Trip report: Zimni olympijske hry v Jizni Koreji

Po precteni komentaru zadajicich si dalsi trip reporty jsem se rozhodl napsat z nedavne nastevy olympiady v Jizni Koreji. Trosku opozdene, ale je tady.

Cesta do Koreji byla s Asiana Airlines. Jedna z mala aerolinek co neustale dava k dispozici spoustu first class letenek za mile. Dokonce i v tom terminu na olympiadu, kdy jim tam muselo letat spousta lidi ty letenky byly. Coz jsem rad, protoze porad u nich mam hodne mil. Letaji jeste s Airbusem 380, ktery je velmi pohodlny a v prvni tride ma takove polo-privatni koje.

Kaviar.

Bibimbap (typicke korejske jidlo).

Bylo to pro nas prvni zucastneni se olympijskych her. Uz z principu nerad jezdim na nejake masove akce. Nechce se mi nekde cpat v davu lidi, takze pozadavek byl at mame co nejluxusnejsi zazitek. Minimum cekani.  Minimum nepohodli. Neztracet nekde cas cekanim nebo presuny.  Bez ohledu na to co to stoji. Chteli jsme at mame absolutne to nejlepsi co se da za penize koupit.

Jeste nez jsme odjeli tak jsme se hrozili jak bude velka zima a jak to prezijeme. Premysleli jake si prikoupit teple obleceni nebo takove ty ohrivaci sacky do obleceni nebo rukavic. Co me vzdycky sokuje u toho ultra luxusniho cestovani je jak se pocita s tim, ze zakaznik bude kompletne nepripraven, s cistou hlavou a ti organizatori se musi o vse postarat. V podstate kdyz si na ten system zvyknete, tak zacnete byt podle me uplne nepouzitelni pro normalni zivot. Porad se o vas nekdo stara a premysli nad kazdou malickosti za vas. Treba tim, ze po prijezdu do hotelu nam predali darky. Batuzky kompletne plne obleceni a darku. Bunda, oteplovacky, ruzne vrstvy a vyhrivaci sacky. Obleceni velmi pekne. North Face vse s logem olympiady. Prakticky darek a zaroven pekny suvenyr s olympiady. K tomu odznacky olympiady a ruzne drobne darky. Takze kdybych priletel bez tepleho obleceni tak nezmrznu. Mysleli na vsechno! Tady mate podlozku na kterou si sednete aby vam nemrzl zadek. Tady mate deku. Tady mate vyhrivaci sacky do bot, na nohy, na zada do rukavic. Pred kazdou akci vzdy pridel novych termalnich sacku, ktere pruvodce nosil. Pred kazdou akci nam dali aktualni vstupenky. Hlidali jaky mame schedule, kdy co zacina  a jak to nejlepe logisticky resit.  K tomu v aute vzdy voda nebo nejake limonady, kdybsme meli nahodou zizen. Proste s cistou hlavou nemusite na vubec nic myslet.

Uz letisti nas vyzvedl pruvodce s ridicem, kteri se nam pak venovali cely pobyt. Pruvodce americky student co prijel do Koreji ucit anglictinu, pak tam zustal deset let a stihl se  i ozenit. Tohle pro neho byla dobre placena brigada, protoze s ucenim v Koreji skoncil a s manzelkou se chysta prestehovat zpet do USA. Takze si uzije olympiadu, vydela si a bude mit pekne rozlouceni s Korejou.

V kazde zemi je jina cestovka co ma na starosti prodej vstupenek (v podstate jako monopol). Pro USA je to firma Jet Set Sports pres ktera nam vse zaridila a starala se o nas. V tom nasem balicku, ktery je top co nabizeji jsme platili vstupenky na stejne akce i tomu nasemu pruvodci, aby s nami mohl na akce chodit. Takze pruvodce se takto podiva na olympiadu zadarmo jako benefit. Ridic i pruvodce nam byli k dispozici cely den. Ta myslenka je, ze na cokoliv si vzpomenete tak vam zaridi. Chcete jist nejake mistni jidlo? Tak vas tam zaveze a zaridi rezervaci.


Korejske BBQ v mistni restauraci.

Chcete se podivat na nejake  pamatky?

Vylet k Naksansa Temple (korejsky budhisticky chram)

Kdyz nestravite hromadu casu presuny nekde v autobusech, vlacich nebo ve frontach, tak mate taky mnohem vice casu na ruzne aktivity. Pruvodce a ridice jsme meli v ramci balicku k dispozici 12 hodin denne. Kdybysme je potrebovali vice, tak by to bylo za priplatek.

Tak nejvetsi vyhoda je, ze jsme meli velkou flexibilitu a pohodli kdy co delat. Mohli jsme na ruzne akce prijet na posledni chvili a treba odjet drive. Nemuselo se nic slozite domlouvat. Proste stacilo rict, kam chceme prijet. Pruvodce zavolal ridice, ktery nekde opodal cekal a sli jsme delat neco jineho. Vetsina nastevniku olympiady spalo v Seoulu. Od tam jeli 90 minut vlakem, pak presedali na autobus a pak treba pesky k nejakemu sportovisti.

Nase auto melo oznaceni partnera olympiady, takze jsme mohli dojet primo k venue kam jsme potrebovali bez omezeni. Kolem olympijskeho arealu byla odklonena doprava, a uzavrene silnice. Mohli tam jezdit pouze oficialni autobusy a pak omezeny pocet aut organizatoru a oficialnich partneru.  Toto  strasne usnadnovalo se nekam dostat. Nebyl problem se jit podivat na nejaky sport. Jit si zpet odpocinout do hotelu.  Nebo zajet nekam na kafe. A pak vyrazit na dalsi sport.  Tohle byla obrovska vyhoda.

Jet Sport je zaroven i oficialnim partnerem, takze jsme mohli pouzivat specialni vchody pro sponsory a marketinkove partnery. Ale korejci to meli zorganizovane fakt dobre a nejake fronty pres security byly uplne minimalni.

Krome nejlepsich listku, specialniho pristupu na sportoviste, pristupu do salonku ma Jet Sport v ramci olympijske vesnicky svuj vlastni salonek.

Ten byl naprosto spickovy. Nez jsme sli do nejakeho venue, tak jsme si dali sklenicku vina a veceri. Varili tam kuchari z Michellin hvezdickovych restauraci. Proste perfektni relaxacni misto kam si zajdete odpocinout a obcerstvit se. Hned prvni den se nam prisel predstavit CEO Jet Sportu. Je to velmi zajimavy pribeh. CEO byl velmi mlady clovek. Rikam mu, ze jsem cekal nekoho starsi a on rika, ze zrovna prevzal rizeni firmy po otcovi, ktery ji zalozil. Jeho otec je imigrant z byvale Jugoslavie. Toho jsme take potkali a povykladali si s nim. Kdyz prijel do USA tak po case koupil malinkou cestovku co pomahala lidem z vychodniho bloku nastivit zeme ze kterych utekli. Protoze Jugoslavie byla vice politicky uvolnena, tak se letalo letadly pres Belehrad. A kdyz v 84 byla olympiada v Sarajevu, tak se na nej obraceli klienti jestli muze zajistit ubytovani pres sve kontakty. A postupne z ni vybudovali ekluzivniho partnera pro olympijsme hry pro USA a nekolik dalsich zemi. Naprosto fascinujici pribeh (taky kontraverzni). Jen pro vysvetleni jak to s listky na olympiadu funguje. Ono proste nejde jit a koupit si treba ty nejlepsi vstupenky na co vas napadne. Ty vstupenky se prideluji. Nemuzete si kompletne vsechno vybrat do posledniho detailu. Jet Sport ty vstupenky kombinuje s hotely. Dokaze zarezervovat to nejlepsi a dlouho predem pred olympiadou. A pak to nakombinuje za ten balik penez pro lidi co chteji to nejlepsi. Ten balik penez co to stoji je ta stinna stranka, ale co je prijemne je to VIP jednani. Uz treba to ze CEO firmy se nam prisel predstavit. Povykladat. Opakovane zjistoval jestli je vse v poradku. Proste nebal se te interakce, ze mu dame nejaky pozadavek co bude muset resit. Proste tenhle osobni pristup k tomu luxusnimu cestovani patri a je to pro zakaznika prijemne. Podobne jako kdyz cestujete po Aman hotelech a prijde vas privitat generalni manazer hotelu (a pak se s vami rozlouci a behem pobytu se nikde neschovava kdybyste se s nim chteli pobavit nebo si na neco stezovat). Zaroven mi ti pripada i jako silene narocne takovy business vlastnit. Musite se vsemi umet jednat. Musite se umet s kazdym bavit, protoze tohle presne ti bohati lide ocekavaji. Nechteji se bavit s nejakym pikolikem. Chteji osobni pozornost od toho CEO. A tito z Jet Sportu to umeli velmi dobre.

Ten system jak detailne se staraji o klienty je taky zajimavy. Pruvodce mel nad sebou dalsi dve sefky. Ti mu dokazali za den mnohokrat textovat a volat a neustale musel reportovat co delame nebo co jsme nekde zminili. Tohle jsem vypozoroval, protoze otevrene pred nami se snazil telefon nepouzivat. Jen jednou rekl, ze se omlouva, ze musi odpovedet na text, protoze kdyz do par minut neodpovi, tak dostane kartac.

Ale sefky se nespolehali jen na reporting od naseho pruvodce. Kdyz jsme rano  nebo odpoledne odchazeli z hotelu tak jedna z nich vzdy nenasilne prisla a cekala na nas spolecne s nadim pruvodcem dole na recepci. Vzdy se zeptala jestli je vse v poradku. Jeslti nahodou nemame nejakou pripominku. A kdyz jsme meli tak ji okamzite resila.

Nas pruvodce nalevo. Hodny kluk z Floridy. Jeste jsme na neho byli laskavi  a davali mu casto volno. Byl radjak to s nami ma snadne, ze treba jini klienti jsou mnohem narocnejsi:-). Treba kdyz jsme sli na nejaky sport, tak jsme mu rekli at si klidne dela co chce a jde si domu lehnout (bydlel tak 10 minut od toho primorskeho klusteru, kde byli ruzne bruslarske discipliny). On treba hrozne rad sel stat vecer na misto kde natacela NBC s Al Rokerem vecerni shrnuti a casto najizdela do divaku. Tak tam treba stal a maval svym rodicum na Floride misto aby se dival na disciplinu kde mel koupeny od nas listek(!).

Myslim, ze nas mel jako klienty rad. A sem tam mu uklozly nejake drby co si mezi sebou povidali s kolegy o pozadavcich jinych VIP hostu.

Treba jejich jiny klient,  miliardar z Ciny se rozhodl, ze chce po zahajovacim ceremonialu jist Bulgogi (klasicke korejske jidlo). Jenze problem je, ze ceremonial skoncil hodne pozde vecer. Byla to trosku logisticka nocni mura, ale klientum se nemuze rikat ne. Tak to nejak zarizovali, kdo jim to o pulnoci uvari. To ze ty detaily vim, je kvuli tomu, ze nas pruvodce je mistni z Gangneungu a radil jinemu pruvodci do jake restaurace jit. Ja jsem pak presne vedel o koho jde a mel jsem pak pro neho prezdivku Mr. Bulgogi, kdyz jsem ho nekde zahledl na jine akci. Mr. Bulgogi treba odesel v prostredku zahajovaciho ceremonialu, ze mu byla zima. A s nim bylo asi dalsich 8 lidi (nejaci znami, ktere na olympiadu Mr. Bulgogi velkoryse pozval). Tem se vylozene odejit nechtelo, ale museli, tak nejak pomalu a neochotne se zvednout, kdyz se zavelelo. Tohle trosku odbocuji, ale uz jsem podobne chovani videl kdyz  podobnou cestu taky nekdo zaplatil svym znamym. Ti pak byli samozrejme vdecni, ale asi ne dostatecne. A pak bylo videt, ze to trosku skripe. 

Jedna z velmi zajimavych cinnosti na olympiade je nastevovat ruzne olympijske domy. Kdyz jsme meli cas mezi ruznymi disciplinami tak jsme taky ty domy nastevovali. Nektere domy jsou verejne. Jine ne. Cesky dum je otevreny pro verejnost, takze jsme meli v planu co nejdrive. Ridic nas tam zavezl a ja se strasne tesil na ten cesky chleba, ktery se tak v ceskych mediich propagoval!

Dali jsme gulas, dali jsme nejake uzene maso. Ptam se jestli nemaji k tomu gulasi ten cesky chleba! Obsluha se obraci do kuchyne a rika jim, ze se ptam jestli nemaji chleba k tomu gulasi. Z kuchyne se ozve: “Ma tam brambory, to staci ne?”. Chleba asi dosel, tak to bylo trosku rozpacite. Ja jsem prave tomu nasemu pruvodci o tom chlebu vypravel a pak nic.

Uprimne jsem mel pocit, ze ta nabidka jidel tam byla chuda. Proste par moznosti na vyber. Asi vetsina lidi tam jde hlavne pit pivo. Tak me to nejak pripominalo ceskou hospodu na stojaka. Takove nepohodlne a omezene. Vejdete. Nikdo vas nepozdravi. Nikdo neprivita. Nic nevysvetli. Objednavate u takove displeje jak ma ted McDonalds. Natukate co chcete. Zaplatite. Donesete listecek obsluze. A ta se prekvapene kouka na listecky, jaktoze jste si neobjednali pivo, kdyz to je asi hlavni vec proc tam kazdy prijde. Podle nekterych lidi co tam to pivo popijeli a meli uz trosku prihnuto to tak vypadalo. No proste takovy jsem z toho mel dojem. A pak tam marne patrate proc tam neni zadny chleba nebo pecivo kdyz to vidite na FB a Instagramu ceskeho olympijskeho vyboru! No bylo to takove  zvlastni. Nikdo nic nevysvetli.

Ano jsem zvykly uz vice na ten americky zpusob pohostinstvi. Ze nemusite bloudit. Nemusite premyslet jak co funguje. Hned se vas nekdo ujme. Vysvetli a s usmevem na tvari se o vas postara. A ten kontrast byl strasne videt, kdyz jsme stejny den nastivili Americky olympijsky dum. Ten neni pristupny verejnosti, ale rekli jsme te nasi cestovce jestli by to nedokazali zaridit. Rekli, ze nemuzou slibit predem, ale pak to zaridili (tohle je presne ono co ten Jet Sport umi… zaridit co klient chce. Staci se zminit).

Ten americky dum byl naopak strasne pohodlny. U vchodu se nas ujmuli. Vysvetlili jak co funguje. Hned nabidli nejaky drink. Bylo to jak u nekoho v obyvaku. Taky bylo prijemne, ze vsechno jidlo i piti bylo zadarmo (i bohatym lidem to dela radost ). Byl tam navareny samoobsluzny bufet. Jidlo vyborne. Jeste se nam omlouvali, ze mame 5 minut pockat nez tam vsechno vyskladaji. Pak se prisli omluvit znovu, ze nas nechali 5 minut cekat. Takova ta prijmemna pozornost. Dolevali sklenicky s vinem. Odstranovali spinave talire a smeti ze stolu. Proste vsechno kmitalo. Zorganizovane. S usmevem na tvari. Vsichni prijemni. Potkate americke sportovce. Koukate na velke obrazovky. Vyborna atmosfera. Jite jidlo. Pijete. Rikal jsem si, ze kdybych se mel divat na celou olympiadu odsud tak by mi to vubec nevadilo. Uplne jsem mel pocit, ze jak kolikrat nadavam na americany, ze se nakonec v tom americkem dome citim mnohem lepe nez v tom ceskem mezi svymi krajany.

Druhy den, kdyz jsme nekam jeli autem, tak sef Jet Sportu psal textovku nasemu pruvodci jestli chceme nastivit Cesky olympijsky dum. Ja rikam pruvodci, ze asi ne, ze jsme tam prece byli a stejne ten chleba co jsem chtel nemeli!:-) Pozdeji jsme s tim sefem mluvili a on rika, ze ne, ze tentokrat to bude lepsi. Ze pujdeme do te neverejne VIP sekce v druhem patre. Tak jsme na to kyvli ze ano.

Tohle byla presne ukazka ja Jet Sport funguje. Pruvodce reportoval sefce nas feedback z nastev tech olympijskych domu z predchoziho dne. Sefka reportovala CEO Jet Sportu a ten zaridil, abysme ten zazitek meli lepsi. Kdyz jsme tentokrat vesli do te VIP sekce ceskeho domu, tak to vypadalo jak v raji.

Najednou tam nejenom meli pivo, ale taky spoustu moravskeho vyborneho vina (pro me zahada proc nenabidnout vino i ve verejne casti). Ja treba piju vino mnohem radeji, tak jsem byl nadseny. Spousta peciva. Spousta chleba. Pomazanky. Kolace. Dobroty.

Uz ne mista na stojaka, ale krasne pohodlne mista na sezeni. No proste uplne jiny zazitek. Takovy detail. Stacilo vstoupit do jinych dveri!

Hned se nas ujmula vynikajici projektova manazerka co nas uz ocekavala. Provedla nas, vysvetlila, ukazala.. no proste presne jak se to ma delat. Pak rika, ze ma pro nas darek. A donesla pecen chleba. No uplne jsem se stydel, ze to moje stezovani si na nedostatek chleba se resi na teto urovni!!! Muj feedback na nedostatek chleba byl sdelen nasim pruvodcem jeho sefce. Pak ten feedback sel smerem k CEO Jet Sportu a ten nam potom nabidl lepsi variantu nastevy ceskeho domu a postaral se o to, ze ten chleba uvidime! To samozrejme nikdo nezminil. Jen nam proste dali pekny darek jako takove prekvapeni nam predali pecen. Pak ze pro nas maji dalsi darek a to  upeceny kolac.


Zajimalo me jak tam ten chleba pecou tak mi udelali tour i seznameni s pekarem. Ptal jsem se ho jestli by nechtel prijed do ameriky a rozjet pekarnu tady. Rikal mi: “Dejte mi pokoj!”. Ze uz mu ta olympiada staci a tesi se domu:-). Tak bohuzel, zatim jsem pekare pro USA pekarnu nenasel:-).

Tak ted ke vstupenkam. V Jet Sportu rikali, ze tohle byla prvni olympiada, kdy bylo povoleno, aby prodali listky do sekci, ktere jsou rezervovany pro olympijske vybory nebo rodiny sportovcu. Takze to byla vzdy sekce ve ktere jsme meli listek. To bylo fajn. Pekna atmosfera. Vyborne sekce kde sedet.

Taky to byla prvni olympiada, kdy bylo mozne (ale jen velmi omezene) dat pristup do tzv. Familly lounge. To jsou znovu salonky, ktere jsou urceny jen pro olympijsky vybor nebo rodiny sportovcu primo v ramci sportovist. Protoze byla obrovska zima, tak to bylo neco co ten zazitek obrovsky vylepsilo. Treba hned prvni den olympiady jsme se sli divat na skoky na lyzich. Zacinalo to az vecer. Zima jak blazen. Ten salonek nebyl zadny luxus, ale meli navareno jidlo. Piti. Takze cekat v teple a pak jit ven az kdyz vse zacne vubec nebylo spatne. Taky se dalo divat za sklem a vubec nevychazet.

Nalevo byla ta family lounge a pred ni nase sedadla. Takto vypada family lounge. Podle vysacek na krku to tam vypadalo na same lidi z olympijskych vyboru a pak rozhodci.

Ono to je hned snesitelnejsi, kdyz je k dispozici takoveto zazemi. Date si kafe. Pockate v teple. Date neco na jidlo. Ale je to skutecne velmi omezene. I ten Jet Sport tohle mohl nabidnout velmi malemu poctu VIP klientu. A samozrejme za toto privilegium zaplatite silene penize (jen pro predstavu nechci psat presne castku, ale je to zhruba tretina budgetu co mam na rozjezd Pizzouna). Je to takovy ten luxusni segment, kde se uz vubec neda divat na hodnotu. Me treba zajimalo co jednotlive veci stoji. Na vstupenkach jsem videl ceny, ale vse ostatni bylo zakryto rouskou tajemnosti. Zaplatite celkovou sumu za ten zazitek. A luxusni cestovky uplne odmitaji dat ten rozpis co kolik stoji. Podle me kvuli tomu, ze zjistite jak strasne platite za nejakou malickost. Tak to radeji klientum daji do jedne velke ceny (balicku) a at to pak vubec neresi. To je takova moje teorie a asi to jinak ani nejde.

Me treba vrtalo hlavou kolik jsme platili za ten nas hotel. Nechteli jsme dojizdet vlakem ze Seoulu jako vetsina nastevniku olympiady. Chteli jsme byt primo v tom deni. Jenze jak v  Pyeongchangu (horsky kluster) tak  Gangneungu (primorska oblast) je velmi malo hotelu. Ty se rozdelili nejakou loterii mezi ruznymi organizatory a cestovkami. Zrovna k tomu hotelu jsem mel vyhrady. Nejak vyjimecne dobry hotel to nebyl. Takovy prumer. Ale mam pocit, ze jsme za nej museli platit vice nez za pobyty v oblibenych Amanech. Ale Aman to rozhodne nebyl. Jenze na olympiadach je vzdy nedostatek ubytovani tak za to, ze jste nekde blizko se plati obrovske penize. Proste plati nabidka  a poptavka.

A jestlize nechcete dojizdet tak to je pomalu privlegium, ze se do toho hotelu dostanete. Ve stejnem hotelu spali prezidenti, politici a ruzni papalasi z IOC. Treba jsem videl zrovna prijizdet presidenta Svycarska. Nebo potkal bodygarda  ve vytahu od slovenskeho presidenta Andreje Kisky (ten tam zustal snad cely tyden, kdy naopak vetsina pohlavaru odjela treba hned druhy den po zahajovacim ceremonialu). 

Na to, ze to melo byt jedno z top ubytovani na olympiade to bylo na me pomery docela bida. Proste nove otevreny hotel, ktery ma takove ty porodni bolesti. Uklizeci nestihou uklidit. Nebo omylem odnesou papuce nebo zupany. Zapomenou prinest flasky s vodou. To se parkrat stalo. Rekli jsme to nasemu pruvodci. Ten referoval sefce. A treba druhy den Jet Sport najmul kompletne novy a vlastni team uklizecek. Meli evidentne pro sve hosty cele patro a to pak zacali sami ulizet. Videl jsem jak jejich zamestnanci jim stoji za zady a hlidaji kazdy detail, aby vse bylo naprosto dobre uklizeno. V tomto byli naprosto vyborni, ze se snazili vse proaktivne resit. Okamzite nasli nejake reseni a starali se tak intenzivne o svoje hosty. Stacilo se zminit v aute po ceste nekam na nejake venue. A treba manazerka z Jet Sport zaridila by se vse napravilo. Za toto davam Jet Sportu jednicku z hvezdickou!

Treba takovy detail. Kazdy den nam na pokoj dali program na druhy den. Co budeme delat. Jake bude pocasi. Nejake nove korejske slovicko na nauceni. Nejaka zajimavost na pouceni. Proste aby clovek fakt mohl mit kompletne cistou hlavu a vedel, ze vse je zorganizovano za neho.

Olympiada je nadherny zazitek. Uprimne pritom zahajovacim ceremonialu jsem byl uplne emocne dojat. Je to strasne pusobive videt to na vlastni oci. Naprosto krasne a intenzivni. Netravim moc casu divanim se na sporty v televizi. Ale musim rict, ze ta atmosfera videt vse na miste stoji za to. Je to uplne neco jineho byt na miste. Proste to tak na vas vice dychne.

Tento report jsem psal  trosku na preskacku. Pisu to s odstupem a neni to presne chronologicky. Hlavne mi slo o ty dojmy a jak to bylo zorganizovane.

Pizzerie update kveten 2018

Vcera jsem se sel podivat do provozovny Pizzouna jak postupuji prace.

Vypada to dost divoce, ale muj kontraktor je pozitivni, ze kolem 15. kvetna bude hotovy. Ja osobne tomu moc neverim. Ale mechanical (to odsavani a klimatizace) je hotove. Jen musi prijit specializovana firma to zapojit jakmile bude nainstalovana pec. Plumbing – konecne inspektor schvalil, ze je spokojeny s resenim. Byl tam problem, ze trubka na odpad ma jen 3″ (postaveno takto kdysi) a mela byt 6″. Nejdrive rikal, ze budeme muset rozkopat celou ulici a vymenit ji, pak si to rozmyslel a schvalil takto. Dalsi problemy se sklonem odpadu vyreseny. Ma byt 2% sklon, ale meli jsme jen 1% (znovu takto postaveno kdysi). Ale nakonec schvalil.  Pristresek na popelnice je hotovy (jen chybi omitka). Jeste nam hrozi, ze jedno parkovaci misto budeme muset predelat na cestu pro vozickare. To nechavame na konec (pry to bude trvat jen tri dny).

Uprimne to je fakt projekt! Takova Sagrada Familia v malem. Ani bych si to nemyslel kdyz jsem se do toho poustel. Po dokonceni mi kontraktor dava tak 14 dnu nez dostaneme finalni schvaleni od mesta. Ja si k tomu pridavam nejakou rezervu a budeme spoustet provoz!

Piste do komentaru datumy kdy si myslite, ze se to doopravdy spusti. Vyherce kdo bude s odhadem nejbliz si pak muze prijet pro pizzu!:-)

Jak najít focus a mentální stabilitu?

Ahoj Johne,

sleduju tvůj blog pÅ™ibližnÄ› 11 let a vždy mi dÄ›lalo radost číst o tvých úspěších, o tom, co Å™ešíš, i o tvých cestách. Sice jsi občas pochyboval, jestli má smysl na blog dávat další reporty, ale očekával bych, že vÄ›tÅ¡ina čtenářů Å™ekne “ano, má!” :).

Jako mnozí bych se na tebe i já chtěl obrátit s prosbou o radu či komentář.

Mám za sebou mnohaletou zkuÅ¡enost s podnikáním v IT – prodeje licencí vlastního software. Začali jsme už na stÅ™ední a mÄ›li jsme tzv. naÅ¡lápnuto, ale bohužel se nám nakonec nepodaÅ™ilo vyrůst a postupnÄ› jsme ztratili nadÅ¡ení a “srdce” a začali jsme se každý poohlížet jinam. VlastnÄ› i do nového století a nové éry, protože náš software mÄ›l původ v roce 2005, kdy jeÅ¡tÄ› frčely klasické desktopové aplikace.

MÄ›l jsem úžasný benefit posledních nÄ›kolik let žít ze setrvačnosti naÅ¡eho původního byznysu a zkouÅ¡et vybudovat nÄ›co jiného. Nemyslel jsem si, že by se mi dřív nebo pozdÄ›ji nepodaÅ™ilo nic dotáhnout do úspěšného konce, ale zdá se, že to tak bude. Nedokážu se vžít do mysli zákazníka, nedokážu si vzít “passion” tam, kde vidím příležitost. Když se něčemu intenzivnÄ› vÄ›nuji, mám pocit, že mi mezi prsty protéká nÄ›co mnohem důležitÄ›jšího. Dokladem mé neschopnosti budiž to, že se pÅ™es rok intenzivnÄ› pohybuju kolem kryptomÄ›n a pÅ™esto jsem ani jako zkuÅ¡ený technolog (ale ne zkuÅ¡ený byznysmen) nebyl schopný nic nastartovat.

(Částečně asi i proto, že můj vnitřní postoj, s kterým bojuju, je, že biz kolem kryptoměn a ICOs je převážně mediálně nafouknutý zero sum game BS, který z většiny pohání pure greed a manipulace a kde spousta lidí přijde o peníze a pár schopných/šťastných se namastí.) Konečně si uvědomuju, jak je těžké někomu způsobit užitek, za který by byl ochotný dát peníze!

Nedokázal bys nÄ›jakým způsobem a vzhledem k tomu, co jsem ti o sobÄ› napsal, popsat, jak myslí a cítí človÄ›k, jako jsi ty, který se dokáže soustÅ™edit na jednu vÄ›c, dokáže odsekávat vÅ¡e nedůležité, najít vhodnou příležitost, resp. “tíživou potÅ™ebu” potenciálního zákazníka, a trpÄ›livÄ› se zaměřením, které je pro mÄ› asi nepochopitelné, pracovat krůček po krůčku smÄ›rem k úspÄ›chu?

Moc děkuji za případnou odpověď,
Ondra

Ondro diky za zajimavy email a souhlas se zverejnenim. Tak hned na zacatek k tem trip reportum. Uz jsem mockrat mel neco rozepsane, ale pak jsem to vymazal. Mam z tech reportu rozporuplny pocit. Na jednu stranu jsem mel nadseni  z nejakeho zazitku a chtel jsem se o nej podelit. Ale taky jsem nechtel aby to vyznelo jako nejake vychloubani. Coz vyzniva.

Kdyz ctu ten tvuj email o motivaci tak presne vidim v cem je ta pricina. Kdyz se clovek ma relativne dobre, tak je strasne tezke najit motivaci a energii do intenzivni prace. Ja treba u sebe vim, ze kdyz chci doopravdy uspet tak se to neda delat “na pul”. Clovek se do toho musi vrhnout se strasnou vervou. Totalnim fokusem. Velmi intenzivne. A ten intenzivni pristup je zaroven i hodne vysilujici. Znam to u sebe. Taky se tomu branim. A pak treba delam veci jak se rika v USA “half ass” (tak nejak na pul:-). Vysledek pak neni ono.

Najit business, ktery bude davat lidem uzitek a zakaznici ti pak budou chtit rvat ruce je doopravdy silene tezke. Ale je to jeste tezsi na malem trhu jako je Ceska Republika. Muzes udelat naprosto dokonaly projekt, ale tim, ze ten trh je maly tak je tezke ucitit to rapidni prijmuti od zakazniku. Mockrat jsem na blogu psal jak jsem neco rozjizdel a temer umyslne jsem to na zacatku udelal hur nez bych mohl. Proste jsem chtel videt jestli jsem se trefil do toho co zakaznici chteji. A kdyz mi zacali posilat penize tak jsem zacal intenzivneji budovat, investovat a rozjizdet. Takto zacalo IncParadise, XYZ bikes, Shipito… Tu motivaci abych se tomu naplno venoval jsem dostal az kdyz jsem videl, ze zajem je. Ze zakaznici kupuji. Davaji me penize. To me pak ohromne motivuje, ta validace napadu a pak pro me neni problem najit motivaci na tom poradne makat.

Na zacatku je vzdy nejaka jednoducha teorie. U XYZ bikes jsem veril, ze vice lidi nechce moc utracet za plazovy bicykl. Tak jsem zkusil primy import z Ciny a primy prodej zakaznikum. U IncParadise jsem mel pocit, ze vsem trva zalozit firmu strasne dlouho a delaji zbytecne drahe balicky. Rozdelil jsem jednotlive sluzby na objednavce a zadne balicky zakaznikum nevnucoval a zakladal firmy do druheho dne. U Shipito jsem mel strach, ze nebudu schopen splacet hypoteku na sklad a neco jsem krome prodeje kol musel delat. A udelal jsem podobne jak u IncParadise. To mysleni bylo jak delat vse co nejrychleji (kazdy ma rad rychlost) a zaroven i levne (znovu jasny a rozdeleny cenik na jednotlive ukony s balikem). U Pizzouna znovu sazim na tu rychlost. Kdyz si nekdo pizzu objedna tak chci aby ji dostal dovezenou doopravdy bleskove. A taky sazim na trend, ze lidi chteji jist zdraveji a lepe. Proto zamereni na suroviny od farmaru a BIO kvalitu.

Ale jestli se to posledni podnikani povede to se uvidi. Prvni se musi ta teorie prokazat v praxi. To je klic. Musi se realizovat. Nevyjde to tak delat neco jineho. Moc se s tim neparat! Takze v mem pripade neztracim tolik casu velkym analyzovanim. Radeji realizuji. Uvidim jestli to jde nebo nejde. Kdyz to nejde se nezastavim a udelam neco jineho.

Pro me drive fungovala ta zakladni motivace v podnikani = vydelat penize. Kdyz se clovek ma dobre tak nema ten velky hlad. Kdyz ma naopak strach, ze kdyz neuspeje tak skonci na ulici tak ma okamzite motivaci zajistenou. Ja mam z toho emailu pocit, ze se mas az moc dobre!

Podnikani a manzelstvi

Z dotazu co prisel emailem otiskuji tento od ctenare Evzena ohledne podnikani a manzelstvi.

Evzenovi jsem psal jestli to muzu otisknout na blogu, ze by ostatni ctenari take mohli napsat sve zkusenosti.

Ahoj,

všude píšeš jak se ti daří s prací, ale už nepíšeš co osobní život?

Já mám doma problém, že mi manželka doma dÄ›lá peklo. Jsem totálnÄ› nemožný podle ní. A teď mám nÄ›co podnikat dÄ›lat. Bývalá mÄ› pÅ™ivedla na nulu bohužel. Teď pÅ™emýšlím jak ostatní lidé žijí s manželkami. VÅ¡ude se mi chlapi stěžují že manželka chce nové auto a aby chlap byl doma víc času. Což je nesmysl 😀

1. Manželka naříká, že teď z toho jde málo peněz. Ať jdu raději makat kamioňákem nebo kuchařem, že tam bude víc peněz. Přičemž teď se žije s přebytkem financí. Jenže dokud není z byznysu dostatek peněz pro mercedes, tak to není fajn.

2. Manželka chce taky dÄ›lat byznys. Jenže vůbec nic neví o daních, lidech, soudech atp. Manžel ji má zasponzorovat zařízení a návratnost 5 let (životnost zařízení 3 roky). Ba dokonce jeÅ¡tÄ› vÅ¡echno zařídit a ona chce potom jenom sedÄ›t v krásné kanceláááři tvaÅ™it se důležitÄ›…

Můj příklad: Manželka chce koupit stroje pro typografii za 200K Kč. Neví jak se s tím pracuje, ale její kamarádka to má a ona chce taky. Přičemž je tak líná, že ani návštěvě neudělá kafe a manžel místo ní ještě žehlí, uklízí, vaří.

3. Manželka pořád radí do byznysu a říká že je vše špatně a on je špatnej.

4. Manželka chce aby byli peníze a zároveň aby byl chlap doma. Dělá z toho terno, přitom sama není madam bezchybná.

Dobrá kombinace. Znám je, ale sám nemám Å¡tÄ›stí 😀

Manželka pomáhá manželovy, udělá mu kafe do kanceláře a přinese jídlo. Šetří rodinný rozpočet a něco dělá. Nikdo nikomu nic nevyčítá, všichni něco dělají, všichni jsou šťastní. Manžel chce vydělat na domeček aby něco zůstalo do dědictví.

DÄ›kuji jestli napíšeÅ¡ vÅ¡em jak ty to dÄ›láš nebo tÄ› manželka prostÄ› chápe… 😀

s úctou Evžen

Za me jen strucne. Podnikat je tezke samo o sobe a je potreba mit podporu rodiny. V podnikani je to jako na horske draze. Jsou problemy a krize, kdy se nevydelava. Pak euforie kdyz se dari. Kdyz se podnikani rozjizdi tak to chce mit trpelivost nez vse zacne fungovat jak ma. V mem pripade me manzelka podporuje. Ona asi i vi, ze je vzdycky lepsi abych podnikal nez abych byl nekde zamestnany. Kazdy ma toto jinak. Ale pro me ta svoboda vlastniho rozhodovani ma vetsi hodnotu nez prekonavani nejakych nejistot a stresu s podnikanim.

Co se tyka tech materialnich veci tak jsme byli vzdy stastni i kdyz jsme meli mnohem mene. Nikdy jsme nemeli pocit, ze nam chybi neco materialniho. Ze musime mit nove auto, apod. Nekdy mam pocit, ze ti lide co se za kazdou cenu honi po tech materialnich vecech stejne nebyvaji moc stastni. Vzdy je neco lepsiho nebo drazsiho co se da koupit. A pak se neda z toho kolotoce vystoupit

Pribeh zamestnance predchoziho majitele skladu

Nechaval jsem si na mou novou motorku namontovat crash bars. Dal jsem inzerat na Craigslist. Ozval se mi clovek, ze to umi udelat a je fanousek do motorek. Takze nez abych se s tim trapil ja tak jsem s radosti vyuzil pomoc zkuseneho.

A kdyz mi to instaloval tak jsme se dali do reci. Shodou okolnosti to byl byvaly zamestnanec firmy Goped od ktere jsem koupil muj sklad v Nevade.

Rikal jsem si jaka to je nahoda. A ptal jsem se na detaily co se stalo, ze ta firma musela ten sklad prodat. Ten sklad si totiz nechali postavit pro sebe v dobe kdy se jim nejvice darilo. Udajne je postaveni stalo 7 milionu! Rikal, ze treba to atrium (velikost 1,000 m2) bylo zrovna neco na co byli velmi hrdi. Bylo to misto pro zamestnance na odpocinek nebo na spec. akce.

Kdyz si ten sklad staveli, tak prodeje byly fantasticke. Firma mela obrat 30 milionu dolaru.  A do roka potom co se do skladu nastahovali to slo rapidne dolu.

Nejaci vyrobci v cine kompletne okopirovali ty jejich skutry. Vcetne umisteni log na ruznych dilech. Z webu firmy si stahli sit jejich dealeru po celem svete a oslovili je, ze maji na prodej ty stejne skutry, ale za mnohem nizsi cenu. A zacali prodavat. Goped o tom vubec nevedel. Ale zacali se najednou hromadit reklamace, ktere museli resit. Spousta ruznych zavad. Kvuli clum meli separatni kontrakt na servis s jinou firmou v EU. Najednou se vyrizovalo mnohem vice reklamaci. Vrtalo jim to hlavou tak si nechali nektere ty scootery do USA. A kdyz jim prisly, tak zjistili, ze sice vypadaji podobne, ale nejsou stejne. Byl tam jiny motor. Jine soucastky. Ale na vsem cinani dali logo Goped. Firme klesli prodeje. Resili problemy s nespokojenymi zakazniky, kteri si koupili nekvalitni cinsky vyrobek a ani o tom nevedeli.

Pak se nejaky zakaznik srazil na skutru s autem a soudil je. Soud prohrali a meli platit 27 milionu skody. Detaily moc nevim, ale daji se najit nejake clanky, kdy ten zakaznik co je soudil pozdeji nahraval nejake extremni triky na skateboardu na Youtube, takze zas tak spatne na tom se zdravim nebyl. Ale to ze prohrali soud je dohnalo do bankrotu. K tomu se objevili dalsi problemy. Na Amazonu meli objednavky, ktere nemohli plnit kvuli tomu bankrotu. Amazon jim zadrzel penize. Takze dalsi soud.

Tohle asi byla doba kdy dali tu svoji budovu na prodej. A ja ji koupil za mene nez polovinu co je to stalo postavit. Pry se to snazili prodavat delsi dobu. A meli zajemce za mnohem vetsi cenu. Neco mi tehdy rikal broker, ale nevim jestli si to pamatuji presne. Ale udajne odmitli nabidku kolem 6 mil, ze to je moc nizke a radeji si pockaji. Jenze byla doba  s dozvuky po ekonomicke krizi. Kupujicich moc na trhu nebylo. V roce 2012 kdyz jsem sklad kupoval se to teprve zacinalo s ekonomikou obracet. V podstate to byl takovy zlomovy rok. Je to docela depresivni pribeh jak se muze vydelavajici firma zase propadnout dolu. Pro me tyto pribehy jsou vzdy strasne poucne.