Vzdycky si rikam jake by to asi bylo podnikat v nejake mene rozvinute zemi. Na jednu stranu urcite spousta prilezitosti, ale take spousta problemu, ktere cloveka ani nenapadnou. Beru to podle zkusenosti s podnikanim v USA, kde funguji zakony a velmi dobre vim jak funguje cely system. A kdyz vite jak funguje system a dokazete se prizpusobit tak mate vyhrano (i kdyz vas ten system muze taky stvat).

Jenze v jinych zemich ten system zas tak dobre fungovat nemusi. A je spousta neznamych, ktere vas muzou zaskocit. Treba obycejna realitni transakce vas muze privest do vezeni.

Pisu o tom, ze jsem nedavno delal transakci (chtel jsem koupit nabytek a nejake doplnky z Bali). A bylo mi divne, ze muj prodavajici najednou prestal reagovat. Tak ted jsem zjistil proc. Je ve vezeni.

http://www.stuff.co.nz/world/asia/7230805/Fears-for-brother-in-Bali-jail

“He doesn’t know why because nobody will tell him. From what he understands he is there because he went back to his own property.” Foreigners are not allowed to own property in Indonesia. “He said that he had been arrested for being on his own property,” Ms Walker said.

Takze na Bali vas muzou zavrit do vezeni na tri tydny bez udani duvodu. To neni moc pekne.

http://www.stuff.co.nz/taranaki-daily-news/news/7237738/Time-in-Bali-jail-could-stretch-to-three-weeks

Startupr (nas spolecny projekt s Tomasem) byl uveden v clanku Hong Kong’s 10 Hottest Start-Ups of 2012.

Ten clanek tam neni diky nejake PR agenture. Je to diky Tomasovi! Jsou to takove malickosti, ze to clovek zkousi. Vsechno zabere nejaky cas, ale casem se zacnou sbirat plody:-).

Predstavte si, ze letite za byznysem do Asie. Stravite skoro 20 hodin cestovanim, cekanim na letisti a v letadle. Priletite do destinace. Jste unaveni jak z cestovani tak z casoveho posunu.

Vas obchodni partner vas vyzvedne na letisti. Zajdete na jidlo. Pak se zepta jestli nechcete zajit na masaz. Proste zahnat unavu. Trosku zrelaxovat po ceste. Masaze mate radi tak reknete, ze ano.

Maserka je velmi atraktivni. Ze zacatku to vypada jako normalni masaz. Pak to zacina byt trosku podezrele. Zacne nabizet masirovani ruznych dalsich svalu. Rikate, ze nemate zajem. Ale odpovi, ze nemusite mit obavu. Vas partner uz vse zaplatil. I spropitne.

Koutkem oka zahlednete jak vytahuje nejake cerne lechtatko a zacne vas lehtat a rikat at se obratite na zada.

Pokracovani priste:-)

V Singapuru jsem mel ruzne obchodni schuzky. Chci v tom regionu vice rozjet Shipito. Nejcasteji jsem jednal s ruznymi cinany, kterych tam je nejvice.

Nechci delat nejake zavery, ale tenhle pobyt me dost otevrel oci. Jde mi o ten zpusob vyjednavani. Hlavne v situaci, kdy se obe strany na necem nemuzou dohodnout, tak mel cinsky partner nutkani bud zmenit tema hovoru nebo uplne prestat mluvit. Tohle bylo docela nervy drasajici.

Casto slo treba jen o nedorozumeni. Nechapal jsem co mi chce rict. Byla na me videt netrpelivost. Nebo dokonce iritace, ze nechapu o co mu jde. A to byl presne okamzik, kdy odmitl odpovedet na jakkoliv jednoduchou otazku. Ke stejnemu tematu se sam vratil o par dnu pozdeji.

Tyhle kulturni rozdily jsou naprosto fascinujici. Prijit na to jak se navzajem domluvit a dosahnout sveho. Zadna primocara cesta k tomu neni. Casto jsem mel cas, ze doslova plytvam casem.

Ale nakonec jsem dosahl mnohem vice nez jsem cekal. V podstate vseho co jsem chtel. Ale ne nejak primocare. Nejdrive moje nazory byly temer ignorovany. A pozdeji se to vratilo zpet jako navrh z druhe strany.

Musim se fakt naucit vetsi trpelivosti. Aspon chci. Nekdy asi pusobim az moc silne ve vyjednavani. Byl jsem rad, ze jsem do Singapuru nejel jen na par dnu. Kazdy den jsme se posouvali mnohem dale. Mam pocit, ze tento rok udelam hodne veci, ktere urci budouci smer pro Shipito.

Letos me docela prekvapilo jaky respekt maji pred Shipito. Jakou moc nam prikladaji. Jake nadeje nebo obavy maji z toho jak rosteme. Treba jeden nas zakaznik ma strach, ze jakmile se staneme jeste znamejsi tak zlikvidujeme jeho business. Ma obavu, ze se jeho konkurence dozvi o nasich sluzbach a ztrati tak konkurencni vyhodu. Kdyz jsem rekl, ze jsme porad malicka firma, tak se tomu smal jako vtipu.

Zitra odletam do Singapuru. Rozhodl jsem se trosku vice obout do expanze v Southeast Asia regionu (starsi clanky najdete zde). Mam tam jednoho partnera se kterym spolupracujeme. Mozna si vzpomenete na me clanky na blogu, ze to zas tak nefungovalo podle mych predstav. Ale nejak spolu neco porad delame. Treba se mnou sest mesicu vubec nekomunikoval, protoze nesplnil co mel splnit a asi mel pocit, ze “ztratil tvar”. Jeho resenim bylo delat mrtveho brouka. To jsme ale prekonali.

Takze se jdu znovu bavit tim, ze se budu snazit najit zpusob jak dosahnout sveho aniz bych ho vylekal az velkou uprimnosti a primocarosti. Kdyz se to nepodari tak to vice vezmu do vlastnich rukou.

Na ipo48 jsem potkal velmi sikovne kluky (ahoj!), kteri delaji na revolucnim a tajnem projektu. A Singapor je jedno z mist kde to chci spustit. Jedu zjistit jestli to vubec technicky pujde. Ale vice o tom psat nemuzu, protoze to je fakt tajny. Doufam, ze podle stylu ipo48 budeme nejpozdeji behem 1-2 tydnu pripraveni na beta provoz. Vice nez tento bullshit vam nereknu, at se muzete trosku dohadovat:-). Chtel jsem puvodne psat reportaz jak to rozjizdime. Podobne jako xyzbikes (den za dnem). Ale zatim je kazdy den jebu, ze delaji pomalu a oni se se mnou hadaji, ze chteji resit detaily a design. Vypada to, ze se davame s nazory dohromady (snad:-). Zpetne to treba nekdy trosku rozepisu, at je legrace.

Uz se tesim na Durian. Doufam, ze taky nejake street food. Nejvice se mozna tesim na first class (orgie) let se Singapore Airlines. Je to podle ruznych zebricku jedna z nejlepsi aerolinek. A je to poznat.