Nerad vyhazuji zamestnance. Ale to asi nerad dela kazdy. Nastanou okamziky kdy po vyhozeni zamestnance to je obrovska uleva. Zrovna dneska mam tento pocit ulevy skoro az euforie.

Zamestnal jsem jednu pani. Na pohovoru si sebevedome stezovala, ze v kazde praci se nudila, protoze tam nebylo dostatek prace. Ze je strasne rychla a strasne dobra.

U me ve firme zacala delat praci po cloveku u ktereho jsem vedel, ze se docela flakal. Byl to student a neslo ho moc buzerovat, protoze jsem vedel, ze pujde zpet do skoly. Takze i ta buzerace mela minimalni efekt. Tento student stravil spoustu casu tim, ze mel otevreny Facebook nebo chat na gmailu a neustale komunikoval se spoustou svych znamych. Cim vice se blizil termin ukonceni brigady tim vice travil casu na chatu nez resenim veci v praci. Kdykoliv jsem prisel k jeho pocitaci tak dokazal komunikovat s dalsimi tremi lidmi o blbostech.

Takze jsem s nadeji cekal, ze nova pani bude praci perfektne zvladat. Tim, ze vyuzije pracovni dobu pouze k praci to bude lepe fungovat. Problem bylo, ze stejnou praci pomalu nestihala delat. To by mne ani tak nevadilo (lidi se muzou zlepsit jak si na praci zvyknout). Problem bylo, ze delala chyby. A to chyby, ktere stoji firmu penize a hlavne moje nervy. Dokazala udelat stejny pocet chyb za tyden co jiny clovek za tri mesice. Neni nic horsiho nez se snazit vysvetlovat zakaznikum proc byla udelana nejaka chyba. Jsou to nervy a je tezke to resit. Takze uz jsem to nevydrzel a vyhodil ji.

Hned jak jsem to udelal jsem najednou zazil tak nadherny pocit ulevy. Uz se nemusim strachovat kde co udelala spatne a travit hodiny casu kontrolou. Citim jak se do me vliva energie. Dokonce ta energie je videt i na ostatnich zamestnancich. Funguje to naprosto zazracne… a vsechno je super.