to. Samozrejme tady si uz vubec nestezuji na nic a mam euforii. Na kitesurfing je Los Barriles vyborny.

Rano se tam prchazeji kravy po plazi.

Do kempu vozil mistni mexican domaci Tamale, ktere vyrabela jeho manzelka. To byl kulinarsky zazitek. V zivote jsem nejedl tak dobre Tamale jak tam.

Kitesurfing pro me perfektni. Ale dojet na misto jsou krusne 3-4 dny plne rizeni. Coz by se me uz opakovat nechtelo. Pak stejnou dobu cesta zpet. Vetsina lidi co jsem tam potkal rikali, ze treba takto jezdi 20 let. Kazdy rok. Jezdi z Kanady nebo ze severnejsich statu (Oregon, Washinton), aby se vyhnuli zime. Proste to maji jako ritual. Stravi par mesicu na jihu. Kituji. A pak jedou na jare zpatky domu.

Zazitku nelituji. Byla to dobra zkusenost. Uzili jsme si krasne veci. Zjistil jsem, ze to pro me neni.:-) RV uz je dlouho prodane.