Predpokladam, ze vsichni znate tzv. Golden rule?

Je to pravidlo resici moralni reciprocitu ve vzajemnych vztazich. Kdyz neco ocekavate od ostatnich tak byste meli stejne aplikovat sami na sebe. Tzn. ze to stejne ostatni muzou ocekavat od vas. V Americe se toto pravidlo docela casto zminuje a kazdy ho zna. Hlavne kdyz jsem delal v realitach tak nam to vtloukali do hlavy. Nikdy nedelejte nic klientum co byste nechteli aby bylo delano vam, kdybyste byli v jejich kuzi. Rekl bych, ze toto je urcite zname i v Cechach.

Ja se podle toho velmi ridim. Je to zakladni pravidlo v podnikani. Kdyz pro nekoho udelam neco zadarmo tak ocekavam, ze pro me udela zadarmo neco podobneho. Kdyz me nekdo uctuje penize za jeho sluzbu a ja pak pro neho delam neco delam, tak taky chci dostat zaplaceno. Kdyz mi nekdo v necem pomuze tak ja udelam vse proto, abych mu mohl pomoci zpet.

Aplikuji to na vse. Placeni v restauraci. Pozvanky. Rady. Konzultace. Ksefty. Nezistne pomoci. Nedovedu si predstavit mene konfliktni a ferovejsi pristup k podnikani i zivotu.

Mam pocit, ze kdyz chce clovek byt v necem uspesny, tak je potreba se chovat urcitym zpusobem. Musi vedet co a v jaky okamzik udelat.

Nejde o nejaka zavratna rozhodnuti. Spise jde o to neudelat nejakou blbost v naivite, ze to je to spravne reseni. Kazda akce vyvola reakci. Na kazdem rozhodnuti zalezi. Jde i o malickosti v kazdodennim zivote. Princip na jakem se rozhodujete. Protoze i ty mala rozhodnuti vytvareji budouci realitu. Vse se nasobi. Nejde to jen tak zkouset a doufat, ze to nejak dopadne. A myslet si, ze se to pak zmeni, kdyz to nebude fungovat. Je potreba vedet kterym smerem jit. Nezaseknout se. Posouvat se i kdyz nikdy nemate dostatek informaci. A dokazat poznat jestli jdete porad kupredu nebo je potreba zmenit kurz.

V tomto se ale asi neda moc radit. Kazdy si tim musi projit sam. Nasbirat si svoje vlastni zkusenosti. A pak najednou zjisti, ze mu je jasne co je potreba delat.

Tohle mi znovu mluvi z duse:

Clanek z 37signals

Basecamp was done almost entirely without risk. It was completely self-funded. We treated it as a side-product and a side-project until it could pay the bills. And only then did we make it the main focus of the company.

I absolutely hate risk. I think it’s a misnomer that entrepreneurs somehow are in love with risk and making big gambles and taking big bets. I think that’s probably true for some. It’s certainly not true for me. And I think it’s certainly not true for a large constituency of other successful entrepreneurs.

Tohle je presne zpusob jak je potreba delat startup kdyz clovek nema nadbytek vlastnich penez na rozhazovani. Zamerne rikam vlastnich. Ne penez cizich lidi nebo investoru. Rozjet to jako bokovku. Snazit se to delat jednoduse a kdyz vidim, ze to vydelava tak se do toho pustit na plno. Neni potreba delat nejaka obrovska gesta uplne na zacatku. Opoustet stale zamestnani, kdyz neni vubec nic jasne. Doufat, ze investor to nejak zaplati. Mnohem lepsi je dokazat si zorganizovat vlastni cas a rozjet projekt i za casovych a financnich omezeni, ktere mate. A kdyz uz je to jasnejsi, ze to bude fungovat, pak se do toho pustit naplno. To je cas kdy muzete vzit penize jinych lidi, investoru a opustit zamestnani.

Tohle neni rada pro zkusene borce co vi co delaji. Ale pro zacinajici podnikatele, kteri maji trosku problemy si zorganizovat i vlastni cas. A mysli si, ze muzou delat jen jednu vec. Dokazat neco rozjet s omezenymi prostredky je ta prava skola zivota. A je bez rizika.

Biz Monkey, nebo-li biz opicka. Perfektni termin, ktery jsem zahledl na blogu Setha Godina.

Takze co to je biz monkey:

A biz monkey is a replaceable, Powerpoint toting, suit wearing, acronym-spewing middle manager business dude drone. They are quick to comment and sneer, slow to actually ship.

Fakt me to rozesmalo, protoze s par biz monkey jsem mel uz co docineni. Z meho pohledu to jsou lidi co spise kecaji a neumi delat. Lidi co znaji vsechna spravna slovicka, ale skutecne nedokazou nic dotahnout do konce. Takze pozor na biz monkeys!

Kazdy den si reknu co muzu ted hned (dnes) udelat, abych se pohnul s projektem kupredu o dalsi krok. Ale to klicove slovo je udelat. Diskuze, schuzky, jednani, telefonni hovory a emaily se nepocitaji. Ty jsou nekdy nutnosti, ale pro dosazeni cile se nepocitaji.

Kdyz zustanete ve fazi, ze se o vsem jen bavite nebo premyslite, tak nepostupujete kupredu. Pro postup kupredu je potreba realizovat konkretni kroky.

Kdyz kazdy den udelate neco tak vas projekt bude pokracovat milovymi kroky. Ohlednete se zpet za par mesicu a uvidite to sami. Zatimco nekdo jiny bude po tydnech a mesicich stale ve fazi planovani a rozhodovani.

P.S. Nejde mi do hlavy jak se tomuto konceptu nekteri lide strasne brani.