Clayton napsal v jednom z komentaru:
Nedokážu to přesně zdůvodnit, ale tak nějak cítím, že v okamžiku, kdy přestaneš psát reporty z First Class letů se posuneš trochu dál od čtenářů tvého blogu. Ono je to stejně nakonec nevyhnutelné, asi nemůžeme čekat, že i za pár let, kdy John povede firmu s obratem stovek milionů dolarů (možná i víc) se tu s námi bude dělit o zážitky z cest a zapojovat se do diskuze. Stejně tak utopické bude poslat Johnovi mail a dostat osobně od něj odpověď. Tak už to prostě chodí. Nicméně, já bych byl moc rád, kdyby to tu ještě chvíli mohlo zůstat při starém. Inspiruje to nejen mě, ale asi i dost dalších lidí…
Bohuzel to tak presne je. Ono uprimne, pokud nezaziju neco noveho, jako ten prevoz autem mezi letadly, co ma Lufthansa ve Frankfurtu tak se me ani uz nechce zadne trip reporty psat. Ono to je v podstate porad o tom stejnem:-). Takze si to uzijte dokud pisu. Uz ta doba pomalu konci. Zacinam byt i liny v tom letadle vytahnout fotak. Musite sami zacit letat first class a pak muzete napsat svuj vlastni trip report a ja si ho rad prectu:-).
Clayton trefil hrebik na hlavicku. Ne s tim, ze povedu firmu s obratem stovek milionu dolaru. Nevim jestli bych to vubec umel a jestli jsem na to ten spravny clovek. Spise jsem srdcem startupista. V tom je asi moje nejsilnejsi stranka. Umet to na zacatku podnikani vymyslet a rozjet. Ale s tou druhou casti mel urcite pravdu. Chodi mi mnozstvi velmi dlouhych emailu s zadostmi o ruzne rady. Uz ted je nemozne je detailne cist a nebo detailne odpovidat. Proste to casove nejde.
Je pravda, ze se to meni. Nevim, jestli z toho mam radost. Spise ne. Ale faktem je, ze na diskuzi mam taky cim dal mene casu. A jak dlouho budu psat blog? To taky nevim. Ja totiz nevim, jak dlouho si muzu dovolit psat s tim, jak firma roste. Porad jsem jeste svym panem. Ale nedejboze kdyby bylo jednou Shipito obchodovatelne na burze, tak si nebudu moci dovolit verejne sdelit temer nic, aniz by to predtim dukladne nezkontrolovali pravnici. Coz by me asi moc nebavilo.