Reaguji na komentar u minuleho clanku

“Bez ohledu na zkusenosti, ten pristup je nejdulezitejsi” ‘“ ja nevim, ale tohle mi prijde takove’¦ Prijde mi, ze se na odborniky divas se zbytecne velkym despektem. Tvoje blogy jsou po urcite strance velmi motivujici, ale asi zalezi i na cilovce. Kdybych tohle cetl jakozto clovek, ktery to teprve chce ve svem oboru nekam dotahnout, tak by mi to naopak prislo strasne demotivujici. Protoze jaky smysl by pak vlastne melo na sobe tvrde drit a snazit se stat tim odbornikem, pokud by takhle premyslel kazdy?

Nemel bych zjednodusovat. Ale divam se na to optikou cloveka co buduje firmy. A z tohoto pohledu si cenim uplne jinych vlastnosti a schopnosti u kazdeho cloveka co pro me pracuje. Kazda firma co zacina je strasne krehka. Velmi zalezi na kazdem rozhodnuti. Zalezi na kazdem zamestnanci, ktery se najme. Je to doopravdy mnohem vice vyhrocena situace nez u zabehle a velke firmy. Tam kdyz nekdo udela nejaky mensi prusvih, tak to firmu nepolozi. Kdy se zamestna par neschopnych lidi tak to ani neni poznat. Proste se to ztrati. U zacinajici firmicky i maly prusvih muze znamenat brzky konec. A ten prusvih je treba i ztraceny cas a neefektivita. Kdyz se bude ztracet cas na spouste meetingu. Ve velke firme to je naprosto v pohode. Patri to k tomu. Ale kdyz v male firmicce budou vsichni jen neco resit (bez te realizace), tak proste garantuji, ze ta firma velmi brzy skonci.

Takze proti skutecnym odbornikum nic nemam. Je to perferktni, kdyz se nekdo zameri na nejaky obor a exceluje v nem. Ale taky jsem za svuj zivot potkal spoustu radoby odborniku, kteri stravi vice casu tlachanim a vymysleni slozitosti. A vidim, ze kdyz chci aby firma byla uspesna, tak musim trvat na te realizaci. Musim mit jistotu, ze kazdy clovek co najmu premysli stejne. Dokud se vse nerozjede a nezavede spravna firemni kultura, tak je na kazdem cloveku ve firme obrovska odpovednost jaky ma pristup. Takze to jen na vysvetleni.

Az kdyz jsem dopsal tento clanek, tak se objevil vyborny komentar od Pavla Simona, ktery to vysvetluje jeste lepe nez ja:

Tu ale ide o nepochopenie toho čo John pí­še: Prečo by mal Baťa (John) robiť prácu za stavební­ka? Prečo by mal mať architekta na stručné zadanie. Ak chceš byť ten odborní­k, tak tá odborná práca má byť na strane dodávateľa. On má PLNíš zodpovednosť za dodanie diela, a preto mu Baťa dal len jasné a teda stručné zadanie.

Ako to robiť už len nechal plne na staviteľa. John pí­še vlastne o tom, že sa dnes každý mieša do roboty toho druhého a obmedzuje jeho možnosti. A tým sa aj ta zadávajúca strana obmedzuje v možnosti ‘“ pracovať na svojej robote (robí­ dodávateľovu robotu), dostať riešenia, na ktoré ani neprišli, zaplatiť jednorázovo za odbornú prácu a nemusieť platiť paušálne odborní­ka na svojej strane (keďže je potreba iba občas), ‘¦ A je to aj o rozdielnych jazykoch. Tak ako je čeština, angličtina, ‘¦ rovnaká, tak ale architekt rozpráva inak ako ten čo stavia, programátor rozpráva inak ako uží­vateľ, redavač inak ako kupujúci.

A tu v tomto kontexte je aj ten rozmer, že dodávatľ videl na druhej strane “amatéra” a teda nemohol sa spoliehať na to, že to bude po ňom ešte niekto kontrolovať. Musel odovzdať plnohodnotnú prácu. Len vtedy bola aj iná “stavovská česť”.

A to, že potom mal Baťa aj projekciu je zasa dano tým, že už robil aj tú stavárinu. Tú zodpovednosť zobral stavbárom a tí­ už boli len vykonávatelia.

Po navratu z dovolene se klasicky nahromadila prace. Za tydense uzavre escrow (koupe) me nemovitosti na pizzerii. Na to cekam jak na smilovani. Doufal jsem, ze uz budu pracovat s nejakym architektem, ktery pripravi plany. Jenze architekti potrebuji pristup do nemovitosti a prodavajici neni vzdy ochotny tam jezdit a davat ho.Takze cekam az budu mit v rukach klice.

Take se pohnul proces s koupi pozemku na kterem chci stavet sklady. Behem due dilligence jsem objevil, ze na pozemku jsou tzv. monitoring wells, ktere tam instaloval ExxonMobil. To me trosku vydesilo. Nemam s tim vubec zadne zkusenosti a ty monitorovaci studny jsou presne na mistech, kde chci mit postavenu budovu jednoho skladu.

Water board (urad na spravu a ochranu vody) nakazal ExxonMobilu, ze musi monitorovat kvalitu podzemni vody. Pravdepodobne nekde neco znecistili (v minulosti) a pak musi takto dvakrat rocne odebirat vzorky a prokazovat jaka je kvalita vody. Prisel jsem na to tak, ze jsem nasel dopis (behem due dillgency), kde ExxonMobil zadal Water board at ty studne nechaji zrusit. Ze uz nejsou potreba. Dopis byl z roku 2014 a evidentne se nic nezrusilo. Lidi ve meste (coz je muj prodavajici) nam moc detailu neposkytly. Ale muj proaktivni broker nasel nejaky kontakt v ExxonMobil behem me dovolene. A dnes probehl konferencni hovor, kde jsme zjistili jak to je. Na tom konferencnim hovoru byli tri Johnove. John – kupujici, John – broker a John – architekt plus dva lidi z ExxonMobil. Bylo to hodne matouci, kdyz nekdovyzval Johna at neco rekne, a nikdo poradne nevedel koho se kdo pta.

ExxonMobil by ty studne nejradeji chtel zrusit, ale Water board by je chtela jen presunout a dat nekam jinam. To ale stoji hodne penez coz se ExxonMobilu platit nechce, ale kdyz jsem se primo zeptal tak rekli, ze to zaplati. Coz je perfektni zprava pro me. Predpokladam, ze proste asi musi. Z tohoto jsem mel strach a je zajimave jak malo lidi s timto ma zkusenosti. Ptal jsem se na rady vice lidi a nikdo mi poradne nic konkretniho nerekl. Je to jak se vsim. Mozna se ten pozemek nikdy neprodal, protoze se kazdy zalekl techto problemu. Mam zhruba mesic na due dilligency nez se ta koupe uzavre. Zatim vse vypada dobre a hybeme se kupredu. Realitni trh se sklady porad stoupa. Ted to vypada jako genialni kup (jestli nepokazim tu realizaci). Coz si myslim, ze bych nemusel. I kdyz se to vsechno ucim postupne a za behu.

Dva clanky o placeni najmu vzbudily pozornost. Pro ty co pochybuji, ze psychologie hraje nejakou roli v takovychto rozhodovani chci ukazat jednoduchy priklad.

Vemte si, ze vlastnite firmu. Cash flow je slabe. A na stole vam lezi faktury od dodavatelu. Vite, ze muzete zaplatit jen polovinu z nich. A druha polovina bude muset cekat, nez budete mit dalsi penize.

Podle jakych hledisek se budete rozhodovat komu zaplatit?

Jeden z dodavatelu je treba na dovolene a prijede az za mesic. Takze proc mu nezaplatit pozdeji, asi si toho ani nevsimne.

Nejaky dodavatel je prudic a uz vam poslal predem pripominky s fakturou a bankovnim spojenim. No tomu mozna zaplatite rychleji, protoze je videt, ze si to hlida.

Dalsi dodavatel treba zna osobne vaseho investora ve firme. A kdyz mu nezaplatite tak si mu bude stezovat. Vite to, ze se to tak stalo v minulosti. A investor vam pak da kartac. Coz nechcete, takze tuto fakturu taky zaplaite hned.

Nejaky dodavatel je na vas vylozene zavisly. Jste jeho nejvetsim zakaznikem a kdybyste odesli tak z toho ma obrovsky problem. Takze tomu zaplatite uplne naposledy, protoze vite, ze jste v silne pozizi a on ve slabe. Muzete ublizit vice jemu nez on vam.

Nekdo vam je treba sympticky tak mu chcete platit rychleji, nebo naopak nekoho se vice bojite tak mu zaplatite rychleji.

Dal jsem jen par prikladu ale toto vsechno hraje roli. Vubec bych nepodcenoval co vsechno hraje roli, kdyz podnikate. A pripravoval se predem na situace a uvedomovat si je. Treba pravidlo sily/slabosti je nesmirne dulezite. Kdykoliv jste ve slabe pozici tak toho drive nebo pozdeji druha strana vyuzije. Je to jako zakon dzungle.

Kdyz jsem mel jakekoliv podnikani, tak jsem presne videl hodnotu nekolika klicovych lidi. Pisu nekolika, protoze tech klicovych a neuveritelne uzitecnych pro firmu je vzdy jen par. I kdyz chcete dat sanci kazdemu tak vetsina lidi o to nema zajem. Proste chteji mit klid. Nemaji zajem nekam rust. Chteji si udelat svoji praci a jit domu. Ale par jedincu vzdy iniciativne resi problemy jeste nez se informace o problemu dostane pod hledacek managementu. A toto jsou presne ti nejdulezitejsi lidi ve firme, kvuli kterym pak vse dokonale slape.

Tyto klicove zamestnance je strasne tezke najit (a vychovat). Moje zkusenost je, ze z deseti zamestnancu co najmu, tak mozna jeden z nich ma sanci se stat klicovym. Proste toto je statisticka realita a moc se s ni nenadela. Co jsem si vzycky uvedomoval jako svoji nejdulezitejsi roli bylo poznat kdo z tech zamesntancu ma sanci byt tim klicovym. Dokazat to rozpoznat. A neminout nekoho kdo je schopny a jen se nedostane nahoru ve firme kvuli tomu, ze si ho nikdo nevsimne. Proste muj ukol bylo vedet koho povysit a komu pridat. Necekat na to, az si dotycny prijde a pozada o pridani. Ne, musim to byt ja, kdo prvni pozna, komu pridat a komu dat sanci rust. Tohle je skutecne naprosto klicove pravidlo. Ale nebudeme si nalhavat, aby zamestnanec byl na stejne strance myslenim jako ja, tak je to spousta srani a frustrace. Ja bych chtel, aby me doslova dokazal cist myslenky a samostatne rozhodl jakykoliv problem nebo ukol uplne sam a stejne jako ja. To je idealni stav. A myslim, ze se mi casto podarilo s ruznymi lidmi toho dosahnout. Ale ta cesta je doopravdy plna prace a hodne trnita. Proste si zvyknout na sebe navzajem jak kdo pracuje a najit ten spravny kompromis.

Kazdy manazer ma svuj styl a hodnoti si uplne jine vlastnosti u svych podrizenych. A mrzi me, kdyz vidim ze lidi u kterych jsem si 100% jisty, ze jsou klicovi (a pracne jsme se tam dopracovali), tak tojiny manazer nevidi. Tito lidi maji pro me cenu zlata. To jak se mi nechce rozjizdet dalsi podnikani je hlavne kvuli tomu, jak je pracne tyto lidi najit. A mit je k dispozici hned tak vim, ze bych si usetril 90% prace pri delani jakychkoliv novych projektu.

Tyto business pribehy me vzdy naprosto fascinuji. Jak jsem se pred casem zajimal o pekarny tak jsem narazil na clanek jak Starbucks koupil v roce 2012 La Boulange pekarny za 100 milionu dolaru.

La Boulange je sit pekaren v San Franciscu. Vetsina predpokladam, ze jsou jen male provozovny a nekde centralne pecou pecivo, ktere pak rozvezou do provozoven.

Zkousel jsem trosku hledat cisla jak asi vypadal ten obchod kdyz ho Starbucks delal v roce 2012.

V roce 2010 mela cela sit La Boulange obrat 19 milionu USD. V te dobe meli 19 provozoven. Tohle si myslim, ze byla La Boulange, kterou kupoval Starbucks za $100M. A ze pak pridali jeste dalsich par provozoven.

Takze jsem se podival za co vlastne Starbucks platil $100M.

Pekarny nejsou nejaky ultra ziskovy business. 19 pekaren, 1019 mil. USD obrat. To je $1M na pekarnu rocne. Profit predpokladam kolem 10% z obratu. Takze kolem $2M celkem za rok.

Prodano za $100M. Tzn. 50x rocniho zisku!!! Prodej byl za hotovost! Jen pro referenci, bezne se nejake pekarny prodavaji treba za 5-6 nasobek rocniho zisku (coz by byla cena 10-11 milionu dolaru).

Starbucks ma velke plany viz. jejich tiskovka z roku 2012:

Acquiring La Boulange “is Starbucks’ next step in its journey bringing authentic and delicious food to customers, delivering additional reasons to enjoy their experience during multiple day-parts and at differentiated retail locations,” the company said.

Ubehne par let a Starbucks zjisti, ze sit pekaren nepotrebuje a vsechny provozovny loni zavreli.

Puvodni majitel se rozhodl ve stejnych mistech otevrit pekarny znovu s trosku jinym nazvem. Starbucksu to nevadi, protoze pekarny stejne nechteji a mozna jsou radi, ze lidi nebudou tolik nadavat, ze Starbucks takto nejdrive poskupoval a pak to pozavira.

Pro me je toto naprosto fascinujici. Kdyz se vam podari vybudovat firmu do urcite velikosti (aspon 20-30 mil. USD), tak jste najednou zajimavi pro spoustu bud financnich investoru nebo strategickych partneru. A ti casto maji hodne penez a premysli trosku jinak. V cemz je obrovska sance jak takto svou firmu prodat za mnohem vice penez nez byste vydelali beznym zpusobem. Totiz ty vetsi hraci resi uplne jinaci problemy/strachy a prinasi to takoveto neuveritelne prilezitosti.